Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 48

first rewind previous Page / 3 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  historiografie
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 3 next fast forward last
1
Content available remote

K diskusi o paměti v českém kontextu "druhého života":

100%
Olšáková D.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2004
|
vol. 1
|
issue 2
269-280
EN
The French debate on memory has its roots mainly in the work of Maurice Halbwachs (Les cadres sociaux de la memoire, 1925,). Halbwachs’ basic theory is that memory does not exist in itself, but is always defined by what are known as “social frameworks”. The latter are not status elements of memory but are formed by the priorities of society. Another reason for the non-existence of memory “in itself” is the form of communication (speech). In this respect Halbswachs’ theory is confirmed by the analyses of Roland Barthes, in particular. Halbswachs’ ideas have inspired two main historical movements today, both of them related chiefly to what are known as commemorative festivals. Eric Hobsbawm is concerned above all with the problem ofthe conscious formation of social and historical memory through these acts, while Paul Connerton, a represent of historical research ofthis kind after the “linguistic” turning point, concentrates mainly on internal symbolism and the structure of the event. In Czech conditions the concept of the “second life”, with which the question of social and historical memory is very tightly connected, has been the focus of scholarly treatment since the 1970s, but under the influence ofthe current situation it has taken a different direction to this kind of research in France or (taking the French as model) in Germany.
2
Content available remote

Čo by malo priniesť historické dielo? : ankersmitov pohľad na historiografiu

80%
Zeleňák E.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2008
|
vol. 5
|
issue 2
218-236
EN
Frank Ankersmit’s view of historical work, as outlined mainly in his Narrative Logic (1983), has received considerable attention from philosophers of history and historians. Ankersmit’s narrativism poses interesting questions and casts doubt on some traditional presuppositions of historiography. The most surprising and, for some authors, the most appalling is the claim that historical narrative - narratio - cannot have any truth-value. This article presents and analyzes three arguments for this claim, which may be found in his Narrative Logic. Moreover, it discusses Ankermist’s alternative criterion for the assessment of historical work. Finally, it presents a criticism of the view that narratio cannot have any truth-value, and identifies the mistaken assumption in Ankersmit’s argumentation.
CS
Chápání historické práce podle Franka Ankersmita, tak jak je předvedeno především v jeho Narativní logice (1983), si získalo značnou pozornost mezi filosofy dějin a historiky. Ankersmitův narativismus klade zajímavé otázky a vnáší pochyby vůči tradičním předpokladům historiografie. Nejpřekvapivější, a pro některé autory nejotřesivější, je tvrzení, že historický narativ - narratio - nemůže mít žádnou pravdivostní hodnotu. Tento článek ukazuje a rozebírá tři argumenty pro toto tvrzení, které v Narativní logice najdeme. Navíc rozebírá Ankermistova alternativní kritéria posouzení historické práce. Na závěr kritizuje náhled, že by narratio nemohlo mít pravdivostní hodnotu, a nachází chyby v předpokladech Ankersmitovy argumentace.
3
Content available remote

"Dělnická třída" v moderní sociální historiografii

80%
Pullmann M., Rákosník J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 2
271-288
EN
Current historical debates about class formation and collective identities in the modern societies point out the importance of the analytical category of class. Th e essay reconstructs various approaches to the category of class in the modern historical writing - based on diff erentiation and polarizing social structures ( J. Kocka), class experience and class consciousness (E. P. Th ompson), class discourse (G. Stedman Jones), „imaginary institution of society“ (P. Joyce). Upon these approaches, we employ diff erent ways of historical explaining of the class formation to appreciate the issue of making and diff erentiation of normative patterns, allowing agents to identify suff ering as a social phenomenon and opening new struggles for recognition.
CS
Současné historické debaty o formování tříd a kolektivních identit v moderních společnostech poukazují k důležitosti analytické kategorie třídy. Esej představuje různé přístupy ke kategorii třídy v moderním historiografii - založené na rozrůznění a polarizaci společenských struktur (J. Kocka), třídní zkušenosti a povědomí (E. P. Thompson), třídním diskursu (G. Stedman Jones), „imaginární instituci společnosti“ (P. Joyce). Na těchto přístupech ukážeme různé cesty historického vysvětlení vzniku tříd, abychom ocenili vytváření a diferenciaci normativních vzorců, které umožnily aktérům určit utrpení jako sociální fenomén a otevřely nové boje za uznání.
4
Content available remote

Co reprezentují historické reprezentace? : gnozeologická skepse mezi konstatováním a performací

80%
Řezníková L.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2005
|
vol. 2
|
issue 1
45-64
EN
The study is concerned with the question ofliterary historical representations in fiction around 1900 and towards the end of the 20th century. It compares the nature and form of the gnoseological scepticism about the possibilities and meaning ofhistorical knowledge articulated by writers in both these periods. On the basis of a number of texts from Czech, French and British literature the author shows that the genre known as “historical metafiction”, which is one medium for the expression of such scepticism, is notjust a product ofthe later 20th century as might appear from the studies by Linda Hutcheon or Ansgar Niinning. Similar reflective texts had been written at the turn ofthe 19th/20th century, when in the context of the deepening crisis of historicism, writers had expressed a gnoseological scepticism similar to that of contemporary writers influenced by postmodernism. The writers in the early period employed rather different literary strategies, however, and their transformation can be defined as a shift from assertion to performance.
5
Content available remote

Dějiny politických pojmů: nové roviny, nové přístupy a nové otázky

80%
Ira J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2004
|
vol. 1
|
issue 2
213-236
EN
This essay is based on the premise that the study ofthe history ofpolitical terms, ifit is to meet contemporary theoretical and critical standards, must take into account modern but also postmodern approaches to language and politics. According to the latter political concepts can be seen as tools ofman in the sphere of power, but conversely as instruments of the power structuring human possibilities. This second approach is one that enables the historian to identify and trace the linguistic borders and definition of the political and so to uncover the shifts and transformations ofpower. Here I propose dividing the study of conceptual history into three analytical levels: the level ofthe isolated concept, the level of conceptual relations or structures, and the level ofpolitical language. On each ofthese I try critically to assess the possibilities of two important schools of conceptual history - the so-called Cambridge School (principally Skinner and J. G. A. Pocock) and the researchers associated with the German project Geschichtliche Grundbegiffe (particularly R. Koselleck and W. Conze), and their continuers -, but also to indicate alternative possibilities for the study of concepts inspired especially by gender analyses and (post)structurahsm. In this context an essential part ofthe new study ofconceptual history must be a radical enlargement ofthe definition of concept.
6
Content available remote

"Čas nejistot" a kritický obrat: k diskusím ve francouzské historiografii na přelomu 20. a 21. století

80%
Tinková D.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2004
|
vol. 1
|
issue 2
253-266
EN
In my article I have tried to outline of the basic features ofwhat is known as the “critical turning-point” (“Tournant critique”) in French historiography of the 1990s. I have tried to emphasise the fundamental factors that led to new critical reflection in historical science in France, and did so directly on the pages ofthe “pillar periodical” ofthe “new” historiography - the Annales review. I have stressed specifically the socio-political factor (the collapse of the Soviet bloc and expressions of nationalist separatism in Central and eastern Europe) and ideological (the exhaustion ofthe structuralist and Marxist model in the social sciences), which undermined the classic explanatory framework of the „current of history14 interpreted primarily as a linear, causally linked “process”. Other factors in the intellectual crisis included various manifestations of the “crisis ofthe university function” (university overpopulation, the absence of academic jobs). I have also tried to reflect on the problems brought for history by experiments in interdisciplinary co-operation with adjacent fields (mainly philosophy, sociology and anthropology). I have also emphasised the growing interest in - or rediscovery of - cultural and political history, and the history of“the present”. In this period self-conscious exploration ofthe nature ofhistorical “writing” itselfand the relationship between history-science and literature-fiction began to play a role as well.
7
Content available remote

Mikrohistorie a historická antropologie:

80%
Nodl M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2004
|
vol. 1
|
issue 2
237-252
EN
This article seeks to define the relationship between historical anthropology and three different levels of the conception of microhistory: 1) microhistory, the heroes ofwhich are representatives ofthe lower strata of society, marginal or exceptional individuals; 2) microhistory of conflict; 3) “demographic” or „population11 microhistory. On the basis of comparison of the original methodological starting points of Italian micro-historians with the microhistorical works of the 1980s and 90s, it emphasises the experimental character of this microhistorical research, considering he issue in the context ofthe work ofhistorians who openly identified with micro-history, and looking in detail at the examples of Carlo Ginzburg a and Emmanuel Le Roy Ladurie. On the other hand, with reference to study of the relations between microhistory and prosopography it shows that a whole range ofmicrohistorical approaches have deeper roots in the medievalist scholarship ofthe 1950s and 60s and that the novelty ofthe later decades consisted primarily in the posing of anthropological questions and emphasis on the sublateral strata of society, conceived not quantitatively by through exceptional individuals. The article takes a very critical view of the so-called “demographic” microhistory cultivated by the Gottingen School, and tries to show that it lacks and genetic kinship to the two other microhistorical approaches outlined and that here the only criterion of microhistoricity is the limitation ofresearch to a very small local community and its family structures.
8
Content available remote

Asimilace: kritika jednoho pojmu : výklady dějin Židů v českých zemích a v Polsku po druhé světové válce

80%
Čapková K., Varhaníková H.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2019
|
vol. 26
|
issue 1
9-31
EN
The article was originally published in English under the title “Beyond the Assimilationist Narrative: Historiography on the Jews of the Bohemian Lands and Poland after the Second World War” in the Polish journal Studia Judaica, Vol. 19, No. 1 (37) (2016), pp. 129–155. The authoress compares the historiographies of the postwar history of Jews in the Czech Lands and Poland, analyzing not only differences between, but above all similarities in paradigms of interpretations of the Jewish experience in these two regions. She first compares the institutional base, contents, and quantity of research of Jewish history in the Communist and post-Communist Czechoslovakia and Poland, drawing a conclusion that while dozens of publications on the post-war experience of Polis Jews were written in Poland in the 1980s and particularly in the 1990s, writing about the modern Jewish history (save for a few works on Theresienstadt) had been unacceptable in Czechoslovakia until the political changes in 1989, and even then the interest of Czech historians in the post-war life of Czech Jews (unlike that in their tragic fate during the war) did not show any substantial increase. At the same time, the authoress claims that it generally holds true (and not only for the Polish and Czech/Czechoslovak historiographies) that while the notion of assimilation has been broadly criticized and questioned with respect to the older period of the Jewish history, it still dominates in works dealing with the time after the 2nd World War. This means, in fact, that the post-war existence and experience of religious-minded Czech and Polish Jews has been either denied, or marginalized, and that the history of Jews, who are often perceived as a monolithic social group, has been misleadingly interpreted as a story of linear assimilation. To a substantial extent, the interpretation is a result of the unacceptable generalization/extrapolation of the situation in the center (Prague, Warsaw) to that in outlying regions. It must be noted that roughly a half of the post-war Jewish population in the Czech Lands were immigrant who had lived in Carpathian Ruthenia or eastern Slovakia before the war and who were forming up new communities based on different traditions; similarly, almost a half of the post-war Jewish population in Poland were living in Lower Silesia where they had been repatriated from the Soviet Union. Compared to the assimilation narrative burdened with nationalism and conforming to the official interpretation of the Communist era, the authoress offers alternatives respecting the complexity and plurality of the human society.
CS
Článek původně vyšel v anglické verzi pod názvem ,,Beyond the Assimilationist Narrative: Historiography on the Jews of the Bohemian Lands and Poland after the Second World War´´ v polském časopise Studia Judaica, roč. 19, č. 1 (37) (2016), s. 129-155. Autorka porovnává historiografii poválečných židovských dějin v českých zemích a v Polsku, přičemž analyzuje nejen vzájemné rozdíly, ale především podobnosti v paradigmatech interpretace židovské zkušenosti v těchto dvou regionech. Nejprve poměřuje institucionální základnu bádání o židovských dějinách, obsah tohoto výzkumu a kvantitu produkce v komunistickém a postkomunistickém Československu a Polsku a konstatuje, že zatímco v Polsku byly už v osmdesátých, a především v devadesátých letech napsány desítky publikací o poválečné zkušenosti polských Židů, v Československu bylo psaní o moderních židovských dějinách (kromě několika prací o Terezíně) až do politické změny v roce 1989 nepřípustné a ani poté se zájem domácích historiků o poválečný život českých Židů (na rozdíl od jejich tragického osudu ve válečných letech) příliš nezvýšil. Podle autorky přitom obecně (a nejen pro polskou a českou, respektive československou historiografii) platí, že zatímco koncept asimilace byl široce kritizován a zpochybněn pro starší období dějin Židů, v dílech o době po druhé světové válce tento přístup stále dominuje. V důsledku to znamená, že poválečná existence a zkušenost nábožensky založených českých a polských Židů je buď popřena, nebo marginalizována a historie Židů, často vnímaných jako monolitní sociální skupina, je zavádějícím způsobem vykládána jako příběh lineární asimilace. Děje se tak do značné míry na základě nepřípustného zobecňování situace v centru (Praze, Varšavě) na poměry v periferii. Přitom zhruba polovinu poválečných Židů v českých zemích tvořili imigranti, kteří před válkou žili na Podkarpatské Rusi nebo na východním Slovensku a kteří pak formovali nové komunity s pomocí odlišných tradic, a podobně téměř polovina poválečných Židů v Polsku žila v Dolním Slezsku, kam byli většinou repatriováni ze Sovětského svazu. Oproti asimilačnímu narativu, zatíženému nacionalismem a poplatnému oficiálnímu výkladu z dob komunistického režimu, nabízí autorka alternativy, které by respektovaly komplexnost a pluralitu lidské společnosti.
9
Content available remote

Repatriace polských a československých občanů po druhé světové válce v polské a české historiografii

80%
Friedl J.
Český časopis historický (The Czech Historical Review)
|
2018
|
vol. 116
|
issue 2
426-446
EN
The repatriation of the so-called displaced persons after World War II represented a serious problem, with which the states of the anti-Hitler coalition in Europe had to deal. Due to the war events millions of inhabitants found themselves absent from home. This article strives to present and characterize the approaches of Polish and Czech historiographies to the study of these issues. It follows the developing interest in the research of the repatriation of Polish and Czech citizens in both historiographies. It is likely that the post-war repatriation of Poles because of its magnitude and also the contradictions accompanying it, makes this migration relatively deeply rooted in Polish historical thinking. Consequently, the interest in the study of repatriation appears as early as the 1960s and nowadays encompasses dozens of publications and magazine articles. Contrary to that Czech historiography has until now devoted little attention to the issue od the repatriation of Czech citizens. It, however, seems that this tendency finally takes its turn and Czech historians are paying more attention to this topic.
10
Content available remote

Národní kategorie a současná historiografie:

80%
Řezník M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2006
|
vol. 3
|
issue 1
7-34
EN
This article is concerned with the social and cultural conditions underlying the continuing important role of concepts ofnational history. This continuing viability means that concepts that are ever more strikingly emerging as an altemative to national histories are actually failing to challenge them and often in fact derive from national categories (regional history as the history ofregions within nations and so on). The basic circumstances underlying the demand for national histories continue to be considered problematised, but the importance ofnational identities for European societies remains one ofthe decisive factors here. In regard to national histories, therefore, the situation offers historiography an extensive hut at the same time very problematic opportunity for the legitimisation of the discipline. The article is focused on European trends specifically since the end ofthe 1980s with particular attention to Czech historiography. In this context it then touches on several important discussions and disputes in Czech historiography over the last 15 years.
11
Content available remote

"Předsudky o standardech vědeckosti historiografie." : stručná poznámka na okraj "sporu" o třetí vydání Kutnarových a Markových Přehledných dějin českého a slovenského dějepisectví

80%
Horský J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2010
|
vol. 7
|
issue 2
280-285
EN
This paper responds in a discussive manner to a critical review by Miloš Havelka of the third edition of František Kutnar‘s and Jaroslav Marek‘s book Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, published in Dějiny - teorie - kritika 6/2009, pp. 380-387.
CS
Studie polemicky odpovídá na recenzi třetího vydání Přehledných dějin českého a slovenského dějepisectví Františka Kutnara a Jaroslava Marka z pera Miloše Havelky, uveřejněnou v časopise Dějiny - teorie - kritika 6/2009, na stranách 380-387.
12
Content available remote

Ruská medievistika sovětského období jako badatelský problém

80%
Komendová J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2009
|
vol. 6
|
issue 1
83-100
EN
This article is concerned with contemporary Russian research on Russian Mediaeval Studies in the Soviet era. Historians of Russian Mediaeval Studies faced repression in the twentieth century to an extent and for a length of time and in an intensity not experienced by historians in any other European country of those days. It is therefore understandable that researchers now look at the past of their own fi eld mainly through the lens of the history of repression. Though picture from outside the trampled field of scholarship (historians in particular and the fi eld in general), as well as victims of the totalitarian regime, is in many respects an accurate one, it has pushed to the background the fact that not only ideologists misused topics from history, but so did scholars themselves, who met this ‘social demand’ and actively took part in disciplining their own fi eld. These fundamental questions, however, have previously not been considered in Russian historiography to the extent they deserve.
CS
Článek se zabývá současným ruským výzkumem ruské medievistiky za sovětské éry. Historici z ruských medievistických studií se museli ve dvacátém století vyrovnávat s represemi, které co do rozsahu, časové délky a intenzity nezažily žádní historici v jiné evropské zemi té doby. Je tedy pochopitelné, že badatelé nyní sledují minulost vlastního oboru především jako dějiny represí. I když je zvenčí tento obrázek potlačovaného výzkumu (zvláště co se týkalo historiků a jejich oboru obecně), stejně jako obětí totalitního režimu, v mnoha ohledech správný, nutí nás to k náhledu, že nejen ideologové zneužívali témata z minulosti, ale též mnozí badatelé sami, kteří tak vycházeli vstříc „společenské objednávce” a aktivně participovali na disciplinaci vlastního oboru. Těmto zásadním otázkám se však ruská historiografie dosud nepostavila tak, jak by si zasloužily.
13
Content available remote

Krásná literatura a historická fakta: beletrie jako symbol a zdroj při psaní o ruských a východoevropských dějinách

80%
Winklerová M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2006
|
vol. 3
|
issue 1
35-48
EN
This article is concerned with the historical construction of images of Russia and Central Europe through fiction and looks at the pitfalls ofusing fiction as a historical source. In addition, the author uses concrete examples to consider Russian and Central European novelists* interest in history and to analyse the way they perceive the past. She is critical of the fragmentary fashion in which Western historians use images of Russian life in Russian fiction, sometimes oversimplifying and distorting. At the same time she raises a basic question for the image ofthe past: how was fiction read at the time ofits writing and how has fiction been used in the framework of social and cultural communication. At the theoretical level she reaches the conclusion that historians will have to ereate their own methods, distinct from the methods ofliterary critics, for estabfishing the importance that fiction had at a particulartime, in a particular political situation and within a certain social class or group.
14
Content available remote

Josef Pekař v posametovém světě české historiografie

80%
Havelka M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2006
|
vol. 3
|
issue 2
231-250
EN
What was known as the "Goll School" and especially the most prominent representative of its first generation, Josef Pekafi, for many years formed the main current of Czech conservative-Catholic historiography that developed in opposition to the Protestant-progressive concept of Czechoslovakia represented after Palack˘ above all by T.G. Masaryk. In many respects Marxist historiography drew on this latter school, and so the historical achievements of the Goll School were ideologically rejected and politically excluded. The "Velvet Revolution" opened up the possibility of an obkective assessment of the contributions of the Goll School and especially the long banned Josef Pekafi. With an eye to the literature that has so far been published on Pekafi, this article seeks to show the state of research by offering an analysis of the various different areas of historical study addressed by Goll, and criticises continuing shortcomings in the three Pekafi monographs that have hitherto been published, The article looks in particular at questions of Pekafi's historical understanding of the concept and interpretation of the Hussite movement, the reconstruction of the concept and message of the unfinished third volume of Pekafi's Knihy o Kosti, the interpretation of Pekafi's political attitudes during the 1st World War and especially his conception of constitutional issues, his understanding of the nation and the associated questions of Pekafi's nationalism, attitude to the Germans and also his demonstrable anti-semitism.
CS
Takzvaná Gollova škola a především nejprominentnější představitel její první generace, Josef Pekař, po mnoho let utvářela hlavní proud českého konzervativně-katolického dějepisectví, který se vyvinul v opozici k protestantsko-pokrokářskému konceptu Československa reprezentovanému po Palackém především T. G. Masarykem. Z tohoto druhého proudu ale v mnoha ohledech čerpalo marxistické dějepisectví, a tak byly historické výsledky Gollovy školy ideologicky odmítnuty a politicky vytěsněny. „Sametová revoluce“ přinesla možnost objektivního posouzení přínosů Gollovy školy a zvláště dlouho zakazovaného Josefa Pekaře. S ohledem na texty, které byly dosud o Pekařovi publikovány, představuje tento článek stav bádání skrze analýzu nejrůznějších oblastí historického výzkumu sledovaných Gollem a kritizovat opakovaná pochybení ve třech pekařovských monografiích, které byly ke dnešnímu dni publikovány. Článek se především soustředí na Pekařovo historického chápání koncepce a interpretace husitského hnutí, rekonstrukci tohoto pojetí a myšlenek nedokončeného třetího dílu Knihy o Kosti, interpretaci Pekařových politických postojů v průběhu první světové války, a především jeho představu ústavní problematiky, chápání národa a s tím spojené otázky Pekařova nacionalismu, přístupu k Němcům a jeho prokazatelný antisemitismus.
15
Content available remote

Tropos logikos : filozofie historiografie Gustava Špeta

80%
Steiner P. P., Podhajský F. A.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2008
|
vol. 5
|
issue 2
237-254
EN
Gustav G. Spet (1879-1937) is one of those formidable Russian thinkers who, in the early years of the last century, orchestrated a revolutionary paradigm shift across a broad swath of the humanities and social sciences, which is still reverberating today. We lack, however, a comprehensive view of the manifold heterogeneity of his intellectual endeavours. This article focuses on one prominent lacuna in our knowledge of Spet: the theory of history that he advanced in the 1910s. In many respects his theory anticipated the ‘linguistic turn’ that occurred in Western historiography during the last quarter of the twentieth century, which is most often identifi ed with Hayden White. But whereas White analyzes the historian’s discourse in terms of tropology and narratology, for Spet predication is the key logical mechanism generating the production of texts about the past. The divergence of these two approaches, the article concludes, can be explained through the hidden Kantian underpinnings of White’s thought, which contrasts sharply with the explicit Hegelianism of Spet’s theorizing.
CS
Gustav G. Spet (1879-1937) byl jedním z oněch impozantních ruských myslitelů, kteří v prvních letech minulého století vedli revolučného posun paradigmatu napříč širokým záběrem humanitních a sociálních věd, který rezonuje dodnes. Chybí nám však celkový pohled na mnohotvárnou heterogenitu jeho intelektuálních snah. Tento článek se soustředí na význačnou mezeru v našich znalostech Speta: teorii dějin, kterou rozvíjel ve druhém desetiletí dvacátého století. Jeho teorie v mnoha ohledech předcházela „lingvistický obrat“, který se odehrál v západní historiografii v poslední čtvrtině dvacátého století a začasté je spojován s Haydenem Whitem. Ale zatímco White analyzoval historický diskurs v termínech tropologie a naratologie, pro Speta byla výpověď klíčovým logickým mechanismem, který generuje produkci textů o minulosti. Rozdíly mezi těmito dvěma přístupy, jak uzavírá článek, mohou být vysvětleny skrze skrytě kantovskou bázi Whitova myšlení, která ostře kontrastuje s explicitním hegeliánstvím Spetova uvažování.
16
Content available remote

Občanská společnost : koncept a jeho historizace

80%
Kučera R.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 2
219-231
EN
This study is devoted to the ways the concept of civil society may be used in Czech historiography. It analyses the conceptualisation of the term in Czech historical research over the last forty years and makes reference to certain signifi cant ambiguities associated with the term civil society. The use of the term civil society in Czech historiography is still oriented predominantly toward the German concepts of the 1980s and ‘90s - that is, toward an understanding of civil society as a certain form of society-wide organisation. The author argues against this conception and proposes that civil society should be grasped not as a certain form of social organisation, but rather as a specific pattern of conduct, or perhaps even as a specific social sector. In the context of current debates in the Anglo-Saxon and German-language spheres, he then presents several basic ways of defi ning civil society and sketches out possible fresh uses of the concept of civil society for historical analysis.
CS
Studie se zabývá způsoby užívání konceptu občanské společnosti v české historiografii. Rozebírá konceptualizaci termínu v českém vědeckém výzkumu v posledních čtyřiceti letech a odkazuje k významným nejednoznačnostem, které se s termínem občanská společnost pojí. Užívání pojmu občanská společnost v české historiografii stále odkazuje k německým konceptům z let osmdesátých a devadesátých - to jest, chápání občanské společnosti jako zvláštní formy celospolečenské organizace. Autor se vymezuje vůči této koncepci a navrhuje občanskou společnost, která spíš než jistý druh společenské organizace, bude specifickým vzorem jednání, nebo dokonce zvláštním sektorem společnosti. Dále pak v kontextu současných diskusí z anglosaského a německojazyčného okruhu představuje několik základních vymezení občanské společnosti a načrtává možné využití čerstvého pohledu na koncepci občanské společnosti pro historickou analýzu.
17
Content available remote

Teorie sociálního státu v soudobé historiografii

61%
Rákosník J.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2009
|
vol. 6
|
issue 1
36-55
EN
This article focuses on the theory of the welfare state and its use in historical research. The first part considers two classic interpretational approaches used in sociology, system theory and confl ict theory, and also their main shortcomings. Systems-theory approaches to the interpretation of welfare states usually exhibit a dependence on a metanarrative of the understanding of history as displayed by the proponents of progress. The welfare state is thus largely understood as a necessary consequence of the modernization of society. An advantage of this approach, on the other hand, is the endeavour to achieve a universalistic conception of historical interpretation, including the practices of different cultures throughout the world. Conflict theory effectively describes struggle and tension in society, the result of which may be the achievement of the recognition of fundamental social rights. On the other hand, it has a tendency to underestimate systemic factors, which are not connected with the aggregation of interests and their representation in the social system. New interpretational trends in social historiography, particularly gender history, the study of governmentality, and the analysis of discourse, point to the shortcomings of these traditional approaches. Though they have at their disposal great critical potential and are able to raise neglected questions of the history of social states, these approaches do not off er a basis for similarly broad comparative historical research in system theory or confl ict theory.
CS
Tento článek se zaměřuje na teorii sociálního státu a její využití v historickém výzkumu. První část pojednává o dvou klasických interpretačních přístupech užívaných v sociologii, systémové teorii a teorii konfliktu a také jejich hlavních nedostatcích. Přístup systémové teorie k interpretaci sociálního státu se projevuje svou závislostí na metanarativním porozumění historii, jak ukazují zastánci vývoje. Sociální stát je tak především chápán jako nutný důsledek modernizace společnosti. Na druhé straně výhodou tohoto přístupu je snaha dosáhnout universalistického pojetí historické interpretace, zahrnující praktiky různých kultur na celém světě. Teorie konfliktu efektivně popisuje boj a napětí uvnitř společnosti, jejichž důsledkem může být dosažení uznání základních společenských práv. Na druhé straně má sklon k podcenění systémových faktorů, které nejsou spojeny s agregací zájmů a jejich reprezentací v sociálním systému. Nové interpretační trendy v sociální historiografii, zvláště gender historie, studium governmentality a diskursivní analýza ukazují na nedostatky těchto tradičních přístupů. Jakkoli mají k dispozici velký kritický potenciál a jsou schopny vznášet opomíjené otázky historie sociálních států, nenabízejí tyto přístupy základ pro stejně široce komparativní historický výzkum v systémové teorii nebo teorii konfliktů.
18
Content available remote

Bohatství pod neviditelným pláštěm? : k psychoterapii v Československu po roce 1968

61%
Gjuričová A.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2017
|
vol. 24
|
issue 3
311-334
EN
a2_She concludes that analyses of psychic disciplines as tools of expert rule (Nikola Rose), which were inspired by Michel Foucault, while potentially tempting as an interpretation tool of the period of neo-liberal dominance in the Czech Lands, ignore the specific historical context of the subversive nature of psychotherapy during the period of late socialism, utilization of resources of the socialist medical care system, and their failure after 1989.
CS
Studie otevírá téma fungování expertního prostředí psychodisciplín (psychiatrie, psychologie, psychoterapie apod.) v socialistickém Československu, a to nikoli ve smyslu jejich vnitrooborového vývoje, nýbrž proměny jejich společenské a kulturní funkce a vztahu k politické moci. Autorka sleduje oborové společenství psychoterapeutů od šedesátých let, jeho polooficiální institucionální a vzdělávací platformy, prosazování psychoterapie v systému socialistického zdravotnictví, její vztah k ostatním psychodisciplínám a komunikaci s odbornými trendy na Západě. V centru její pozornosti je zejména první vzdělávací psychoterapeutický systém v Československu označovaný jako SUR (jde o akronym utvořený z iniciál příjmení tří zakladatelů - Jaroslava Skály, Edmunda Urbana a Jaromíra Rubeše), který fungoval od roku 1967 a jímž do konce osmdesátých let prošlo na dva tisíce účastníků. Vyznačoval se především sebezkušenostním principem výcviku, kdy na sebe terapeuti aplikovali stejné metody a režim jako na pacienty. Po roce 1989 zažil obor obrovský rozkvět a psychoterapeutické přístupy k mezilidským vztahům i vlastnímu „já“ se staly nejen módní záležitostí a dobrým obchodním artiklem, ale též hlubší součástí každodenního života. Tuto proměnu autorka konfrontuje s literaturou věnovanou takzvané psychoterapeutizaci společnosti v západní Evropě. Uzavírá, že Michelem Foucaultem inspirované analýzy psychodisciplín jako opory expertního vládnutí (Nikolas Rose) jsou sice lákavé i pro výklad období neoliberální dominance v českých zemích, avšak pomíjejí specifický historický kontext subverzivnosti psychoterapie v pozdním socialismu, využívání zdrojů socialistického zdravotnictví i jejich výpadku po roce 1989.
19
Content available remote

Hitlerův ''Mein Kampf'' 2016

61%
Hauner M.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2016
|
vol. 23
|
issue 4
678-703
EN
In the form of an essay, the author comments here on the 2010 critical edition of Hitler´s mein Kampf (1925-26), edited by a team of historians from the Institute of Contemporary History in Munich, with additional asistance from others. He contemplates the nature and importance of this book and discusses its author and his meaning in the history of twentieth-century central Europe. He then discusses some of the ideas of Mein Kampf, and clarifies the historical context of the work, returning to the circumstances that led to its being written and published. He also discusses some of Hitler´s fellow travellers in the Nazi movement, who were of importance for this key work. The author brings up episodes in Hitler´s life, and pays particular attention to his still unclear transformation from an apolitical soldier into a zealous antisemite and political agitator of exceptional rhetorical skill, who was able to bewitch the German people and become their Führer. The author also discusses the difficulties that the editors of this critical edition had to struggle with, and he praises their work as utterly solid and astonishingly thorough, particularly the commentaries in the huge critical apparatus. The author concludes by discussing reactions both to the first edition of Mein Kampf and to this critical edition, and he discusses various attempts to publish a Czech edition.
CS
Autor esejistickou formou komentuje kritické vydání Hitlerova spisu Mein Kampf (poprvé vyšel ve dvou dílech v letech 1925 a 1926) týmem historiků z mnichovského Ústavu pro soudobé dějiny a jejich spolupracovníků a uvažuje nad charakterem a významem tohoto textu i nad tím, kdo byl jeho pisatel a co znamenal v dějinách střední Evropy dvacátého století. Připomíná některé teze Hitlerova spisu a objasňuje jejich historický kontext, vrací se k okolnostem vzniku a vydání díla a představuje postavy některých Hitlerových souputníků v nacistickém hnutí, kteří byli pro jeho klíčový spis nějak důležití. Zmiňuje určité epizody v Hitlerově biografii a podrobněji se zastavuje u jeho stále dost neobjasněného přerodu z apolitického vojáka v zapáleného antisemitu a politického agitátora s mimořádným řečnickým talentem, který dokázal strhnout německý národ a stal se jeho "Vůdcem". Dále autor seznamuje s problémy, s nimiž se museli potýkat editoři kritického vydání, a oceňuje jejich práci jako maximálně seriózní a úžasně minuciózní, což se zračí především v komentářích obrovitého poznámkového aparátu. Nakonec autor přibližuje reakce na první vydání i na kritické vydání spisu Mein Kampf a rekapituluje pokusy o jeho české vydání.
20
Content available remote

Několik úvah o české historiografii po roce 1989

61%
Górny M.
Dějiny - Teorie - Kritika (History - Theory - Criticism)
|
2007
|
vol. 4
|
issue 1
63-73
EN
The article presents the state of historical research in Czechoslovakia (Czech Republic) since 1989 in comparative regional perspective. The first part of the text discusses the phenomenon of relatively delayed Czech debate on the impact of communist regime on historiography. The author of the summarized article is of the opinion that that due to this chronological shift the Czech historiography enjoys more sophisticated and developed methodological debates than analogical discussions led by Polish, German and Slovak historians in early 1990s. Second part of the article is devoted to the main research topics of contemporary Czech historiography, starting from the hussite movement, through the national awakening to the problem of expulsion of the German population of Czechoslovakia in 1945. The author’s stance is that the recent critical voices towards the traditional interpretation of an immanently democratic, peaceful and unique character of the interwar Czechoslovakia are in a way more convincingly proving the democratic and professional quality of the present Czech historical science than the ‘patriotic’ defence of the national values.
CS
Článek se zabývá stavem historického bádání v Československu (České republice) po roce 1989, v komparativní regionální perspektivě. První část textu pojednává fenomén relativního opoždění české diskuse o dopadech komunistického režimu na historiografii. Autor shrnovaného článku zastává názor, že vzhledem k tomuto časovému posunu dospěla česká historiografie k daleko sofistikovanější a metodologicky propracovanější debatě než na počátku 90. let 20. století dosáhli v obdobných diskusích polští, němečtí a slovenští historici. Druhá část článku se věnuje hlavním výzkumným tématům soudobé české historiografie, počínaje husitským hnutím, přes národní obrození k problému odsunu německého obyvatelstva z Československa po roce 1945. Podle autora dokazují nedávné kritické hlasy vůči tradiční interpretaci imanentně demokratického, mírového a jedinečného charakteru meziválečného Československa přesvědčivěji demokratičnost a profesní kvality současné české historické vědy než „patriotická“ obrana národních hodnot.
first rewind previous Page / 3 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.