Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: britští diplomaté v Praze 1919-1939

Sort By:

Limit search:

Anglo-Czech relations and the Munich crisis

100%

Neville P.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2021

vol. 28

issue 3

676-705

Munich is therefore analysed in the context of a lengthy period between 1919 and 1938, when British statesmen and diplomats showed overt sympathy for minority German, Magyar and Polish groupings in the Czechoslovak Republic. Beneš and his government were also regarded as too pro-French, and too pro-Soviet. A major sub-theme is the extent to which Britain could or should have given military assistance to Czechoslovakia in September 1938. Neville Chamberlain appears as a prime minister who understood military realities, having received advice from his generals which was pessimistic about Czech chances of survival. Finally, the article refutes the suggestion by P.E. Caquet that Britain as a foreign power could be guilty of "treason" in 1938.

Autor v tomto textu ohledává politické a diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Československem mezi lety 1919 a 1939 prizmatem Mnichovské dohody na podzim 1938. Zaměřuje se na nevalný výběr britských diplomatů v Praze mezi válkami a ukazuje, že byl důsledkem „kultu nevědomosti“ v britských diplomatických službách. Britové dávali přednost sudetoněmecké šlechtě před Čechy a Slováky, což se zřetelně projevilo během mediační mise lorda Runcimana v roce 1938. Někteří diplomaté, jako například vyslanec Basil Newton, též zjevně nedokázali zúročit dobu svého působení v Berlíně, kde jim již musela být pravá povaha nacismu zřejmá. Ani československá vláda však nejednala pokaždé ve svůj prospěch. Komentáře prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve dvacátých a třicátých letech nejspíš naznačovaly neochotu pomoci Polsku v případě ohrožení statusu polského koridoru. To hrálo do karet takovým britským státníkům, jako byl například sir Austen Chamberlain, který si nepřál jakékoliv závazky v poválečném uspořádání střední a východní Evropy a územní záruky garantované v Locarnu v roce 1925 omezil na oblast západní Evropy. Rostoucí propast mezi Londýnem a Prahou se podle autora projevila také v britském odmítnutí vyslat delegaci na oslavu Masarykových osmdesátých narozenin a v nepřátelském postoji k Masarykovu nástupci, prezidentu Edvardu Benešovi. Mnichovská krize je tak analyzována v kontextu dlouhého období mezi lety 1919 a 1938, kdy čelní britští politici a diplomaté projevovali neskrývané sympatie k příslušníkům německé, maďarské a polské menšiny v Československu. Orientaci Beneše a jeho vlády na Francii a Sovětský svaz vnímali Britové též negativně. Dále se autor v textu zamýšlí nad tím, do jaké míry mohla nebo měla Velká Británie v září 1938 poskytnout Československu vojenskou pomoc. Premiéra Nevilla Chamberlaina vykresluje jako premiéra, jenž chápal vojenskou realitu a vycházel z doporučení svých generálů, že Československo nemá velké šance se Hitlerovi ubránit. V závěru autor odmítá tvrzení historika P. E. Caqueta, že Velká Británie se v roce 1938 jako zahraniční mocnost dopustila zrady na Československu.

Refine search results

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Neville P.

1 2021

Search results

Anglo-Czech relations and the Munich crisis