Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Cubist idioms

Sort By:

Limit search:

Known and unknown Hungarians: early Hungarian Cubist idioms

100%

Barki G.

Umění (Art)

2024

vol. 72

issue 3

255-268

The text discusses the development and influence of Cubism among Hungarian artists in the early twentieth century, highlighting the complexities and challenges in studying this artistic movement within Hungary. While Fauvism had a notable impact in Hungary, with Hungarian artists actively participating in the Fauve movement in France, Cubism’s influence was less pervasive, despite a significant number of Hungarian artists joining the movement in Paris. The research into Hungarian Cubism is still in its early stages, hampered by the loss and destruction of many artworks from this period. The author emphasizes the need to locate and study these lost works to gain a fuller understanding of Hungarian Cubism. Key Hungarian artists, such as Vilmos Perlrott Csaba and Róbert Berény are discussed in detail, however, their works tended to reflect a superficial or idiosyncratic interpretation of Cubism, influenced by other styles such as Fauvism, Primitivism, and Orphism. The text also highlights the formation of the Hungarian avant-garde group ‘The Eight’. Though not themselves true Cubists, they incorporated Cubist elements into their work. The author emphasizes the importance of the Hungarian cubist diaspora in Paris, which was not previously noticed in the literature. Since Joseph Csáky, Alfred Réth and Gustave Miklós became French artists, they are more or less considered in international art history writing, but their peers (Imre Szobotka, István Farkas, Elemér Kóródy, Árpád Késmárky, Sándor Bánszky, etc.), remained almost completely unknown. These artists were exposed to Cubism through their experiences in Paris, particularly through interactions with figures like Picasso and most of all Jean Metzinger the professor at the Académie La Palette and their participation in exhibitions such as the Salon des Indépendants. Several artists of the Hungarian cubist diaspora in Paris played a significant role in the export of cubism to the USA almost at the same time as the Armory Show. This is one of the most important chapters of the latest research. Despite the international recognition some Hungarian artists received, their contributions to Cubism have largely been overlooked, both in Hungary and abroad.

Článek pojednává o vývoji kubismu a jeho vlivu na maďarské umělce na počátku 20. století a upozorňuje na to, jak komplikované a náročné je v Maďarsku zkoumání tohoto uměleckého směru. Zatímco fauvismus zde měl výrazný vliv a maďarští umělci se aktivně zapojili do fauvistického hnutí ve Francii, vliv kubismu byl méně rozšířený, přestože se značný počet maďarských umělců připojil ke kubistům v Paříži. Článek zkoumá příčiny této skutečnosti a konstatuje, že na rozdíl od dalších částí bývalé rakousko-uherské monarchie se v Maďarsku kubismus nestal dominantním moderním směrem. Výzkum maďarského kubismu je stále v počátcích a ztěžují ho ztráta či zničení mnoha uměleckých děl z tohoto období. Autor zdůrazňuje, že ztracená díla je třeba dohledat a prozkoumat, aby maďarský kubismus mohl být pochopen komplexněji. Podrobně se věnuje klíčovým maďarským umělcům, jako byli Vilmos Perlrott Csaba a Róbert Berény, jejichž díla však spíše reflektovala povrchní nebo idiosynkratickou interpretaci kubismu ovlivněnou dalšími styly, například fauvismem, primitivismem a orfismem. Článek také vyzdvihuje vznik maďarské avantgardní skupiny Osma. I když její členové fakticky nebyli kubisty, začleňovali do své tvorby kubistické prvky. Autor dále zdůrazňuje význam diaspory maďarských kubistů v Paříži, které si literatura dosud nepovšimla. Jelikož se Joseph Csáky, Alfred Réth a Gustave Miklós stali francouzskými umělci, mezinárodní uměleckohistorická literatura je víceméně zohledňuje, ale jejich vrstevníci (Imre Szobotka, István Farkas, Elemér Kóródy, Árpád Késmárky, Sándor Bánszky ad.), s nimiž tvořili úzké společenství, především pod záštitou Académie La Palette, zůstali téměř zcela neznámí. Tito umělci se s kubismem seznámili v Paříži, zejména díky kontaktům s osobnostmi jako Pablo Picasso a především Jean Metzinger, profesor na Académie La Palette, nebo díky účasti na výstavách, např. na Salon des Indépendants. Několik umělců z pařížské diaspory maďarských kubistů sehrálo významnou roli při exportu kubismu do Spojených států, a to téměř souběžně s Armory Show. Na ně se zaměřuje jedna z nejdůležitějších kapitol aktuálního výzkumu.

Cubist idioms hidden within the discourses on modernism and the Avant-Garde in Slovenia

80%

Bassin A., Głuchowska L.

Umění (Art)

2024

vol. 72

issue 3

269-282

The evaluation of the largely transitory character of Cubism and Post-Cubism in the art history of the former Kingdom of Serbs, Croats, and Slovenes, apart of monographic presentations of individual artists, doesn’t exist up to date. In Slovenia efforts towards a synthetic presentation of the Modernism and the Avant-Garde have been undertaken only since the 1980s. Generally the meaning, Cubism was ‘impossible’ within the mostly traditional, (neo)realistic profile of the local visual culture dominates. However, breaking the paradigm of the Slovenian art history it can be stated, that there were various idioms of Cubism hidden within discourses on other -isms in the 20th century. The current investigation led to outline four phases of its reception. The earliest one, around 1919–24 encompasses e.g. Veno Pilon’s post-Cézanneian sculptural works as well Cubo-Expressionist paintings by the Brother Kralj (with the national subtext indicated — similarly like in the Polish art — by the Catholic iconography). Some sculptures by France Kralj and Lojze Spazzapan resemble Otto Gutfreund’s and August Zamoyski’s works in this style. Since mid of the 1920s semi-Cubist forms appeared in oeuvre by Avgust Černigoj and Cubo-Futurist ones in paintings by Ivan Čargo — both up to date mostly attributed to Constructivism. In the 1940s Cubism influenced work by Stane Kregar, who (as earlier Veno Pilon) studied in Prague. These are examples of the horizontal exchange in Central Europe. After the WWII André Lhote’s students Ivan SeljakČopič and Marjan Dovjak, along with Milan Berbuč of their Group 53, since mid of 1950s were aware of the importance of analytical Cubism in their art practice. They could be with some hesitation clasificized as Neo- Cubist. The same concerns Jure Cihlař’s work, in which Cubist echoes appeared until the late 1970s, and Ladislav Pengov’s compositions, which until the beginning of the 1990s represent a kind of post-Cubist analysis, and could be seen as a recapitulation of the ‘lack of Cubism’ in the Slovenian art history.

Zhodnocení převážně přechodné role kubismu a postkubismu v dějinách umění bývalého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců doposud neexistuje, vyjma monografické prezentace jednotlivých umělců. Ve Slovinsku se snahy o syntetický přehled modernismu a avantgardy objevují teprve od osmdesátých let 20. století. Obecně převládá názor, že kubismus byl v rámci převážně tradiční, (neo)realisticky orientované místní výtvarné kultury „nemožný“. Nicméně v rozporu s paradigmatem slovinských dějin umění lze prohlásit, že různé podoby kubismu se zde vyskytovaly skrytě, v diskursech o jiných uměleckých směrech 20.století. Současný výzkum vedl k nástinu čtyř fází recepce kubismu. Nejranější fáze kolem let 1919–1924 zahrnuje např. pocézannovské sochařské práce Veno Pilona nebo kuboexpresionistické obrazy bratrů Kraljových (s národním podtextem naznačeným, podobně jako v polském umění, katolickou ikonografií). Některé sochy France Kralje a Lojze Spazzapana připomínají práce Otty Gutfreunda a Augusta Zamoyského v tomto stylu. V díle Avgusta Černigoje se od poloviny dvacátých let objevují semikubistické formy, v obrazech Ivana Čarga kubofuturistické, oboje jsou dodnes většinou přiřazovány ke konstruktivismu. Ve čtyřicátých letech kubismus ovlivnil dílo Stane Kregara, který (stejně jako dříve Veno Pilon) studoval v Praze. To jsou příklady horizontální výměny ve střední Evropě. Členové skupiny Grupa 53 Ivan Seljak-Čopič, Marjan Dovjak (oba byli po druhé světové válce žáky André Lhota) a Milan Berbuč si od poloviny padesátých let uvědomovali význam analytického kubismu pro svou tvorbu. S jistými výhradami je lze označit jako neokubisty. Totéž se týká díla Jure Cihlaře, v němž se ozvěny kubismu objevovaly až do konce sedmdesátých let, a kompozicí Ladislava Pengova, které až do počátku devadesátých let představují jakousi postkubistickou analýzu a mohly by být pokládány za rekapitulaci „neexistujícího kubismu“ ve slovinských dějinách umění.

Refine search results

2 Umění (Art)

1 Barki G.

1 Bassin A.

1 Głuchowska L.

2 2024

Search results

Known and unknown Hungarians: early Hungarian Cubist idioms

Cubist idioms hidden within the discourses on modernism and the Avant-Garde in Slovenia