Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: čest

Sort By:

Limit search:

Honour as a political-legal argument : the French July monarchy, national dignity and Europe 1830-1840

100%

Šedivý M.

Český časopis historický (The Czech Historical Review)

2018

vol. 116

issue 1

86-111

The goal of this study is to show how the French July Monarchy systematically exploited the concept of dignity and honour in its foreign policy during the 1830s. Both terms were actually synonymous at that time and were invoked particularly in instances when the French regime was unable to legitimise its goals in international affairs with the precepts of public international law, as for example in the policy of non-intervention in the early 1830s and the position assumed during the so-called Rhine Crisis in 1840. These two political affairs have therefore been chosen to show how France played the ‘honour card’ in the diplomatic arena with other European countries and how the term ‘honour’ gained the value of a more or less political-legal argument in disputes with them. These two affairs also offer evidence of the negative reaction from some of the great powers and Italian states, the latter being affected by both the non-intervention principle and the Rhine Crisis, which made it necessary as well as useful to include Italy as the third important component of the study through which this article attempts to offer an original insight into 19th century diplomatic history.

V dějinách mezinárodních vztahů používali jednotliví protagonisté různorodé prostředky k obhajobě a prosazení vlastních cílů. Jedním z nich byla argumentace cti, a to jak panovnickou, tak narodní, která byla vznášena s cílem obhájit státní a po demokratizaci konceptu cti v průběhu Velké francouzské revoluce i národní zájmy. Přes velkou pozornost, která je v zahraniční odborné produkci věnována otázce cti od antiky po současnost, nebyla dosud nikdy prozkoumána problematika využití či dokonce zneužití konceptu cti v mezinárodni politice, a to pro kterékoliv období lidských dějin. Tato studie si klade za cíl napravit tento stav a pokusit se o analýzu tohoto obtížně uchopitelného problému. K dosažení zvoleného cíle bylo vybráno období deseti let po červencové revoluci ve Francii v roce 1830, kdy se francouzská zahraniční politika stala asertivní a v některých případech dokonce nekompatibilní s tehdy všeobecně uznávanými principy mezinárodního práva, především pak ve vztahu k italským státům. Proto prostředí Apeninského poloostrova dotváři teritoriální rámec, v jehož mantinelech je analyzována obhajoba postupu Francie její národní ctí, a právě pro toto prostředí jsou v zájmu kontextualizace uvedeny i případy dalších států, které údajně raněnou panovnickou či národní ctí maskovaly nelegálnost své vlastní politiky. Francouzská červencová monarchie systematicky využívala koncept cti v mezinárodních vztazích 30. let 19. stoleti, a to především v momentech, kdy nebyla schopna své jednání obhájit na poli mezinárodního práva: na počátku této dekády se jednalo o takzvaný princip neintervence, v roce 1840 pak o její válečnou rétoriku v průběhu takzvané Rýnské krize v reakci na odlišný postup ostatních velmocí na Blízkém východě. Tyto dvě zaležitosti proto byly vybrány k analýze způsobu, jakým Francie využívala cti v diplomatické aréně s ostatními evropskými státy a jak tato rétorika získala až téměř hodnotu politicko-právního argumentu. Volba principu neintervence a Rýnské krize pak byla učiněna i proto, že nabízí pro jevy nesouhlasu některých evropských a italských státniků a diplomatů s takovým chováním, případně i obyvatel některých států Apeninského poloostrova. Jelikož vzhledem k absenci odborné literatury neexistuje pro zpracování tohoto tématu adekvátní metodika a současně není argumentace cti vysvětlena v dobových pramenech, je v předložené studii nezbytné věnovat značnou pozornost právě metodologické rovině. O jisté "abstraktnosti" zvoleného problému vypovídá již jen to, že navzdory běžnému a hojnému výskytu odkazu na panovnickou či národní čest v rozličných textech daného období nebyl v diplomatické či právní praxi nikdy kodifikován ani systematizován způsob užití tohoto slova. Díla právních teoretiků na toto téma zcela mlči, stejně jako novinové články, politické spisy a jakékoliv jiné zdroje. Dokonce neexistovalo ani pravidlo pro používání samotného pojmu čest, kdy ve francouzštině byl uživán bez jakéhokoliv rozlišení a často pak i vedle sebe jako synonyma dignité a honneur, v anglickem jazyce pak dignity a honour. Tím spíše se tato studie opirá o přístup francouzského panovníka a jeho ministrů a diplomatů při prosazování národních zájmů pomoci principu neintervence či válečných hrozeb v roce 1840, jinými slovy o to, jak byl koncept cti aplikován v praxi. Zde se jednoznačně ukazuje, že čím méně bylo možné daný postup obhájit zásadami mezinárodního práva, tím intenzivněji docházelo k odvolávání se na národní čest. Důvodem se zdá být především to, že vůči tomuto způsobu argumentace bylo nanejvýš obtížné se bránit, neboť zpochybnění ohrožení či hodnoty cti panovníka či celého národa mohlo být považováno za vážnou urážku, případně i casus belli. Zde je pak nutné hledat i odpověď na to, proč zástupci jiných evropských států sice nesouhlasili s odkazy na ohroženou francouzskou čest, současně se jim však nikdy neodvážili postavit otevřeně a vyvolat tak disputaci na toto téma. Přesto jsou vzácně dochované soukromé postoje odmítající tento způsob argumentace nanejvýš cenné, protože jednoznačně dokazují, že byl vnímán jako važný problém. To platí i pro veřejné mínění v některých italských státech, které na obvinění o uražené narodní cti francouzského národa reagovalo s obavou, že tato "domnělá urážka" bude zneužita jako záminka k vyhlášení války ze strany Francie.

Bayle a Mandeville. Dvě rané konceptualizace společnosti ateistů

84%

Tomeček M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2021

vol. 69

issue 4

695-710

A society composed of atheists was thought impossible in early modern Europe. An atheist, it was believed, will not keep a promise since he or she does not fear divine retribution. Thus, atheists cannot cooperate in a long-term enterprise and form a viable society. Pierre Bayle was the first thinker to challenge this common assumption, though some fifty years later his follower Bernard Mandeville rejected his arguments. But the sincerity of such arguments is always questionable in the early modern period, it being illegal and punishable to publicly advocate atheism. Some atheists, as was demonstrated to be the case with Anthony Collins, wrote from contrived theistic positions, actually trying to undermine Christianity with purposefully weak arguments for the existence of God. But the atheism of such authors cannot be deduced from their published writings, only from other of their documents and from their contemporaries’ memoirs. Applying this methodological insight to Bayle and Mandeville will enable us to see their arguments for and against an atheistic society in a new light.

Společnost složená z ateistů byla v raném novověku považována za nemožnou, neboť panovalo všeobecné přesvědčení, že na slovo ateisty se nedá spolehnout, protože se nebojí posmrtného trestu. Ateisté nemohou tedy dlouhodobě spolupracovat a vytvořit společnost. Jako první polemizoval s tímto přístupem Pierre Bayle, jeho žák Bernard Mandeville však o padesát let později jeho stanovisko odmítl. O upřímnosti argumentů vznášených v souvislosti s otázkou ateismu koncem sedmnáctého a počátkem osmnáctého století je však možné vždy pochybovat, protože ateismus byl v té době trestný postoj a nikdo se k němu veřejně nehlásil. Proto někteří ateisté psali z předstíraně teistických pozic a svými záměrně slabými argumenty, jimiž podporovali Boží existenci, víru naopak podrývali, jak ukazuje případ Anthonyho Collinse. Ovšem ateismus takových autorů není možné prokázat z jejich publikovaných textů, ale jedině z jiných dokumentů a vzpomínek jejich současníků. Právě takový metodologický přístup nám při analýze koncepcí Pierra Bayla a Bernarda Mandevilla umožní dospět k novým závěrům ohledně jejich představ o fungování náboženství ve společnosti.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Český časopis historický (The Czech Historical Review)

1 Tomeček M.

1 Šedivý M.

1 2021

1 2018

Search results

Honour as a political-legal argument : the French July monarchy, national dignity and Europe 1830-1840

Bayle a Mandeville. Dvě rané konceptualizace společnosti ateistů