Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Sociální sítě a veřejný zájem

100%
Svoboda T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
580-596
EN
The main purpose of the paper is a basic reflection of the phenomenon of increasing importance of social media (as one of the types of so-called digital platforms) and their legal regulation in the context of public interest. Simply put, this phenomenon is the result of the transformation of the means of communication (from common forms of communication to online communication), which creates pressure on the adaptation of legislation in many areas. In the field of social media, it is true that these digital platforms are increasingly beginning to function as a kind of new public space which is factually managed by them (especially in the form of content moderation). However, public space (in its ordinary, “offline” meaning) is traditionally associated with a certain form of public regulation, with a certain public interest respectively. The same seems to be the case for the most influential social media. In this context, the text examines the possible relations between social media and the public interest and, in particular, argues that the current functioning of the most influential social media indicates the need for some (additional) legal reflection. At the basic level, the text also outlines some of the possible regulatory approaches.
CS
Text usiluje o základní reflexi jevu nárůstu významu sociálních sítí (jako jednoho z druhů tzv. digitálních platforem) a jejich právní regulace v kontextu veřejného zájmu. Zjednodušeně lze říci, že tento jev je důsledkem přeměny komunikačních prostředků (z běžných podob komunikace na komunikaci online), která vytváří tlak na adaptaci právní úpravy v mnohých oblastech. Pro oblast sociálních sítí pak platí, že tyto digitální platformy začínají čím dál více plnit funkci jakéhosi nového veřejného prostoru, který je jimi fakticky spravován (zejména v podobě obsahové regulace). Veřejný prostor (v jeho běžném, „offline“ významu) je ovšem tradičně spojen s jistou podobu veřejnoprávní regulace, respektive s určitým veřejným zájmem. Zdá se, že obdobně je tomu také v případě nejvlivnějších sociálních sítí. Text v této souvislosti zkoumá možné souvislosti sociálních sítí a veřejného zájmu a zejména argumentuje, že dosavadní fungování nejvlivnějších sociálních sítí nasvědčuje potřebě určité (dodatečné) právní reflexe. V základní rovině jsou v textu předestřeny také některé z možných regulatorních přístupů.
2
Content available remote

Právní aspekty očkování proti covidu-19

100%
Svoboda T.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2021
|
vol. 11
|
issue 2
20-44
EN
Vaccination has been presented as a probable solution to the ongoing pandemic of covid-19 and as such has been applied in the domestic context, and at the moment as a voluntary vaccination. However, there are a number of legal issues and implications associated with vaccination, and the present article seeks to bring at least some of these into focus. Attention is given to the nature of vaccination as a public administration and health service measure, prioritisation in the selection of persons for vaccination, the phenomenon of refusal to vaccinate, the public administration's vaccination campaign, the issue of distinguishing between vaccinated and unvaccinated in the imposition of various restrictions (and the related issue of discrimination on this basis), the legal possibility of compulsory vaccination, the related issue of conscientious objection and, finally, liability for harm caused by covid-19 vaccination. However, given its scope, the text is certainly not in any sense comprehensive.
CS
Očkování je označováno jako pravděpodobné řešení stále aktuální pandemie onemocnění covid-19 a jako takové je uplatňováno také v domácím kontextu, a to v současnosti jako očkování dobrovolné. S tímto očkováním však souvisí řada právních otázek a souvislostí, přičemž předložený článek usiluje o přiblížení alespoň některých z nich. Pozornost je věnována otázkám povahy očkování jako opatření veřejné správy a zdravotní služby, prioritizace při výběru osob k očkování, fenoménu odmítání očkování, očkovací kampaně veřejné správy, problematiky rozlišování mezi očkovanými a neočkovanými při ukládání různých omezení (a související otázce diskriminace na tomto základu), právní možnosti povinného očkování, navazující problematiky výhrady svědomí a konečně odpovědnosti za újmu způsobenou očkováním proti covidu-19. S ohledem na svou šíři však text jistě není jakkoli vyčerpávající.
3
Content available remote

Objektivní a vyvážené informace ve vysílání - racionální požadavek, či iluze?

100%
Svoboda T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 5
393-414
EN
The article provides a critical analysis of the requirements of objective and balanced information in broadcasting, which are contained in Act No. 231/2001 Coll., on the Operation of Radio and Television Broadcasting and on Amendments to Other Acts, as amended, and also in the previous legislation. The article attempts to explain the nature of these requirements in the current social context. It comes to the general conclusion that these requirements are intended to represent general ideas of journalistic ethics and related ethical standards, which (in the case of some programmes, especially news programmes) are actually enforced through state supervision of radio and television broadcasting. This framework seems rational, at least in terms of the congruence of the public interest towards which both journalistic ethics and state supervision of broadcasting are in principle aimed. From this perspective, the so-called new media, which may replace the “traditional” media in practice and which are generally more loosely regulated by law (and to which the comparable requirement of objectivity and balance of information does not usually apply), appear problematic. The future solution to this disparity may be both to strengthen the regulation of the new media and/or to deregulate the traditional media in some way.
CS
Článek se zaměřuje na kritickou reflexi požadavků objektivity a vyváženosti poskytovaných informací, které jsou obsaženy v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v základu taktéž v předcházející právní úpravě. Článek se pokouší o přiblížení podstaty těchto požadavků v aktuálních společenských souvislostech. Dochází k obecnému závěru, že tyto požadavky mají reprezentovat obecné představy o žurnalistické etice a související základní etické standardy, které jsou (pro případ některých pořadů, zejména pořadů zpravodajských) fakticky vynucovány prostřednictvím státního dozoru nad rozhlasovým a televizním vysíláním. Tato konstrukce se zdá být racionální přinejmenším v rovině shodnosti veřejného zájmu, ke kterému v principu směřuje jak žurnalistická etika, tak státní dozor nad vysíláním. Problematická se z tohoto pohledu jeví tzv. nová média, která mohou média „tradiční“ v praxi nahrazovat a která jsou obecně volněji právně regulována (a srovnatelný požadavek objektivnosti a vyváženosti informací se na ně zpravidla neuplatňuje). Budoucím řešením této disproporce může být jak posílení regulace nových médií, tak určitá forma deregulace médií tradičních.
4
Content available remote

K odpovědnosti za újmu způsobenou podzákonnou normotvorbou

63%
Svoboda T., Smutná V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 10
913-923
EN
The paper deals with the question of responsibility of the state (or territorial self-governments) for damage caused by illegal sub-statutory regulations under the Law no. 82/1998 Coll. on liability for damage caused by the exercise of public power. Existing case law of the Constitutional Court and the Supreme Court consistently rejects the inclusion of legislative activities under the category of maladministration as a category of responsibility for the exercise of public power which can be in the context of law-making generally considered. It is typical that courts came to that conclusion in the context of the statutory law-making (legislation). This legal opinion was, however, later extended to sub-statutory law-making. The paper identifies three main arguments (raising of only political responsibility for the law-making, autonomy of the legislator and maladministration as solely the application of the law) that the case law led to the conclusion of irresponsibility for legislative activities and apply these arguments on sub-statutory law-making, and concludes that these arguments do not clearly lead to the exclusion of liability. According to the authors more systematic approach to the problem of the liability for law-making is needed.
CS
Příspěvek se zabývá otázkou odpovědnosti státu (či územních samosprávných celků) za újmu způsobenou protiprávní podzákonnou normotvorbou v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.Dosavadní judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stabilně odmítá podřazení normotvorné činnosti pod kategorii nesprávného úředního postupu jakožto kategorii odpovědnosti při výkonu veřejné moci, o které lze v souvislosti s normotvorbou zpravidla uvažovat. Pro tuto judikaturu je charakteristické, že k uvedenému závěru dospěla v kontextu zákonné normotvorby. Tento právní názor byl nicméně posléze rozšířen také na normotvorbu podzákonnou. Příspěvek identifikuje trojici hlavních argumentů (vyvození politické odpovědnosti za normotvorbu, autonomie normotvůrce a odpovědnosti výhradně za aplikaci práva), které judikaturu vedly k závěru o neodpovědnosti za normotvornou činnost, a uplatňuje tyto argumenty v oblasti podzákonné normotvorby, přičemž dochází k závěru, že tyto argumenty vyloučení odpovědnosti za podzákonnou normotvorbu zcela jednoznačně nesvědčí. Autoři příspěvku se v závěru přiklánějí k systémovému přístupu, který by více zohledňoval podstatu konkrétní (podzákonné) normotvorby.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.