Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  antropocentrismus
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Od posthumanismu k hyperhumanismu

100%
Hauser M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2024
|
vol. 72
|
issue Mimoradne_cislo_2
10-29
EN
Humanism is in a state of crisis, for which there are three principle reasons. The first results from theoretical criticisms from post-structuralism, feminism, postcolonialism and environmental thinking. The second flows from scientific and technological developments (biogenetics, evolutionary theory, robotics and artificial intelligence) and the third from scientific and technological capitalism. We are in a post-human time of transition that invites us to seek alternative conceptions of the human being. I introduce here an approach elaborated by Rosi Braidotti, which belongs to neo-materialist posthumanism. I acquaint the reader with Claire Colebrook’s argument that posthumanism has preserved a bias about the value of life. It is necessary to overcome it and accept the perspective of extinction. I then show the conceptual problems and ideological contradictions of these theories and propose the development of a different alternative: hyperhumanism.
CS
Humanismus se nalézá v krizi, která má tři hlavní důvody. Je způsobena teoretickou kritikou ze strany poststrukturalismu, feminismu, postkolonialismu a environmentálního myšlení. Dále je vyvolána vědeckým a technologickým vývojem (biogenetikou, evoluční teorií, robotikou, umělou inteligencí) a konečně také vědeckým a technologickým kapitalismem. Jsme v posthumánní době přechodu, která nás vybízí k hledání alternativních pojetí lidské bytosti. Článek představuje pojetí vypracované Rosi Braidottiovou, která patří k neomaterialistickému posthumanismu. Čtenáře seznamuje s argumentací Claire Colebrookové, podle níž si posthumanismus zachoval předsudek o hodnotě života. Ten je zapotřebí překonat a přijmout perspektivu vymření. Ukazujeme pak koncepční problémy a myšlenkové rozpory těchto teorií a navrhujeme rozvíjet odlišnou alternativu, jíž je hyperhumanismus.
2
Content available remote

Člověk a "zvíře", které není jeho protikladem: od dekonstrukce k etice biocentrismu

100%
Fišerová M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2024
|
vol. 72
|
issue Mimoradne_cislo_2
96-116
EN
The paper invites us to revise the anthropocentric foundation of the philosophic distinction that is made between the concepts of human and animal. Following Derrida’s deconstruction, the author uncovers the systematic philosophic degradation of animals that helped to build modern humanism: human beings gave themselves the right to master non-human beings by comparing animal to man and defining it as an unequal, subordinated, and inferior being. The author suggests taking the concept of animal out of such an asymmetrically constructed binary opposition. By revising “animal” idioms burdened by the anthropocentric prejudice of human sovereignty, the author calls for a biocentric ethical position of interspecies mutuality. Firstly, she questions metaphysical presuppositions that make the philosophic conception of symbiosis between human and nonhuman beings impossible. Secondly, she suggests a philosophic solution, which opens inventive ways for an ethical approach to animals, both by means of a focus on nonverbal communication and by offering new idioms related to biocentric images of animality.
CS
Příspěvek vyzývá k revizi antropocentrismu průzkumem novověkého filosofického vymezení pojmů člověka a zvířete. Prostřednictvím Derridovy dekonstrukce autorka ukazuje, jak systematická filosofická opozice vůči animalitě pomáhala budovat moderní humanismus: lidské ovládlo nelidské skrz definici zvířete coby člověku nerovné, podřadné, nedostatečné bytosti. Článek navrhuje vymanit pojem zvířete z takto asymetricky konstruované binární opozice. Pomocí Derridovy kritické revize „animálních“ idiomů zatížených antropocentrickým předsudkem o lidské svrchovanosti se autorka dostává k filosofickým pozicím biocentrické etiky mezidruhové vzájemnosti. Ukazuje nejen to, jak lze budovat odstup od metafyzických předpojetí znemožňujících filosofickou koncepci symbiózy lidských a nelidských bytostí, ale i to, jak tuto situaci filosoficky řešit. Článek otevírá invenční etické přístupy k zvířatům zaměřující pozornost na neverbální komunikaci a na návrh nových idiomů vztažených k biocentrickým představám o animalitě.
3
Content available remote

Lidská práva v době antropocénu - teoretickoprávní východiska

75%
Wassouf D.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2024
|
vol. 163
|
issue 9
924-955
EN
We hear more and more about the Anthropocene as the “age of man”, in which humanity plays the role of an active agent and a undoer of climate change. It is not yet clear how to define the term satisfactorily, nor how to deal with it. To the same conceptual vagueness and inevitability referred an art installation at the Deutsches Museum in Munich, whose main message was hidden in the title itself: “Welcome to the Anthropocene!” As vague as the concept is, it is changing our social, economic and legal reality. The aim of the following paper is to sketch a conceptual map that will allow us a basic orientation in the space where law enters the time of the Anthropocene. I will use human rights as a springboard to introduce and critically evaluate some conceptions of the environmentalisation of human rights. I will contrast right-based solutions with obligation-based solutions. First, I will define the concept of the Anthropocene, against the background of related anthropocentrism. Then, I will address the question of crisis of the Anthropocene and the upheavals it causes in law. Subsequently, I will relate these analyses to the current debate on the environmentalisation of human rights, from which I will introduce two influential conceptions (environmental contitutionalism, rights of nature, obligation-bases solution), which I will confront with the thesis of a obligation-based solution. Finally, I will point to the political nature of the dispute over the appropriateness of any particular environmental conception of the of human rights in the Anthropocene.
CS
O antropocénu jako „věku člověka“, v němž lidstvo hraje roli aktivního činitele a od-činitele klimatických změn, slýcháváme stále častěji. Dosud není jasné, jak tento pojem uspokojivě definovat, ani jak s ním nakládat. Ke stejné pojmové neurčitosti a nevyhnutelnosti odkazovala i umělecká instalace v mnichovském Deutsches Museum, jejíž hlavní sdělení bylo ukryto v samotném názvu: „Vítejte v antropocénu!“. Jakkoliv jde tedy o pojem neurčitý, mění naši sociální, ekonomickou i právní realitu. Cílem následujícího příspěvku je narýsování pojmové mapy, která nám umožní základní orientaci v prostoru, kde právo vstupuje do času antropocénu. Odrazovým můstkem bude lidskoprávní problematika, na níž představím a kriticky zhodnotím některé koncepce environmentalizace lidských práv. Oproti right-based řešením postavím řešení na bázi závazků (obligation-based). Nejprve vymezím pojem antropocénu, a to na pozadí souvisejícího antropocentrismu. Poté se zaměřím na otázku krize antropocénu a na otřesy, jež v právu způsobuje. Tyto analýzy následně vztáhnu na současnou debatu o environmentalizaci lidských práv, z níž představím dvě vlivné koncepce (envrionmentální konstitucionalismus, práva přírody), které konfrontuji s tezí o závazkovém řešení. Nakonec poukáži na politickou povahu sporu ohledně vhodnosti té které koncepce environmentalizace lidských práv antropocénu.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.