Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Alexander Dubček, najznámejší slovenský politik

100%

Sikora S., Faltinová L.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2018

vol. 25

issue 3-4

377-390

The author describes and analyzes the political career of Alexander Dubček (1921–1992) and presents views of today’s Slovak society on his personality and historical role in the end of the essay. In the author’s opinion, Dubček’s personal and mainly political evolution was greatly infl uenced by the fact that he had grown up in the family of the Slovak Communist visionary Štefan Dubček (1892–1969). Dubček spent fourteen long years (1925–1938) in the Soviet Union, where his father was helping build Communism with the international cooperative Interhelpo. Later, in the 1950s (1955–1958), he studied the Political University of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union in Moscow. The author claims that both stints that Dubček spent in the Soviet Union convinced him that the Soviet-type socialism needed a fundamental reform, particularly toward humanization and democratization. He was trying to implement these principles even between 1963 and 1967, when he held the position of the First Secretary of the Central Committee of the Communist Party of Slovakia. The author focuses his attention to the Prague Spring of which Dubček became the leading symbol, having been fi rst elected to the position of the First Secretary of the Central Committee of the Communist Party of Czechoslovakia in January 1968, and the crushing of the reform process by Warsaw Pact armies. He muses on Dubček’s political character and some questionable political steps, and discusses some arguments of Dubček’s critics. Having been banished from public life and tailed by the State Security for two decades (1969–1989), Dubček returned to politics as the Speaker of the Federal Assembly, and thus participated in the democratic transformation of Czechoslovakia. According to public opinion polls in Slovakia, whose results are presented by the author, a positive view on Dubček prevails in the society, but the interest in him is dropping, although he still remains the best- -known Slovak politician abroad.

Autor přibližuje a bilancuje politickou kariéru Alexandra Dubčeka (1921–1992) a v závěru představuje názory současné slovenské společnosti na jeho osobnost a historickou roli. Dubčekův osobnostní, a hlavně politický vývoj podle něj zásadně ovlivnil fakt, že vyrůstal v rodině slovenského komunistického vizionáře Štefana Dubčeka (1892–1969. Dlouhých čtrnáct let (1925–1938) prožil v Sovětském svazu, kam jeho otec odešel budovat komunismus s mezinárodním družstvem Interhelpo. Později v padesátých letech (1955–1958) pak v Moskvě studoval na Vysoké škole politické Ústředního výboru KSSS. Oba tyto pobyty ho podle autora zásadně ovlivnily v přesvědčení, že socialismus sovětského typu potřebuje zásadní reformu, zejména ve směru humanizace a demokratizace. V tomto duchu se snažil působit už v letech 1963 až 1967 ve funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Největší pozornost autor věnuje období pražského jara, jehož symbolem se Dubček stal, poté co byl v lednu 1968 zvolen prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, a krachu reformního procesu po intervenci vojsk Varšavské smlouvy. Zamýšlí se nad Dubčekovým politickým charakterem a některými spornými politickými kroky, diskutuje některé argumenty jeho kritiků. Po dvacetiletí 1970 až 1989, v němž byl vyloučen z veřejného života a sledován Státní bezpečností, se Dubček dočkal návratu do politiky jako předseda Federálního shromáždění a podílel se tak na demokratické transformaci Československa. Podle průzkumů veřejného mínění na Slovensku, které autor přibližuje, vcelku převažuje ve slovenské společnosti pozitivní hodnocení Dubčeka, zájem o něj ale postupně klesá, zatímco v zahraničí zůstává nejznámějším slovenským politikem.

Jozef Tiso - patriot či zradca? : sedemdesiat rokov slovenskej diskusie

100%

Zemko M., Faltinová L.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2018

vol. 25

issue 3-4

366-376

The author follows changes of the historical perception of Jozef Tiso (1887–1947), a politician and a Roman Catholic priest, in the Slovak society and historiography. He notes that Tiso belonged to conservative politicians and moderate supporters of Slovakia’s autonomy in the pre-war Czechoslovak Republic. As the president of the Slovak Republic during WW2, he enjoyed sympathies of a large part of the Slovak society, the circumstances notwithstanding. Analyzing the criticism voiced by the Czechoslovak radio broadcasts from the London exile or appearing in the press published in the liberated territory during the Slovak National Uprising, the author concludes that it was focused much more on the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party than against Tiso himself. The above also holds partly true to accusations in the Slovak press between the end of the war and the start of Tiso’s trial by the National Court of Justice. It is true that the court’s sentence and Tiso’s execution were not accompanied by any public protests, but most of the Slovak society did not accept them. The author also describes efforts aimed at Tiso’s rehabilitation among Slovak exile historiographers, focusing in detail on the apologetic arguments of exile historian Milan Stanislav Ďurica in Tiso’s political biography that was published in Slovakia in 2006 and has hitherto been the most comprehensive work on Tiso. In the end, the author presents results of public opinion polls which have taken place in Slovakia since 1989 and which were focused on the evaluation of different periods and personalities of the Slovak history. They show that the anti-fascist Slovak National Uprising is viewed positively by a substantially larger part of the Slovak population than the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party and that the number of Tiso’s opponents is signifi cantly higher than that of Tiso’s sympathizers. It is interesting to note, however, that a positive attitude toward the uprising is not in contradiction with sympathies toward the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party for some respondents.

Autor sleduje proměny historického vnímání politika a římskokatolického kněze Jozefa Tisa (1887–1947) ve slovenské společnosti a historiografii. Připomíná, že v meziválečné Československé republice patřil ke konzervativním politikům a umírněným stoupencům slovenské autonomie. Jako prezident Slovenské republiky v letech druhé světové války se přes všechny okolnosti těšil sympatiím velké části slovenské společnosti. Při rozboru kritiky, která v té době zaznívala v československém rozhlasovém vysílání z londýnského exilu i v tisku na osvobozeném území za Slovenského národního povstání, autor konstatuje, že mířila mnohem spíše na luďácký politický režim než na samotného Tisa. To částečně platilo i pro obvinění ve slovenském tisku po válce až do procesu s Tisem před Národním soudem. Jeho verdikt a poprava Tisa se sice obešly bez veřejných protestů, slovenská společnost je ale většinou nepřijala. Dále se autor věnuje snahám o Tisovu rehabilitaci ve slovenské exilové historiografii a podrobněji přibližuje apologetickou argumentaci exilového historika Milana S. Ďurici v Tisově politické biografii, která vyšla roku 2006 na Slovensku a je dosud nejkomplexnější prací o Tisovi. Nakonec seznamuje s výsledky průzkumů veřejného mínění na Slovensku po roce 1989, které byly zaměřeny na hodnocení různých období a osobností ve slovenských dějinách. Vyplývá z nich, že značně větší část Slováků kladně hodnotí slovenské protifašistické povstání než tehdejší slovenský režim a že počet odpůrců Tisa je výrazně větší než množství příznivců. Zajímavé však je, že ocenění povstání pro některé respondenty není v rozporu se sympatiemi k luďáckému režimu.

Refine search results

2 Soudobé dějiny (Contemporary History)

2 Faltinová L.

1 Sikora S.

1 Zemko M.

2 2018

Search results

Alexander Dubček, najznámejší slovenský politik

Jozef Tiso - patriot či zradca? : sedemdesiat rokov slovenskej diskusie