Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Hippokrates

Sort By:

Limit search:

Opieka skoncentrowana na pacjencie w świetle współczesnych ujęć metodologicznych i wybranych pism hippokratejskich oraz Quaestiones medicinales Rufusa z Efezu – zarys problematyki

100%

Wieżel I.

Roczniki Humanistyczne

2021

vol. 69

issue 3

125-137

The Hippocratic writings show that ancient medicine focused its diagnostic and therapeutic efforts on the patient to a high degree. However, Rufus of Ephesus, an author from the 2nd century A.D., shows that listening carefully to the patient is no less important in medicine than taking into account his existence’s external and internal conditions. Making the patient a unique partner in the pursuit of improving the quality of their health also enhances their quality of life. Moreover, modern medical humanities strongly emphasize the fact that taking into account the biopsychosocial aspects of patient care strengthens the principle that in any case, it is the person who should be in the center of therapeutic care. His life and health constitute the overriding goal of any medical intervention.

Pisma hippokratejskie dowodzą, że starożytna medycyna w wysokim stopniu skupiała swoje wysiłki diagnostyczne i terapeutyczne na pacjencie. Rufus z Efezu, autor z II wieku po Chrystusie, pokazuje jednak, że w medycynie nie mniej ważne jak uważne słuchanie pacjenta jest też branie pod uwagę warunków zewnętrznych i wewnętrznych jego egzystencji. Uczynienie chorego wyjątkowym partnerem w dążeniu do poprawy jakości jego zdrowia poprawia także jakość jego życia. Co więcej, we współczesnej humanistyce medycznej mocno podkreśla się fakt, że uwzględnienie biopsychospołecznych aspektów opieki nad pacjentem wzmacnia zasadę, że w każdym wypadku to właśnie człowiek powinien znajdować się w centrum opieki leczniczej, a jego życie oraz zdrowie stanowi nadrzędny cel każdej interwencji medycznej.

Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta

71%

Doležal A.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

2016

vol. 6

issue 3

52-71

Informed consent is the fundamental ethical and legal doctrine that protects the patient's rights. Philosophers and lawyers have created an enormous literature addressing the themes of personal autonomy, self-determination, and informed consent. Firstly, this article makes a historical research based on some empirical studies, searching for historical sources of doctor – patient relationship. Informed consent is a little bit hybrid concept which speaks both to physicians´ disclosure obligations and patients´ willingness to undergo a particular treatment. Both elements and their historical background shall be analysed in this article. The brief history of doctor-patient communication seems to be based on paternalistic approach. Throughout the ages physicians believed that they should make treatment decisions for their patients. This conviction inheres in the Hippocratic Oath. The patient is not mentioned as a person whose ability and judgment deserve consideration, at least in the antique and medieval ages. We can find slide different opinions on communication between doctor and patient in modern era. Two recently framed and competitive historical analyses illustrate the difficulty of amassing historical evidence about informed consent and its historical justifications. The two theses have been ably defended by historian Martin S. Pernick and psychiatrist Jay Katz. Katz speaks about “the silent world of doctor and patient”, which persists at least till the second half of 20th century. By contrast, Pernick concludes, after a thorough examination of a wide variety of nineteenth-century sources, that "truth-telling” and “consent-seeking” have long been part of an indigenous medical tradition, based on medical theories that taught that knowledge and autonomy had demonstrably beneficial effects on most patients' health.

Informovaný souhlas je fundamentální etická i právní doktrína, která má ochraňovat práva pacienta. Filosofové a právníci vytvořili množství odborné literatury, která se zabývá otázkou autonomie, sebe-určení v kontextu informovaného souhlasu. Primárním cílem tohoto článku je provést historickou analýzu, vycházející z empirických studií, přičemž předmětem zkoumání budou historické prameny popisující vztah mezi pacientem a lékaře. Při tomto historickém zkoumání je třeba mít stále na vědomí, že informovaný souhlas je hybridní koncept – skládá se totiž z prvku lékařovy povinnosti sdělovat informace pacientovi a z pacientovy vůle podstoupit léčbu. V tomto článku se pokusím analyzovat oba tyto koncepty. Historická analýza pak poodkrývá, že vztah lékaře a pacienta byl založen na „paternalistickém“ konceptu, doktoři chtěli činit dobro pro své pacienty, aniž by se jich ptali na názor a přenášeli na ně rozhodovací pravomoc. Historie medicínské etiky se odvíjela od Hippokratovské přísahy. V starověké i středověké medicíně není pacient přizván do procesu rozhodování o jeho léčbě. V moderní éře by tomu mělo být jinak. Má však jít o radikální změnu? V článku jsou zkoumany dvě odlišné interpretace vztahu lékaře a pacienta v historickém kontextu, teze obhajovaná Martinem Pernickem a druhá zastávaná psychiatrem Jay Katzem. Katz mluví o „tichém světu lékaře a pacienta“, který přetrvával minimálně do druhé poloviny 20. století. Pernick nesouhlasí. Podle ně koncepty pravdomluvnosti vůči pacientovi, s čímž souvisí i snaha dosáhnout souhlasu pacienta s navrženou léčbou, jsou přítomny již minimálně v 18. století. Článek srovnává obě teze a vyvozuje etické závěry.

Refine search results

1 Roczniki Humanistyczne

1 Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

1 Doležal A.

1 Wieżel I.

1 2021

1 2016

Search results

Opieka skoncentrowana na pacjencie w świetle współczesnych ujęć metodologicznych i wybranych pism hippokratejskich oraz Quaestiones medicinales Rufusa z Efezu – zarys problematyki

Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta