Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: creation of Czechoslovakia

Sort By:

Limit search:

Vznik a zánik Československa na pozadí zásady sebeurčení národů

100%

Malenovský J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2018

vol. 157

issue 10

788-798

The Czechoslovak Republic was established on the basis of the then existent international political principle of self-determination of nations, applied to it by the Allies in the Saint-Germain Peace Treaty. That principle became generally binding in international law by its integration in Article 1.2 of the Charter of the United Nations. The legal content of this principle is nonetheless unclear and imprecise. It does not define the term nation; it does not ensure full equality between nations claiming self-determination; and it lacks precision in terms of how the right of self-determination is to be implemented. In the beginning of 1990s, the nations of the Czech and Slovak Federative Republic made use of the second opportunity for their self-determination. However, in contrast to the Czechoslovak law, international law was actually not relevant to solve such a situation. In an unclear constitutional situation, the path chosen was one of political negotiations led not within, but parallel to the constitution, which respected the equality of participating nations, and which resulted in a constitutional law on the dissolution of the State. However, legal doubts arise not only with regard to the fact that the Constitutional Court of the Czech and Slovak Federative Republic was given no opportunity for clarifying whether the constitutional order allowed for taking such a path, but also with regard to the fact that the people, being the original constituent power, were given no say in a referendum on the second opportunity for self-determination.

ČSR se konstituovala na základě tehdejší mezinárodněpolitické zásady sebeurčení národů, kterou na ni spojenci aplikovali v mírové Saint-germainské smlouvě. Tato zásada se stala všeobecně závaznou svým vyhlášením v čl. 1 [2] Charty OSN. Její právní obsah je ale nejistý a málo určitý. Nedefinuje jednotně pojem národa, nezajišťuje zcela rovnost mezi národy nárokujícími sebeurčení a neupřesňuje dostatečně náležitosti realizace práva na sebeurčení. Národy ČSFR využily počátkem 90. let 20. století druhou příležitost k sebeurčení. Mezinárodní právo se v těchto souvislostech neuplatnilo, na rozdíl od práva československého. V nejasné ústavní situaci byla zvolena mimoústavní cesta politických negociací, které respektovaly rovnost zúčastněných národů a které vyústily v ústavní zákon o zániku státu. Právní pochybnosti nicméně budí skutečnost, že Ústavní soud ČSFR nedostal příležitost k výkladu, zda to ústavní řád připouští, a okolnost, že lid coby originární ústavodárce nebyl v otázce druhé příležitosti k sebeurčení dotázán v plebiscitu.

Interpreting the creation of Czechoslovakia between 1948 and 1989: shifts and changes in the politics of history and memory

88%

Hálek J., Štofaník J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

2022

vol. 29

issue 3

796-824

The article focuses on the construction of historical narratives and the construction of memory regarding the emergence of Czechoslovakia (28 October 1918) in the second half of the twentieth century. It analyses Czech and Slovak historiography and the significance of direct and indirect political and ideological influences. It explores shifts in the official narrative from the establishment of the communist regime to its collapse through an analysis of party texts, scholarly publications and conferences. The authors pay equal attention to the Czech lands and Slovakia. They focus on the role of historians as a professional community and the importance of institutional networks and examine the positions and viewpoints of the new historical departments (within the Czechoslovak Academy of Sciences) and shifts in university education. While the existing universities were to concentrate exclusively on teaching, the newly established universities (such as the University of Political and Economic Sciences – Vysoká škola politických a hospodářských věd) were tasked from the outset with educating a new type of socialist intelligentsia that had a close relationship to the people and/or to (re)educate publicity workers and state administration employees. As for historians, the article points to their professional and publishing strategies and the changes in opinions they underwent. In the second part, the authors address the issue of commemorating the founding of Czechoslovakia in the public space. They pay special attention to the celebrations in 1948, which aspired to a nationwide character, the revival of this tradition in the 1960s, and finally the society-wide response in 1988, when the significance of the establishment of the independent Czechoslovak state was reasserted in the form of granting it the position of a national holiday, and also the symbolism associated with this date became the impetus or mass public protest against the communist regime.

Studie se zaměřuje na budování historických narativů a konstrukci paměti o vzniku Československa (dne 28. října 1918) ve druhé polovině dvacátého století. Zkoumá posuny oficiální interpretace této události od doby etablování komunistického režimu až po jeho rozpad, a to prostřednictvím rozboru stranických textů a odborných publikací. Rovnocennou pozornost přitom vedle českých zemí věnuje Slovensku. Analyzuje českou a slovenskou historiografii a sleduje význam přímých i nepřímých politických a ideologických vlivů. Soustředí se především na roli historiků jako odborné komunity a na význam institucionálních sítí. Všímá si budování nových historických pracovišť (v rámci Československé akademie věd) a posunů na poli univerzitního vzdělávání. Zatímco stávající univerzity se měly zaměřit výhradně na výuku, nově zakládané vysoké školy (jako například Vysoká škola politických a hospodářských věd) měly od počátku vychovávat nový typ socialistické inteligence s blízkým vztahem k lidu a (do)vzdělávat propagační pracovníky a zaměstnance státní administrativy. Pokud jde o historiky, studie poukazuje na jejich odborné a publikační strategie i na názorové proměny, jimiž procházeli. Ve druhé části článku se autoři věnují tomu, jak se vznik Československa připomínal ve veřejném prostoru. Zachycují podobu oslav třicátého výročí v roce 1948, již v režii komunistického režimu, nahrazení svátku vzniku republiky Dnem znárodnění počátkem padesátých let a oživení původní tradice československé státnosti v šedesátých letech. Na závěr se zamýšlejí nad celospolečenskou odezvou sedmdesátého výročí v roce 1988, kdy byl význam vzniku samostatného československého státu znovu potvrzen v podobě uznání 28. října jako státního svátku, ale také se symbolika spjatá s tímto datem stala impulzem k masovému veřejnému protestu proti komunistickému režimu.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Hálek J.

1 Malenovský J.

1 Štofaník J.

1 2022

1 2018

Search results

Vznik a zánik Československa na pozadí zásady sebeurčení národů

Interpreting the creation of Czechoslovakia between 1948 and 1989: shifts and changes in the politics of history and memory