Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 19

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  filozofie
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Kdy a jak se Nejedlý rozešel s Gollovou školou

100%
Havelka M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2010
|
vol. 7
|
issue 1
113-123
EN
This study distinguishes four stages in the development of Nejedlý’s historical work: positivist student, philosophizing historian, left-wing „realist“ and „awakener“ of a „socialist“ nation. It highlights a detailed analysis of Nejedlý’s arguments typifying the transition from the second to the third stage, which is characterized in this paper as a departure from the scientific principles of the „Goll school“. Th is period is typified by Nejedlý’s paper On the Meaning of Czech History (1913) and The End of Liberalism in Historiography (1921), in which Nejedlý bases himself both on Masaryk’s criticism and on his own interpretation of socialist ideas and liberalism. For his rejection of „Goll’s historiography“ and his objectivistic maxims, he devises the term „historical liberalism“, which he believes is supposedly based on the superficial „liberalism“ of historical knowledge. However, it turns out that neither in the third nor the fourth stage of his intellectual development was Nejedlý a Marxist as the term was understood at that time, but rather a belated socialist-oriented national „awakener“.
CS
Studie rozlišuje čtyři období ve vývoji Nejedlého historické práce: pozitivistického studenta, filosofujícího historika, levicového „realistu” a „buditele” „socialistického” národa. Podrobným rozborem zdůrazňuje proměnu Nejedlého argumentace v přechodu mezi druhým a třetím obdobím, což je v příspěvku popsáno jako rozchod s vědeckými principy „Gollovy školy”. Toto období je vymezeno Nejedlého pracemi Spor o smysl českých dějin (1913) a Konec liberalismu v dějepisectví (1921), v nichž se Nejedlý opíral o masarykovskou kritiku a svou vlastní interpretaci socialistických myšlenek a liberalismu. K odmítnutí „Gollova dějepisectví” a jeho objektivistických maxim používal termín „historický liberalismus”, který se podle něj zakládá na povrchním „liberalismu” historického vědění. Ukazuje se nicméně, že Nejedlý nebyl ani ve třetím, ani ve čtvrtém období marxistou v tom smyslu, jak byl termín v jeho době chápán, ale spíše pozdním socialisticky orientovaným národním „buditelem”.
2
Content available remote

Úvahy o pokroku : několik metodologických poznámek

100%
Loewenstein B.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2006
|
vol. 3
|
issue 1
75-86
EN
Using the form of an essay, the author gives an account ofhistorical-philosophical thought on the idea of progress in the 20^ century with the emphasis on its methodological grounding. He takes as his starting point John B. Bury’s theory, which defined the idea of progress in terms of secular intellectual climate. In opposition to this approach, he then looks with a critical overview at the contrary or polemic concepts put forward by Robert Nisbet, Karl Acham, Heinz-Dieter Kittsteiner orJohannes Rohbeck, which rehabilitate the history ofphilosophy and seek to identify the evaluative criteria ofprogress, one ofthe basic obstacles in thinking about the reality of progress, The author also devotes great attention to attempts to disconnect progress from subjective or culturally-based value judgements by using terms like “development” or “modemisation”, while also considering critiques ofthese attempts in detail.
3
Content available remote

Co může znamenat "filozofie" v tzv. "filozofii dějin":

100%
Havelka M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2004
|
vol. 1
|
issue 2
191-211
EN
Taking an overview the evolution and transformations ofwhat is known as “philosophy of history” from Voltaire to the present, this article looks at the question of the content and functions of“philosophy” (and theoretical-philosophical thought) in historiography as a whole and in the specific, often challenged discipline of“the philosophy of history” in particular. This makes it possible to get over the Simmelian dualism ofthe “content-related” and “theoretical-methodological” understanding ofthe “philosophy of history” and at the same time to distinguish between three paradigms that gradually emerge as we define philosophy: the ontological, the metalistic and the linguistic. They differ from each other by their realistic, constructivist and communicative perspective, by having difference concepts of historical fact, different intellectual themes of historical investigation and also different conceptions oftruth (“unconcealment” /alétheia, “necessity and validity”, freedom from logical contradiction or communicative competence) and so on, and they can be personified in different figures (e.g. Ranke -Weber -White). In the thematisation of the subject of philosophy of history (and the meaning of history) as a certain unifying interpretative (or even normative) perspective on vision of the historical process, the author sees the possibility ofreopening the discussion on the frontiers ofradical constructivism, historical relativism and the cognitive possibilities of cultural history.
4
Content available remote

Derridova výzva historii: text a kontext

100%
Lavický J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2005
|
vol. 2
|
issue 1
65-84
EN
Jacques Derrida’s deconstruction is a way of thinking that is still not very well known in Czech intellectual life and for various reasons professional historians see it as a threat to the history as a scientific discipline. In reality, as can be seen from the example of G.G. Iggers, such fears tend to be based on ignorance or irresponsible treatment of Derrida’s texts, and as a result the possible benefits of Derrida’s concepts for history are overlooked. This study aims to elucidate the key concepts and sections of Derrida’s philosophy, especially those that relate relatively directly to historical science and have potentially important consequences for it.
5
Content available remote

O prvotním důvodu rozdílu směrů v prostoru

100%
Kant I.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2012
|
vol. 60
|
issue 3
387-392
6
Content available remote

Transcendence slov. O škrtech Michela Leirise

100%
Levinas E.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2012
|
vol. 60
|
issue 4
505-510
XX
In his study ‘The Transcendence of Words’, Emmanuel Levinas deals with the character of the literary image. He compares it with painting and emphasises the visual nature of both these images. However, the silence of both these images is overcome by the scandal of the resounding words which the subject offers to the Other.
7
Content available remote

Tropos logikos : filozofie historiografie Gustava Špeta

100%
Steiner P. P., Podhajský F. A.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2008
|
vol. 5
|
issue 2
237-254
EN
Gustav G. Spet (1879-1937) is one of those formidable Russian thinkers who, in the early years of the last century, orchestrated a revolutionary paradigm shift across a broad swath of the humanities and social sciences, which is still reverberating today. We lack, however, a comprehensive view of the manifold heterogeneity of his intellectual endeavours. This article focuses on one prominent lacuna in our knowledge of Spet: the theory of history that he advanced in the 1910s. In many respects his theory anticipated the ‘linguistic turn’ that occurred in Western historiography during the last quarter of the twentieth century, which is most often identifi ed with Hayden White. But whereas White analyzes the historian’s discourse in terms of tropology and narratology, for Spet predication is the key logical mechanism generating the production of texts about the past. The divergence of these two approaches, the article concludes, can be explained through the hidden Kantian underpinnings of White’s thought, which contrasts sharply with the explicit Hegelianism of Spet’s theorizing.
CS
Gustav G. Spet (1879-1937) byl jedním z oněch impozantních ruských myslitelů, kteří v prvních letech minulého století vedli revolučného posun paradigmatu napříč širokým záběrem humanitních a sociálních věd, který rezonuje dodnes. Chybí nám však celkový pohled na mnohotvárnou heterogenitu jeho intelektuálních snah. Tento článek se soustředí na význačnou mezeru v našich znalostech Speta: teorii dějin, kterou rozvíjel ve druhém desetiletí dvacátého století. Jeho teorie v mnoha ohledech předcházela „lingvistický obrat“, který se odehrál v západní historiografii v poslední čtvrtině dvacátého století a začasté je spojován s Haydenem Whitem. Ale zatímco White analyzoval historický diskurs v termínech tropologie a naratologie, pro Speta byla výpověď klíčovým logickým mechanismem, který generuje produkci textů o minulosti. Rozdíly mezi těmito dvěma přístupy, jak uzavírá článek, mohou být vysvětleny skrze skrytě kantovskou bázi Whitova myšlení, která ostře kontrastuje s explicitním hegeliánstvím Spetova uvažování.
8
Content available remote

Pulzující kosmos : nad knihou Michala Ajvaze Kosmos jako sebeutváření

75%
Košnarová V.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 4
563-578
9
Content available remote

Proměny reflexe přírodovědecké problematiky v naší meziválečné filosofii

75%
Jemelka P.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 5
805-821
EN
This article takes as its subject-matter the history of our philosophy in the inter-war period, which can be seen as one of the very interesting and, for contemporary times, in many ways inspiring periods. In the framework of this historiographical investigation, the text focuses on the question of the place of reflection on the problematic of natural science in theoretical discourse of the time. In connection with the form of the polemics of the time, and the controversies on the desired character of the further development of philosophy in an independent state, it was one of the most significant themes. We may, at the same time, consider this thematic area as one of the ways in which our philosophical creativity drew on international sources of inspiration. Overall, philosophy presented a very stimulating area of our higher culture in the inter-war period. It contributed to the creation of the democratic character of our newly-born independent state.
CS
Příspěvek se obrací k historii naší filosofie v meziválečném období, které můžeme vnímat jako jednu z velmi zajímavých a i pro současnost v mnohém inspirujících etap. V rámci tohoto historiografického ponoru se text zaměřuje se na otázku, jaké místo v dobovém teoretickém diskursu zaujala reflexe přírodovědné problematiky. V souvislosti s podobou dobových polemik a sporů o žádoucí charakter dalšího rozvoje filosofie v samostatném státě šlo o jedno z významných témat. Současně můžeme tuto tematickou oblast považovat i za jednu z cest rozvíjení vazeb naší filosofické tvorby na zahraniční inspirační zdroje. Celkově představovala filosofie velmi podnětnou oblast naší duchovní kultury meziválečného období. Přispěla k utváření demokratického charakteru našeho nově vzniklého samostatného státu.
10
Content available remote

Ohlasy filozofie Georga Wilhelma Friedricha Hegela v hudebněteoretickém díle Moritze Hauptmana

63%
Myslivcová E.
Hudební věda (Musicology)
|
2015
|
vol. 52
|
issue 2
221-229
XX
Studie Evy Myslivcové se zabývá vlivem názorů filozofa a estetika Georga Wilhelma Friedricha Heugela v hudebně-teoretickém díle Moritze Hauptmanna "Die Natur der Harmonik und der Metrik" z roku 1853.
11
Publication available in full text mode
Content available

„Věčnost“ Arthura Rimbauda a její české překlady

63%
Kužel P.
Svět literatury – Časopis pro novodobé literatury (World of Literature – Journal for Modern Literatures)
|
2021
|
vol. 31
|
issue 2
104-120
EN
The study focuses on the significance of Arthur Rimbaud’s poem “Eternity”. It presents a literal Czech translation and a detailed commentary of the poem and compares it with other Czech translations. In addition, it describes the cultural context in which the poem was created, and it attempts to prove a hypothesis — based on the analysis of the poem — that “Eternity” is partially based on specific philosophical concepts of temporality, the absolute, and the Self. Consequently, the study implicitly polemizes with the opinion of Vítězslav Nezval, who significantly influenced the reception of Rimbaud in Czechia. Nezval appreciates Rimbaud’s free imagination, but claims there is no logical intention or philosophical background behind the meaning of Rimbaud’s poems. To prove the opposite, the study uncovers and describes the logical order and philosophical implications of the poem. At the end of the study, the author’s own poetic translation of “Eternity” is presented.
12
Publication available in full text mode
Content available

An American Perspective on the Christian Philosophy of St. Thomas Aquinas: Midwife to Birth of a New and Improved Global Civilization of Freedom!

63%
Redpath P.
Rocznik Tomistyczny
|
2018
|
vol. 7
61-70
PL
Artykuł dotyczy aktualności dzieła Étienne’a Gilsona z 1937 r. zatytułowanego „Jedność filozoficznego doświadczenia”. W jaki sposób pytanie Gilsona „Czy porządek społeczny, zrodzony przez wspólną wiarę w wartość pewnych zasad, żyje dalej, gdy utracona zostaje wiara w te zasady?” odnosi się do wydarzeń współczesnych. W tym dziele Gilson nakreślił, że od zarania współczesnego świata w XVII wieku kultura zachodnia zaczęła angażować się w lekkomyślną przygodę porzucenia greckiej filozoficznej wizji wszechświata, którą Gilson nazwał „zachodnim credo”: niezbędnym zestawem zasad dla założenia zachodniej cy wilizacji i wszystkich jej instytucji kulturalnych. Artykuł przedstawia najważniejsze elementy (tezy) „zachodniego credo” i bada sposób, w jaki sposób zostały one zapomniane przez dzisiejszą kulturę.
EN
The chief aim of this article is to credit the work of the great 20th-century historian and Christian philosopher Étienne Gilson with recognizing the essential connection between philosophy as an act of the human soul and the essential health of any civilization, especial Western civilization, which gave birth to philosophy as a cultural enterprise. It maintains that, as Gilson recognized, having lost an understanding of this connection and the principles upon which it rests, for the past several centuries, the West has been engaged in a reckless civilizational adventure that, unless soon reversed, will result in civilizational collapse.
13

Rozkosze czeskiej awangardy. O fuzjach literatury, sztuki i filozofii na przykładach z twórczości Jindřicha Štyrskiego, Toyen, Vítězslava Nezvalai Františka Drtikola

63%
Woźniak K.
Slavica Wratislaviensia
|
2017
|
vol. 164
33-41
EN
The article points out some recurrent themes in the literary and artistic works by the repre- sentatives of the Czech avant-garde of the first half of the twentieth century. It is primarily about the motives of sleep, life, death and eroticism recognized most often in iconoclastic conventions, often on the borders of pornographic description and violating the taboo of eroticism, pleasures of the flesh and religion. In the case of Štyrský, among other topics, the theory of artificialism for- mulated by him and Toyen is discussed. The theory had a close relationship with the poetry, prose and art by this author. On the other hand, based on the example of Nezval, an image of literary pleasures is presented, associated with the often actuated by the author issues of first love and erot- ic sensations. In the end, the figure of František Drtikol is outlined — the creator of photographs, which often depict threads of femme fatale and scandalous nude crucified women.
CS
Článek poukazuje na stálé motivy v literární a umělecké tvorbě představitelů české avant- gardy první poloviny 20. století. Jde především o motivy snu, života, smrti a erotiky, chápané nejčastěji jako obrazoborecké a nacházející se často na hranici tělesné rozkoše, náboženství a por-nografického obrazu, jenž prolamuje erotická tabu. V případě Štyrského půjde mj. o teorii artifi- cialismu, kterou zformuloval spolu s Toyen. Na příkladu Nezvala bude nastíněn literární obraz rozkoše související s problematikou prvních milostných a erotických zkušeností, které se autor často dotýkal. Závěr příspěvku přiblíží osobu Františka Drtikola — tvůrce fotografií, na kterých jsou často vyobrazena témata osudových žen a skandalizujících aktů ukřižovaných žen.
14
Content available remote

Původ zájmu o common sense : vznik Shaftesburyho eseje "Sensus Communis"

63%
Glombíček P.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 5
735-752
EN
The article explores the circumstances of writing and publication of the essay Sensus Communis by Anthony Ashley Cooper, the Third Earl of Shaftesbury, so as to fix its place in Shaftesbury’s body of work. Shaftesbury himself did not employ the eponymous term elsewhere in his works and the author argues that its introduction in the essay did not present a significant conceptual enrichment of Shaftesbury’s doctrine. The introduction of the term is interpreted as a tool for answering Shaftesbury critics. First, Jonathan Swift’s A Tale of a Tub is proposed as a stimulus for Shaftesbury’s concern with raillery in his Letter concerning Enthusiasm. Second, Mary Astell is singled out among the critics of the Letter as the one who put forth the most elaborate analysis, including an argument from common sense against Shaftesbury’s test by raillery.
CS
Cílem autora článku je alespoň zčásti objasnit místo eseje Sensus Communis v Shaftesburyho díle, resp. ukázat, jak dalece jsou při vysvětlení v něm vyložené koncepce zdravého rozumu nápomocny informace o okolnostech jeho vzniku. Ve svých dalších textech totiž Shaftesbury s tímto pojmem nepracuje. Autor zdůrazňuje, že zavedení tohoto pojmu nepředstavuje rozšíření Shaftesburyho filosofie ze systematického hlediska. Za Shaftesburyho zájmem o vtip a posměch spatřuje vliv Swiftovy Pohádky o kádi a samotný esej vykládá jako reakci na kritiku Dopisu o entusiasmu. Zdůrazňuje zejména vliv Mary Astellové, jež ve své zevrubné kritice Shaftesburyho Dopisu použila také argument z common sense.
15
Content available remote

Tázání a sebereflexe: dramatická tvorba Vítězslava Gardavského

51%
Kroča D.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2023
|
vol. 71
|
issue 4
407-429
EN
This study deals with the dramatic work of the writer and philosopher Vítězslav Gardavský (1923–1978), whose birth centenary will be commemorated in 2023. After its characterization of the author’s dramatic debut, I, Jacob (1968), the study focuses in particular on the little-known play The Legend of Francis and Clara, which was written in 1970, but the planned premiere in 1973 was banned. The author of the study concludes that both of Gardavsky’s plays exhibit features of book drama, essay and philosophical disputation. Their original dramatic form explores the possibilities of philosophical and religious messages, but the philosophical values dominate the theatrical potential of the dramatic text.
16
Content available remote

T. G. Masaryk a Edmund Husserl : K pojmu humanity

51%
Trnka J.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2018
|
vol. 66
|
issue 5
789-804
EN
The article focuses on possible convergences and parallels in Masaryk’s and Husserl’s thought, with a special emphasis on their similar conceptions of humanity. At issue, at the same time, is a polemical exchange with Patočka’s interpretation of their mutual relation, in which Patočka stresses rather the opposition of ideas and divergence in philosophical method in the overall orientation of both authors. The main themes are the resemblances between Masaryk’s and Husserl’s relation to subjectivism by a critique of Kant’s transcendental method, an orientation to a shared world as the set of historically conditioned intersubjective validities, and resemblances between psychologism and titanism. The main similarity is, however, discerned in the analogical conception of humanity, even if this concept is developed in each author in a rather different conceptual framework.
CS
Článek se zaměřuje na možné konvergence a paralely v Masarykově a Husserlově myšlení, a to zejména s důrazem na jejich podobné pojetí humanity. Ve svém jádru je zároveň polemikou s Patočkovou interpretací jejich vzájemného vztahu, v níž Patočka zdůrazňuje spíše myšlenkové opozice a protichůdnost ve filosofické metodě i celkovém zaměření obou autorů. Hlavními tématy jsou podobnosti mezi Masarykovým a Husserlovým vztahem k subjektivismu, kritikou Kantovy transcendentální metody, zaměřením na sdílený svět jakožto soubor dějinně podmíněných intersubjektivních platností nebo příbuznosti mezi psychologismem a titanismem. Hlavní podobnost je ovšem spatřována v analogickém pojetí humanity, ačkoli je tento pojem u obou autorů rozvíjen v odlišném pojmovém rámci.
17
Content available remote

Ars obligatoria

51%
Vlasáková M.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 5
753-766
EN
In the framework of Medieval logic, a somewhat enigmatic logical genre, de obligationibus, developed. It concerned an analysis of a certain form of “disputation” taking place between an opponent and a respondent - the opponent successively put forward particular assertions to the respondent and he always had to assume a certain position towards them according to precisely stipulated rules. Modern interpreters are often not certain what precise purpose this logical genre served, and their opinions on the manner of its elucidation, using concepts of modern logic and inserting it into the contemporary approach of modern logic, often diverge. I believe that if this genre is to be correctly understood, it is in considerable measure necessary to set out from its probable source, that is from the analysis of dialectical argumentation in Aristotle’s Topics, and less so to try and equate the doctrine with the often very specialized methods of modern logic. In the treatises of de obligationibus, that is to say, against the backdrop of a stylized, dialectical disputation, disparate logical problems are mulled over.
CS
V rámci středověké logiky dochází k rozvoji dnes poněkud záhadného logického žánru de obligationibus. Jedná se o rozbor jakési formy „disputace“ probíhající mezi oponentem a respondentem - oponent předkládá respondentovi postupně jednotlivá tvrzení a on k nim vždy musí podle přesně stanovených pravidel zaujmout určité stanovisko. Moderní interpreti si často nejsou jisti, k jakému účelu byl tento logický žánr rozvíjen, a jejich názory na způsob jeho objasnění pomocí pojmů moderní logiky a jeho zařazení do soudobých logických koncepcí se často rozcházejí. Domnívám se, že k pochopení tohoto žánru je potřeba větší měrou vyjít od jeho pravděpodobného zdroje, totiž rozboru dialektické argumentace v Aristotelových Topikách, a méně se snažit tuto nauku ztotožňovat s často velmi specializovanými moderními logickými postupy. Ve spisech de obligationibus se totiž na pozadí stylizované dialektické disputace rozebírají různorodé logické problémy.
18
Content available remote

Pragmatické momenty v aktivistické filozofii a estetice Emanuela Rádla

51%
Váchová M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2013
|
vol. 61
|
issue 5
697-717
EN
This article presents several aspects of Emanuel Rádl´s philosophy and aesthetics in the polemically charged atmosphere of the philosophical debate within Czech circles during the first half of the 20th century, focusing on the parallels between his thinking and John Dewey´s American pragmatism. Previous reflections on Rádl´s work have lacked this more open comparison between his ideas and pragmatism. The aim of our text will be to fill in this gap in the literary-aesthetic field and the philosophical issues involved. Although Rádl was primarily a philosopher, his works, reflecting his own personal inclinations, always tended very much to cross numerous boundaries. Hence his philosophical speculations also include significant incursions into other fields, including those which might briefly be described as literary-aesthetic. Hence his thinking over the creation and reception of literary works cannot be separated from the question of knowledge and truth in general - the philosophical base from which Rádl´s ideas on literature organically develop. A comparison of Rádl´s thoughts with Dewey´s book Art as Experience shows that a non-confrontational comparison in both directions over the question of knowledge can certainly be achieved particularly regarding the requieremets of viability and deep personal sympathy, though not of course regarding the overall motivation behind this approach, because in contrast to Dewey, for whom motivation derives from personal benefit, Rádl says it always remains moral. This difference is seen most clearly in the question of truth, though it is also evident in the field of aesthetics. Rádl´s theory on the reception of literary works is indeed based on the concept of experience, but its acquisition in contrast to Dewey´s aesthetic experience is again a deeply ethical act.
CS
Článek představuje některé aspekty filozofie a estetiky Emanuela Rádla v polemicky orientovaném prostředí české filozofické debaty 1. pol. 20. století a soustředí se na paralely jeho myšlenek s americkým pragmatismem Johna Deweyho. V dosavadní reflexi Rádlovy práce prozatím chybí právě otevřenější konfrontace Rádlových myšlenek s pragmatismem. Cílem našeho textu bude tuto mezeru zaplnit v oblasti literárně - estetické a filozofických otázkách s ní souvisejících. Ačkoliv Rádl byl především filozofem, jeho práce vždy vykazovaly silnou tendenci, podobně jako jeho směřování samo, překračovat mnohé hranice. Jeho filozofické úvahy proto zahrnují také významné přesahy do dalších oborů, vedle jiných na pole myšlenek, které by bylo možné shrnout jako literárně-estetické. Jeho úvahy o tvorbě a recepci literárního díla je z uvedených důvodů nemožné oddělit od otázky poznání a pravdy vůbec - filozofické báze, ze které Rádlovy myšlenky o literatuře organicky vyrůstají. Prostřednictvím komparace Rádlových úvah s Deweyho knihou Art as Experience se ukazuje, že nekonfliktního srovnání obou směrů v otázce poznání je sice možné dosáhnout především v jejich požadavcích životnosti a hluboké osobní účasti, nikoliv ovšem v motivaci tohoto přístupu vůbec, protože ta u Rádla, na rozdíl od Deweyho, jehož pobídka pochází z oblasti osobní prospěšnosti, vždy zůstává morální. Nejjasněji se tento rozdíl projevuje v otázce pravdy, ale přenáší se také na pole estetiky. Rádlova teorie recepce literárního díla je sice založena na pojmu zkušenosti, ale její získávání je na rozdíl od Deweyho estetické zkušenosti opět hluboce eticky podloženým aktem.
19
Content available remote

Singerova britva, druhizmus a výnimočné postavenie človeka vo vesmíre = : Singer’s razor, speciesism and the exceptional status of man in the universe

26%
Sýkora P.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2013
|
vol. 61
|
issue 3
415-426
XX
The aim of this study is to refute the frequent and repeated critical objections to Singer’s almost four-decades-old argument against speciesism. These objections are based, above all, on misunderstanding. There is misunderstanding not only of the argument itself, but also of Singer’s methodological starting point, which we have termed “Singer’s ethical razor”. In the text we show why it is not possible to reject Singer’s utilitarian argument only by rejecting utilitarianism en bloc. In the same way, we show why it is not appropriate to charge Singer with failing to extend his ethics to include plants and lifeless nature. In fact the opposite is true because Singer clearly demonstrates how environmental ethics relating to the protection of the wild can be based on the same principle of the equal consideration of interests which is the basis for the moral unacceptability of speciesism.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.