Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: literatura raného novověku

Sort By:

Limit search:

České roráty. K dezideratům a výzvám českého literárního dějepisectví

100%

Škarpová M.

Slovo a smysl - Word & Sense

2019

vol. 16

issue 32

127-160

This article resumes research on the so-called Rorate chants, that is to say on the chants connected with morning Votive Mass in honor of the Virgin Mary in Advent, otherwise known as the Rorate Mass after its incipit. The central aim of this article is to present the Rorate chants as an interesting topic for (Czech) literary historiography as well as comparative hymnology. One may well point out that the polymedial nature of Rorate chants directly suggests an interdisciplinary approach. In the case of the Czech tradition, however, this only puts into sharper relief the imbalance of scholarship across the hymnological disciplines. On the one hand, one is struck by the almost total absence of research on literary historiography; in the first part of the article, we analyze how and under what circumstances Czech literary historians have excluded Rorate chants from Czech literary studies. On the other hand, one finds a rather long history of musicological research, which, conversely, has carved out an important place for the Rorate chants in the history of Czech music, going so far as to establish them as a characteristically Czech musical form. What the Czech Rorate chants seem to offer Czech society, as we show in the second part of the article, is a certain potential for self-identification — a potential that has manifested itself, at various times and with varying intensity, in a tendency to identify the Rorate chants as a product of a national past and as one of the nation’s identifying features. However, the creation of a specific vocal repertoire for the Rorate Mass is also documented in other (Central) European regions. The third part of our essay seeks to answer the question: how significantly does the Czech Rorate tradition differ from its counterparts? The difference between the various Rorate traditions cannot be understood (merely) with respect to a language traditionally characterized by monolingually defined national philologies. It is therefore possible to study the Czech Rorate tradition in the context of a pan-European process made up of various church denominations in the early modern period — that is, by investigating the Czech Rorate chants from the perspective of denominational liturgies, in reference to a particular church polity or corresponding socio-cultural context.

Legenda jako ars compilandi. Opisování, dopisování a přepisování v Bridelově Slávě svatoprokopské

100%

Škarpová M.

Česká literatura (Czech Literature)

2019

vol. 67

issue 5

645-683

It is the objective of this paper to seek out new interpretational procedures for the text of Saint Prokopius Sláva svatoprokopská (1662) by Fridrich Bridel and for early modern Czech hagiography in general. In spite of the intensive interest in Bridel, considered to be one of the chief representatives of Czech literary Baroque, literary history has hitherto paid scant attention to his Sláva svatoprokopská. The greatest obstacle to interpretation of this text written by Bridel was clearly that it was neither an original work in the sense of the modern-era aesthetic of genius nor a work of interest from the standpoint of the history of editing or text criticism (Bridel was not endeavouring to make some medieval hagiographical text available in line with the Bollandists). So what could possibly interest literary history about a hagiographical text that was intentionally written as a compilation of numerous older and contemporary texts and that almost programmatically intended to „merely“ reduplicate? One possible solution is provided if a compilation is appraised as one of the basic practices of textual production during the pre-modern period, whose task it was to gather knowledge dispersed in various texts and to systematically arrange it and make it available in condensed form within a single book, thus facilitating fast and easy access to the claims of the authorities. Compilation is one of the textual procedures involved in the targeted treatment of literary manifestations of the past, reminding us that literary output also involves an aspect whereby existing texts are rewritten, and it may be a highly creative act. Although Sláva svatoprokopská is a text that emphasizes acceptance, its relationship to the cited texts is not simply repetition and confirmation of the textual connection, but it is much more complex: the text copying in it not only involves (commenting) additions, but at the same time the accepted piece often recontextualizes in a radically different way, transforming and rewriting. This study attempts to present in detail this creative treatment of adopted textual material and the complexity of the intertextual connections between Sláva svatoprokopská, including analyses of the exception, reductive and compressive techniques used by Bridel, along with his selection criteria. Hence our objective was not to find out what Sláva svatoprokopská can testify about the first abbot of the Sázava Monastery as a historical figure, but all it can testify about Czech hagiographic discourse in the 1660s, which ideals are involved in this text on Saint Prokopius, which meanings are ascribed to him and which text strategies are used to achieve those ends, and not least, how this text relates to the (literary) past, which meanings are ascribed in it to the (Czech) Middle Ages. As Bridel’s literary compilation technique was by no means unique in its day, this paper also attempts to offer a functional tool for the analysis of Czech hagiography and 17th and 18th century Czech religious prose in general.

Cílem stati je hledání nových interpretačních přístupů k legendě o svatém Prokopovi Sláva svatoprokopská (1662) Fridricha Bridela a k české hagiografii raného novověku vůbec. Navzdory intenzivnímu zájmu o F. Bridela, považovaného za jednoho z hlavních představitelů českého literárního baroka, totiž literární dějepisectví jeho Slávě svatoprokopské dosud téměř nevěnovalo pozornost. Zřejmě největší překážkou při interpretaci tohoto Bridelova textu bylo, že nejde ani o originální autorský výkon ve smyslu novodobé estetiky génia, ani o počin zajímavý z hlediska dějin editování či textové kritiky (Bridel neusiloval o zpřístupnění některého středověkého hagiografického textu v intencích bollandistů). Co tedy může literární historii zajímat na hagiografickém textu, který záměrně vznikl jako kompilát z mnoha starších i soudobých textů a téměř programově chtěl „pouze“ opakovat? Možné východisko se nabízí v docenění kompilace jako jedné ze základních praxí literární tvorby v předmoderní době, jejímž úkolem bylo shromáždit vědění roztroušené v různých textech, smysluplně ho uspořádat a zpřístupnit v kondenzované formě v rámci jediné knihy, a tak umožnit rychlý a snadný přístup k výrokům autorit. Kompilace náleží k textovým postupům cíleného nakládání s literárními projevy minulosti, připomínaje, že literární produkce v sobě obsahuje též rozměr přepisování již existujících textů, a může být i výsostně tvůrčím aktem. Sláva svatoprokopská je sice textem zdůrazňujícím přejímání, její vztah k citovaným textům ovšem není jednoduše opakující a stvrzující textovou návazností, nýbrž je mnohem složitější: textové opisování v ní není spojeno jen s (komentujícím) dopisováním, přejímané se zároveň mnohdy radikálně odlišně rekontextualizuje, transformuje a přepisuje. Studie se toto tvořivé nakládání s převzatým textovým materiálem a vůbec komplexitu intertextových vazeb Slávy svatoprokopské pokouší blíže představit, a to včetně analýzy Bridelem užitých excerpčních, reduktivních a komprimačních technik i selekčních kritérií. Naším cílem tedy nebylo pátrání po tom, co může Sláva svatoprokopská vypovědět o historické osobě prvního opata Sázavského kláštera, nýbrž co (vše) vypovídá o českém katolickém hagiografickém diskursu 60. let 17. století, jaké ideály se v tomto textu do sv. Prokopa projikují a jaké významy jsou mu připisovány i jaké textové strategie se k tomu používají, a v neposlední řadě jak se tento text vztahuje k (literární) minulosti, jaké významy se v něm připisují (českému) středověku. A jelikož Bridelova kompilační technika literární tvorby nebyla ve své době nijak ojedinělá, pokouší se tato stať zároveň nabídnout funkční nástroj k analýze české hagiografie, resp. české náboženské prózy 17. a 18. století vůbec.

Refine search results

1 Slovo a smysl - Word & Sense

1 Česká literatura (Czech Literature)

2 Škarpová M.

2 2019

Search results

České roráty. K dezideratům a výzvám českého literárního dějepisectví

Legenda jako ars compilandi. Opisování, dopisování a přepisování v Bridelově Slávě svatoprokopské