Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: architektura a společnost

Sort By:

Limit search:

Architecture and public opinion polls in Czechoslovakia shortly after the Second World War

100%

Guzik H., Domin J.

Umění (Art)

2018

vol. 66

issue 3

175-192

In 1945-1948, a period of hybrid democracy and building of the welfare state, Czech architects and planners began asking how ‘our workers’ actually want to live. To ascertain the opinions and preferences of future residents of planned mass housing developments, they began to use public opinion polls. In Czechoslovakia, these surveys were conducted less frequently and a few years later than in Great Britain, Scandinavia, or France. However, they still provide a noteworthy and relatively comprehensive source of information. Polls, carried out around the time of the Two-year Economic Plan (1947-1948), were seen by functionalists as a foundation of democratic legitimacy of their work, an element that placed architectural design in the very centre of the new popular rule. The inclusion of statistically processed requirements of ‘our workers’ into the design process corresponded to the then common perception of architecture as a scientific field, which was meant to build on collectively elaborated and objectified findings. Paradoxically, however, the voice of ‘our workers’ was often considered by expert circles to be not qualified enough, and therefore not binding. Experts believed that popular masses were incapable of understanding the long-term perspective of mass housing construction or the course of welfare state development in general. And therefore, the wishes of future residents were subjected to strict filtration - only some of them were seen by sociologists, architects and investors as justified. Poll results thus influenced the form of built houses only occasionally. For architects and planners, public opinion polls also revealed areas in which ‘our workers’ should be re-educated, fully in the spirit of the technocratic social engineering of early post-war years.

V letech 1945-1948, v době hybridní demokracie a bu- dování sociálního státu, se čeští architekti a plánovači začali ptát, jak si vlastně přejí bydlet „naši pracující“. Ke zjišťování názorů a preferencí budoucích uživatelů plánované hromadné bytové výstavby začaly sloužit průzkumy veřejného mínění. V Československu byla takováto šetření sice méně četná a proběhla o pár let později než ve Velké Británii, Skandinávii a Francii, přesto poskytují pozoruhodný a poměrně ucelený materiál. V anketách, provedených v období vymezeném zhruba dvouletým hospodářským plánem (1947-1948), spatřovali funkcionalisté zdroj demokratické legitimity své práce, prvek, který architektonické navrhování situoval do samého centra nové lidovlády. Zahrnutí statisticky zprůměrovaných potřeb „našich pracujících“ do pracovního postupu při navrhování budov odpovídalo zároveň dobovému rozšířenému nazírání na architekturu jakožto na vědní obor, který má stavět na kolektivně vypracovaných, exaktních poznatcích. Paradoxem zde ovšem bylo, že hlas „našich pracujících“ nebyl expertními kruhy mnohdy považován za dostatečně kvalifikovaný, a tudíž ani závazný. Lidové masy si dle expertů nedokáza- ly uvědomit dlouhodobou perspektivu hromadné bytové výstavby či obecně možnosti a směřování welfare state. A proto byla přání uživatelů budoucí obytné výstavby podrobována přísné filtraci - jen některá z nich považovali sociologové, architekti a investoři za opodstatněná. Výsledky šetření tak ovlivnily podobu realizovaných domů pouze příležitostně. Průzkumy veřejného mínění zároveň architektům a plánovačům rozkrývaly pole pro kulturní osvětu a převýchovu „našich pracujících“, plně v duchu technokratického sociálního inženýrství raných poválečných let.

Refine search results

1 Umění (Art)

1 Domin J.

1 Guzik H.

1 2018

Search results

Architecture and public opinion polls in Czechoslovakia shortly after the Second World War