Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 1

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  úmluva o vzdání se vynucování nároku
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
According to the prevailing opinion, the topic of private autonomy is usually restricted to the area of (substantive) civil law. In recent years, however, questions of private autonomy in civil procedure law have become more and more contested. This contribution gives an overview on the permissibility and scope of party agreements within the Austrian Code of Civil Procedure (ZPO). In particular, the article presents recent arguments by two scholars (M. Trenker and T. Kunz) who argue for more private autonomy in civil proceedings than the (restrictive) prevailing opinion does. Based on three selected topics, namely the permissibility of the pactum de non petendo, the permissibility of litigation in one’s own name on another’s behalf (gewillkürte Prozessstandschaft) and the effects of out-of-court agreements within pending civil proceedings, the article explores whether and to which degree the Austrian Code of Civil Procedure allows private autonomy of the parties. The contribution is intended to stimulate a debate on the topic regarding Czech civil procedure law.
CS
Podle obecně převládajícího názoru ohledně autonomie vůle stran v Rakousku platí, že působnost tohoto principu se vztahuje k hmotnému soukromému právu. V poslední době se otázka použití autonomie vůle stran stala předmětem diskuse o tom, do jaké míry ji lze použít též v civilním právu procesním. Tento příspěvek předně seznamuje čtenáře s tím, zda a v jakém rozsahu je autonomie vůle procesních stran vůbec podle rakouského civilního procesního řádu přípustná. Autor proto čtenáře seznamuje s názory hlavních zastánců uplatnění tohoto principu, kterými jsou M. Trenker a T. Kunz, kteří publikovali své názory ve svých rozsáhlých dílech. Autor poté prověřuje oprávněnost této tendence na třech vybraných případech, a sice na přípustnosti smlouvy o vzdání se nároku (pactum non petendo), možnosti žalobní legitimace za třetí osobu a konečně testuje tyto názory na následcích mimosoudní dohody (out-of-court-agreement) v průběhu soudního řízení. Vlastním cílem článku je podnítit diskusi o tomto tématu v rámci českého civilního procesního práva.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.