Results found: 1

Search results

Sort By:

Limit search:

Renate Wagner-Rieger und der Historismus des 19. Jahrhunderts - ‚‚rein künstlerisch" betrachtet

100%

Telesko W.

Umění (Art)

2022

vol. 70

issue 2

142-148

The article examines the approach of the Viennese art historian Renate Wagner-Rieger (1921–1980) to 19thcentury historicism, and analyses this against the background of the Vienna School of Art History and in the broader context of the methodical canon of that time. The primary focus is on Wagner-Rieger’s reflections on Historicism in 19th-Century Viennese Architecture, which she first presented at the International Art History Congress in 1964, and later followed up in various publications. In these reflections, it was Wagner-Rieger’s aim to see Historicism as a ‘purely artistic phenomenon’ and a ‘uniform artistic development’. She laid down three stages in the development of Historicism, which she believed led from ‘Romantic Historicism’ to ‘strict Historicism’, and finally to ‘late Historicism’. Her article was published in the most sensitive period of early arthistorical research into Historicism, which set the course taken by the future discourse. While the discussion in Germany dealt primarily with the cultural-historical role of Historicism, Wagner-Rieger turned away from a theoretical discussion and towards a seemingly more fruitful empirical differentiation. When examined more closely, it can be seen that the argumentation of Heinrich Wölfflin (1864–1945) had a profound effect on Wagner- Rieger. Wölfflin had presented his Principles of Art History in a chronological development, whose seemingly logical sequence was reflected in Wagner-Rieger’s model. In her remarks can be seen a striving for order and need for certainty in the face of the complexity of the gigantic cultural heritage of the 19th century. But while in Germany a process of ideological ferment with immense consequences for the Federal Republic and its academic work would continue at least until the early 1980s, Viennese art history became entrenched in bourgeois rearguard positions — resulting in a conservative socialisation of later generations of art historians.

Článek se zaměřuje na přístup vídeňské historičky umění Renate Wagnerové-Riegerové (1921–1980) k historismu 19. století a analyzuje ho v souvislosti s vídeňskou školou dějin umění i v širším kontextu soudobého metodologického kánonu. Soustředí se přitom na úvahy Wagnerové-Riegerové o historismu ve vídeňské architektuře 19. století, které představila nejprve ve svém příspěvku na mezinárodním uměleckohistorickém kongresu v roce 1964 a navázala na ně v různých publikacích. Autorka si kladla za cíl sledovat historismus jako „čistě umělecký jev“ a „jednotný umělecký proces“. Stanovila přitom třístupňové vývojové schéma, které podle ní postupovalo od „Romantického historismu“ k „přísnému“ a nakonec k „pozdnímu historismu“. Její článek vznikl v nejcitlivějším období počátků uměleckohistorického výzkumu historismu, ve kterém byl rovněž určen směr budoucích debat. Zatímco ve Spolkové republice Německo se diskuze týkala převážně kulturněhistorické role historismu, Wagnerová- Riegerová se od teoretických otázek obrátila ke zdánlivě plodnější empirické diferenciaci. Při přesnějším pozorování je možné dopodrobna sledovat významný vliv teorie Heinricha Wölfflina (1864–1945) na Renate Wagnerovou-Riegerovou. Již Wölfflin uvažoval o vývoji svých Grundbegriffe v čase a jeho údajný logický sled se odrazil i v modelu Wagnerové-Riegerové. Z jejích vyjádření je patrná snaha o řád a potřeba jistoty tváří v tvář nepřehlednosti obrovského památkového fondu 19. století. Zatímco však v Německu vytrval ideologický kvas s enormním dopadem na vědeckou práci ve Spolkové republice přinejmenším do počátku osmdesátých let, vídeňský dějepis umění setrval na konzervativních ústupových pozicích — s důsledky pro konzervativní výchovu následujících generací historiků a historiček umění.

Refine search results

1 Umění (Art)

1 Telesko W.

1 2022

Search results

Renate Wagner-Rieger und der Historismus des 19. Jahrhunderts - ‚‚rein künstlerisch" betrachtet