Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Jaroslav Krejčí

Sort By:

Limit search:

Civilizační dimenze revolučních procesů v díle Jaroslava Krejčího

100%

Černý K.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2019

vol. 26

issue 1

75-114

In the opening part of his summarizing study, the author provides a biographic sketch of Jaroslav Krejčí (1916–2014), presenting him as an interdisciplinary researcher educated in law, economics, history, religious studies, and sociology, who was imprisoned for political reasons in Czechoslovakia during the 1950s, emigrated to the United Kingdom in 1968, and then became a Professor at the University of Lancaster, since the early 1990s also lecturing in his home country. Using fragmentary components, the author attempts to rebuild and critically present Jaroslav Krejčí’s comparative approach toward studies of long-term revolutionary transformations, which he had been building all his life, and set it in a broader sociological-historical context, with an access on the civilization dimension of these transformations. Although Krejčí also developed a unique typology of revolutionary processes or a theoretical model of revolution cycle phases, the study focuses on multiple civilization connections of revolutionary transformations. Krejčí notices, first and foremost, the civilization conditionality of the birth of revolutions, finding out that some civilizations do not wish revolutions, while a strong revolutionary tradition is typical for others. He also studies differences in the courses and outcomes of the so-called western and eastern revolutions, looking again for civilization conditionality of these differences. He argues that while the former tend toward plurality regimes, the latter head toward regimes characterized by a high concentration of power. In the end, Krejčí focuses on the topic of civilization transformations resulting from revolutionary processes that bring new, revolutionary combinations of new and old, and in particular domestic and foreign, resources. In the second part of the study, the author critically points at Jaroslav Krejčí’s unfinished civilizationist turn in his research of these revolutionary transformations. He also provides a description of how the topic of the civilization aspect of revolutionary processes is evolving in today’s academic mainstream, particularly in works of historical sociologists such as Shmuel N. Eisenstadt, Johann P. Arnason, and Samuel P. Huntington. The final discussion summarizes principal propositions of Krejčí and also examines their heuristic potential in their application to events of the so-called Arab Spring.

V úvodu této přehledové studie autor načrtává biografické kontury Jaroslava Krejčího (1916-2014) jako mezioborově ukotveného badatele s erudicí v právu, ekonomii, historii, religionistice a sociologii, který byl v padesátých letech v Československu z politických důvodů vězněn, v roce 1968 emigroval do Velké Británie a poté působil jako profesor na univerzitě v Lancasteru, od počátku devadesátých let zároveň také paralelně ve vlasti. Autor se pokouší z dílčích fragmentů zrekonstruovat, kriticky představit a do širšího historicko-sociologického kontextu zasadit celoživotně budovaný srovnávací přístup Jaroslava Krejčího ke studiu dlouhodobých revolučních transformací, a to s důrazem na jejich civilizační dimenzi. Jakkoliv Krejčí vypracoval také originální typologii revolučních procesů nebo teoretický model fází revolučního cyklu, tato studie se soustředí na mnohačetné civilizační souvislosti revolučních transformací. Krejčí si všímá v prvé řadě civilizační podmíněnosti vzniku revolucí a zjišťuje, jak některé civilizace vypuknutí revolucí nepřejí, zatímco pro jiné je naopak silná revoluční tradice typická. Dále studuje rozdíly v průběhu a výsledcích takzvaných západních a východních revolucí, přičemž opět hledá civilizační podmíněnosti těchto rozdílů. Domnívá se přitom, že zatímco západní revoluce tendují k pluralitním režimům, východní revoluce spějí naopak k režimům s vysokou koncentrací moci. Nakonec se Krejčí zaměřuje na téma civilizačních transformací, ke kterým dochází v důsledku revolučních procesů, a to díky nové revoluční kombinaci starých a nových zdrojů, a zejména zdrojů domácích a cizích. V druhé části této studie autor kriticky poukazuje na nedokončený civilizacionistický obrat Jaroslava Krejčího při bádání o těchto revolučních transformacích. Naznačuje také, jak se téma civilizační dimenze revolučních procesů rozvíjí v akademickém hlavním proudu dnes, především v pojetí historických sociologů Shmuela N. Eisenstadta, Johanna P. Arnasona a Samuela P. Huntingtona. Závěrečná diskuse pak shrnuje hlavní teze Krejčího a zároveň prověřuje jejich heuristický potenciál při aplikaci na události takzvaného arabského jara.

Delegace zákonodárné moci a meziválečný československý ústavní soud

54%

Šejvl M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2021

vol. 160

issue 11

919-939

The discussion about constitutionality of delegation of legislative powers from parliament to government is probably one of the most important debates in Czechoslovak inter-war legal scholarship. The article firstly presents the first decision of Czechoslovak constitutional court from November 1922, when the court expressed the opinion that very wide delegation of legislative power is unconstitutional. Next, the article chronologically follows the discussion between advocates of wide delegation (typically Jiří Hoetzel) and its critics (typically Jaroslav Krejčí) against the background of legislative practice (enabling acts of 1920, 1933 and 1934) and of case-law (in 1936 supreme administrative court decided on illegality of government decree issued on the basis of wide delegation of legislative powers, in 1937 both supreme court and supreme administrative court put motions to constitutional court suggesting unconstitutionality of enabling act of 1934, in 1939 constitutional court decided on unconstitutionality of legislative act because it had established such a wide delegation). The article tries to critically examine arguments pro et contra wide delegation of legislative powers and basically agrees with critics of this wide delegation: The decisive arguments are (next to those already presented in contemporary Czech legal scholarship) that even lawgiver can use its powers only in cases when constitution expressly permit it and that very wide delegation of legislative powers to government makes judicial review of government decrees (issued on the basis of the delegation) excessively difficult or even impossible. Inspired by the inter-war discussion the article concludes by theoretical elaboration of general concept of authorization and tries to distinguish three types of authorization – non-exclusive grant of competences (powers), exclusive conferring (or “lending”) of competences and transfer of competences.

Diskuse o ústavnosti delegace zákonodárné moci na vládu patřila k nejvýznamnějším právním diskusím v meziválečné československé právní vědě. Tento článek nejdříve představuje první nález ústavního soudu z listopadu 1922, kdy soud označil příliš širokou delegaci zákonodárné moci za protiústavní. Poté se věnuje diskusi mezi zastánci široké delegace (typicky Hoetzelem) a jejími odpůrci (typicky Krejčím) na pozadí jednak legislativní praxe (zmocňovací zákony z roku 1920, 1933 a 1934) a jednak soudních rozhodnutí (kdy nejvyšší správní soud v roce 1936 konstatoval protizákonnost vládního nařízení vydaného na základě takové široké delegace, v roce 1937 nejvyšší soud i nejvyšší správní soud podaly ústavnímu soudu návrh na přezkum zmocňovacího zákona z roku 1934 a nakonec v roce 1939 ústavní soud zrušil legislativní akt jako protiústavní, protože stanovoval takovou širokou delegaci). Článek se dále snaží kriticky zhodnotit dobové argumenty pro a proti široké zákonodárné delegaci, kdy souhlasí spíše s kritiky takové delegace. Kromě argumentů, které již byly v současné literatuře předneseny, považuje za rozhodující především zásadu, že zákonodárce má dovoleno pouze to, co mu ústava dovoluje výslovně, a dále argument vycházející z toho, že příliš široké a nepřesné meze zákonodárné delegace vlastně znemožňovaly soudní přezkum nařízení. Inspirován touto diskusí článek nakonec rozlišuje tři typy zmocnění jako takového – nevýlučné udělení pravomocí, výlučné propůjčení pravomocí a převod pravomocí.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Černý K.

1 Šejvl M.

1 2021

1 2019

Search results

Civilizační dimenze revolučních procesů v díle Jaroslava Krejčího

Delegace zákonodárné moci a meziválečný československý ústavní soud