Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: Renate Wagner-Rieger

Sort By:

Limit search:

Renate Wagner-Rieger und der Historismus des 19. Jahrhunderts - ‚‚rein künstlerisch" betrachtet

100%

Telesko W.

Umění (Art)

2022

vol. 70

issue 2

142-148

The article examines the approach of the Viennese art historian Renate Wagner-Rieger (1921–1980) to 19thcentury historicism, and analyses this against the background of the Vienna School of Art History and in the broader context of the methodical canon of that time. The primary focus is on Wagner-Rieger’s reflections on Historicism in 19th-Century Viennese Architecture, which she first presented at the International Art History Congress in 1964, and later followed up in various publications. In these reflections, it was Wagner-Rieger’s aim to see Historicism as a ‘purely artistic phenomenon’ and a ‘uniform artistic development’. She laid down three stages in the development of Historicism, which she believed led from ‘Romantic Historicism’ to ‘strict Historicism’, and finally to ‘late Historicism’. Her article was published in the most sensitive period of early arthistorical research into Historicism, which set the course taken by the future discourse. While the discussion in Germany dealt primarily with the cultural-historical role of Historicism, Wagner-Rieger turned away from a theoretical discussion and towards a seemingly more fruitful empirical differentiation. When examined more closely, it can be seen that the argumentation of Heinrich Wölfflin (1864–1945) had a profound effect on Wagner- Rieger. Wölfflin had presented his Principles of Art History in a chronological development, whose seemingly logical sequence was reflected in Wagner-Rieger’s model. In her remarks can be seen a striving for order and need for certainty in the face of the complexity of the gigantic cultural heritage of the 19th century. But while in Germany a process of ideological ferment with immense consequences for the Federal Republic and its academic work would continue at least until the early 1980s, Viennese art history became entrenched in bourgeois rearguard positions — resulting in a conservative socialisation of later generations of art historians.

Článek se zaměřuje na přístup vídeňské historičky umění Renate Wagnerové-Riegerové (1921–1980) k historismu 19. století a analyzuje ho v souvislosti s vídeňskou školou dějin umění i v širším kontextu soudobého metodologického kánonu. Soustředí se přitom na úvahy Wagnerové-Riegerové o historismu ve vídeňské architektuře 19. století, které představila nejprve ve svém příspěvku na mezinárodním uměleckohistorickém kongresu v roce 1964 a navázala na ně v různých publikacích. Autorka si kladla za cíl sledovat historismus jako „čistě umělecký jev“ a „jednotný umělecký proces“. Stanovila přitom třístupňové vývojové schéma, které podle ní postupovalo od „Romantického historismu“ k „přísnému“ a nakonec k „pozdnímu historismu“. Její článek vznikl v nejcitlivějším období počátků uměleckohistorického výzkumu historismu, ve kterém byl rovněž určen směr budoucích debat. Zatímco ve Spolkové republice Německo se diskuze týkala převážně kulturněhistorické role historismu, Wagnerová- Riegerová se od teoretických otázek obrátila ke zdánlivě plodnější empirické diferenciaci. Při přesnějším pozorování je možné dopodrobna sledovat významný vliv teorie Heinricha Wölfflina (1864–1945) na Renate Wagnerovou-Riegerovou. Již Wölfflin uvažoval o vývoji svých Grundbegriffe v čase a jeho údajný logický sled se odrazil i v modelu Wagnerové-Riegerové. Z jejích vyjádření je patrná snaha o řád a potřeba jistoty tváří v tvář nepřehlednosti obrovského památkového fondu 19. století. Zatímco však v Německu vytrval ideologický kvas s enormním dopadem na vědeckou práci ve Spolkové republice přinejmenším do počátku osmdesátých let, vídeňský dějepis umění setrval na konzervativních ústupových pozicích — s důsledky pro konzervativní výchovu následujících generací historiků a historiček umění.

Die Stilgeschichte in der Auffassung von Renate Wagner-Rieger

100%

Vybíral J., Bartilla S.

Umění (Art)

2022

vol. 70

issue 2

149-155

Renate Wagner-Rieger’s Wiens Architektur im 19. Jahrhundert was one of the first empirical studies to accept the historicist architecture as a fully valid subject of art history. As this previously rather despised phenomenon began to attract the interest of scholars, Renate Wagner-Rieger’s studies served them as a guide in their efforts to produce a historically objectively interpretation. Historians of architecture adopted her scheme of periodisation and the descriptive tools that she used to characterise particular degrees of the style. Wagner-Rieger applied to 19th-century material the method of analysis of form that 20th-century architectural historians had developed for the study of earlier architecture, and this enabled her to turn attention from the decoration of facades to much more complex constellations of form. As she conceived it, however, form retained a marked measure of independence of external factors including economic and political conditions. Wagner-Rieger saw the history of art as the history of aspects of form and she identified periods in art on the basis of purely morphological observation on the model of classification in the natural sciences. This article focuses on the analysis of the conceptual framework of this kind of methodology, describes its genesis and critically assesses its adequacy. Wagner-Rieger identified with the orthodoxy represented particularly by Franz Wickhoff and Alois Riegl, which most of her contemporaries rejected. Her formalism appears extreme even in the context of the then Vienna School, which was quite conservative on questions of method. One inevitable consequence of this approach was the proliferation of discrepancies between Wagner-Rieger’s observations and the theoretical framework. The author points these out and shows the unsustainability of the reductive model of interpretation. Renate Wagner-Rieger’s book is a pioneering work on 19th-century architecture, but its strength and lasting value rests more on the method of singular observation and in analytical approach than on its universal judgments.

Kniha Renate Wagner-Riegerové Wiens Architektur im 19. Jahrhundert patří mezi první empirické studie, které architekturu historismu akceptovaly jako plnohodnotný předmět dějepisu umění. Jak se dosud podceňovaný fenomén stával předmětem zájmu badatelů, studie Renate Wagner-Riegerové jim byly vodítkem v úsilí o historicky objektivní interpretaci. Historikové architektury přijali její periodizační schéma i deskriptivní nástroje, jež autorka používala pro charakterizování jednotlivých stylových stupňů. Wagner-Riegerová na materiálu 19. století aplikovala propracovanou metodu formové analýzy, kterou historikové architektury v průběhu 20. století používali při studiu starší architektury, čímž se jí podařilo přenést pozornost od dekorace fasád k mnohem komplexnějším formálním konstelacím. Forma si ovšem v jejím pojetí zachovala do značné míry svou nezávislost na vnějších faktorech včetně ekonomických a politických poměrů. Wagner-Riegerová dějiny umění chápala jako dějiny formálních aspektů a po příkladu přírodovědeckých klasifikací vytvářela umělecké periody z čistě morfologických pozorování. Příspěvek se zaměřuje na analýzu konceptuálního rámce takového metodického uvažování, ukazuje jeho genezi a kriticky zkoumá jeho teoretickou přiměřenost. Wagner-Riegerová se hlásila k ortodoxii, kterou reprezentovaly zejména osobnosti Franze Wickhoffa a Aloise Riegla, s níž se její vrstevníci vesměs neztotožňovali. Její formalismus se jeví jako krajní i v kontextu tehdejší, v otázkách metody poměrně konzervativní Vídeňské školy. Nevyhnutelným důsledkem tohoto přístupu byly diskrepance autorčiných pozorování a teoretického rámce, na něž autor studie upozorňuje a jež ukazují neudržitelnost reduktivního interpretačního modelu. Kniha Renate Wagner-Riegerové je průkopnickým dílem o architektuře 19. století, ale její síla a nadčasová kvalita spočívá spíše v metodě singulárních pozorování a v analytickém přístupu nežli v univerzálních soudech.

Refine search results

2 Umění (Art)

1 Bartilla S.

1 Telesko W.

1 Vybíral J.

2 2022

Search results

Renate Wagner-Rieger und der Historismus des 19. Jahrhunderts - ‚‚rein künstlerisch" betrachtet

Die Stilgeschichte in der Auffassung von Renate Wagner-Rieger