Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Sókratés
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Význam kritiky existencialismu v Patočkově přechodu od "Věčnosti a dějinnosti" k "Negativnímu platonismu"

100%
Josl J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2023
|
vol. 71
|
issue 2
271-285
EN
The study presented here focuses on the transformation in the 1940s and 1950s of Jan Patočka’s interpretation of the relationship between Socrates and Plato. This shift is tracked in the context of Patočka’s dialogue with the philosophy of existence. While in the lectures from the 1940s and the climactic work from this period, Věčnost a dějinnost (Eternity and Historicity), Socrates – with his emphasis on subjectivity, human freedom and incompleteness – is seen in Patočka’s conception to be close to the main motifs of the philosophy of existence, in Negativní platonismus (Negative Platonism) Patočka’s position is already far from such an “existential Socraticism.” The text of the study shows that Patočka’s critical reception of the philosophy of existence is one of the historically important motives in the transformation of Patočka’s position between Eternity and Historicity and Negative Platonism.
CS
Předložená studie se zaměřuje na proměnu interpretace vztahu Sókrates – Platón u Patočky ve 40. a 50. letech minulého století. Tento posun je sledován v kontextu Patočkova dialogu s filosofií existence. Zatímco v přednáškách ze 40. let a vrcholném díle vycházejícím z tohoto období, tedy Věčnosti a dějinnosti, je Sókratés svým důrazem na subjektivitu, lidskou svobodu a nehotovost v Patočkově pojetí blízký hlavním motivům filosofie existence, v Negativním platonismu je Patočkova pozice již vzdálena takovému „existenciálnímu sokratovství“. Text studie ukazuje, že Patočkova kritická recepce filosofie existence je jedním z historicky důležitých motivů v proměně Patočkovy pozice mezi Věčností a dějinností a Negativním platonismem.
2
Content available remote

Dialog "Kritón". Lze přemlouvat zákony?

100%
Jirsa J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 3
387-406
EN
The paper discusses the possibility of persuading the Laws, which would, according to the Crito dialogue, allow citizens to disobey a law or its regulation without such actions being unrightful. First, I will summarize the authoritarian position of the Laws and will introduce the existing interpretations of the persuasion of the Laws. Then I will show why I don’t believe that any of these interpretations has proven satisfactory. Subsequently, I will present my own interpretation of the persuasion of the Laws, which references Socrates’ principle of following reason and the strongest argument available. I believe that persuading the Laws corresponds to a dialectical exchange of arguments with the Laws themselves or, in particular, successfully opposing their arguments, which Socrates demonstrates in, for example, the Crito dialogue. My interpretation thus solves the problems presented above (the relation to Socrates’ own actions, an apparent inconsistency with The Defense of Socrates dialogue), and at the same time reasonably explains why Socrates accepts the unjustness of the death penalty and remains in the prison.
CS
Tématem příspěvku je výklad možnosti přesvědčit zákony, která podle dialogu Kritón občanům umožňuje neuposlechnout zákon či jeho nařízení, aniž by takové jednání bylo nespravedlivé. Nejprve shrnu autoritářskou pozici zákonů a představím dosavadní interpretace přesvědčování zákonů. Poté předvedu, proč se domnívám, že žádná z dosavadních interpretací není uspokojující. Následně představím svoji vlastní interpretaci přesvědčování zákonů, která navazuje na Sókratovo pravidlo následování rozumu a nejsilnějšího dostupného argumentu. Domnívám se, že přemlouvání zákonů odpovídá dialektické výměně argumentů se samotnými zákony, resp. úspěšnému odporování jejich argumentům, které Sókratés předvádí např. v dialogu Kritón. Moje interpretace tak řeší výše uvedené problémy (vztah k Sókratovu vlastnímu jednání, zdánlivá nekonzistence s dialogem Obrana Sókrata) a zároveň smysluplně vysvětluje, proč Sókratés přijímá nespravedlivý trest smrti a zůstává ve vězení.
DE
Thema des vorliegenden Beitrags ist eine Auslegung zur Möglichkeit, Gesetze zu überzeugen, die es Bürgern gemäß dem Dialog Kriton ermöglicht, Gesetze und deren Anordnungen nicht zu befolgen, ohne dass dieses Verhalten ungerecht wäre. Dabei fasse ich zunächst die autoritäre Position der Gesetze zusammen und stelle die bisherigen Auslegungen zur Überzeugung von Gesetzen vor. Anschließend zeige ich auf, warum ich der Ansicht bin, dass keine der bisherigen Auslegungen zufriedenstellend ist. Des Weiteren stelle ich meine eigene Sichtweise der Überzeugung von Gesetzen vor, die an Sokrates‘ Regel vom Befolgen der Vernunft und des stärksten verfügbaren Arguments anknüpft. Meines Erachtens entspricht das Überreden von Gesetzen dem dialektischen Argumentationsaustausch mit den Gesetzen selbst bzw. der erfolgreichen Verteidigung gegen die Argumente der Gesetze, die Sokrates beispielsweise im Dialog Kriton vorstellt. Meine Interpretation löst somit die oben aufgeführten Probleme (den Bezug zu Sokrates‘ eigenem Verhalten, die scheinbare Inkonsistenz zum Dialog Des Sokrates Verteidigung) und erklärt gleichfalls sinnvoll, warum Sokrates das ungerechte Todesurteil annimmt und im Gefängnis bleibt.
3
Content available remote

Válka jako implicitní preformativ: platónské napětí mezi agón a polemos

61%
Boháček K.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2024
|
vol. 72
|
issue 2
223-241
EN
The article investigates the intrinsic interconnectedness of European culture with philosophy acting as its self-reflexive pillar, the foundations of which many derive from Plato. It is in the philosophical interpretation of Plato’s work that the author uncovers the analogous structures that represented one of the greatest challenges of the philosophical tradition: the implicit polemical relationship to another, different starting point, that precedes the explicit polemos – a war. The author recalls the influential attempts of European thought in the 20th century that tried to break free from a state of total confrontation. In the 1990s, however, he catches up with the Platonic interpretation, as is demonstrated by the detailed description of the “war of methodologies.” If in the background there is a connection with self-reflection in the process of the self-constitution of philosophy and the selfcomprehension of Europe, then according to the author the “Platonic revolution” is an effort to come to terms with the unprocessed implicit epistemological preformative, war. A possible solution is provided by the author‘s distinction between agon and polemos.
CS
Článek zkoumá vnitřní provázanost evropské kultury s filosofií jakožto jejím sebereflexivním pilířem, jehož základy mnozí odvozují od Platóna. Právě ve filosofické interpretaci Platónova díla autor odkrývá analogické struktury, které znamenaly jednu z největších výzev filosofické tradice: implicitně polemický vztah k jinému, odlišnému východisku, jenž předchází polemos explicitní – válce. Autor připomíná vlivné pokusy evropského myšlení 20. století, jež se pokoušely vymanit ze stavu totální konfrontace. Ten ale v 90. letech dostihl platónskou interpretaci, jak dokládá detailní popis „války metodologií“. Je-li v pozadí souvislost se sebereflexí v procesu sebeustavování filosofie i sebeporozuměním Evropy, pak je dle autora „platónská revoluce“ snahou vyrovnat se s nezpracovaným implicitním epistemologickým preformativem, válkou. Možné řešení skýtá autorovi rozlišení mezi agón a polemos.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.