Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

„Cesta z krize“ Příspěvek k britské politice v době rúrské krize v roce 1923

100%

Soukup J.

Dvacáté století - The Twentieth Century

2014

vol. 6

issue 2

72-82

After the Great War the relations between Great Britain and France began to change. London at that time had to solve many problems concerning the empire as well as the home front (I mean the events in India, Ireland, economic problems, or unemployment). Although Britain after the Great War participated in the occupation of the Rhineland, there was in fact no real interest among many of the British politicians in this region. Moreover, after the rejection of the Versailles Peace Treaty by the Congress of the United States, France was able to get quite a strong influence in this area. France put more pressure on Germany to pay reparations on time. The crisis culminated in January 1923, when the French and Belgian troops occupied the Ruhr area. The British tried to avoid problems by the policy of the so called “benevolent passivity”, whose main objective was to avoid conflict with both the French and Germans during the occupation of the Ruhr. However, compliance with this policy over time became increasingly difficult. Since mid-1923 British politicians tried to intervene in the relations between France and Germany. When this attempt failed, Great Britain returned again to neutrality. The growing economic problems of France, German willingness to reach an agreement and a change of governments both in the UK and France led eventually to the end the crisis and the approval of the Dawes Plan, which modified the reparations.

Po první světové válce se začaly proměňovat vztahy mezi Velkou Británií a Francií. Londýn v této době musel řešit řadu problémů v impériu a na domácí scéně (to se týkalo zejména událostí v Indii, Irsku, ekonomických problémů, nezaměstnanosti). I když se Británie po první světové válce účastnila okupace Porýní, vzhledem k nevelkému zájmu některých britských politiků o tuto oblast a zamítnutí versailleské mírové smlouvy Kongresem Spojených států amerických, dokázala Francie získat poměrně silný vliv na dění v této oblasti. Stále více tlačila na Německo, aby splácelo reparace dle plánu. Krize vyvrcholila vstupem francouzských a belgických vojsk do Porúří na začátku roku 1923. Britové se snažili vyhnout problémům na mezinárodní scéně vyhlášením tzv. politiky „benevolentní pasivity“, jejímž hlavním cílem bylo vyvarovat se během okupace Porúří konfliktů s Francouzi a Němci. Dodržování této politiky se postupem času stávalo stále obtížnějším. Od poloviny roku 1923 se pak Londýn snažil intervenovat, aby se Francie a Německo dohodlo na kompromise. Když se mu to nepodařilo, vrátil se opět k neutralitě. Rostoucí hospodářské problémy Francie, ochota Německa dohodnout se, a změna vlád ve Velké Británii a Francii vedly nakonec k ukončení krize a schválení Dawesova plánu, který upravoval německé reparace.

Jeden den v Bogotě. Devátý duben 1948 v paměti očitých svědků

100%

Soukup J.

Dvacáté století - The Twentieth Century

2016

vol. 8

issue 1

179-194

This study analyses the events in Bogotá, Colombia, in April 9, 1948, aÝer the assassination of the popular liberal political leader Jorge Eliécer Gaitán. It is based on testimonies and memories of persons present in the Colombian capital on that day. It also pays attention to relationship between Liberal and Conservative Parties and their decision about the future direction of the country. Two centres of power were created in Bogota on that day. First of them was the Central Clinic, where the liberal representatives met to agree on the next steps to be taken against the Conservative government. Presidential Palace, in contrast, became the center of the Conservative Party and then the place of negotiations between the Liberals and the Conservative government. The study further analyzes the confused situation in the streets of Bogotá on that fateful day

Studie analyzuje situaci v kolumbijské Bogotě poté, co zde došlo 9. dubna 1948 k zavraždění populárního liberálního politika Jorgeho Eliécera Gaitána. Činí tak na základě výpovědí a vzpomínek obyvatel hlavního města, přičemž si všímá nervozity, jež byla patrná mezi liberály a konzervativci ohledně dalšího politického směřování země. V tento den se postupně vytvořila dvě centra moci, kde se jednalo o dalším osudu Kolumbie. Prvním z nich byla Ústřední klinika, v níž Gaitán zemřel a kde se setkali liberální představitelé, aby se dohodli na dalším postupu. Prezidentský palác se naopak stal centrem Konzervativní strany a posléze i místem vyjednávání mezi liberály a konzervativní vládou o dalším postupu. Studie dále analyzuje situaci v ulicích města, kde docházelo k násilnostem a rabování.

Refine search results

2 Dvacáté století - The Twentieth Century

1 2016

1 2014

2 Soukup J.

Search results

„Cesta z krize“ Příspěvek k britské politice v době rúrské krize v roce 1923

Jeden den v Bogotě. Devátý duben 1948 v paměti očitých svědků