Search results

1

Jozef Tiso : můj nepřítel - tvůj hrdina?

100%

Rychlík J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2018

|

vol. 25

|

issue 3-4

348-365

EN

The author fi rst summarizes the career of Jozef Tiso (1887–1947), a politician and a Roman Catholic priest. His entire political life was linked to Hlinka’s Slovak People’s Party; he was always a representative of its moderate faction, and even represented it as a minister of the Czechoslovak government. In 1939, he became its chairman. In the First Czechoslovak Republic, he was a dyed-in-the-wool federalist; since the proclamation of the Slovak State in March 1939 until the end of his life, an advocate of Slovakia’s independence. As the president of the Slovak Republic between 1939 and 1945, he was responsible for Slovakia’s political regime, alliance with the Nazi Germany until the end of the war, and deportations of Slovak Jews. After the war, he was tried by the National Court of Justice, sentenced to death, and executed in 1947. The author analyzes in detail the accusations brought against Tito during the trial and Tiso’s defence, as the arguments presented by both parties were later used by Tiso’s adversaries and sympathizers. Czech politicians and general public after the war were united in their condemnation of Tiso; in their eyes, Tiso’s biggest crime was his share in the destruction of the common state. On the other hand, the Slovaks’ view on Tiso depended on their attitude toward the previous political regime in Slovakia. Furthermore, the author monitors how Tiso’s cult was formed in the separatist segment of the Slovak exile since the end of the war. It was spreading mainly in the United States, Canada, and Argentina, but the efforts aimed at Tiso’s moral purifi cation were unsuccessful. The article also pays special attention to Tiso’s refl ections in the Czech and Slovak dissent in the 1970s and 1980s. In the end, the author describes disputes over Tiso which broke up after 1989 in Slovakia and which were a part of the “return of history” to the public space. They were related to attempts for Tiso’s commemoration and historical rehabilitation, and found their way to the media, politics, and historiography. The essay is concluded by a statement that the Czech society is not interested in Tiso as a historical fi gure, but that Tiso still divides the Slovak one: a minority of the Slovak society sees Tiso as a hero and a martyr, while most Slovaks perceive him as an unsuccessful and discredited politician.

CS

Autor nejprve resumuje kariéru politika a římskokatolického kněze Jozefa Tisa (1887–1947). Politicky byl celý život spjat s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou; vždy v ní zastupoval umírněné křídlo, mezi válkami ji reprezentoval i jako ministr v československé vládě, v roce 1939 se stal jejím předsedou. V první Československé republice byl přesvědčeným federalistou, od vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 až do konce života obhájcem slovenské samostatnosti. Jako prezident Slovenské republiky v letech 1939 až 1945 nesl odpovědnost za tamní politický režim, za spojenectví s nacistickým Německem až do konce války i za deportace slovenských Židů. Po válce stanul před Národním soudem a na základě jeho rozsudku byl v roce 1947 popraven. Podrobněji se autor věnuje obviněním Tisa vzneseným v soudním procesu a jeho obhajobě, protože na argumentaci obou stran byly do značné míry založeny postoje pozdějších Tisových odpůrců a příznivců. Česká politika i veřejnost byly po válce v jeho odsuzování jednotné, přičemž za největší zločin pokládaly Tisův podíl na rozbití společného státu, zatímco náhled Slováků na Tisa závisel na jejich hodnocení minulého politického režimu na Slovensku. Dále autor sleduje, jak se v separatistické části slovenského exilu od konce války formoval Tisův kult. Šířil se v tomto prostředí především ve Spojených státech, Kanadě a Argentině, snahy o Tisovo morální očištění ale vyzněly naprázdno. Samostatná pozornost je v článku věnována Tisovým reflexím v českém a slovenském disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nakonec autor líčí spory o Tisa, které propukly po roce 1989 na Slovensku a byly součástí „návratu dějin“ do veřejného prostoru. Odehrávaly se kolem pokusů o Tisovu komemoraci a historickou rehabilitaci a pronikly do médií, politiky i historiografie. Stať uzavírá konstatování, že českou společnost Tiso jako historická postava nezajímá, slovenskou ale stále rozděluje: menšina v něm vidí hrdinu a mučedníka, většina neúspěšného a zdiskreditovaného politika.

2

Jozef Tiso - patriot či zradca? : sedemdesiat rokov slovenskej diskusie

100%

Zemko M., Faltinová L.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2018

|

vol. 25

|

issue 3-4

366-376

EN

The author follows changes of the historical perception of Jozef Tiso (1887–1947), a politician and a Roman Catholic priest, in the Slovak society and historiography. He notes that Tiso belonged to conservative politicians and moderate supporters of Slovakia’s autonomy in the pre-war Czechoslovak Republic. As the president of the Slovak Republic during WW2, he enjoyed sympathies of a large part of the Slovak society, the circumstances notwithstanding. Analyzing the criticism voiced by the Czechoslovak radio broadcasts from the London exile or appearing in the press published in the liberated territory during the Slovak National Uprising, the author concludes that it was focused much more on the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party than against Tiso himself. The above also holds partly true to accusations in the Slovak press between the end of the war and the start of Tiso’s trial by the National Court of Justice. It is true that the court’s sentence and Tiso’s execution were not accompanied by any public protests, but most of the Slovak society did not accept them. The author also describes efforts aimed at Tiso’s rehabilitation among Slovak exile historiographers, focusing in detail on the apologetic arguments of exile historian Milan Stanislav Ďurica in Tiso’s political biography that was published in Slovakia in 2006 and has hitherto been the most comprehensive work on Tiso. In the end, the author presents results of public opinion polls which have taken place in Slovakia since 1989 and which were focused on the evaluation of different periods and personalities of the Slovak history. They show that the anti-fascist Slovak National Uprising is viewed positively by a substantially larger part of the Slovak population than the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party and that the number of Tiso’s opponents is signifi cantly higher than that of Tiso’s sympathizers. It is interesting to note, however, that a positive attitude toward the uprising is not in contradiction with sympathies toward the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party for some respondents.

CS

Autor sleduje proměny historického vnímání politika a římskokatolického kněze Jozefa Tisa (1887–1947) ve slovenské společnosti a historiografii. Připomíná, že v meziválečné Československé republice patřil ke konzervativním politikům a umírněným stoupencům slovenské autonomie. Jako prezident Slovenské republiky v letech druhé světové války se přes všechny okolnosti těšil sympatiím velké části slovenské společnosti. Při rozboru kritiky, která v té době zaznívala v československém rozhlasovém vysílání z londýnského exilu i v tisku na osvobozeném území za Slovenského národního povstání, autor konstatuje, že mířila mnohem spíše na luďácký politický režim než na samotného Tisa. To částečně platilo i pro obvinění ve slovenském tisku po válce až do procesu s Tisem před Národním soudem. Jeho verdikt a poprava Tisa se sice obešly bez veřejných protestů, slovenská společnost je ale většinou nepřijala. Dále se autor věnuje snahám o Tisovu rehabilitaci ve slovenské exilové historiografii a podrobněji přibližuje apologetickou argumentaci exilového historika Milana S. Ďurici v Tisově politické biografii, která vyšla roku 2006 na Slovensku a je dosud nejkomplexnější prací o Tisovi. Nakonec seznamuje s výsledky průzkumů veřejného mínění na Slovensku po roce 1989, které byly zaměřeny na hodnocení různých období a osobností ve slovenských dějinách. Vyplývá z nich, že značně větší část Slováků kladně hodnotí slovenské protifašistické povstání než tehdejší slovenský režim a že počet odpůrců Tisa je výrazně větší než množství příznivců. Zajímavé však je, že ocenění povstání pro některé respondenty není v rozporu se sympatiemi k luďáckému režimu.

3

Hitler’s priests in Slovakia?: on the convergence of catholicism and fascism in Nazi “New Europe”

48%

Szabó M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 3

691-723

EN

This paper deals with the fascistization of Catholic clergy on the eastern periphery of the Nazi “New Europe”, specifically within the Slovak State (1939–1945), a Nazi satellite in East Central Europe. In reference to recent historiographical debates, “clerico-fascism” serves here as a tool for an analysis of the ideology of the most prominent Slovak “clerico-fascist”, the president and Catholic priest Jozef Tiso (1887–1947). Specifically, it examines the transformation of social Catholicism into an instrument of fascist discipline. In addition, the article examines the fascistization of three other Slovak clerics: Karol Körper (1894–1969), Ladislav Hanus (1907–1994) and Viliam Ries (1906–1989). Focusing on individual agencies of both moderate and radical “clerico-fascists” on the basis of the regime of Hlinka’s Slovak People’s Party (Hlinkova slovenská ľudová strana) during the Second World War, the article seeks an explanation for political and religious radicalization in East Central Europe during the first half of the twentieth century.

Refine search results

3 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Faltinová L.

1 Rychlík J.

1 Szabó M.

1 Zemko M.

1 2022

2 2018

Jozef Tiso : můj nepřítel - tvůj hrdina?

Jozef Tiso - patriot či zradca? : sedemdesiat rokov slovenskej diskusie

Hitler’s priests in Slovakia?: on the convergence of catholicism and fascism in Nazi “New Europe”