Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: curiosities

Sort By:

Limit search:

Předpoklady vystavování asijského umění v muzejním kontextu: kuriozity, kořisti a artefakty z pohledu tradice umění východní Asie

100%

Hanzlíková E.

Umění (Art)

2022

vol. 70

issue 1

38-57

How does the West work with a domesticated image of Asia through examples of its art? Since the end of the last millennium a tangible effort has been made to raise overall awareness of art outside the Euro-American canon. Current trends indicate a new direction being taken by the world’s collections of Asian art. In modern museum practice we find alternative ways of looking at things not as static trophies, but as active agents and mediators of other worlds. In the case of exhibitions of Asian art, the transition from passive constellations built on the foundations of an Orientalist or nation-state based understanding of the world to multi-layered installations creating space for new infrastructures between objects from diverse cultures is to be welcomed. This article seeks to outline the issues that are already being or will shortly be addressed by institutions exhibiting collections of Asian art. It draws on examples of exhibitions of East Asian art in the European and North American cultural space, above all within the context of our current knowledge of the tradition of exhibiting Asian artefacts in the countries of origin. In addition to outlining the main theoretical questions, such as where the boundary lies between art and ethnographic artefact, or how the Orientalist view of the art of East Asia arose, the text sketches the trajectory that Asian art has had to follow in Western collections in recent centuries in order to acquire its current autonomy in museum departments. This excursion, which begins with the Western appropriation of Asian artefacts and leads to case studies of the exhibiting of Asian art in its original habitat in China, Japan and Korea, might serve as an investigation into possible traditional yet innovative approaches to the disruption of standardised practices, namely, the chronologically and dynastically arranged installations organised by theme in glass cases that are predominant in Western institutions. This perspective could prove to be an inspiring source of methods of exhibiting Asian art, as well as raising the question of whether it would be possible to disrupt the passivity of artefacts.

Jak pracuje Západ se zdomácnělým obrazem Asie skrz ukázky umělecké tvorby? Od konce milénia je čitelná snaha zvýšit obecné povědomí o umění mimo euroamerický kánon. Současné tendence tak poukazují na nový směr světových sbírek asijského umění. V moderní muzejní praxi nalezneme alternativní způsoby nahlížení na věci ne jako statické trofeje, ale na aktivní činitele a zprostředkovatele jiných světů. V případě expozic asijského umění je vítán přerod z pasivních konstelací, postavených na základech orientalistického chápání světa či národnostních určení, v mnohovrstevnaté instalace, vytvářející prostor pro nové infrastruktury mezi předměty z různých kultur. Snahou tohoto článku je na příkladech vystavování východoasijského umění v evropském a severoamerickém kulturním prostoru, a především v kontextu dosavadních znalostí o tradici vystavování asijských artefaktů v zemích jejich původu, nastínit problematiku, kterou se v současné době zabývají anebo v blízké budoucnosti budou zabývat instituce vystavující sbírky asijského umění. Kromě nástinu primárních problematických teoretických otázek, kde je hranice umění a etnografického artefaktu či jak došlo k orientalistickému nahlížení na umění východní Asie, text stručně postihuje trajektorii, kterou asijské umění v západních sbírkách muselo v uplynulých staletích urazit, aby si vydobylo aktuální samostatnost v muzejních odděleních. Exkurz, který počíná západní apropriací asijských artefaktů a vede k případovým studiím vystavování asijského umění v původním habitatu zemí Číny, Japonska a Koreje, by měl posloužit jako sonda v možných tradičních a přitom inovativních přístupech k narušení standardizovaných postupů, konkrétně chronologicky a dynasticky řazených instalací s tematickým uspořádáním ve skleněných vitrínách, jež jsou dominantní v západních institucích. Tento pohled by mohl být inspirativním zdrojem metod, jak zacházet s uměním Asie, jak je vystavovat a zda by bylo možné narušit pasivitu artefaktů, která jim po přicestování z Východu byla přisouzena v didakticky laděných muzejních strategiích vycházejících z tradice 19. století.

„Homo Ludens z Książką”, czyli wokół „Lektur nadobowiązkowych” Wisławy Szymborskiej

63%

Tarnogórska M.

Annales Universitatis Paedagogicae Cracoviensis. Studia Poetica

2022

vol. 10

92-104

This article is an analysis of Wisława Szymborska’s style of reading used by the poet in her quasi-reviews collected in Lektury nadobowiązkowe [Non-compulsory readings]. The ludic poetics of the book is closely related to the author’s inclination towards curiosity and nonsense humour which expresses her typical “sense of oddness”. The aim of the reading is thus to reveal in radically diverse texts (a floristic compendium or a popular guidebook How to live more comfortably side by side with Montaigne’s Essays or Nietzsche’s Aphorisms) some uncommon details, humorous paradoxes and unexpected facts and incidents. Szymborska’s way of reading, animated by the spirit of a sophisticated play, has also its source in the historic concept of cabinets of curiosities, reflected here in the Bibliotheca Curiosa as well as in Julian Tuwim’s device cicer cum caule structuring his famous collection of “useless knowledge”.

Artykuł stanowi analizę praktyk czytelniczych stosowanych przez Wisławę Szymborską w ramach tak zwanych lektur nadobowiązkowych. Zgromadzony w obszernym tomie zbiór książkowych quasi-recenzji reprezentuje twórczość ludyczną, której źródłem jest właściwy poetce – miłośniczce kuriozów i nonsensowego humoru – zmysł dziwności. Celem lektury, obejmującej różnorodne pod względem tematycznym i gatunkowym teksty (podręcznik bukieciarstwa czy popularny poradnik Jak mieszkać wygodniej sąsiaduje tu z Próbami de Montaigne’a czy z Aforyzmami Nietzschego), jest zatem poszukiwanie w nich niezwykłych szczegółów, komicznych paradoksów czy zaskakujących faktów i zdarzeń. Czytaniu Szymborskiej, podporządkowanemu poetyce wyrafinowanej zabawy, wydaje się patronować zarówno idea dawnych gabinetów osobliwości, której odpowiednikiem w przypadku rzeczywistości książkowej staje się swoista, odzwierciedlająca kierunek lektury Bibliotheca Curiosa, jak i Tuwimowska zasada cicer cum caule, określająca podstawę stworzonej przez poetę kolekcji „niepotrzebnych wiadomości”.

Refine search results

1 Annales Universitatis Paedagogicae Cracoviensis. Studia Poetica

1 Umění (Art)

1 Hanzlíková E.

1 Tarnogórska M.

2 2022

Search results

Předpoklady vystavování asijského umění v muzejním kontextu: kuriozity, kořisti a artefakty z pohledu tradice umění východní Asie

„Homo Ludens z Książką”, czyli wokół „Lektur nadobowiązkowych” Wisławy Szymborskiej