Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Theunissenův Hegel, Henrichův Husserl

100%
Janoušek H.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 1
83-97
EN
The text focuses on two works that compare Hegel’s philosophy with Husserl’s. In both it is possible to find interesting impetuses towards further elaboration. In Michael Theunissen’s work, this can especially be found in the relating of the reflection of the object from Hegel’s introduction to The Phenomenology of Spirit to Husserl’s reflection on the ways in which the object is given. Dieter Henrich, in turn, points to the relational structure of the principal determinations in which objects are thought and which, in Husserl, appear to be distorted by the orientation to the relations of the performances of objective intentionality, in which these determinations reach a demonstrative giveness. It is, however, possible to find significant shortcomings in the approaches of both authors. While Theunissen’s effort remains at the level of an unfinished idea, Henrich glosses over the fundamental differences between Husserl and Kant’s conceptions of the a priori justification of knowledge. Yet even these texts clearly show the untapped potential that comparing the philosophies of Husserl and Hegel can offer, which could contribute to a better understanding of these thinkers and the distinctive features of their approaches.
CS
Text se zaměřuje na dva pokusy srovnat Hegelovu a Husserlovu filosofii. V obou lze nalézt zajímavé podněty vybízející k dalšímu rozpracování. V pokusu Michaela Theunissena jde zejména o vztažení reflexe předmětu pro nás z Hegelova úvodu k Fenomenologii ducha k Husserlově reflexi způsobů danosti předmětu. Dieter Henrich zase poukazuje na relační strukturu hlavních určení, v nichž jsou předmětnosti myšleny a která se zdá být u Husserla zkreslena orientací na relace výkonů objektivující intencionality, v nichž tato určení dospívají k názorné danosti. V přístupech obou zmíněných autorů lze ovšem shledat nepominutelné nedostatky. Zatímco Theunissenův pokus zůstává jen na úrovni nerozpracovaného nápadu, Henrich přehlíží zásadní rozdíly v Husserlově a Kantově koncepci apriorního odůvodnění poznání. Přesto se i v těchto textech jasně ukazuje nevytěžený potenciál srovnání Husserlovy a Hegelovy filosofie, který může přispět k lepšímu pochopení těchto myslitelů a svérázu jejich koncepcí.
DE
Der vorliegende Text befasst sich mit zwei Versuchen eines Vergleichs der Philosophien von Hegel und Husserl. In beiden finden sich interessante Gedanken, die zu einer eingehenderen Betrachtung einladen. Bei Michael Theunissen geht es insbesondere um die In-Beziehung-Setzung des Gegenstands für uns aus Hegels Einleitung zur Phänomenologie des Geistes mit Husserls Reflexion von Arten der Gegebenheit des Gegenstandes. Dieter Henrich wiederum verweist auf die Relationsstruktur der Hauptbestimmungen, in denen die Gegenständlichkeiten gedacht werden und die bei Husserl durch die Orientierung auf die Relation von die Intentionalität objektivierenden Leistungen, in denen diese Bestimmungen zu einer anschaulichen Gegebenheit gelangen, verzerrt erscheinen. In den Ansätzen der beiden genannten Autoren lassen sich jedoch auch unübersehbare Unzulänglichkeiten finden. Während Theunissens Versuch auf der Ebene einer nicht weitergeführten Idee bleibt, übersieht Henrich die grundlegenden Unterschiede von Husserls und Kants Konzept der A-Priori-Begründung der Erkenntnis. Dennoch zeigt sich auch in diesen Texten das nicht ausgeschöpfte Potential, den das Vergleichen der Philosophien Husserls und Hegels bietet. Ein solcher Vergleich könnte zu einem besseren Verständnis dieser Denker und der Eigenarten ihrer Konzeptionen führen.
2
Content available remote

Problém Husserlovy rané teorie významu

100%
Janoušek H.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2015
|
vol. 63
|
issue 5
707-721
EN
The study raises the question of the sustainability of Husserl’s early theory of linguistic meaning. In order to answer it, the text presents Husserl’s theory of linguistic meaning as it is found in his Logical Investigations and discusses a serious problem which follows from Husserl’s own presuppositions. This problem involves the question of the expressibility of the quality of the intentional essence of the act –“quality” being Husserl’s term roughly corresponding to the later and more common concept of propositional attitude. The study argues for the lack of theoretical means sufficient for the expression of the quality as well as for the fact that the expressibility of the quality is presupposed in the meaning of the linguistic expressions used in the solitary life of the speaker.
3
Content available remote

Příběh Humova příběhu

100%
Janoušek H.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2017
|
vol. 65
|
issue 2
183-197
EN
The text is an interpretation of, and a commentary on, Hume’s self-presentation given in his autobiography, My Own Life, which he wrote shortly before his death. In the first section, the discussion aims at pointing out a hidden biographical and contemporary background, including the events of Hume’s life suppressed from the autobiography (the unsuccessful attempts to gain a professorship, Hume’s dispute with Rousseau). Some reactions to Hume’s death are also discussed. In the final section, the self-image offered by Hume is discussed in relation to the interpretation of the standpoint and style in the work of man of letters in the 18th century as advanced by James Harris and Lorrain Daston. The result of this analysis is to show that the question of Hume’s vanity is to a large degree an artificial problem arising from a misunderstanding of the context to which Hume, as a man of letters, belonged.
4
Content available remote

Husserlova raná teorie časového vědomí

100%
Janoušek H.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 3
383-401
EN
Husserl’s analysis of inner time consciousness belongs among classic topics of modern philosophy as it is rich in insights and proved to be highly influential for the develop­ment of the phenomenology of time. This fact has been appropriately reflected in the scholarly literature on the topic. It is therefore surprising that the account of the early development of Husserl’s thinking about time is not faithful to the actual texts published by him. A closer look at works published by Husserl suggests that he initially used the theory of time consciousness of his teacher Brentano in his first book Philoso- phy of Arithmetics (Philosophie der Arithmetik, 1891) to refute time based accounts of constitution of multiplicities (also called “sets” or “totalities”) and that somewhat later, he tried to improve on it by introducing the concept of representation in his second psychological work “Psychological Studies in the Elements of Logic” (“Psychologische Studien zur elementaren Logik”, 1894). This step opens up a possibility of an analysis of inner time consciousness and allows for differentiation between the retentional unity of time intuition on the one side and perceptional presence of a freshly passed perception of time objects on the other.
DE
Husserls Analyse des inneren Zeitbewusstseins gehört zu Recht zu den klassischen Themen der modernen Philosophie, bietet sie doch einen Reichtum an Perspektiven, die die Entwicklung der Phänomenologie der Zeit beeinflussten. Die Bedeutung dieser Analyse spiegelt sich auch in der großen Menge an Fachliteratur wider, die sich mit diesem Thema auseinandersetzt. Es ist daher auffallend, dass die Interpretation der frühen Entwicklung von Husserls Gedanken zum Thema Zeit nicht den von Husserls selbst veröffentlichten Texten entspricht. Schauen wir uns diese Werke genauer an, so zeigt sich, dass Husserl in seinem ersten Buch, Philosophie der Arithmetik (1891), die Theorie des Zeitbewusstseins seines Lehrers Brentano dazu verwendete, um die Theorie der Vielheit (für die auch die Begriffe „Menge“ bzw. „Summe“ verwendet wurden) abzulehnen. Später versuchte er dann, diese Theorie auszubauen, indem er in seinem zweiten Werk zur deskriptiven Psychologie, „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894), den Begriff Repräsentation einführte. Dieser Schritt ermöglichte die Analyse des inneren Zeitbewusstseins und die Unterscheidung einerseits der intentionalen Einheit des Zeitdenkens und andererseits der Gegenwart vergangener Eindrücke zeitlicher Gegenstände.
CS
Husserlova analýza vnitřního vědomí času právem patří mezi klasická témata moderní filosofie. Tento význam se odráží i v množství odborné literatury, která se tomuto tématu věnuje. Výklad raného vývoje Husserlova myšlení o tématu času však není práv textům, které sám Husserl publikoval. Přihlédneme-li blíže k těmto dílům, ukáže se, že Husserl ve své první knize, jíž byla Philosophie der Arithmetik (1891), využíval teorii časového vědomí svého učitele Brentana k tomu, aby odmítl teorii mnohosti (pro niž se také užívaly termíny „množina“ či „souhrn“). O něco později pak ve svých „Psychologische Studien zur elementaren Logik“ (1894) zavedl pojem reprezentace. Tento krok umožnil analýzu vnitřního časového vědomí a odlišení intencionální jednoty časového názoru na jedné straně od spolupřítomnosti právě minulého vjemu časových předmětů na straně druhé.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.