Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 33

first rewind previous Page / 2 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  lidská práva
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
1
Content available remote

Několik poznámek k vládě práva ve vnitrostátním a v mezinárodním právu (zejména v oblasti mezinárodní bezpečnosti)

100%
Ondřej J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 9
833-847
EN
The Rule of Law is currently the dominant concept both on the level of individual states (that is, the democratic states) and on the level of the international community. Considering the differences of international law and domestic law the concept of the Rule of Law cannot be identical in both. In the main features, particularly in the obligation of states to adhere to the norms of the international law in relation to individuals, the concept of the Rule of Law is, at least formally, fulfilled. In comparison to domestic law, the observance of the norms of the international law in the real world, is much more problematic. There is no universally recognized and accepted executive power which would act under court control. The states on the one hand proclaim observance of the international law, on the other they too often do not observe it in praxis and interpret the norms of the international law to suit their purposes. The Rule of Law is particularly reflected in the international protection of human rights. The influence of the international law is evident particularly in regional regulations of human rights. On the other hand, the Rule of Law is problematic in the area of the prohibition of the use of armed forces. The importance of the Rule of Law is stressed as one of the key elements in the area of peace missions, prevention of conflicts, peace keeping, etc. The Rule of Law in the system of international law is present in other areas that, however, are not dealt with in this paper.
CS
V současnosti jsou tendence dodržovat pravidla právního státu, vlády práva (rule of law), jak na úrovni jednotlivých států (zde se však jedná pouze o demokratické státy), tak i na úrovni mezinárodního společenství. Vzhledem k odlišnostem mezinárodního práva na rozdíl od práva vnitrostátního není a nemůže být pojetí vlády práva stejné. V základních rysech, zejména pokud jde o závazky států dodržovat normy mezinárodního práva i ve vztahu k jednotlivcům, je koncepce vlády práva alespoň po formální stránce naplněna. Mnohem větším problémem ve srovnání s vnitrostátním právem je dodržování norem mezinárodního práva v praxi vzhledem k neexistenci jednotné výkonné moci, která by byla pod soudní kontrolou. Státy na jedné straně často proklamují dodržování norem mezinárodního práva, ne vždy je však v praxi skutečně dodržují nebo normy mezinárodního práva často účelově vykládají. Vláda práva na mezinárodní úrovni se projevuje zejména v oblasti mezinárodní ochrany lidských práv. Vliv mezinárodního práva je zřejmý zvláště v regionálních úpravách lidských práv. Na druhé straně lze pochybovat o vládě práva v oblasti zákazu použití ozbrojené síly. Důležitost vlády práva je zdůrazňována jako jeden z klíčových prvků v otázkách mírových operací, předcházení konfliktů, budování míru apod. Vláda práva v rámci systému mezinárodního práva se projevuje i v dalších oblastech, na které však není tento článek zaměřen.
2
Content available remote

Výhrady k mezinárodním smlouvám o lidských právech a praxe České republiky

100%
Machoňová Schellongová I.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 1
1-13
EN
Reservations to human rights treaties have been the focus of theory and practice for many years. By clarifying number of issues The Guide to Practice of the International Law Commission (2011) made a significant progress in these discussions. This article discusses some particular aspects of this theme, such as admissibility of reservations to international human rights treaties and consequences of invalid reservations. It analyses the practice of the Czech Republic in making reservations and objections to reservations to international human rights treaties. The Czech Republic performs rather well with respect to reservations. Concerning objections to reservations, the progressive trend of supra-maximum effect of objection should be appreciated. On the other hand, a reference to the national law should be argued more precisely and this article suggests some recommendations in this respect.
CS
Výhrady k mezinárodním smlouvám o lidských právech patří k dlouhodobě diskutovaným tématům nauky i praxe. Posun v diskusi a vyjasnění některých otázek přinesla Praktická příručka k výhradám ke smlouvám (2011) Komise pro mezinárodní právo. Tento článek se zabývá některými dílčími otázkami této problematiky, včetně přípustnosti výhrad k mezinárodním smlouvám o lidských právech, aplikovatelnosti Vídeňské úmluvy o smluvním právu a důsledkům nepřípustných výhrad. Podrobněji rozebírá praxi České republiky, pokud jde o činění výhrad a námitek k výhradám k mezinárodním smlouvám o lidských právech. V otázce výhrad má Česká republika poměrně čistý štít. Pokud jde o činění námitek, lze ocenit progresivní trend supramaximálního účinku námitky, k němuž se Česká republika ve svých námitkách přidává. Na druhou stranu odkaz na vnitrostátní právo by zasloužil přesnější argumentaci a článek uvádí v tomto ohledu konkrétní doporučení.
3
Content available remote

Německo se blíží k právnímu uznání třetí kategorie pohlaví

84%
Baršová A.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2018
|
vol. 8
|
issue 2
1-22
EN
The German Parliament shall adopt new legislation concerning intersex persons by the end of 2018. The law should introduce a third, positive category of gender, in addition to „male” and „female” categories or repeal state registration of gender altogether. This follows from a landmark ruling by the German Constitutional Court of 10 October 2017 in case of Vanja, in which the court said that an intersex person, who is neither male nor female, is entitled to register their gender as such. The article summarizes complex developments that led to the ruling and discusses options of its implementation.
CS
Německý zákonodárce má přijmout do konce roku 2018 novou právní úpravu týkající se intersexuálních osob. Zákon by měl zavést třetí, pozitivní kategorii pohlaví vedle pohlaví mužského a ženského anebo zrušit evidenci pohlaví osob prováděnou státem. Plyne to ze zlomového rozhodnutí Německého ústavního soudu ze dne 10. října 2017 v případě Vanja, ve kterém soud rozhodl, že intersexuální osoba, která není mužského ani ženského pohlaví, má právo, aby její pohlaví bylo zapsáno jako takové. Předložený článek sleduje komplexní vývoj, který vedl k předmětnému rozhodnutí a rozebírá možnosti jeho implementace.
4
Content available remote

Utilitaristická justifikace lidských práv: čtyři argumenty

84%
Abel M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 11
1062-1066
EN
According to Martin Hapla, human rights should be conceived as justified moral rights. We have human rights in this sense because there are compelling reasons for them, namely, that in the long-term and universal perspective, their observance leads to the maximization of utility, even though there may occasionally be stronger reasons in the long-term and universal perspective for their violation. Docent Hapla calls this the utilitarian justification of human rights. Hapla’s argument must face at least four objections. The justification of moral rules leading to the maximization of utility in the long-term and universal perspective does not necessarily establish the justification of moral rights, and if it does, not automatically universal human rights. Furthermore, utilitarian justification, whether of rules or human rights, would likely have to rely on paternalistic foundations, which utilitarians would probably reject. Finally, in my opinion, we must ask Professor Hapla a provocative question: whether his consequentialism does not parasitize on deontological thinking.
CS
Podle Martina Haply je třeba lidská práva koncipovat jako justifikovaná morální práva. Lidská práva v tomto smyslu máme proto, že pro ně svědčí pádné důvody, a sice že v dlouhodobé a univerzální perspektivě jejich dodržování vede k maximalizaci užitku, i když tu a tam mohou pro jejich porušení svědčit důvody v dlouhodobé a univerzální perspektivě pádnější. Docent Hapla to nazývá utilitaristickou justifikací lidských práv. Haplova argumentace musí čelit nejméně čtyřem námitkám. Justifikace morálních pravidel vedoucích v dlouhodobé a univerzální perspektivě k maximalizaci užitku ještě nezakládá justifikaci morálních práv, a pokud ano, nikoliv automaticky univerzálních lidských práv. Nadto, utilitaristická justifikace, ať už jen pravidel, nebo i lidských práv, by patrně musela stát na paternalistických východiscích, která by utilitaristé zřejmě rozporovali. Nakonec podle mě musíme docentu Haplovi položit provokativní otázku, jestli jeho konsekvencionalismus neparazituje na deontologickém myšlení.
5
Content available remote

Efektivita lidských práv a úskalí jejího empirického zkoumání

84%
Florian T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 8
636-649
EN
The article deals with the effectiveness of incorporating human rights into legal systems. It responds to Eric A. Posner, who, from short-term observation, questions the effectiveness of the outcomes of human rights treaties. At first, the text focuses on the need to change primarily social norms, as these represent stronger motivation for human behaviour than the law. The text further emphasizes the need for internalization since social norms must comply with personal normative beliefs to maximize their effectiveness. It states that if we want to support the creation of social norms or creation or change by adopting a legal norm, it must be moderate, not in significant conflict with existing social norms. Overall, it is a long-term process. The article argues that the adoption of human rights treaties cannot immediately transform into social norms, let alone make the individual members of society internalize them to be truly effective. It claims that even if human rights treaties’ effectiveness could be empirically examined, it could not be concluded shortly after their adoption. Finally, the text points out the fundamental problems of empirical research in human rights that we should consider if we would like to build further arguments on its results.
CS
Článek pojednává o efektivitě zakotvení lidských práv v právních řádech. Reaguje na Erica A. Posnera, který s odkazem na empirické výzkumy vzešlé z krátkodobého pozorování zpochybňuje účinek lidskoprávních úmluv na reálné dodržování lidských práv. Text soustředí pozornost na to, že je potřeba, aby se změnily primárně sociální normy, které jsou silnější motivací pro lidské jednání než právo. Dále zdůrazňuje nutnost internalizace sociálních norem, jelikož pro maximalizaci jejich dodržování je důležité, aby byly v souladu s osobními hodnotovými přesvědčeními aktérů. Uvádí dále, že pokud chceme přijetím právní normy podpořit vznik či změnu sociálních norem, pak musí být umírněná, nikoliv ve velkém rozporu s existujícími sociálními normami. Celkově se tedy jedná o dlouhodobý proces. Článek argumentuje, že přijetím lidskoprávních úmluv nemůže dojít hned a bez dalšího k jejich přetvoření v sociální normy, natož k jejich zvnitřnění u jednotlivých členů společnosti. Obojí je však k maximalizaci efektivity potřeba. Argumentuje, že i kdyby bylo možné efektivitu lidskoprávních úmluv spolehlivě empiricky zkoumat, nelze o ní učinit závěry po krátké době od jejich přijetí. Uzavírá pak, že empirické zkoumání lidských práv se již ve svých základech potýká s problémy, které bychom měli brát v potaz, kdybychom na jeho výsledcích chtěli stavět další úvahy.
6
Content available remote

Teoretické souvislosti působení základních práv na právní vztahy právnických osob

84%
Ondřejek P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 5
433-438
EN
The article highlights differences in the conception of human and fundamental rights, focusing on the effect of fundamental rights on legal relations of legal or juristic persons as artificial legal entities. Human rights belong exclusively to people, while fundamental rights can also be granted to legal persons by the constitution maker. Given the different nature of legal persons versus people, a more detailed theoretical justification of the applicability of fundamental rights to legal entities is needed. The factual inequality in the nature and, often, in the economic power of natural and legal persons, also leads to a different view of the horizontal effects of fundamental rights in relations between a natural and a legal person than in legal relations between two natural persons.
CS
Článek poukazuje na rozdíly v koncepci lidských a základních práv, přičemž se zaměřuje na působení základních práv na právní vztahy právnických osob, jakožto umělých právních konstrukcí. Lidská práva náležejí vždy jen lidem, zatímco základní práva mohou být ústavodárcem přiznána i právnickým osobám. Vzhledem k rozdílnému charakteru právnických osob oproti lidem je potřeba podrobnější teoretické zdůvodnění aplikovatelnosti základních práv na právnické osoby. Faktická nerovnost v povaze a mnohdy i ekonomické síle fyzických a právnických osob rovněž vede k tomu, že odlišným způsobem nahlížíme na horizontální účinky základních práv ve vztazích mezi fyzickou a právnickou osobou, než je tomu v právních vztazích mezi dvěma fyzickými osobami.
7
Content available remote

Therapeutic surgical castration in the Czech republic - mutilation, or deliverance?:

84%
Elischer D., Šolc M.
The Lawyer Quarterly
|
2020
|
vol. 10
|
issue 4
426-447
EN
In spite of a long-lasting criticism by several international human rights bodies, the Czech Republic is the last EU member state which still perform therapeutic surgical castration of sex offenders and men suffering from certain paraphilias. While critics consider the practice medically unnecessary and inhuman, proponents claim that therapeutic surgical castration offers the last hope to patients in whom other treatment options failed. This paper analyses the question of whether and under what circumstances can surgical castration be considered permissible. After that, the legal regulation in the Czech Republic and the relevant international criticism are dealt with. The identified criteria of permissibility are then applied to the Czech regulation and practice of castration.
8
Content available remote

Proč pouze lidská? : Potíže s univerzalitou lidských práv

84%
Florian O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 11
956-969
EN
The article is a contribution to the ongoing debate on human rights and their possible extention to animals. If we accept the existence of natural rights, we should be also able to justify why they belong only to human beings. However, trying to define the criterion seems problematic. The argument from marginal cases shows that the characteristics possessed only by human beings are not possessed by all human beings, and characteristics possessed by all human beings are not possessed only by human beings. However, if we try to dismiss the problem by implying as a standard criterion on humanity as such, then there is a problem involving evolutionary theory. It tells us that the evolution of modern man was not only gradual, but there were also several different human species coexisting. The fundamental problem of human rights is the necessity to draw the line not only at present but also for past times if we want to secure their universality. It is possible to expand the concept of natural rights to animals, but we would have to deal with the same problem of justification. That is because there is no disagreement in the field of empirical facts, but a disagreement in morals where no cognizable truths exist.
CS
Článek je příspěvkem do probíhajících debat o lidských právech a jejich možném rozšiřování i na zvířata. Pokud uznáme existenci přirozených práv, měli bychom zdůvodnit, proč náleží pouze lidem. Snahy určit kritéria se však jeví jako problematické. Argument z marginálních případů nám ukazuje, že vlastnostmi, kterými disponuje jenom člověk, nedisponují všichni lidé a vlastnostmi, kterými disponují všichni lidé, pak nedisponují výlučně lidé. Pokud se však problém snažíme odsunout tím, že považujeme za směrodatné kritérium lidství jako takové, pak nám do cesty vkročí evoluční teorie. Ta nám říká, že vývoj v současného člověka byl nejen postupný, ale také existovalo několik různých druhů člověka vedle sebe. Zásadním problémem lidských práv je tedy nutnost vytýčit hranice nejen v současné době, ale pro zachování jejich univerzality také pro doby minulé. Nabízí se koncept univerzálních přirozených práv rozšířit i na zvířata, ale problém justifikace zůstane i nadále. Spory o rozsahu a obsahu přirozených práv totiž nejsou neshodou v oblasti empirických faktů, nýbrž neshodou v morálce, kde žádné zjistitelné pravdy neexistují.
9
Content available remote

Kritický nástin politizace soudní moci

84%
Hořeňovský J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 10
924-935
EN
The paper deals with judicialization of politics. In constitutional democracies, the political system is limited by the legal framework, which is usually enforceable before court. The courts, therefore, by definition, to a certain extent co-decide on the form and content of policy. The current radicalization of society is, in my opinion, largely caused by the depoliticization of the public affairs. The role of judges on the other hand cannot be overstated. Here I present a critical perspectives on the role of judges in the political process. My aspiration is not to present an absolutely objective account of the issue, but to present and defend critical arguments intended to be an incentive to launch a debate on the outlined issues. I present this process as a risk to the current political system, which limits politics and the public in their ability to decide on important societal issues and subsequently to accept responsibility for these decisions. My article should not be seen primarily as a critique of judicial power; but as a warning against the weakness of the political environment, which results in the politicization of the judiciary, which brings substantial risk nationwide.
CS
Má práce se věnuje politizaci moci soudní.V ústavních demokraciích bývá politický systém ohraničen právním rámcem, který je zpravidla vymahatelný před soudem. Soudy proto z povahy věci v určité míře spolurozhodují o podobě a obsahu politiky. V dnešní době můžeme přitom pozorovat radikalizaci společnosti, která je dle mého názoru do značné míry způsobena právě depolitizací veřejného prostoru. Za tu samozřejmě nemohou pouze soudci, jejich roli nelze přeceňovat. Přesto určitý podíl na zmíněném vývoji mají – což je důvodem, proč má smysl se jim věnovat. Představuji zde kritické pohledy k úloze soudců v politickém procesu. Mojí aspirací není přinést absolutně objektivní náhled na danou problematiku, nýbrž prezentovat a obhajovat kritické argumenty, jejichž cílem je být podnětem k vyvolání debaty o nastíněných otázkách. Prezentuji zde tento proces jako riziko pro současný politický systém, který omezuje politice a veřejnosti možnost rozhodovat o důležitých celospolečenských otázkách a následně za tato rozhodnutí nést odpovědnost. Můj článek by však neměl být primárně vnímán jako kritika moci soudní, nýbrž jako upozornění na krizi a slabost politického prostředí, jehož důsledkem je politizace soudů, která přináší nezanedbatelná celospolečenská rizika.
10
Content available remote

Slušné minimum zdravotní péče jako lidské právo

84%
Randa M.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)
|
2022
|
vol. 12
|
issue 1
63-80
EN
The concept of decent minimum of health care is broadly discussed in foreign countries. In the Czech Republic, nevertheless, the concept of decent minimum of health care is practically unknown. Although there is general agreement that health, in its definition of complete physical, mental and social well-being, is fundamental to a dignified human life, the extent of health care that meets the criterion of a decent minimum of health care necessary to ensure a dignified human life is the subject of professional debate. This article critically evaluates the arguments for the implementation of the concept of a decent minimum of health care into current legislation of the Czech Republic.
CS
Slušné minimum zdravotní péče je v zahraničních státech široce diskutované téma. V prostředí České republiky je však pojem slušného minima zdravotní péče prakticky neznámý. Ačkoliv panuje obecná shoda v tom, že zdraví je ve své definici úplné tělesné, duševní a sociální pohody fundamentální pro důstojný lidský život, rozsah zdravotní péče, který by splňoval kritérium slušného minima zdravotní péče nutného pro zajištění důstojného lidského života, je předmětem odborné debaty. Předkládaný článek kriticky hodnotí argumenty pro implementaci pojmu slušného minima zdravotní péče do platné legislativy České republiky.
11
Content available remote

Tři podoby solidarity a solidarita jako odpověď na strukturální nespravedlnost

84%
Matiaško M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 9
793-808
EN
The paper examines the concept of solidarity as discussed in contemporary political philosophy. It is a concept that has remarkable constitutional-legal relevance, but it has received much less attention than other concepts. In the literature, solidarity is understood as a polysemantic concept and typically three forms of solidarity are distinguished: social, civic and political solidarity. In this paper, I will introduce these three forms of solidarity and then look more closely at civic solidarity. The latter is associated with the concept of the welfare state and draws our attention to the specificities of relations that already emerge in the political community and can produce arrangements that could be described as unjust. And it is precisely the motif of injustice, in its specific form of structural injustice as Iris Marion Young has thought of it, that guides my discussion of civic solidarity and its relevance for constitutional and human rights theory and practice, because it points to specific background phenomena to which we should not be indifferent.
CS
Příspěvek se zabývá pojmem solidarita, jak je diskutován v současné politické filosofii. Jde o pojem, který má pozoruhodnou ústavněprávní relevanci, ale je mu věnováno mnohem méně pozornosti než jiným pojmům. V literatuře se solidarita chápe jako polysémantický pojem a typicky se rozlišují tři podoby solidarity: solidarita sociální, občanská a politická. V tomto příspěvku představím tyto tři podoby solidarity a následně se blíže zaměřím na solidaritu občanskou. Ta je spojována s konceptem sociálního státu a upozorňuje nás na specifika vztahů, které vznikají již v politickém společenství a můžou vytvářet i takové uspořádání, které by bylo možné popsat jako nespravedlivé. A právě motiv nespravedlnosti, a to v její specifické podobě strukturální nespravedlnosti, jak o ní uvažovala Iris Marion Young, provází mou diskusi o občanské solidaritě a jejím významu pro ústavněprávní, respektive lidskoprávní teorii a praxi, protože poukazuje na specifické jevy v pozadí, vůči kterým bychom neměli být lhostejní.
12
Content available remote

Utilitaristická teorie lidských práv jako explanační projekt

84%
Sobek T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 11
1035-1046
EN
Martin Hapla’s new book is a systematic monograph on the relationship between utilitarianism and human rights. The author declares that the focus of this work is a justificatory project. That is, human rights are morally right because they are utilitarian good. In my response, I will try to show that the crux of Hapla’s work actually lies in a different project, which is more explanatory in nature. I will formulate an ele-mentary reconstruction of that project by means of three theses: 1) The straw man thesis: The criticism that utilitarian conclusions contradict moral intuitions, or human rights, is based on the false premise that utilitarianism ignores morally relevant facts, especially about human nature. 2) The translation thesis: The criticism that utilitarianism ignores morally significant values overlooks the point that utilitarianism reflects these values in terms of empirical facts. 3) The empirical explanation thesis: Utilitarianism seeks to minimize normative or value ideology and maximize working with empirical facts. This analysis of the facts, when done correctly, can ultimately explain why we prefer a particular ideology.
CS
Nová kniha Martina Haply je systematicky zpracovaná monografie o vztahu utilitarismu a lidských práv. Autor deklaruje, že těžištěm této práce je justifikační projekt. To znamená, že lidská práva jsou morálně správná, protože jsou utilitaristicky dobrá. Ve své reakci se pokusím ukázat, že těžiště Haplovy práce ve skutečnosti spočívá v jiném projektu, který má spíše explanační povahu. Zformuluji elementární rekonstrukci onoho projektu pomocí tří tezí: 1) Teze slaměného panáka: Kritika, že utilitaristické závěry jsou v rozporu s morálními intuicemi, respektive lidskými právy, je založená na chybném předpokladu, že utilitarismus ignoruje morálně významné fakty, zejména o lidské přirozenosti. 2) Teze překladu: Kritika, že utilitarismus ignoruje morálně významné hodnoty, přehlíží skutečnost, že utilitarismus tyto hodnoty reflektuje v rovině empirických faktů. 3) Teze empirického vysvětlení: Utilitarismus se snaží minimalizovat normativní či hodnotovou ideologii a naopak maximalizovat práci s empirickými fakty. Tato analýza faktů, když se provede správně, může nakonec vysvětlit i to, proč vlastně preferujeme určitou ideologii.
13
Content available remote

Klimatická změna a snahy o rozšiřování lidských práv v čase a prostoru

84%
Müllerová H.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 7
549-564
EN
The article focuses on the applicability of human rights instruments in the protection against negative impacts of climate change. It follows from the findings that have been confirmed by international human rights bodies on human rights commitments of states in the field of environmental protection. The author identifies the main difficulties that arise for the application of human rights instruments from the specific characteristics of climate change, especially from a global spread of anthropogenic greenhouse gas emissions by a great number of state and non-state actors and their cumulative effects with emissions from natural sources, and from an unequal geographical distribution and diversity of its impacts. The text then concentrates in more detail on two selected issues of interlinking human rights and climate change: on the time lapse between the causes and consequences of climate change that leads to the need to take into account the interests of future generations within the concept of human rights, and on the extraterritorial character of impacts of greenhouse gas emissions that leads to considering that we need to surmount the current limitation of human rights obligations within the state territory resp. the state jurisdiction. In both issues, the current state of affairs in the theoretical elaboration and judicial interpretation are examined, especially with an eye for future solutions.
CS
Článek se věnuje tématu aplikovatelnosti nástrojů lidských práv k ochraně před negativními dopady klimatické změny. Východiskem zkoumání jsou poznatky, jež byly ohledně lidskoprávních závazků států dovozeny mezinárodními soudy pro oblast ochrany životního prostředí. Autorka identifikuje hlavní obtíže, které pro uplatnění lidskoprávních nástrojů na dopady klimatické změny vyplývají z jejího specifického charakteru, zejména z globální povahy příčin klimatické změny dané kumulací antropogenních emisí skleníkových plynů, pocházejících od obrovského množství aktérů státní i nestátní povahy, a přirozených zdrojů těchto emisí, a z nerovnoměrného geografického rozložení a různorodosti jejích následků. Poté se text blíže zaměřuje na dva vybrané problematické body propojování lidských práv a klimatické změny: na problém časového odstupu mezi příčinami a následky klimatické změny, který vede k úvahám o potřebě zohlednit v konceptu lidských práv zájmy budoucích generací, a na problém přeshraniční povahy dopadů vypouštění emisí skleníkových plynů; ten podněcuje k úvahám o překonání dosavadního omezení lidskoprávních závazků na území státu, respektive výkonu jeho jurisdikce. U obou problémů je zkoumán dosavadní stav jejich teoretického rozpracování a soudní interpretace, zejména s důrazem na hledání budoucích řešení.
14
Content available remote

Lidská práva v kontextu kulturní evoluce:

84%
Tvrdíková L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 2
121-135
EN
Main aim of this paper is to present naturalistic theory of human rights, which shows that despite the fact that human rights can be seen as basic moral requirements they are society-dependent, which means they are connected to the society and its evolution. First part of this paper deals with the starting-point of this approach – what this naturalization means. I want to point out that it really does not mean that all the things and all issues can be reduced to physical or chemical properties and laws. The fact that we – human beings – have language also makes us discursive beings and we can build fantastic worlds to live in – as Peregrin points out. We do not have to live in the natural world as such, in the realm of nature where natural laws, e.g. physical, chemical, etc. are the only thing that matters, our world that we live in and which we build is also normative – realm of freedom – where there exist other rules which matters – and our freedom lies in the fact that we can obey but also disobey them. This is our ability which makes us different among other organisms and because of this our ability Darwinian evolution is not the only evolutionary process that plays the crucial role in our evolution, according to some philosophers and cognitive scientists there is also a process which they named cultural evolution. So, next part will be devoted to the concept of cultural evolution which might not be interesting just for cognitive scientists and philosophers but also for scientists who work in the field of social science, law and jurisprudence. This is caused by the fact that this theory works with rules and their place and function in society. In this part we will focus on the evolution of morality because as we will see human rights can be seen as basic moral requirements which are necessary for global cooperation.
CS
Tento článek si klade za cíl podat naturalističtější verzi teorie lidských práv, z které bude zřejmé, že i lidská práva, byť o nich můžeme hovořit jako o základních morálních požadavcích, jsou závislá na společnosti a na jejím vývoji, jelikož i samotná moralita je závislá na společnosti a na jednotlivcích v ní žijících. První část bude věnována východisku tohoto textu a tomu, co vlastně znamená ona naturalističtější teorie. Nejedná se o přístup, kdy bychom chtěli tvrdit, že vše je redukovatelné na fyzikální a chemické zákony. Jak bude uvedeno, člověk je diskurzivní bytostí, a to díky tomu, že máme jazyk, prostřednictvím kterého vytváříme Peregrinovými slovy fantastický svět, ve kterém žijeme, nejsme vázáni na to žít pouze v přírodním světě, kde se vše řídí přírodními zákony, ale i ve světě svobody – v normativním světě pravidel, kde touto naší svobodou je se pravidly řídit, či nikoli. Tímto se, jakožto organismy, podle některých lišíme od ostatních organismů, neboť v případě lidí nehraje ve vývoji roli pouze darwinovská evoluce, ale i evoluce kulturní, která je mnohem rychlejší. Tento koncept, tedy koncept kulturní evoluce, který je zajímavý nejen pro kognitivní vědce a filosofy, ale i pro vědce věnující se společenským vědám či právu, neboť pojednává mimo jiné i o vývoji společnosti a – mimo jiné – úloze norem v ní, pak bude představen v další části. V té se zaměříme i na vývoj morality, jelikož lidská práva lze podle autorky považovat za základní morální požadavky, díky kterým je možná globální kooperace.
15
Content available remote

The  politics of European human rights culture

84%
Agha P.
The Lawyer Quarterly
|
2017
|
vol. 7
|
issue 3
200-215
EN
a1_The issue of religious symbols in the public space has given rise to widespread debate on the scope of freedom of religion and of the State’s neutrality in various countries around the world. Over the years, it has become a source of vigorous legal and political controversy. In Europe in particular, this question chiefly concerns the wearing of headscarves. Bans (often formulated as either bans on headgear or as general bans on religious symbols or dress) have been introduced by many countries and in many areas of life. Islamic dress tends to be commonly perceived (at least in the west) as being associated with the subordination of young girls and women and the perceived link with what is commonly termed "Islamic fundamentalism". The wearing of religious symbols has been discussed both from a socio-political as well as legal perspective. These developments, particularly attempts to change a cultural reticence to publicly express faith into a legal obligation to refrain from religious expression in certain circumstances, have brought major challenges for European human rights law, most notably in relation to the wearing of religious dress. Although most European legal systems provide protection for religious freedom and to religious minorities, the scope of this protection is affected by many factors, such as history, (constitutional) traditions and social factors. In essence, the term European human rights culture developed in the interplay of jurisprudence between The Court of Justice of the European Union (CJEU) and the European Court of Human Rights (ECtHR). The text explores the two recent CJEU rulings and juxtaposes it against the recent developments in the ECtHR jurisprudence, focusing on how CJEU departs from the established manner set out by the ECtHR of dealing with cases involving the limitations on fundamental rights. The purpose of this is to present a reflection of the recent state of the European human rights culture, which has, in the past years, become very dynamic.
16
Content available remote

Evropský pilíř sociálních práv

67%
Břicháček T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 11
945-955
EN
On November 2017, the European Parliament, the Council and the Commission solemnly proclaimed the so-called European Pillar of Social Rights. They did so in the same way as in the case of the Charter of Fundamental Rights of the EU in 2000. The document, which resembles a new social charter, contains 20 principles and rights related to equal opportunities, access to the labour market, fair working conditions, social protection and inclusion. Although the Pillar itself is not legally binding it is projected to serve as a basis for future shaping of social policy at EU level and for the convergence of the Member States social models. Meeting the criteria of the EPSR shall represent a shared political commitment and responsibility of both the Union and its Member States. From a legal and political point of view, the EPSR is a very problematic project that raises a number of questions. The evident intention behind is to take advantage of this instrument to unify social policy across the continent, according to a uniform template. Moreover, the content of this template carries a heavy ideological burden. Lastly, this act was adopted entirely outside the decision-making procedures laid down by the EU’s founding treaties and irrespective of the extent of the Union’s powers. The significance and potential implications of the EPSR should not be underestimated by referring to its soft law nature. Given the precedent of the Charter of Fundamental Rights, as well as the strong tools in the hands of the EU institutions to push the implementation of the Pillar, means that this document should be treated seriously.
CS
Evropský parlament, Rada a Komise v listopadu 2017 slavnostně vyhlásily tzv. Evropský pilíř sociálních práv. Učinily tak stejnou formou, jaká byla použita v případě Listiny základních práv EU v roce 2000. Předmětný dokument, který se podobá jakési nové sociální chartě, obsahuje 20 zásad a práv souvisejících s rovnými příležitostmi, přístupem na trh práce, spravedlivými pracovními podmínkami, sociální ochranou a začleňováním. Ač Pilíř sám o sobě není právně závazný, měl by sloužit jako východisko pro další formování sociální politiky na úrovni EU a pro sbližování sociálních modelů členských států. Naplňování Pilíře má představovat sdílený politický závazek a odpovědnost Unie i členských států. Z právního i politického hlediska jde o velmi problematický projekt, který vyvolává řadu otázek. V pozadí je zřejmý záměr sjednocovat sociální politiku napříč kontinentem podle jednotné šablony. Obsah této šablony navíc nese silnou ideologickou zátěž. Konečně tento akt byl přijat zcela mimo rozhodovací postupy stanovené zakládacími smlouvami EU a bez ohledu na rozsah pravomocí Unie. Význam a potenciální dopady EPSP by neměly být zlehčovány poukazem na jeho povahu soft law. Precedens Listiny základních práv EU, jakož i silné nástroje, které mají v rukou unijní orgány pro jeho prosazování, z Pilíře činí dokument, který by měl být brán vážně.
17
Content available remote

Lidská práva a základní potřeby

67%
Hapla M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 1
31-49
EN
The article deals with the theory of needs as a possible justification of human rights. At first it defines the concept of need which it distinguishes from the concept of want. It states that need is objective by definition. It analyses some conceptions of needs (primarily the conception of David Miller and the conception of Massimo Renzo) and considers their advantages and disadvantages towards other theories of justification (for example the personhood approach of James Griffin). According to the author, these conceptions have foundations in natural law and cannot deal with the problem of transition from facts to norms. In addition, the requirements that we usually derive from the needs keep too much uncertainty. In spite of these deficiencies, however, the argumentation by the need holds great persuasiveness in the legal and even more in the political area. Its sources are difficult to identify, but it has some importance that the need is the concept which we use in everyday life (though in a shifted meaning). Finally, the author concludes that needs are not able to ground human rights in a satisfactory way, but on the other side – if we resign on the universal rights – it can play a very useful and significant role in their justification in certain local contexts.
CS
Článek se zabývá teorií potřeb coby možným zdůvodněním lidských práv. Nejprve vymezuje pojem potřeby, který odlišuje zejména od pojmu touhy. Konstatuje přitom, že potřeba má již z definice objektivní charakter. Následně analyzuje některé koncepce potřeb (především Davida Millera a Massima Renza) a zkoumá jejich výhody a nevýhody vůči jiným justifikačním teoriím (například přístupu Jamese Griffina, který je založen na ideji normativního aktérství). Podle autora mají tyto koncepce přirozenoprávní základy a nedokáží se vypořádat zejména s problémem přechodu od faktů k normám. Navíc i požadavky, které z potřeb zpravidla dovozujeme, si uchovávají příliš velkou míru neurčitosti. Navzdory těmto nedostatkům si ovšem argumentace jimi v právním a ještě více v politickém prostoru uchovává velkou přesvědčivost. Její zdroje je obtížné identifikovat, svůj význam však má, že jsou pojmem, který používáme v každodenním životě (třebaže v posunutém významu). Nakonec autor dospívá k závěru, že potřeby nejsou sice schopny uspokojivým způsobem založit lidská práva, ale na druhou stranu – pokud rezignujeme na univerzální charakter uvedených práv, mohou sehrát velmi užitečnou a významnou roli při jejich justifikaci v určitých lokálních kontextech.
18
Content available remote

Česká právní úprava změny pohlaví ve světle evropských lidskoprávních standardů

67%
Kotková P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 12
1071-1082
EN
The aim of this article is to analyse the concordance of the existing legal regulation of gender reassignment with those human rights, which are closely related to the transgender issue, at the national, EU and international level. The article first deals with the ambiguity and differentiation of the Czech legal regulation of gender reassignment contained in Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code, and Act No. 373/2011 Coll., on Specific Health Services. It also discusses the case law of the Supreme Administrative Court on the issue of gender reassignment, in which the Supreme Administrative Court refused to accept the approach advocated by the European Court of Human Rights. The case law of the European Court of Human Rights forms the next chapter. The focus of this chapter is on the evolutionary development of the refusal of surgical interventions as a condition for the legal recognition of gender reassignment. The article also includes an international framework in which fundamental human rights related to trans issues are reflected. These are the right to privacy, which is closely related to the right to marry, since according to Czech legislation, a change of gender extinguishes marriage (also registered partnerships), and finally the right to health. The final part is devoted to discrimination, which is very close to trans people in many areas.
CS
Tento článek si klade za cíl analyzovat souladnost právní úpravy změny pohlaví s ochranou vybraných lidských práv, které s problematikou transgender úzce souvisí, a to na vnitrostátní, unijní i mezinárodní úrovni. Článek se nejprve zabývá dvojkolejností a diferenciací české právní úpravy změny pohlaví obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, a v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Dále se věnuje judikatuře Nejvyššího správního soudu k problematice změny pohlaví, v níž Nejvyšší správní soud odmítl akceptovat přístup zastávaný Evropským soudem pro lidská práva. Rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva pak tvoří další kapitolu. V rámci této kapitoly je zaměřena pozornost na evolutivní vývoj spočívající v odmítnutí chirurgických zákroků, jako podmínky pro právní uznání změny pohlaví. Součástí článku je i mezinárodní rámec, v němž jsou promítnuta základní lidská práva související s problematikou trans osob. Těmi jsou právo na soukromí, s nímž úzce souvisí právo uzavřít manželství, neboť dle české právní úpravy změnou pohlaví manželství (rovněž registrované partnerství) zaniká, konečně pak také právo na zdraví. Závěrečná část je věnována diskriminaci, která je trans osobám velmi blízká v mnoha oblastech.
19
Content available remote

Proč nejsem utilitaristou? Vyznání přirozenoprávníka

67%
Baroš J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 11
1047-1061
EN
Although the quality of Martin Hapla’s monograph Utilitarianism and the Philosophy of Human Rights is really extraordinary by Czech standards, his version of pragmatic utilitarianism presents some fundamental difficulties. These stem from the consequentialist or utilitarian framework of his argumentation. In this paper, I will discuss some of these difficulties, from the perspective of the Aristotelian-Thomistic tradition. The objections will thus not be directed primarily at the conclusions, which utilitarianism tends to lead to in particular cases, but mainly at its intuitively accepted assumptions, especially its understanding of (the maximization of) utility. In the first part of the text, I start my exposition with an understanding of utilitarianism as a specific tradition of moral inquiry. In this, I draw inspiration from the work of moral philosopher Alasdair MacIntyre. The utilitarian tradition absolutizes fragments from a more compact whole, which is better captured by the Aristotelian-Thomistic tradition associated with the natural law theory. This rival tradition is also closer to our ordinary moral experience and can capture it in more precise terms. I bolster these conclusions in the second part of the text by thematizing the critique of consequentialism by the famous British philosopher G.E.M Anscombe. Expounding on her ideas, I argue that utilitarianism should be abandoned because it entails a peculiar and oversimplistic characterization of the immorality of human acts. I conclude the paper by arguing that Hapla’s pragmatic utilitarianism is far more revisionist and revolutionary than it first appears.
CS
Přestože je třeba ocenit na české poměry opravdu nadstandardní kvality monografie Martina Haply Utilitarismus a filozofie lidských práv, jeho verze pragmatického utilitarismu s sebou přináší zásadní potíže. Ty vyplývají z konsekvencialistického, respektive utilitaristického rámce jeho argumentace. V předloženém článku na tyto problémy poukážu, a to z perspektivy aristotelsko-tomistické tradice. Námitky tak nebudou směřovat v prvé řadě vůči závěrům, k nimž utilitarismus v konkrétních případech vede, ale hlavně vůči jeho intuitivně přijímaným předpokladům, zvláště pak vůči jeho chápání (maximalizace) užitku. V první části textu vycházím z chápání utilitarismu jako specifické tradice morálního zkoumání. V tom se inspiruji dílem morálního filosofa Alasdaira MacIntyra. Utilitaristická tradice absolutizuje dílčí prvky kompaktnějšího celku, které však lépe zachycuje aristotelsko-tomistická tradice, spojovaná s teorií přirozeného práva. Tato soupeřící tradice má též blíže k naší běžné morální zkušenosti a dovede ji zachytit v adekvátnějších termínech. Tyto závěry v druhé části textu podporuji tematizací kritiky konsekvencialismu od slavné britské filosofky G. E. M. Anscombové. V návaznosti na její teze argumentuji, že je třeba utilitarismus opustit, neboť s sebou nese zvláštní a příliš zjednodušující charakterizaci nemorálnosti našeho jednání. Článek uzavírám konstatováním, že Haplův pragmatický utilitarismus je daleko více revizionistický a revoluční, než se na první pohled zdá.
20
Content available remote

Explikativní zdůvodnění lidských práv

67%
Sobek T.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 8
713-728
EN
In my text, I will deal with the so-called explicative argument formulated by Robert Alexy. This argument shows that any attempt to intersubjectively justify the non-existence of human rights necessarily commits the so-called performative self-contradiction. But Alexy’s argument can be objected to: What if the human rights sceptic avoids discursive commitments? Alexy responds that an individual needs to make an existential decision that fully realizes his or her discursive potential. But the objection continues: What if he or she doesn’t make that decision? The issue can be addressed by analyzing the speech act of assertion. To assert A is to present A as true to anyone. A speech act that is not open to the universal community of all rational agents cannot be aimed at sharing objective facts. But this solution has limited applicability to moral discourse because it is burdened with the controversial metaethical assumption that there are universal and objective moral facts. This is a very serious limitation, because human rights sceptics are mainly recruited among moral subjectivists, relativists and nihilists. To overcome this limitation, I proposed the so-called ascriptive argument, which is more metaethically inclusive: An individual takes his own moral views seriously only if he also takes seriously the moral views of others. And the only effective way to mediate this interaction is through participation in moral discourse. Alexy’s explicative argument is only applicable against human rights sceptics who participate in the discourse. The ascriptive argument appropriately complements it because it is applicable against sceptics who avoid discourse. It is directed against discursive insulation, but at the same time can be sensitive to the social contexts of moral views.
CS
Ve svém textu se budu zabývat tzv. explikativním argumentem, který zformuloval Robert Alexy. Tento argument ukazuje, že každý pokus o intersubjektivní zdůvodnění neexistence lidských práv se nutně dopouští tzv. performativní kontradikce. Jenomže proti Alexyho argumentu lze vznést námitku: Co když se lidskoprávní skeptik vyhýbá diskurzivním závazkům? Alexy odpovídá, že jednotlivec musí udělat existenciální rozhodnutí, že plně realizuje svůj diskurzivní potenciál. Ale námitka pokračuje: Co když takové rozhodnutí neudělá? Problém lze řešit analýzou řečového aktu tvrzení. Tvrdit A znamená prezentovat A jako pravdu pro kohokoli. Tvrzení, které není otevřené k univerzální komunitě všech racionálních aktérů, nemůže být zaměřené na sdílení objektivních faktů. Jenomže toto řešení má omezenou použitelnost pro morální diskurz, protože je zatíženo nesamozřejmým metaetickým předpokladem, že existují univerzální a objektivní morální fakty. A to je velmi závažné omezení, protože lidskoprávní skeptici se rekrutují zejména mezi morálními subjektivisty, relativisty a nihilisty. K překonání tohoto omezení jsem navrhl tzv. askriptivní argument, který je více metaeticky inkluzivní: Jednotlivec bere své vlastní morální názory vážně jenom tehdy, když bere vážně také cizí morální názory. A jediný efektivní způsob, jak zprostředkovat tuto interakci, je participace na morálním diskurzu. Alexyho explikativní argument je použitelný jenom proti lidskoprávním skeptikům, kteří se účastní diskurzu. Askriptivní argument jej vhodně doplňuje, protože je použitelný proti skeptikům, kteří se vyhýbají diskurzu. Je namířený proti diskurzivní izolaci, ale přitom může být citlivý ke společenským kontextům morálních názorů.
first rewind previous Page / 2 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.