Search results

1

Kolik totality zůstalo v ''normalizaci''?

100%

Hrubý K.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2016

|

vol. 23

|

issue 1-2

137-170

EN

a2_By comparing the two main approaches, - one that declares that there is such a thing as totalitarianism, the other that rejects such a notion (or at least suggest its revision) - , the author traces the connections between the individual phases that the Communist dictatorship and society passed through in Czechoslovakia from 1948 to 1989. He thus seeks to discover the extent to which the preserved structures and operations of the totalitarian way of ruling (dictatorship) changed or remained the same since the initial period (post-February 1948), and, at the same time, endeavours to discover how, over the decades, political ideas and value system were preserved or, by contrast, changed in the consciousness of society. Conceptually, the author starts from the definition of post-totalitarianism which appears in the later works of the political scientist Juan José Linz, and thus, after the end of Stalinist totalitarianism, he distinguishes in Czechoslovakia the period of early post-totaliarianism, the late 1960s attempt to reform the system, the Husák years of hard-line post-totalitarianism, and the post-totalitarianism of the late 1980s decline. In his opinion, the "Normalization" régime in Czechoslovakia, although weakened and increasingly dysfunctional, maintained many of the totalitarian structures (political, security, economic, social) and practices (power, ideology, surveillance, and repression) until its collapse, unlike the régimes in Poland and Hungary, where totalitarianism was slowly eroded.

CS

a2_Jde o pokus zjistit, do jaké míry se proměnily, či naopak zůstaly zachovány struktury a funkce totalitárního způsobu panování (diktatury) z počátečního (poúnorového) období. A současně, jak se během desetiletí měnily, či naopak uchovávaly politické představy a hodnotové systémy ve vědomí společnosti. Konceptuálně přitom autor vychází z vymezení posttotalitarismu v pozdních pracích politologa Juana Josého Linze a po skončení totalitarismu Stalinovy éry rozlišuje v Československu období raného posttotalitarismu, pokus o reformu systému na konci šedesátých let, husákovské období zatuhlého posttotalitarismu a posttotalitarismus úpadku na konci osmdesátých let. Podle jeho názoru si takzvaný normalizační režim až do svého pádu přes své oslabování a narůstající dysfunkce podržel mnoho z totalitárních struktur (politických, bezpečnostních, ekonomických, sociálních) a praktik (mocenských, ideologických, kontrolních, potlačovacích), na rozdíl od Polska a Maďarska, kde došlo k postupnému odbourání totalitárního charakteru režimu.

2

Ve jménu boje proti ''diktátorům'', ''spiklencům'' a ''zrádcům'' : čistka v Krajských výborech KSČ v Ostravě a Českých Budějovicích v roce 1951

100%

Hemza T.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2017

|

vol. 24

|

issue 1-2

127-163

EN

The topic of the study are the intra-party purges which took place in the regional organizations of the CPCz in Ostrava and České Budějovice in 1951. The author presents both as an integral part of Stalinist campaigns and political trials that were taking place in countries of the Communist bloc at the turn of the 1940s and 1950s. He shows how the argumentation rhetoric was escalating, starting with criticism of ''dictator-like behavior'' of party officials and ending with their indictment as ''conspirators'' and ''traitors'' within the party. The author describes the purges and changes of persons holding top party positions in both regions, examining whether the purges were a result of pressures from the centre or of local conflicts, and whether a generation factor was reflected in them. He has found out that their dynamism was determined both by activities of the State Security and Commission of Party Control which were trying to identify enemies in the ranks of the CPCz and by activities of regional functionaries who did not hesitate to participate in the purges, promoting their own power interests behind the facade of ideological criticism. However, the proportion of these two factors was different in each region; unlike in České Budějovice, the first stage of the purges in Ostrava was under direct control of members of central bodies of the CPCz. The study also concludes that the two intra-party purges showed signs of a generation conflict. The previous regional party committees consisted mainly of pre-war party members many of whom had been involved in anti-Nazi resistance. However, the older crew lost the battle for power, and during 1951 was replaced in the leadership of the regional party organizations in northern Moravia and southern Bohemia by the youngest generation of apparatchiks who had joined the CPCz only after 1945.

CS

Tématem studie jsou vnitrostranické čistky, která se odehrály v krajských organizacích Komunistické strany Československa v Ostravě a v Českých Budějovicích v roce 1951. Obě čistky autor prezentuje jako nedílnou součást stalinských kampaní a politických procesů, které se na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století odehrály v komunistickém bloku. Ukazuje přitom, jak se stupňovala argumentační rétorika od kritiky ,,diktátorství'' funkcionářů po jejich obvinění jako ,,spiklenců'' a ,,zrádců'' uvnitř strany. Autor detailně popisuje průběh těchto čistek a změny personálního obsazení vedoucích stranických funkcí v obou krajích a zkoumá přitom, nakolik byly čistky výsledkem tlaku z centra, anebo lokálních konfliktů, a jak se v nich uplatňoval generační faktor. Zjišťuje, že jejich dynamiku určovala jednak činnost Státní bezpečnosti a Komise stranické kontroly, které se snažily odhalit nepřátele v řadách komunistické strany, jednak také aktivita regionálních funkcionářů, kteří se neváhali do čistky zapojit a prosazovat za fasádou ideologické kritiky vlastní mocenské zájmy. Podíl těchto faktorů byl ovšem v obou krajích rozdílný a v Ostravě se na rozdíl od Českých Budějovic odehrála první fáze čistky v přímé režii činitelů z ústředního aparátu KSČ. Studie také konstatuje, že obě vnitrostranické čistky měly znaky generačního konfliktu. Původní krajská vedení KSČ byla tvořena především předválečnými členy strany, kteří se ve velké míře zapojili do protinacistického odboje. V mocenském souboji však tato starší garnitura neobstála a během roku 1951 byla ve vedení krajských organizací KSČ na severní Moravě a v jižních Čechách nahrazena nejmladší generací aparátníků, kteří vstoupili do strany až po roce 1945.

3

Poválečná očista a komunistické bezpráví : k článku Jakuba Šloufa

100%

Heumos P., Heumosová J.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2017

|

vol. 24

|

issue 4

624-627

CS

Tento text je autorsky upravenou podobou recenzního posudku Petera Heumose na studii Jakuba Šloufa ,,Očista průmyslových závodů od kolaborantů a ‘asociálních živlů’ v roce 1945: Politická machinace, exces retribuce, či inkubátor revoluční morálky?'' v tomto čísle Soudobých dějin (s. 538-581). Podle autora Šloufův článek představuje neobyčejně produktivní příspěvek k pokračující diskusi českých historiků o politických a společenských souvislostech vzniku komunistického režimu a jeho stabilizace. Heumos vyzvedává jeho přednosti a polemizuje proti některým závěrům. Rozvíjí přitom myšlenku, že sociální a politické aktivity v československých průmyslových podnicích po osvobození v květnu 1945 měly ambivalentní charakter a že jejich tendence vytvářet si vlastní pravidla jednání, ignorující formální právní předpisy, pokud šlo o postihy údajných kolaborantů a ,,asociálních živlů¨¨ z doby okupace, nebyla sama o sobě faktorem podporujícím nástup komunistického bezpráví. Vidí v nich naopak spíše kontinuitu s projevy rezistence sociálního prostředí průmyslových podniků proti tlakům z mocenského centra v padesátých a šedesátých letech minulého století.

4

"Demokratizačná akcia" : študentské čistky na slovenských vysokých školách na prelome rokov 1948 a 1949

84%

Glossová M.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 2-3

190-226

EN

In her study, the authoress examines one of the ways the newly established Communist regime in Czechoslovakia was using since February 1948 in an attempt to build new loyal elites and to prevent the formation of non-conformist ones. The topic is the screening of study results and political reliability of Slovak university students, which took place at the turn of 1948 and 1949 under the euphemistic name “democratization campaign” or simply “democratization”. The authoress sets the campaign into a broader political framework and into the context of the ideological discourse of those days. In doing so, she compares it to a parallel, so-called “study screening” in the Czech Lands, and also sets it in the context of multiple waves of the “purging” of Slovak universities between 1948 and 1960, showing its connection with a subsequent purge launched in 1950 as part of a campaign against the so-called Slovak bourgeois nationalism. Using results of her research in Slovak archives, she describes and summarizes the organization, course, and outcome of the “democratization campaign”. The screening used both criteria related to study results (employed primarily to justify the screening) and political criteria (reflecting the true objective of the screening process); a combination of these two groups of criteria ultimately produced several categories of students. Every student was either cleared and allowed to study on, or expelled – either temporarily, for two to three semesters during which he or she was expected to work in production, or permanently. It should be noted that there existed substantial differences in numbers of expelled students among various universities and faculties, and the authoress is trying to find an explanation. Compared to the outcome of the “study screening” in the Czech Lands, that of the “democratization campaign” in Slovakia was generally more lenient, often falling short of radical expectations of its organizers. The authoress claims that Slovakia’s outcome reflects three factors: lack of and need for skilled experts in various fields compared to the Czech Lands, the weak position of the Communist Party among students and teachers at some Slovak universities, and the existence of an Appeal Commission at the Slovak Ministry of Education, Sciences and Arts which reversed or changed many expulsion rulings. The Appeal Commission’s chairman Ernest Otto and the Commissioner of Education, Communist writer Ladislav Novomeský (1904–1976), thus found themselves in a conflict with leaders of the University Committee of the Communist Party of Slovakia, their more liberal approach to the “democratization campaign” contributing to their political and criminal persecution in the 1950s.

CS

Autorka v této studii sleduje jeden ze způsobů, jímž se nově etablovaný komunistický režim v Československu po únoru 1948 snažil vybudovat si nové loajální elity a zabránit vzniku elit nekonformních. Tématem je studijní a politická prověrka posluchačů slovenských vysokých škol, která se odehrála na přelomu let 1948 a 1949 pod eufemistickým názvem „demokratizační akce“ či „demokratizace“. Autorka tuto akci zasazuje do širšího politického rámce a dobového ideologického diskurzu. Přitom ji jednak porovnává s paralelní takzvanou studijní prověrkou v českých zemích, jednak ji vřazuje do několika vln „očisty“ vysokých škol na Slovensku v letech 1948 až 1960 a ukazuje její propojení s následující čistkou uskutečněnou v roce 1950 v rámci kampaně proti takzvanému slovenskému buržoaznímu nacionalismu. Na základě výzkumu ve slovenských archivech popisuje a shrnuje organizaci, cíle, průběh a výsledky „demokratizační akce“. V prověrce se uplatňovala jak studijní kritéria (sloužící primárně k jejímu zdůvodnění), tak politická kritéria (vystihující její skutečný záměr), a jejich kombinací vzniklo několik kategorií studujících. Každý posluchač pak podle svého zařazení byl buď prověřen, anebo vyloučen – dočasně na dva až tři semestry, během nichž měl pracovat ve výrobě, nebo natrvalo. Mezi jednotlivými školami a fakultami přitom byly značné rozdíly v podílu vyloučených studentů a studentek, pro které se autorka snaží najít možná vysvětlení. Nápadné je celkově mírnější vyznění „demokratizační akce“ na Slovensku oproti „studijní prověrce“ v českých zemích, které mnohdy nenaplnilo radikálnější představy organizátorů. Podle autorky se v tomto výsledku promítly především tři faktory: citelný nedostatek a potřeba kvalifikovaných odborníků z různých oborů ve srovnání s českými zeměmi, slabá pozice komunistické strany mezi studentstvem i učitelským sborem na některých slovenských školách a konečně činnost odvolací komise zřízené při pověřenectvu školství a osvěty, která řadu verdiktů o vyloučení studujících změnila. Vedoucí komise Ernest Otto i pověřenec školství, komunistický literát Ladislav Novomeský (1904–1976) se tím dostali do konfliktu s vedením Vysokoškolského výboru Komunistické strany Slovenska a tento liberálnější postup přispěl také k jejich politické i trestní perzekuci v padesátých letech.

5

Degenerace homosexuálního fantazmatu v československé "normalizační" kinematografii : od "Labakana" Václava Kršky (1956) ke "Klukům z bronzu" Stanislava Strnada (1980)

84%

Szymański K., Komárková H.

Soudobé dějiny (Contemporary History)

|

2019

|

vol. 26

|

issue 2-3

288-349

EN

In his study whose Polish title, namely “Degeneracja fantazmatu homoseksualnego w znormalizowanej kinematografii czechosłowackiej: Od Krawca i księcia Václava Krški (1956) do Chłopaków z brązu Stanislava Strnada”, published in Studia z Dziejów Rosji i Europy Środkowo-Wschodniej, Vol. 52, No. 2 (2017), pp. 79–146, the author analyses the depiction of male homosexuality and nudity in Czechoslovak films during the Communist regime. The topic is examined in a broader context of sociopolitical developments and Czechoslovak film production after WW2. In doing so, the author makes an assumption that an analysis of such seemingly marginal or surficial phenomena can open a way to more substantial characteristic features of the period. The study, inspired, in particular, by concepts of thinkers, such as Michel Foucault, Marc Ferro or Siegfried Kracauer, and some cinema historians, focuses on two movies of film directors known to be homosexuals – Václav Krška’s Labakan (1956) and Stanislav Strnad’s Bronze Boys (1980), its aim being to compare how homosexual phantasm were sublimed in an art form and transferred to the screen in two historical moments; at the time of the start of the de-Stalinisation process and of breaking up of cultural schemes of Socialist realism in the early second half of the 1950s, and in the middle of the so-called normalization period during the rule of Gustáv Husák (1913–1991). Using the above as the basis, he attempts to follow the symptomatic qualitative transformation in the ways and functions of the film depiction of homosexual motifs, which he describes as a degeneration, as it reflected the motifs’ expropriation, “redirection”, and use by the totalitarian regime. The author present the creative world of Václav Krška (1900–1969) with a variety of more or less hidden homosexual signals, hints, and undertones, and the specific place which the Czechoslovak-Bulgarian adaptation of the oriental fairytale Labakan occupies in it. He argues in favour of a concept that Krška, through his refined aesthetic stylisation, created a refuge of intimate freedom and “savoir vivre” for himself and his spectators, a refuge where one could be relieved from pressures of the oppressive regime, and also made a gesture of resistance against and disagreement with the hetero-normative world. On the other hand, the movie The Bronze Boys by Stanislav Strnad (1930–2012) from a military-athletic environment is, in the author’s eyes, ranks among mainstream film creations popularising the topic of Czechoslovak Spartakiads and thus serving “soft” propaganda and indoctrination purposes. In connection with the above, the author focuses on impressive mass performances of soldiers in the Strahov arena during the Spartakiads and, through an analysis of their specific aesthetics and symbolism, shows how, alongside the instrumentalisation of genders and eroticism, codes of homosexual behaviour and desires were inhibited and used for official ideological purposes. He thus draws a conclusion that while homosexual phantasms in Krška’s work could still stimulate a unique creative expression and represent inner resistance or subversive attitudes, they were manipulated and expropriated by the ruling power and incorporated into the system’s “normalisation” procedures twenty years later.

CS

utor se v této studii, která v poněkud delší polské verzi s názvem „Degeneracja fantazmatu homoseksualnego w znormalizowanej kinematografii czechosłowackiej: Od Krawca i księcia Václava Krški (1956) do Chłopaków z brązu Stanislava Strnada“ vyšla v časopise Studia z Dziejów Rosji i Europy Środkowo-Wschodniej, roč. 52, č. 2 (2017), s. 79–146, zabývá zobrazením mužské homosexuality a nahoty v československé kinematografii v období komunistického režimu. Téma zkoumá v širším kontextu společensko-politického vývoje a československé filmové produkce po druhé světové válce a vychází z přitom z předpokladu, že analýza takovýchto zdánlivě okrajových či povrchových jevů může zprostředkovat přístup k podstatným charakteristikám své doby. Stať inspirovaná především koncepcemi myslitelů jako Michel Foucault, Marc Ferro nebo Siegfried Kracauer a některých filmových historiků se soustředí na dva konkrétní filmy homosexuálně orientovaných režisérů – Labakan Václava Kršky z roku 1956 a Kluci z bronzu Stanislava Strnada z roku 1980 – s cílem porovnat, jak byla homosexuální fantazmata umělecky sublimována a přenesena na filmové plátno ve dvou historických momentech: v čase počínající destalinizace a rozrušování kulturních schémat socialistického realismu po polovině padesátých let a uprostřed období takzvané normalizace za vlády Gustáva Husáka (1913–1991). Na tomto základě se snaží vysledovat symptomatickou kvalitativní proměnu ve způsobech a funkcích filmového zobrazení homosexuálních motivů, kterou popisuje jako degeneraci, jelikož zrcadlila jejich vyvlastnění, „přesměrování“ a využití politickou mocí totalitární povahy. Autor představuje tvůrčí svět Václava Kršky (1900–1969) s bohatstvím více či méně skrytých homosexuálních signálů, náznaků a podtextů a svébytné místo, jež v něm zaujímá československo-bulharská adaptace orientální pohádky Labakan. Argumentuje přitom ve prospěch teze, že Krška svou rafinovanou estetickou stylizací vytvářel pro sebe i diváky únikový prostor intimní svobody a „umění žít“ před tlakem nesvobodných poměrů a současně vznášel gesto odporu vůči heteronormativnímu světu. Naproti tomu snímek Stanislava Strnada (1930–2012) z vojensko-sportovního prostředí Kluci z bronzu zařazuje autor ke konvenčním filmovým výtvorům, které populární formou přibližovaly téma československých spartakiád a sloužily tak „měkké“ propagandě a indoktrinaci. V té souvislosti autor upírá pozornost na efektní masová spartakiádní vystoupení vojáků na Strahovském stadionu v Praze a rozborem jejich specifické estetiky a symboliky ukazuje, jak zároveň s instrumentalizací genderu a erotiky byly podvázány kódy homosexuálního chování a touhy a využity k oficiálním ideologickým záměrům. Dospívá tak k závěru, že zatímco v Krškově díle mohla ještě homosexuální fantazmata podněcovat osobitý tvůrčí výraz a reprezentovat vnitřně rezistentní či subverzivní postoje, o dvacet let později byla mocensky zmanipulována, ovládnuta a zapojena do systémových „normalizačních“ procedur.

6

Spravedlnost mezi utopií a realitou

67%

Sobek T.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 11

999-1014

EN

This article deals with the significance of value ideals for political and legal thinking.Value ideals are necessary ingredients of any normative thinking but it is not self-evident what role (if any) we should assign to ideals so high that they are infeasible. People have tendency to selfish behaviour (at least in part) due to their human nature but this empirical fact does not diminish the moral wrongness of selfish behaviour. Even if human nature was unchangeable, it would be possible and right to criticize selfish behaviour from a moral point of view. In this sense, even an unachievable ideal can become a standard of moral rightness.However, we need to address practical problems of our real world. If a utopian vision abstracts away from facts about the sources of these problems then it cannot provide us useful guidelines for solving them.

CS

Tento článek se zabývá významem hodnotových ideálů pro politické a právní myšlení. Hodnotové ideály jsou nezbytnou součástí každého normativního myšlení, ale není zřejmé, jakou roli (pokud vůbec nějakou) bychom měli připisovat ideálům, které jsou tak vysoké, že nejsou realizovatelné. Lidé mají sklon k sobeckému jednání, což je (alespoň zčásti) důsledkem jejich lidské přirozenosti, ale tento empirický fakt nic nemění na skutečnosti, že sobecké chování je nemorální. I kdyby lidská přirozenost byla nezměnitelná, bylo by možné a správné kritizovat sobecké chování z morálních pozic.V tomto smyslu lze říct, že i nedosažitelný ideál může být standardem morální správnosti. Nicméně, my potřebujeme řešit praktické problémy reálného života. Jestliže nějaká utopická vize odhlíží od faktů ohledně zdrojů těchto problémů, pak není způsobilá nám poskytnout vodítka pro jejich řešení.

Refine search results

5 Soudobé dějiny (Contemporary History)

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Glossová M.

1 Hemza T.

1 Heumos P.

1 Heumosová J.

1 Hrubý K.

1 Komárková H.

1 Sobek T.

1 Szymański K.

2 2019

3 2017

1 2016

Kolik totality zůstalo v ''normalizaci''?

Ve jménu boje proti ''diktátorům'', ''spiklencům'' a ''zrádcům'' : čistka v Krajských výborech KSČ v Ostravě a Českých Budějovicích v roce 1951

Poválečná očista a komunistické bezpráví : k článku Jakuba Šloufa

"Demokratizačná akcia" : študentské čistky na slovenských vysokých školách na prelome rokov 1948 a 1949

Degenerace homosexuálního fantazmatu v československé "normalizační" kinematografii : od "Labakana" Václava Kršky (1956) ke "Klukům z bronzu" Stanislava Strnada (1980)

Spravedlnost mezi utopií a realitou