Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  Teréza Nováková
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Prolínání oborů a přesahy žánrů v realistické próze Terézy Novákové

100%
Štěpánová I.
Národopisný věstník
|
2009
|
vol. 26_(68)
|
issue 1
92-100
EN
This study deals with the personality of the writer Teréza Nováková (1853-1912). The author and her work is a classic example of the domain and genre penetration at the turn of the 19th and 20th century. the attention of society turns distinctively to folk culture and ethnology now shapes up as a scientific branch. Realism dominates the literature and rural themes are very actual. Many personalities are able to interconnect science and art and to engage themselves in both directions. T. Nováková is one of them and, moreover, she brings in the publicistic and journalistic genres, as well as the aspects of struggle for women’s emancipation.
2
Content available remote

Ideál v hávu dokumentarity: literární zdroje v Dětech čistého živého Terézy Novákové jako prostředek konstruování národní paměti

89%
Vrajová J.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2022
|
vol. 70
|
issue 4
429-457
EN
This study offers a revised classification of the movements involved in Teréza Nováková’s work, with specific reference to the novel Děti čistého živého (Children of Pure Living Spirit). Reference is made to the literary-historical and period metanarrative, emphasizing the presence of the ideal in the author’s work, which, however, was somewhat sidelined in the historical context, so that with the passage of time, Nováková was categorized under documentary realism. In the context of recent literary-history debates over the term ideal realism, and making use of the reception at that time, we demonstrate the stylization techniques Nováková used to construct, through her acknowledged work with oral and written documents, a text referring to the idea of nation-building based on culturally accepted paradigms.
3

Proměna literární reprezentace stáří skrze postavu staré ženy v povídkové tvorbě autorů 80. a 90. let 19. století

63%
Vrajová J.
Slavica Wratislaviensia
|
2016
|
vol. 163
499-510
EN
The study deals with different representations of the character of old women in Czech literature of the second half of the nineteenth century. It focuses mainly on three short stories which show exceptof the literary image of old age also the proof of the vertical stratification of Czech literature of the end of the nineteenth century. The study also shows the literary controversy related to literary movements and intertextual relations. The latest short story which the study refers to is called Babiččin pohřeb and was written by Rudolf Karel Zahrádka. It has a specific position in the context of thinking about the use of motifs associated with old age: not only could it be characterized as a subversive text due to the intertextual passages referring to Babička by Božena Němcová, but it can be also identified as a proof of the penetration of the modernistic tendency in Czech literature.
PL
Artykuł dotyczy sposobu reprezentacji postaci starej kobiety w literaturze czeskiej drugiej połowy XIX wieku. Autorka skupia swoją uwagę zwłaszcza na opowiadaniach, które, oprócz literackiego obrazu starości, są również wertykalną stratyfikacją czeskiej literatury końca XIX wieku, jej wewnętrznych dyskursywnych polemik i związków intertekstualnych. Jako najbardziej interesujące jawi się opowiadanie Rudolfa Karla Zahálki Babiččin pohřeb, które można, biorąc pod uwagę związki intertekstualne, oznaczyć za tekst subwersyjny i pokazać na jego podstawie przenikanie do literatury czeskiej tendencji naturalistycznych.
4
Content available remote

Řeč není jen k mluvení : sondy do diachronní poetiky a teorie narativních způsobů

54%
Jedličková A., Koten J.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 5
623-660
EN
The material for this study is a selection from diachronic research into narrative modes in 19th century Czech fiction. Inquiries into the narrative poetics of three authors (those of František Pravda, Karolina Světlá and Teréza Nováková) illustrate this exposition of the changing face of free indirect discourse usage from the mid- 19th century. At the same time it demonstrates that diachronic analyses often require us to review previous conceptualizations of narrative modes and theories of their development. Hence the first part comprises typical ways in which free indirect discourse is used in Pravda’s short stories in the light of Doležel’s theory on its emergence: Here free indirect discourse is explained within the framework of the Modernist transformation of narrative as one of the manifestations of the subjectivization of narrative, based on the integration of a character’s speech within narrative discourse. Nevertheless, the function of free indirect discourse in Pravda’s case is primarily to consolidate the position of the narrator. In Karolina Světlá’s narrative, free indirect discourse assumes a double function: as a device for portraying an individual’s mind it plays the role of subjectivizing narrative, while as one of the devices used to create the relationship between the narrator and the storyworld it can express the fact that the narrator has adopted the standards and conventions within that world and shares them with the characters, thus neutralizing the subjective-objective dichotomy. The work of Teréza Nováková shows an increasingly sophisticated selective application of free indirect discourse, both in its subjectivizing role (which is thematically limited and thus a fundamentally semanticizing representation of characters´ consciousness) and its objectivizing role, namely in its depiction of “public opinion”. The “record of talk in circulation” is transformed into an independent discourse, which to a large extent suppresses the mediated nature of the narrative and thus results in its objectivization. Free indirect discourse can thus hardly be explained merely as a phenomenon associated with the modernist subjectivization of narrative. Diachronic surveys documenting its use on a scale from rhetorization (Pravda) to the objectivization of narrative (Nováková) indicate that it is much more likely to be the result of the proliferating exploitation of linguistic possibilities of the narrative transposition of speech.
CS
Materiál studie je výběrem z diachronního průzkumu narativních způsobů v české próze 19. století. Sondami do tří narativních poetik (Františka Pravdy, Karoliny Světlé, Terézy Novákové) ilustruje výklad proměny užití polopřímé řeči od poloviny 19. století. Současně prokazuje, že z diachronních analýz nezřídka plyne potřeba revidovat dosavadní konceptualizace vlastností vyprávění i teze o jejich vývoji. V první části jsou proto typické způsoby užití polopřímé řeči v Pravdových povídkách konfrontovány s Doleželovou teorií jejího vzniku. V té je polopřímá řeč vysvětlována v rámci modernistické transformace narativu jako jeden z projevů subjektivizace vyprávění, založený na pronikání řeči postav do pásma řeči vypravěče. Funkcí polopřímé řeči u Pravdy je spíše upevnění pozice vypravěče. Ve vyprávění Karoliny Světlé se polopřímá řeč vyjevuje v dvojí funkci: jako prostředek zobrazení individuální mysli naplňuje tezi o subjektivizaci vyprávění, jako jeden z prostředků utváření vztahu vypravěče ke světu příběhu může být i výrazem vypravěčova osvojení norem a zvyklostí tohoto světa, jejich sdílení s postavami, a ve výsledku tak opozici objektivní — subjektivní neutralizuje. Dílo Terézy Novákové ukazuje stále promyšlenější selektivní uplatnění polopřímé řeči, a to jak ve funkci subjektivační (tematicky omezené a tudíž zásadně významotvorné zobrazení procesů mysli postav), tak objektivační, a sice v zobrazení „veřejného mínění“. Tato transpozice „záznamu kolující řeči“ se osamostatňuje v diskurz, který do značné míry potlačuje zprostředkovanost vyprávění a směřuje tedy k jeho objektivaci. Polopřímou řeč lze proto sotva vysvětlovat jen jako jev spojený s modernistickou subjektivizací vyprávění. Diachronní sondy dokládající její využití na škále od rétorizace (Pravda) k objektivaci vyprávění (Nováková) naznačují, že je mnohem spíše výsledkem postupného prohlubování možností narativní transpozice řeči.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.