Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Soudní dvůr EU
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Imunita člena Evropského parlamentu ve světle právní povahy jeho mandátu:

100%
Duchek O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 12
927-941
EN
Since 2017 there have been criminal proceedings underway against Catalan separatist who have since been sentenced. Taking into consideration that a vast majority of the sentenced separatist served as high-ranking officials in constitutional bodies or in bodies of international organizations, the proceeding gave cause to various legally controversial questions. One of the affairs, that merit due attention, is the election of arrested MEPs-elect. The following text analyses the opinion of Advocate General and Judgment of the Court of Justice of the European Union in the case C-502/19 in which the Court had to decide whether a MEPelect enjoys immunity according to the Protocol on the Privileges and Immunities of the European Communities. The precise moment in which MEPs gain their mandate was also subject to evaluation. The text also aims to shed light on the reactions of affected Spanish state bodies and EU institutions. Some of the arguments that the Court of Justice and Advocate General uttered in order to build a theoretical framework for their decisions are being scrutinized in this essay. In particular, the approach to the mandate of members of the European Parliament in the jurisprudence of the Court of Justice. The jurisprudence of the Court of Justice on permissibility of constitutive conditions laid down by member states required to gain the mandate of MEP is also examined.
CS
Ve Španělském království probíhá od roku 2017 trestní řízení s dnes již odsouzenými katalánskými separatisty. Vzhledem k tomu, že většina odsouzených zastávala vysoké funkce ve státních ústavních orgánech i v orgánech mezinárodních organizací, celý proces zavdal důvod pro zodpovězení celé řady právně nejednoznačných otázek. Jednou z událostí, která si zaslouží pozornost, je i zvolení v té době ve vazbě držených kandidátů do Evropského parlamentu. Článek rozebírá stanovisko generálního advokáta a rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ve věci C-502/19, ve které Soudní dvůr rozhodoval o tom, zda zvolený člen Evropského parlamentu, který v tomto orgánu zatím nezasedl, požívá, či nepožívá imunity dle Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie. Předmětem zkoumání soudu tedy bylo mimo jiné určení přesného momentu, ve kterém mandát, potažmo s ním spojená imunita vzniká. Text dále přibližuje následné reakce orgánů Španělského království a unijních orgánů, kterých se rozhodnutí bezprostředně dotýká. V článku jsou též podrobena kritice některá ideová východiska, ze kterých v projednávané věci vycházel Soudní dvůr Evropské Unie, a to zejména teoretické pojetí mandátu člena Evropského parlamentu v judikatuře SDEU. V článku je také zkoumán náhled judikatury Soudního dvora na přípustnost konstitutivních podmínek stanovených právním řádem členského státu pro samotný vznik mandátu člena Evropského parlamentu.
2
Content available remote

Listina základních práv EU jako nástroj budování sociálního modelu EU?

100%
Šmejkal V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 6
489-508
EN
At the time of approval of the Lisbon Treaty, the legally binding Charter of Fundamental Rights of the EU raised both fears and hopes, mainly due to the inclusion of number of social rights to its content. Almost a decade later it is already possible, drawing on the post-Lisbon case law of the EU Court of Justice to assess whether the Charter has become a tool for building a more social EU or not. The result of this analysis leads rather to scepticism about the importance of the Charter for social reorientation of the EU.Due to the not entirely clear scope of applicability of the Charter, due to a limited horizontal direct effect of its provisions and in particular due to the limited powers of the EU in social issues, the Charter has not produced any major difference from the period when it was a non-binding declaration and the Court used some of its provisions as expressions of general principles of EU law.
CS
V době schvalování Lisabonské smlouvy vyvolávala právní závaznost Listiny základních práv EU obavy i naděje, a to zejména kvůli začlenění řady sociálních práv do jejího reformulovaného textu. S odstupem téměř sedmi let od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je již možné s využitím post-lisabonské judikatury Soudního dvora EU a hodnotit, zda se Listina stala nástrojem budování sociální, respektive sociálně-tržní EU či nikoli. Výsledek takto zaměřené analýzy ústí spíše do skepse ohledně významu Listiny pro sociální reorientaci EU. Vzhledem k ne zcela jasnému rozsahu použití Listiny, omezenému horizontálnímu účinku jejích ustanovení a zejména limitovaným pravomocem EU v sociální oblasti nepřinesla Listina žádný zásadní posun oproti období, kdy byla jen nezávaznou deklarací a Soudní dvůr používal některá její ustanovení jako vyjádření obecných právních zásad EU.
3
Content available remote

Individuálně cílené mezinárodní sankce v rukou Soudního dvora Evropské unie

100%
Trávníčková Z.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 1
53-68
EN
The first judgment of the European Court of Justice in Kadi case was handed down in September 2008. It provoked not only academic discussions on the relation between international and EU law and on the rights of individuals restricted by international financial sanctions, but also inspired hundreds of other individuals and entities listed on EU sanctions lists to initiate their own proceedings before the General Court (Court of the First Instance). Dozens of them have even decided to appeal against unsatisfying first instance decisions to the Court of Justice (European Court of Justice). This article analyses the group of appeals in so called delisting cases, consisting of 41 episodes. Episodes are classified into six groups depending on the appellants (sanctioned persons or EU organs) and the course and the result of the appeal proceedings. The basic statistical analysis of these groups leads to conclusions, that UN sanctions are challenged more often than autonomous EU sanctions, that the activity of entities and individuals is balanced (in relative numbers), that the Court of Justice confirms the decision of the first instance court in prevailing majority of 72 % appeals, which means that appellants are successful only in 28 % of cases. On the other hand, the action for annulment and the later appeal lead to delisting in 31 % of cases. Comparison of the time between lodging the appeal and delivering the judgment shows, that the length of the appeal proceedings is getting shorter.
CS
Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Kadi, vynesený v září 2008, inicioval odborné diskuse o vztahu mezinárodního a evropského práva i o lidských právech osob dotčených mezinárodními finančními sankcemi. Současně inspiroval stovky právnických osob a jednotlivců zapsaných na sankční seznamy, aby se žalobou na neplatnost u Tribunálu (Soudu prvního stupně) domáhali vyškrtnutí ze sankčních seznamů. Desítky z nich pak dále motivoval k tomu, aby se po neúspěchu v prvoinstančním řízení pokusili docílit vyškrtnutí v kasačním řízení u Soudního dvora (Evropského soudního dvora). Tento článek studuje skupinu 41 kasačních řízení v tzv. delistingových záležitostech. Jednotlivé epizody jsou rozděleny do šesti skupin podle toho, kdo podal kasační opravný prostředek (dotčená osoba nebo orgán EU), jak řízení probíhalo a jak bylo rozhodnuto. Základní statistická analýza těchto šesti skupin vede k poznatku, že sankce EU vycházející ze sankčních rezolucí OSN jsou napadány častěji než autonomní sankce EU, že aktivita jednotek a jednotlivců je v relativním měřítku srovnatelná, že Soudní dvůr v převážné většině 72 % případů kasační opravný prostředek zamítne (čímž potvrdí rozhodnutí prvoinstančního soudu) a tomu odpovídá i 28% úspěšnost odvolatelů. Na druhé straně absolvování soudního řízení včetně kasačního řízení vede k vyškrtnutí ze sankčních seznamů v 31 % případů. Srovnání doby, která uplyne mezi podáním kasačního opravného prostředku a vynesením rozsudku Soudního dvora ukazuje, že se doba trvání kasačního řízení zkracuje.
4
Content available remote

Povinnost Ústavního soudu ČR obracet se s předběžnými otázkami na Soudní dvůr EU (ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3378/2018):

80%
Boháček L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 7
550-566
EN
The aim of this paper is to critically reflect a recent judgment of the Supreme Court of the Czech Republic of 26. June 2019, File No. 30 Cdo 3378/2018, according to which the Constitutional Court of the Czech Republic is not obliged to make preliminary references to the CJEU. It particularly discusses possible reasons for this conclusion in both constitutional and EU law perspective and subsequently assesses the persuasiveness and consistency of the reasoning of the Supreme Court. Accordingly, it argues that the reasons put forward by the Supreme Court are not sufficiently convincing. Finally, the paper considers whether the persuasiveness of the reasoning could be improved and how the issue in question can be dealt with in the future. Since it seems difficult to put forward sufficiently strong arguments for the conclusion that the Constitutional Court is never obliged to make preliminary references, this paper argues that it may be obliged to do so. Moreover, the Constitutional Court should reach this conclusion itself. As a result, the obligations of the Czech Republic arising from the EU law would be respected, while the authority of the Constitutional Court would remain unaffected.
CS
Článek podrobuje kritické reflexi rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3378/2018. V něm při posuzování odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením unijního práva Nejvyšší soud dovodil, že Ústavní soud ČR nemá v řízení o ústavních stížnostech povinnost obracet se s předběžnými otázkami na Soudní dvůr EU. Článek nejprve posuzuje, jaká argumentace se pro tento závěr nabízí v rovině ústavního a unijního práva. V tomto kontextu následně hodnotí přesvědčivost a důslednost jednotlivých argumentů uvedených Nejvyšším soudem a dospívá k závěru, že je uvedený rozsudek argumentačně nedůsledný a ne zcela přesvědčivý. Konečně článek uvádí úvahu nad tím, jak by mohlo být rozhodnutí učiněno přesvědčivějším a jaký způsob vyřešení této otázky se může do budoucna nabízet. Jelikož nelze přesvědčivě dovodit kategorický závěr o absenci povinnosti Ústavního soudu, dospívá článek k závěru, že Ústavní soud povinnost obracet se s předběžnými otázkami na Soudní dvůr EU mít může. Takový závěr by měl přitom dovodit i samotný Ústavní soud, neboť tak dojde k respektování závazků České republiky vyplývajících z unijního práva, aniž by došlo ke snížení autority Ústavního soudu.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.