Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Karel Janeček

Sort By:

Limit search:

Karel Janeček’s concept of music theory teaching

100%

Hons M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

2019

vol. 56

issue 3

246-292

Karel Janeček (1903–1974) was a key figure in the process of laying down the foundations of Czech modern music theory. Apart from his contribution as a scholar and a composer, he entered the history of Czech music as the originator of a new concept of university-level music theory teaching, setting up a framework whose essence has continued to serve as a model to this day. After a brief period of teaching at the Prague Conservatory, he spent the following three decades of his career at the Academy of Performing Arts in Prague (AMU), where he was head of the Department of Music Theory. It was also there that he initiated the publication of an edited volume of scholarly texts by various authors entitled Živá hudba (Living Music), containing theoretical and musicological contributions by members of his department as well as other AMU teachers. The volume’s concept took shape under Janeček’s editorial supervision, and its contents included several relevant texts penned by himself. His work as a teacher of players, conductors, music directors and, most notably, composers, served Janeček as an empirical testing ground for the premises, concepts and systemic principles he came to formulate in his major books and essays. Viewed from the historical perspective, his most significant books include Základy moderní harmonie (Modern Harmony, 1965), Hudební formy (Music Forms, 1955), and Tektonika – nauka o stavbě skladeb (Tectonics: A Theory of the Structure of Compositions, 1968). Beyond that, he was the author of innovative treatises on melodics (Melodika, 1956), an analytical method of teaching harmony (Harmonie rozborem, 1963), and compositional work in the field of Classical harmony (Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, 1973). Janeček’s teaching commitments at AMU were centered around two theoretical courses whose concepts he drew up and put into practice: namely, Theory of Composition, and Composition Analysis Seminar which was later renamed to Study of Compositions. Both courses were intended primarily for students of composition and conducting, i.e., fields whose study presupposes a higher level of theoretical background. With the passage of time, as Janeček brought out his essential theoretical writings, his theory of composition came to serve as the obligatory supplement to all disciplines of music theory. It was focused on three areas: (a) modern harmony, (b) melodics, and (c) tectonics. Janeček centered the methodology of teaching these disciplines around the synthesis of two primary methods: compositional, and analytical. The ultimate stage of analytical work was represented by activated analysis, an approach he applied most notably in his analysis of the chamber output of Bedřich Smetana (Smetanova komorní tvorba, 1978).

Karel Janeček (1903–1974) je zakladatelskou osobností české moderní hudební teorie. Kromě vědecké a skladatelské činnosti se do dějin české hudby zapsal jako tvůrce nové koncepce vysokoškolské hudebně teoretické výuky, která ve svém základním modelu trvá dodnes. Po krátkém působení na Pražské konzervatoři rozvíjel svou činnost po třicet let na Akademii múzických umění v Praze ve funkci vedoucího katedry hudební teorie. Zde se také zasloužil o vznik sborníku s názvem Živá hudba, který byl věnován teoretické a muzikologické tvorbě členů katedry a dalších pedagogů AMU. Koncepce sborníku vznikala za Janečkova redaktorského vedení a v tomto sborníku publikoval řadu významných studií. Výuka interpretů, dirigentů, režisérů a zejména skladatelů byla pro Janečka prostředkem empirického ověřování názorů, koncepcí a systematik, které uplatnil ve svých velkých spisech a studiích. Z historického pohledu patří k nejcennějším knihy Základy moderní harmonie (1965), Hudební formy (1955) a Tektonika – nauka o stavbě skladeb (1968). Kromě těchto spisů byl autorem prvního pojednání o melodice (Melodika, 1956), analytické výuce harmonie (Harmonie rozborem, 1963) a skladatelské práci v oblasti klasické harmonie (Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, 1973). Janečkovou hlavní pedagogickou náplní na AMU se staly dva teoretické předměty, jejichž koncepci vymyslel a realizoval: nauka o skladbě a seminář rozboru skladeb, později označovaný jako studium skladeb. Oba předměty byly koncipovány především pro studenty skladby a dirigování, tedy obory, u nichž se předpokládala vyšší úroveň teoretického rozhledu. Nauka o skladbě se postupem doby, jak vznikaly jeho zásadní teoretické spisy, stala nadstavbou hudebně teoretických disciplin a byla zaměřena na tři oblasti: (a) moderní harmonii, (b) melodiku a (c) tektoniku. Metodiku výuky těchto předmětů Janeček založil na syntéze dvou základních metod – kompoziční a analytické. Vrchol analytické činnosti představovala tzv. aktivizovaná analýza, kterou uplatnil zejména v rozboru komorní tvorby Bedřicha Smetany (Smetanova komorní tvorba, 1978).

Analýza jako prostředek porozumění hudebnímu dílu. Studie ke genezi tektonické analýzy Karla Janečka

84%

Hons M.

Hudební věda (Musicology)

2023

vol. 60

issue 3

278-300

Karel Janeček’s tectonic analysis is one of the most elaborate analytical methods, set apart from others in terms of both its premises and its aims. Apart from its concern with the study of musical structure and form, it is likewise oriented towards probing into certain aspects of a composer’s creative thinking. Another aspect which distinguishes it from earlier methods is its prime focus on psychological-aesthetic effects of performed music, coupled with the aspiration to shed light on a musical work’s genesis by way of partial reconstructions of the compositional process. Janeček’s progress towards this analytical approach dates back to his student years when he became acquainted with the thoughts and writings of leading exponents of Czech music theory and scientific research. Most relevantly in that respect, he drew on theories evolved by the composer and scholar, Leoš Janáček, and the psychologist, aesthetician and composer, Otakar Zich. Their reasonings on the perception and apperception of music can indeed be regarded as authentic sources of the systemic groundwork of Karel Janeček’s tectonic theory. Apart from revealing these particular influences, the present study also purports to reflect on how tectonic analysis can contribute in the process of apperception and understanding of a musical work.

Tektonická analýza Karla Janečka představuje jednu z nejnáročnějších analytických metod, která se odlišuje svými východisky a cíli. Kromě výzkumu hudební struktury a formy směřuje k poznání některých aspektů kompozičního myšlení tvůrce. Od předchozích metod se odlišuje také tím, že vychází z psychologicko-estetického působení znějící hudby a snaží se poodkrýt genezi díla formou dílčích rekonstrukcí kompozičního procesu. K tomuto analytickému přístupu se Janeček propracovával od studentských let, kdy se seznamoval s názory a spisy významných osobností české hudební teorie a vědy. Ty nejpodstatnější se týkají skladatele a teoretika Leoše Janáčka a psychologa, estetika a skladatele Otakara Zicha. Jejich názory na vnímání (percepci) a osvojování (apercepci) hudby je možné označit jako přímé zdroje systematiky tektoniky Karla Janečka. Kromě odhalování těchto vlivů je cílem této studie také zamyšlení nad problémem, jak může tektonická analýza přispět k osvojení a porozumění hudebnímu dílu.

Refine search results

2 Hudební věda (Musicology)

2 Hons M.

1 Vomáčka I.

1 2023

1 2019

Search results

Karel Janeček’s concept of music theory teaching

Analýza jako prostředek porozumění hudebnímu dílu. Studie ke genezi tektonické analýzy Karla Janečka