Search results

1

The Munich Agreement and the Molotov-Ribbentrop pact as a tool of Russian revisionist propaganda

100%

Beliaev I.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 3

877-885

EN

Under Vladimir Putin’s regime Russia seeks to whitewash Soviet history and promote an anti-Western narrative in order to legitimize its territorial claims and political demands in Eastern Europe. Drawing on electronic sources such as social media posts, articles from the Russian media, newspaper comments and media statements, the author demonstrates that one of its tools is the exaggerated condemnation of the Munich Agreement of September 1938 and the emphasis on the historical guilt of the Western powers in the Nazi expansion, made to avoid discussion of the Molotov–Ribbentrop pact, signed less than a year later.

CS

Rusko se pod vládou Vladimira Putina snaží překreslovat sovětskou historii a propagovat protizápadní narativ, aby legitimizovalo své územní nároky a politické požadavky ve východní Evropě. Na základě elektronických zdrojů, jako jsou příspěvky na sociálních sítích, články z ruských médií, komentáře v novinách a mediální prohlášení, autor ukazuje, že jedním z nástrojů tohoto narativu je účelové zdůrazňování Mnichovské dohody v září 1938 a historické viny západních velmocí na nacistické expanzi, které má odvádět pozornost od diskuse o paktu Molotov–Ribbentrop, uzavřeném o necelý rok později.

2

Interpreting the creation of Czechoslovakia between 1948 and 1989: shifts and changes in the politics of history and memory

88%

Hálek J., Štofaník J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 3

796-824

EN

The article focuses on the construction of historical narratives and the construction of memory regarding the emergence of Czechoslovakia (28 October 1918) in the second half of the twentieth century. It analyses Czech and Slovak historiography and the significance of direct and indirect political and ideological influences. It explores shifts in the official narrative from the establishment of the communist regime to its collapse through an analysis of party texts, scholarly publications and conferences. The authors pay equal attention to the Czech lands and Slovakia. They focus on the role of historians as a professional community and the importance of institutional networks and examine the positions and viewpoints of the new historical departments (within the Czechoslovak Academy of Sciences) and shifts in university education. While the existing universities were to concentrate exclusively on teaching, the newly established universities (such as the University of Political and Economic Sciences – Vysoká škola politických a hospodářských věd) were tasked from the outset with educating a new type of socialist intelligentsia that had a close relationship to the people and/or to (re)educate publicity workers and state administration employees. As for historians, the article points to their professional and publishing strategies and the changes in opinions they underwent. In the second part, the authors address the issue of commemorating the founding of Czechoslovakia in the public space. They pay special attention to the celebrations in 1948, which aspired to a nationwide character, the revival of this tradition in the 1960s, and finally the society-wide response in 1988, when the significance of the establishment of the independent Czechoslovak state was reasserted in the form of granting it the position of a national holiday, and also the symbolism associated with this date became the impetus or mass public protest against the communist regime.

CS

Studie se zaměřuje na budování historických narativů a konstrukci paměti o vzniku Československa (dne 28. října 1918) ve druhé polovině dvacátého století. Zkoumá posuny oficiální interpretace této události od doby etablování komunistického režimu až po jeho rozpad, a to prostřednictvím rozboru stranických textů a odborných publikací. Rovnocennou pozornost přitom vedle českých zemí věnuje Slovensku. Analyzuje českou a slovenskou historiografii a sleduje význam přímých i nepřímých politických a ideologických vlivů. Soustředí se především na roli historiků jako odborné komunity a na význam institucionálních sítí. Všímá si budování nových historických pracovišť (v rámci Československé akademie věd) a posunů na poli univerzitního vzdělávání. Zatímco stávající univerzity se měly zaměřit výhradně na výuku, nově zakládané vysoké školy (jako například Vysoká škola politických a hospodářských věd) měly od počátku vychovávat nový typ socialistické inteligence s blízkým vztahem k lidu a (do)vzdělávat propagační pracovníky a zaměstnance státní administrativy. Pokud jde o historiky, studie poukazuje na jejich odborné a publikační strategie i na názorové proměny, jimiž procházeli. Ve druhé části článku se autoři věnují tomu, jak se vznik Československa připomínal ve veřejném prostoru. Zachycují podobu oslav třicátého výročí v roce 1948, již v režii komunistického režimu, nahrazení svátku vzniku republiky Dnem znárodnění počátkem padesátých let a oživení původní tradice československé státnosti v šedesátých letech. Na závěr se zamýšlejí nad celospolečenskou odezvou sedmdesátého výročí v roce 1988, kdy byl význam vzniku samostatného československého státu znovu potvrzen v podobě uznání 28. října jako státního svátku, ale také se symbolika spjatá s tímto datem stala impulzem k masovému veřejnému protestu proti komunistickému režimu.

3

The iron or rustproof Felix?: Felix Dzerzhinsky as a symbol of revolutionary fanaticism, trivialization of injustice and dubious democracy in Soviet and Post-Soviet era Russia

75%

Sniegon T., Medková B.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2022

|

vol. 29

|

issue 3

772-795

EN

The article discusses the cult associated with the personality of Felix Edmundovich Dzerzhinsky (1877–1926), a revolutionary and the founder of the political police in the Soviet Union, and the changing meanings of this cult in various stages of the history of the Soviet Union and post-Soviet Russia. Thanks to Dzerzhinsky, as the head of the most significant repressive component, Soviet state terror acquired a very specific institutionalized form. The image of Dzerzhinsky as the basis for the mythologizing of the Soviet political police became very useful in all stages of the development of the Soviet system, most significantly for the development of the cult being the period after the Twentieth Congress of the Communist Party of the Soviet Union in 1956. Even later, despite many revelations of the crimes of communism, the glorification of Felix Dzerzhinsky and the trivialization of the terror he introduced has not completely disappeared. The myth about the founder of the “Cheka” remained very similar or even identical in its main features in all these periods, but its functions varied in time. State security officials in Russia still call themselves “Chekists” in reference to Dzerzhinsky’s VChK/Cheka. The author therefore concludes that his cult has become more useful for state power in the Kremlin in the long run than the cults of other Soviet-era leaders, including Vladimir Lenin and Joseph Stalin.

CS

Studie se zabývá kultem spojeným s osobností Felixe Edmundoviče Dzeržinského (1877–1926), revolucionáře a zakladatele politické policie v Sovětském svazu, a proměnami tohoto kultu v různých etapách dějin SSSR a postsovětského Ruska. Jako vedoucí nejvýznamnější represivní složky, známé pod zkratkou Čeka, stál Dzeržinskij jasně v pozadí zcela konkrétní institucionalizované podoby sovětského státního teroru. Jak autor ukazuje, obraz Dzeržinského jako základ mytologizace sovětské politické policie se stal velmi užitečným ve všech etapách vývoje sovětského systému, přičemž nejvýznamnější pro rozvoj tohoto kultu bylo paradoxně období po dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956. Glorifikace Felixe Dzeržinského a banalizace teroru, který zavedl, zcela nezmizely ani později, navzdory mnoha odhalením zločinů komunismu. Zatímco mýtus o zakladateli Čeky zůstával po celou dobu v hlavních rysech podobný, nebo dokonce totožný, jeho funkce se časem proměňovaly. Odkaz na Dzeržinského represivní organizaci je dodnes přítomný ve způsobu, jakým sami sebe označují příslušníci ruské státní bezpečnosti („čekisté“). Autor proto dochází k závěru, že kult tohoto muže se stal pro státní moc v Kremlu dlouhodobě užitečnějším než kulty jiných vůdců sovětské éry, včetně Vladimira Iljiče Lenina a Josifa Vissarionoviče Stalina.

Refine search results

3 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Beliaev I.

1 Hálek J.

1 Medková B.

1 Sniegon T.

1 Štofaník J.

3 2022

The Munich Agreement and the Molotov-Ribbentrop pact as a tool of Russian revisionist propaganda

Interpreting the creation of Czechoslovakia between 1948 and 1989: shifts and changes in the politics of history and memory

The iron or rustproof Felix?: Felix Dzerzhinsky as a symbol of revolutionary fanaticism, trivialization of injustice and dubious democracy in Soviet and Post-Soviet era Russia