Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Haasův Šarlatán : tragikomedie o starých komediantech, moderních individualistech a podivných dvojnících

100%

Čurda M.

Hudební věda (Musicology)

2018

vol. 55

issue 3-4

391-427

Pavel Haas’s opera Charlatan (composed between 1934 and 1937 and premiered in 1938) has recently been interpreted by the American musicologist Michael Beckerman as a “premonition” of the Holocaust. The present study aims to provide a complementary view of the opera, based on a thorough scrutiny of its literary (rather than historical) context; it explores the complex intertextual network of literary sources on which the opera draws, including Josef Winckler’s novel Doctor Eisenbart, various historical forms of fairground theatre (including commedia dell’arte), and the archetypal figures of Faust, Don Juan, and Don Quixote.

Hudba a význam. Sémioticky a hermeneuticky orientované metodologické přístupy v anglo-americké muzikologii posledních desetiletí

100%

Čurda M.

Hudební věda (Musicology)

2023

vol. 60

issue 3

323-375

This study offers a selective overview of the most important methodological approaches and theoretical concepts relevant to the study of musical meaning which have emerged in the Anglo-American musicological tradition since the 1990s. It takes as its starting point the work of Lawrence Kramer, which represents the conceptual underpinnings of New Musicology, and continues with Michael Klein’s study of musical intertextuality, which helps to further illustrate the implications of post-modern philosophy for the hermeneutical interpretation of music. A significant portion of the text is dedicated to Robert Hatten’s work on markedness, correlation, gestures, topics, and tropes. The discussion of the topic theory also covers the contributions made by Raymond Monelle, Danuta Mirka, and others. The overview continues with Esti Sheinberg’s theory of musical incongruities and her typology of modes of semantic ambiguity, including irony, satire, parody, and the grotesque. To complement the traditional text-based approach to musical meaning, this overview also considers meanings communicated through the movements of the human body, referencing Nicholas Cook’s thoughts on embodied cognition and Robert Hatten’s approach to interpreting musical gestures encoded in a musical text. Attention is also paid to the line of thinking leading from Edward T. Cone’s ideas on the presence of different voices and personae in seemingly singular musical works, through Fred Maus’s conception of music in terms of dramatic interaction of musical agents, to Hatten’s theory of virtual agency. This is followed by the summary of Byron Almén’s theory of musical narrative, i.e. the capacity of music to articulate a trajectory leading from one state to another, propelled by the dynamic forces of conflict and resolution. Subsequent chapters discuss the relevance of recent approaches to the study of musical form (William Caplin, James Hepokoski, Warren Darcy) and the possibilities/limits of musical narrative in music since 1900, in which the conventional principles of syntax (tonality, form, motivic/thematic structure) are often questioned. In the closing section, the author returns to Kramer’s ideas, takes a stance with regard to the opposition of semiotic and hermeneutic approaches, and discusses ethical issues associated with the act of interpretation (and misinterpretation).

Tato studie nabízí přehled nejvýznamnějších metodologických přístupů a teoretických konceptů vztahujících se ke studiu hudební významovosti, které se objevily v anglo-americké muzikologické tradici od devadesátých let minulého století. Výchozím bodem je dílo Lawrence Kramera, které reprezentuje ideová východiska tzv. Nové muzikologie, a pokračuje studií Michaela Kleina o hudební intertextualitě, která osvětluje některé další implikace postmoderního myšlení pro hermeneutickou interpretaci hudby. Podstatná část stati je věnována dílu Roberta Hattena, tedy konceptům jako příznakovost (markedness), korelace (correlation), hudební topoi (topics) a tropy (tropes). V diskusi o teorii hudebních topoi je rovněž zohledněn přínos autorů jako Raymond Monelle, Danuta Mirka aj. Navazuje výklad o modech významové nejednoznačnosti (semantic ambiguity), tedy o hudební manifestaci principů ironie, satiry, parodie a grotesky, jak je popisuje Esti Sheinberg. Kromě významů obsažených v (hudebním) textu je pozornost věnována též významům komunikovaným skrze pohyby lidského těla. Obecnou charakteristiku pojmu „vtělené kognice“ (embodied cognition) nabízí Nicholas Cook; možnosti studia významu expresivních gest zakódovaných v hudebním textu systematicky demonstruje Hatten. Opomenuta není též pozoruhodná myšlenková linie vedoucí od úvah o přítomnosti různých hlasů či „person“ v hudbě (Edward T. Cone) přes pojetí hudby jako dramatické interakce různých hudebních agentů (Fred Maus) po Hattenovu sofistikovanou teorii virtuální agence (virtual agency). Následuje kapitola představující teorii hudební narativity (Byron Almén), tj. schopnost hudby vyjádřit dějovou trajektorii směřující z počátečního do koncového stavu na základě dynamiky konfliktu a rozuzlení. V této souvislosti je diskutována relevance novodobých přístupů ke studiu hudební formy (William Caplin, James Hepokoski a Warren Darcy) a otázka možností a limitů hudební narativity v hudbě po roce 1900, v níž jsou často zpochybňovány konvenční syntaktické principy (tonalita, forma, motivicko-tematická práce apod.). V závěru se autor vrací k tezím Lawrence Kramera, zaujímá vlastní stanovisko k opozici sémiotických a hermeneutických přístupů a akcentuje etické problémy související s aktem interpretace (a desinterpretace).

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

1 2023

1 2018

2 Čurda M.

Search results

Haasův Šarlatán : tragikomedie o starých komediantech, moderních individualistech a podivných dvojnících

Hudba a význam. Sémioticky a hermeneuticky orientované metodologické přístupy v anglo-americké muzikologii posledních desetiletí