Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Jean Gerson
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Isidoro Isolani OP a jeho Summa de donis sancti Ioseph

100%
Filip Š. M.
Studia theologica
|
2020
|
vol. 4
37-69
EN
The article begins with brief description of the development of Saint Joseph’s cult and doctrine that has maturated in the work of Jean Gerson (1363‒1429) and Dominican friar Isidoro Isolani (ca. 1477/1484‒ca. 1528). It tracts subsequently the life of Isidoro Isolani and the outline of his works. Afterwards it concentrates on Isolani’s most famous work, i. e. Summa de donis sancti Ioseph (1522), which is the first theological treatise on Saint Joseph: it discusses gradually its origin, sources, content, speculative‑affective character, prophetic elements and editions. In the conclusion there is indicated the evaluation of the Summa: although it is a fruit of its time, at the same time it exceeds its time and remains a good means of knowledge of Saint Joseph. The main goal of the article is a quasi‑encyclopaedical presentation of this work and its author.
2
Content available remote

Inteligibilní bytí stvořených věcí v Bohu v nauce o ideách Jana Wyclifa

100%
Herold V.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2015
|
vol. 63
|
issue 6
815-829
EN
This study, published posthumously, deals with the question of ideas in God’s mind in the treatise De ideis of John Wyclif, who had a significant influence on Jan Hus and other masters of the Bohemian nation at the Prague University. In the first part the text focuses on the question of the publication of an edition of the hitherto unpublished Wyclif’s treatise; in the second part, on the basis of this text, is presented Wyclif’s conception of ideas. The article displays both Wyclif’s arguments and the authorities which Wyclif drew upon. Finally, in the last part, the article looks at the criticism of Wyclif’s teaching about ideas on the part of John Cunningham, Thomas of Walden and Jean Gerson, who, on this basis, imputed to Wyclif a heretical pantheist doctrine.
3
Content available remote

Přirozená subjektivní práva mezi středověkem a novověkem

60%
Šejvl M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2017
|
vol. 156
|
issue 5
416-452
EN
This article focuses on different conceptions of natural rights in scholars of the high Middle Ages (Henry of Ghent,Duns Scotus, Ockham,Marsilius of Padua,Gerson, Summenhart) and of early Modernity (Vitoria, Suárez,Grotius). First the opinions of these scholars’ on natural law are presented, then their „definitions“ of ius as right, their use of permissive natural law and finally their conceptions of natural rights are analysed (natural right to private property is used to demonstrate the last point). Instead of the „dividing line“ between medieval and modern ideas on natural rights the paper argues for the continuity that lies in the fact that the same or similar concepts are reinterpreted and used to build new theoretical constructions. It tries to show that various natural „rights“ (in Henry of Ghent, Marsilius of Padua and William of Ockham) are in fact Hohfeldian liberties and not Hohfeldian claims and in this sense they are not rights. It criticizes the thesis which is still common (at least in the Czech and Slovak literature) that natural rights theories were triggered by the development of metaphysical nominalism and voluntarism in the high Middle Ages. Instead it tries to find reasons for the development of particular natural rights theories in various ways the scholars reacted on the particular problems of their times.
CS
Tento článek se pokouší zmapovat různé názory na přirozená práva myslitelů vrcholného středověku (Jindřich z Gentu, Duns Scotus, Ockham, Marsilius z Padovy, Gerson, Summenhart) a raného novověku (Vitoria, Suárez,Grotius) tak, že nejdříve představí jejich názory na přirozené objektivní právo, jejich vymezení ius jakožto subjektivního práva, operace s permisivním přirozeným objektivním právem a konečně jejich koncepce přirozených práv (k jejichž demonstraci používá především právo na soukromé vlastnictví). Místo někdy postulovaného předělu mezi středověkem a novověkem ukazuje naopak kontinuitu v názorech, která podle autora spočívá v tom, že často stejné či podobné koncepty jsou různými autory reinterpretovány a použity v nových kontextech. Ukazuje, že přirozená „práva“ u některých myslitelů (Jindřich z Gentu,Marsilius, Ockham) nejsou hohfeldovskými nároky (claims), a tedy subjektivními právy, ale hohfeldovskými volnostmi (liberties). Kritizuje také (minimálně v tuzemské literatuře převládající) tradiční přístup hledající spojitost mezi koncepcemi přirozených práv a nástupem metafyzického nominalismu či voluntarismu. Naopak hledá důvody pro partikulární rozvinutí koncepce přirozených práv v tom, jak zde představení myslitelé reagují na problémy, které před ně postavila doba, v níž žili.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.