Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: česká hudba

Sort By:

Limit search:

Building Czech cultural life: the music department of the Artists’ Society in the first decade of its existence

100%

Kopecký J., Newkirk M.

Hudební věda (Musicology)

2023

vol. 60

issue 1

12-22

The Artists’ Society (Umělecká beseda) fundamentally influenced the artistic life in the Czech lands during the 1860s. It organized writers, artists and musicians and was able to direct their individual work towards a collective goal. Although a number of notable events were held, the music branch was constantly criticised by other branches for its passivity. Despite unforgettable realisations (e.g. Shakespearean festival in 1864, performance of Liszt’s oratorio Saint Elizabeth) it seems that the music branch was in a state of permanent crisis until the early 1870s, out of which it was guided by Otakar Hostinský, Zdeněk Fibich, and later by Antonín Dvořák. The study analyses in detail the process of how the artists gradually found out how to fulfil their artistic goals while keeping in mind economic profit. Spectacular performances of oratorios or efforts to introduce a series of subscription concerts entered history as extraordinary achievements of Bedřich Smetana, Ludevít Procházka, and other prominent members, but financially they exhausted the society. It was only thanks to the intervention of the literary and artistic department that a correction was made, and it was mainly Ludevít Procházka from the music department who found a way that balanced the purely artistic consideration with the requirements of a lossless economy.

Umělecká beseda zásadním způsobem ovlivňovala umělecký život české společnosti šedesátých let 19. století. Organizovala literáty, výtvarníky a hudebníky a jejich individuální tvorbu dokázala nasměrovat ke společnému cíli. Ačkoliv se podařilo uskutečnit řadu pozoruhodných akcí, byl hudební odbor ze strany ostatní odborů neustále kritizován pro svou nečinnost. Přes nezapomenutelné počiny (např. Shakespearovská slavnost roku 1864, provedení Lisztova oratoria Svatá Alžběta roku 1866) se zdá, že hudební odbor byl až do počátku sedmdesátých let ve stavu krize, ze které byl vyveden až organizační činností Otakara Hostinského, Zdeňka Fibicha a později i Antonína Dvořáka. Studie zevrubně analyzuje proces, jak umělci postupně zjišťovali, jak naplnit umělecké cíle a zároveň dbát na ekonomický profit. Velkolepá představení oratorií nebo snahy o zavedení cyklu abonentních koncertů sice vstoupily do historie jako mimořádné počiny Bedřicha Smetany, Ludevíta Procházky a dalších významných členů, ovšem finančně spolek vyčerpávaly. Až díky zásahu literárního a výtvarného odboru došlo k nápravě a z řad hudebního odboru to byl zejména Ludevít Procházka, který našel cestu, jež vyvažovala zřetel ryze umělecký s požadavky na neztrátové hospodaření.

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých

80%

Zapletal M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

2020

vol. 57

issue 1

22-51

There, an important role was played by the national aspect. Critics pertaining to the modernist generation believed physiological music to be quintessentially German: sharp-edged, hard, intellectual, élitist, asentimental, technicist, and therefore utterly unsuitable as a model for new Czech music whose essential tendency, as they saw it, was to appeal to “hearts and souls”, and consequently could develop solely along the lines of “psychological music”. In contrast to that, avant-garde projections concerning a new face of Czech music, which cropped up in the late 1920s (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian a.o.) would include as one of its prerequisites a physiological quality, in the sense of music which was set to immediately attack the human senses and stimulate the body to motion – i.e., a sense different from that outlined by Bekker.

Kritici z generace moderny považovali fysiologickou hudbu za bytostně německou: ostrou, tvrdou, intelektuální, elitářskou, asentimentální, technicistní, a proto naprosto nepoužitelnou za vzor nové české hudby; ta podle nich esenciálně promlouvá „k srdcím a duším“, může se proto rozvíjet pouze jako hudba „psychologická“. Naproti tomu v avantgardních úvahách o nové podobě české hudby, které bujely později ve dvacátých letech (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian aj.), se vyskytoval požadavek fysiologičnosti ve smyslu hudby, která je schopna bezprostředně atakovat smysly a stimulovat tělo k pohybu – tedy ve smyslu odlišném od toho Bekkerova.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

1 Kopecký J.

1 Newkirk M.

1 Vomáčka I.

1 Zapletal M.

1 2023

1 2020

Search results

Building Czech cultural life: the music department of the Artists’ Society in the first decade of its existence

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých