Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
It was one of its first European complete performances within the liturgy. All the more surprising is the fact that the Beethoven’s opera Fidelio was first staged in Pressburg only in 1873 and it was subsequently presented, compared to Beethoven’s other works, only sporadically. A look at the programs of the Municipal Theatre in Pressburg between 1886 and 1899 reveals that the theatre directors included Beethoven’s Fidelio into the repertoire always at a time when negotiations were held about the renewal of the lease agreement. This was because they were aware of the fact that, in Pressburg, Beethoven’s works symbolized the sanctity, or even sacrosanctity, of art music. Staging Fidelio was an “argument” against the centralizing requirements formed by the Hungarian Government. Fidelio embodied the symbol of classical cultural values on which the inhabitants of Pressburg built their own cultural identity and whose loss would have meant a loss of their cultural memory.
CS
Nesporně nejvýznamnějším a nejdéle působícím hudebním spolkem ve městě byl Církevní hudební spolek při Dómu sv. Martina, který rozvíjel beethovenovskou hudební tradici a v roce 1835 nastudoval premiéru díla Missa solemnis D dur, op. 123. Šlo o jedno z prvních evropských kompletních uvedení v rámci liturgie. O to překvapivěji působí zjištění, že opera Fidelio byla poprvé uvedena v Prešpurku až v roce 1873 a její další nastudování se ve srovnání s ostatní Beethovenovou tvorbou konala jen sporadicky. Z přehledu programu Městského divadla v letech 1886–1899 vyplývá, že Beethovenova Fidelia do něj zařazovali jmenovaní ředitelé pokaždé, když se jednalo o obnovení smlouvy. Věděli totiž, že Beethovenova tvorba symbolizovala v Prešpurku posvátnou, ba přímo nedotknutelnou pozici hudebního umění. Uvádění Fidelia se tak stávalo „argumentem“ vůči centralizačním požadavkům ze strany uherské vlády. Fidelio ztělesňoval symbol klasických kulturních hodnot, na kterých Prešpurčané budovali svoji kulturní identitu, a jejichž ztráta by pro ně znamenala ztrátu kulturní paměti.
EN
The starting point for the study were copies of Bruno Walter’s family correspondence from 1897 and 1898, which were identified in the Slovak National Museum-Music Museum in the personal collection of Ivan Ballo. At the end of the nineteenth century Walter worked at the Municipal Theatre in Pressburg (today Bratislava), which became the seat of the Slovak National Theatre in 1920. Ivan Ballo was one of the leading Slovak music critics of the interwar period, who established personal contacts with Walter in the 1930s. The study traces two levels based on the same source material: one analyses the work of the young conductor Walter, reflecting in his letters on theatre practice in the province at the end of the nineteenth century. The second is the background of the already renowned conductor’s contacts with the young Ballo, who, through his participation in the Salzburg Festival in 1935–1937 and his intervention in the festival programme in favour of domestic works and artists, wanted to take an active part in the cultural policy of the former Czechoslovakia.
CS
Výchozí materiál pro studii představovaly kopie rodinné korespondence Bruna Waltera z let 1897 a 1898, které byly identifikovány ve Slovenském národním muzeu-Hudebním muzeu v osobní sbírce Ivana Balla. Na konci 19. století působil Walter v Městském divadle v Prešpurku (dnešní Bratislava), které se v roce 1920 stalo sídlem Slovenského národního divadla. Ivan Ballo patřil k předním slovenským hudebním kritikům meziválečného období, který ve 30. letech 20. století navázal s Walterem osobní kontakty. Studie na základě stejného pramenného materiálu sleduje dvě roviny: v první analyzuje tvorbu mladého dirigenta Waltera, který ve svých dopisech reflektuje divadelní praxi v provincii na konci 19. století. Ve druhé se zabývá pozadím kontaktů již proslulého dirigenta s mladým Ballem, který se svou účastí na Salcburském letním festivalu v letech 1935–1937 a zásahy do festivalového programu ve prospěch domácích děl a umělců chtěl aktivně podílet na kulturní politice tehdejšího Československa.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.