Search results

1

Tvarosloví »Nemodlence« Karolíny Světlé

100%

VŠETIČKA F.

Bohemistyka

|

2020

|

issue 3

383-393

EN

In her last novel called Nemodlenec (1878), Karolína Světlá puts emphasis on the text composition with the focus on its centre and its climax. Besides the general layout, the prose writer uses synchronic scenes, natural background, dynamic props and deviation moment. From the character typology she uses the character of an intriguer, an anticipant and a Gemini pair. The whole novel is built on the convergent principle. Morphological relation to Karel Sabina, Alois Jirásek and Jakub Arbes.

CS

Karolína Světlá ve svém posledním románě Nemodlenec (1878) klade důraz na výstavbu textu, zdůrazňuje jeho střed a kulminaci. Vedle celkového rozvržení použí- vá prozaička synchronní scény, přírodní kulisy, dynamické rekvizity a deviačního momentu. Z typologie postav uplatňuje figuru intrikána, anticipanta a blíženců. Celý román je vystavěn na konvergentním principu. Morfologické příbuzenství s Karlem Sabinou, Aloisem Jiráskem a Jakubem Arbesem.

2

Kříž u potoka Karolíny Světlé

100%

Všetièka F.

Bohemistyka

|

2017

|

issue 3

257-265

EN

In her novel Kříž u potoka (1868) Karolína Světlá applied a contrastive principle, which is seen mostly in the relationships between her characters. A part of this principle is represented by vertical space completed by a place of horror (locus horridus). The place of horror is twofold in this novel, the latter is related to the anticipant character (a holy old women). The novel is framed in two ways – in a mortal and a local way. The opening of the novel is represented by Vorgeschichte, while the rest of the story is covered in the superstitious time.

3

Řeč není jen k mluvení : sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů

61%

Jedličková A., Koten J.

Česká literatura (Czech Literature)

|

2018

|

vol. 66

|

issue 5

623-660

EN

The material for this study is a selection from diachronic research into narrative modes in 19th century Czech fiction. Inquiries into the narrative poetics of three authors (those of František Pravda, Karolina Světlá and Teréza Nováková) illustrate this exposition of the changing face of free indirect discourse usage from the mid- 19th century. At the same time it demonstrates that diachronic analyses often require us to review previous conceptualizations of narrative modes and theories of their development. Hence the first part comprises typical ways in which free indirect discourse is used in Pravda’s short stories in the light of Doležel’s theory on its emergence: Here free indirect discourse is explained within the framework of the Modernist transformation of narrative as one of the manifestations of the subjectivization of narrative, based on the integration of a character’s speech within narrative discourse. Nevertheless, the function of free indirect discourse in Pravda’s case is primarily to consolidate the position of the narrator. In Karolina Světlá’s narrative, free indirect discourse assumes a double function: as a device for portraying an individual’s mind it plays the role of subjectivizing narrative, while as one of the devices used to create the relationship between the narrator and the storyworld it can express the fact that the narrator has adopted the standards and conventions within that world and shares them with the characters, thus neutralizing the subjective-objective dichotomy. The work of Teréza Nováková shows an increasingly sophisticated selective application of free indirect discourse, both in its subjectivizing role (which is thematically limited and thus a fundamentally semanticizing representation of characters´ consciousness) and its objectivizing role, namely in its depiction of “public opinion”. The “record of talk in circulation” is transformed into an independent discourse, which to a large extent suppresses the mediated nature of the narrative and thus results in its objectivization. Free indirect discourse can thus hardly be explained merely as a phenomenon associated with the modernist subjectivization of narrative. Diachronic surveys documenting its use on a scale from rhetorization (Pravda) to the objectivization of narrative (Nováková) indicate that it is much more likely to be the result of the proliferating exploitation of linguistic possibilities of the narrative transposition of speech.

CS

Materiál studie je výběrem z diachronního průzkumu narativních způsobů v české próze 19. století. Sondami do tří narativních poetik (Františka Pravdy, Karoliny Světlé, Terézy Novákové) ilustruje výklad proměny užití polopřímé řeči od poloviny 19. století. Současně prokazuje, že z diachronních analýz nezřídka plyne potřeba revidovat dosavadní konceptualizace vlastností vyprávění i teze o jejich vývoji. V první části jsou proto typické způsoby užití polopřímé řeči v Pravdových povídkách konfrontovány s Doleželovou teorií jejího vzniku. V té je polopřímá řeč vysvětlována v rámci modernistické transformace narativu jako jeden z projevů subjektivizace vyprávění, založený na pronikání řeči postav do pásma řeči vypravěče. Funkcí polopřímé řeči u Pravdy je spíše upevnění pozice vypravěče. Ve vyprávění Karoliny Světlé se polopřímá řeč vyjevuje v dvojí funkci: jako prostředek zobrazení individuální mysli naplňuje tezi o subjektivizaci vyprávění, jako jeden z prostředků utváření vztahu vypravěče ke světu příběhu může být i výrazem vypravěčova osvojení norem a zvyklostí tohoto světa, jejich sdílení s postavami, a ve výsledku tak opozici objektivní — subjektivní neutralizuje. Dílo Terézy Novákové ukazuje stále promyšlenější selektivní uplatnění polopřímé řeči, a to jak ve funkci subjektivační (tematicky omezené a tudíž zásadně významotvorné zobrazení procesů mysli postav), tak objektivační, a sice v zobrazení „veřejného mínění“. Tato transpozice „záznamu kolující řeči“ se osamostatňuje v diskurz, který do značné míry potlačuje zprostředkovanost vyprávění a směřuje tedy k jeho objektivaci. Polopřímou řeč lze proto sotva vysvětlovat jen jako jev spojený s modernistickou subjektivizací vyprávění. Diachronní sondy dokládající její využití na škále od rétorizace (Pravda) k objektivaci vyprávění (Nováková) naznačují, že je mnohem spíše výsledkem postupného prohlubování možností narativní transpozice řeči.

Refine search results

2 Bohemistyka

1 Česká literatura (Czech Literature)

1 Jedličková A.

1 Koten J.

1 VŠETIČKA F.

1 Všetièka F.

1 2020

2 2018

Tvarosloví »Nemodlence« Karolíny Světlé

Kříž u potoka Karolíny Světlé

Řeč není jen k mluvení : sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů