Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: idealismus

Sort By:

Limit search:

Existenciální racionalismus Karla Jasperse

100%

Bojda M.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2021

vol. 69

issue 1

75-98

Karl Jaspers received much attention in the interwar period as the founder of a new philosophy of existence that, however, was – in tandem with his psychological training, focus on “borderline situations” of human experience, and critique of philosophical systems – often misinterpreted as a form of subjectivism or irrationalism. The study presented here strives to depict the substance of Jaspers’ use of the philosophy of existence for a new reconstruction of human rationality, of the universal characteristics of humanity. Understanding these characteristics shall, in his estimation, help us to resist the degradation of human dignity in modern totalitarianism and in the global economic-technological system, in which the values of humanity, as defined by Jaspers’ philosophy, have ceased being decisive criteria. The study presents Jaspers’ anchoring of existence in the relationship to transcendence and of individuality in the communication with others, as well as his critique of monistic thinking, which in his philosophical conception does not allow for plurality.

Karl Jaspers proslul v meziválečné době jako zakladatel nové filosofie existence, která však byla v kombinaci s jeho psychologickým školením, zaostřením na ,,mezní situace“ lidského prožívání a kritikou filosofických systémů často dezinterpretována jako forma subjektivismu či iracionalismu. Předložená studie se pokouší vystihnout jádro Jaspersova využití filosofie existence pro novou rekonstrukci lidské racionality, univerzálních charakteristik lidství. Jejich pochopení mělo podle Jasperse vzdorovat pokořování lidské důstojnosti v moderních totalitách a v globálním ekonomicko-technologickém provozu, pro něž hodnoty lidství, jak je definuje Jaspersova filosofie, přestaly být určujícími měřítky. Studie ukazuje Jaspersovo ukotvení existence ve vztahu k transcendenci a individuality v komunikaci s druhým a jeho kritiku monistického myšlení, které pluralitu ve smyslu jeho filosofické koncepce neumožňuje.

Kauzalita a rozsah odpovědnosti

75%

Janeček V.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2016

vol. 155

issue 11

959-981

The new Czech Civil code (CC) traditionally does not define causation and leaves this task to the judiciary and legal theory. Despite this statutory “silence”, the changes that stand behind the CC may lead to a conception of causation that is very different from that which has been used in the Czech Republic until recently. The aim of this article is to develop this new theory of causation which is based on an analysis of two crucial reformative features of the CC. In particular, the author seeks to answer how our conception of causation might be influenced by the declared (1) departure from materialism and (2) inclination to the idealistic western tradition.He examines the extra-contractual fault-based liability regime (§ 2910 CC) by a historical, doctrinal and comparative method and shows that the causation under current Czech law can be understood as a two phased ideal test of factual and legal causation (i.e. a relation between a breach of a duty and damage). However, the factual causation test is only a negative one. A positive legal causation (adequacy/scope of liability) is then implied by the statute. According to the CC, the causal link can be presumed where the damage was foreseeable by a rational average human,or by a person of average abilities. Each of these two presumptions plays a crucial role when assessing different causation (relating to primary or consequential damage). This theory may then substantially strengthen the procedural position of the claimant.

Nový občanský zákoník (o. z.) ponechává tradičně vymezení příčinné souvislosti na judikatuře a právní teorii. Vzdor „mlčení“ zákona mohou ale vést změny, které stojí v pozadí o. z., k odlišnému pojetí kauzality, než které u nás doposud panovalo. Cílem tohoto článku je načrtnout do značné míry originální teorii kauzality, a to na základě analýzy dvou klíčových reformních momentů o. z. Konkrétně se autor snaží domyslet, co může pro kauzalitu znamenat deklarovaný 1) odklon od materialismu a 2) příklon k idealistické západní tradici, který přijetí o. z. pravděpodobně provázel. Na příkladu mimosmluvní odpovědnosti za újmu způsobenou vlastním zaviněním (§ 2910 o. z.) autor článku pomocí historické, doktrinální a srovnávací metody dokládá, že kauzalitu lze dnes chápat jako dvojstupňový ideální test faktické a právní souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. Faktická kauzalita je v takové koncepci nicméně jen měřítkem negativním. Pozitivní měřítko právní souvislosti (adekvátnosti/rozsahu odpovědnosti) pak podle autora plyne přímo ze zákona a je jím hned dvakrát presumované ideální měřítko předvídatelnosti škodního následku z hlediska rozumného průměrného člověka, respektive osoby průměrných vlastností. Každá tato domněnka hraje svou roli při posuzování jiné příčinné souvislosti (buď ve vztahu k první újmě, nebo k následné újmě). Nastíněná teorie může navíc výrazně posílit procesní postavení poškozeného.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Bojda M.

1 Janeček V.

1 2021

1 2016

Search results

Existenciální racionalismus Karla Jasperse

Kauzalita a rozsah odpovědnosti