Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: literární adaptace

Sort By:

Limit search:

Adaptační studia dnes a zítra

100%

Leitch T., Fonioková Z.

Česká literatura (Czech Literature)

2013

vol. 61

issue 2

255-264

This article briefly summarizes previous approaches associated with ideas on adaptation, it describes the contemporary situation in this field and it considers possible forthcoming trends. The author takes his reference point to be debates over his study Twelve Fallacies in Contemporary Adaptation Theory; Criticism XLV, No. 2, 2003, and the publication of Adaptation and Journal of Adaptation in Film and Performance. These are associated with a dominant new doctrine of adaptation studies, which adopts a critical stance towards representation options. The author proposes to enhance this negatively defined doctrine both with input from disciplines which are allied and those which are more remote, from intermedia studies to biology and politology, as well as with knowledge from screenwriters’ creative practice regarding how to produce adaptations.

Článek ve zkratce shrnuje dosavadní postupy spojené s myšlením o adaptaci, popisuje současnou situaci této oblasti a zamýšlí se nad jejím dalším možným směřováním. Jako referenční bod autor využívá debaty nad svou studie „Dvanáct omylů v současné teorii adaptace“ („Twelve Fallacies in Contemporary Adaptation Theory“; Criticism XLV, č. 2, 2003) a vznik periodik Journal of Adaptation in Film and Performance a Adaptation. Ty jsou spojeny s novou převládající doktrínou studia adaptace, která se k možnostem reprezentace staví kriticky. Autor tuto negativně vymezenou doktrínu navrhuje obohatit jak o podněty spřízněných i vzdálenějších disciplín, od intermediálních studií po biologii a politologii, tak o znalosti produkce adaptací z tvůrčí praxe filmových scenáristů.

Vedlejší postavy, vedlejší motivy : k filmovým adaptacím dvou románů Jana Otčenáška

80%

Mareš P.

Česká literatura (Czech Literature)

2013

vol. 61

issue 2

218-239

This submission deals with adaptation as an intertextual and communicational phenomenon. The introductory section of the study presents an outline of relations between adaptations, pre‑texts and communication subjects. Adaptation comes across as a transposition and representation of the pre‑text, or sometimes as its substitute or an independent creation. The analytical section of this study focuses on one of the specific types of adaptation, i.e. transpositions of a pre‑text that make use of its secondary characters, motifs and plotlines (described in working terms as peripheral adaptations). The analysis focuses on films made of two novels by Jan Otčenášek. Relations are shown between the novel Občan Brych (Citizen Brych — 1955) and its two adaptations, a film of the same name based on the novel as a whole (1958), and a film entitled Jarní povětří (Spring Breeze — 1961), which only selects some motifs from the novel and sets them in a new structure. An examination follows of the film Svatba bez prstýnku (Wedding without Rings — 1972), which is based on one of the many plotlines in the novel Kulhavý Orfeus (Limping Orpheus — 1964). The form of these adaptations turns out to have been substantially influenced by their cultural and political contexts; the films include ideological messages reflecting the times in which they appeared.

Příspěvek pojednává o adaptaci jako intertextovém a komunikačním fenoménu. Úvodní část studie podává náčrt vztahů mezi adaptací, pretextem a subjekty komunikace. Adaptace vystupuje jako transpozice a reprezentace pretextu, někdy ale také jako jeho substituce či jako samostatná kreace. Analytická část studie se zaměřuje na jeden ze specifických typů adaptace, a to na takové transpozice pretextu, které využívají jeho vedlejší postavy, motivy a dějové linie (pracovně jsou označeny jako periferické adaptace). Předmětem analýzy jsou filmy natočené na základě dvou románů Jana Otčenáška. Jsou sledovány relace mezi románem Občan Brych (1955) a jeho dvěma adaptacemi, stejnojmenným filmem, který se opírá o román jako celek (1958), a filmem Jarní povětří (1961), jenž vybírá jen některé motivy románu a zasazuje je do nové struktury. Poté je probírán film Svatba bez prstýnku (1972), jehož východiskem je jedna z mnoha dějových linií románu Kulhavý Orfeus (1964). Ukazuje se, že podoba adaptací byla podstatně ovlivněna kulturními a politickými kontexty; filmy zahrnují ideologické poselství odpovídající době jejich vzniku.

Refine search results

2 Česká literatura (Czech Literature)

1 Fonioková Z.

1 Leitch T.

1 Mareš P.

2 2013

Search results

Adaptační studia dnes a zítra

Vedlejší postavy, vedlejší motivy : k filmovým adaptacím dvou románů Jana Otčenáška