Search results

1

Evolučně-konzervativní pojem osoby:

100%

Suchánek M.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2020

|

vol. 10

|

issue 1

28-52

EN

The article critically evaluates two theories of personality. The first will introduce an anthropocentric ethical theory called ontological personalism, according to which every human individual is automatically a person and every human life is sacred. The second theory will be empirical functionalism, according to which individuals are persons due to the fact that they have certain functional properties. The problems of both theories will be pointed out and as the basis of the presented theory called evolutionary-conservative concept of the person. This theory will be based on the conservative method, especially on the conservative critique of human rights. Combining the understanding and justification of traditions and customs in conservatism with the understanding of morality in evolutionary theory, the concept of a person will be introduced as a so-called "cluster concept".

CS

Článek kriticky zhodnotí dvě teorie personality. První bude představena antropocentrická etická teorie nazvaná ontologický personalismus, podle které je každý lidský jedinec automaticky osobou a každý lidský život je posvátný. Druhou teorií bude empirický funkcionalismus, podle kterého jsou jedinci osobami díky tomu, že disponují určitými funkcionálními vlastnostmi. Bude poukázáno na nedostatky a problémy obou teorií a jako východisko bude představena teorie nazvaná evolučně-konzervativní pojem osoby. Tato teorie bude vycházet z konzervativní metody především z konzervativní kritiky lidských práv. Díky skloubení chápaní a zdůvodnění tradice a zvyků u konzervatismu s chápáním morálky v evoluční teorii bude pojem osoby představen jakožto tzv. „cluster concept“.

2

Za deskriptivní zooetiku

100%

Delon N.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2016

|

vol. 6

|

issue 1

34-73

EN

This article outlines a “descriptive animal ethics” based on the study of people’s intuitions about particular cases, in order to determine which moral theories best comport with those intuitions. I suggest that the latter need not be unreliable since they may be endorsed as considered judgments, and that even if they were, knowing them would still provide relevant information for a complete moral theory concerned with what moral agents can do. I describe a survey in descriptive ethics, discuss the results, and introduce prospective experiments. I then set forth hypotheses and propose a dual model of moral status attribution in terms of both intrinsic and extrinsic properties. I rely on recent empirical research in psychology and experimental philosophy, which I confront with the above results, to support my hypotheses. The model predicts that attributions vary depending on the capacities of entities, their context (including relationships), and the context of the attributor. These facts of descriptive ethics, I conclude, are directly relevant to normative ethics insofar as our cognitive apparatus constrains our ability to act morally. Moreover, they suggest ways to improve moral perception, education, and motivation.

CS

Tento článek předkládá základní kontury „deskriptivní etiky zvířat“ založené na experimentálním studiu našich intuic ohledně určitých konkrétních situací, ve snaze určit, které morální teorie nejlépe odpovídají těmto intuicím. Navrhuji, že intuice nemusí být nevěrohodné, neboť je lze chápat jako zvážené soudy. I kdyby byly nevěrohodné, bude naše znalost těchto intuic zdrojem informací pro etickou teorii jednání morálních aktérů. Popisuji dotazníkový výzkum v oblasti deskriptivní etiky, diskutuji výsledky a zavádím prospektivní experimenty. Posléze předkládám hypotézy a navrhuji duální model přisouzení morálního statusu založený na vnitřních a vnějších vlastnostech. Vycházím ze současných empirických výzkumů v psychologii a experimentální filosofii, které srovnávám se svými výsledky. Model předpovídá, že přisouzení morálního statusu se mění v závislosti na schopnostech subjektů, kontextu (včetně vztahů) a kontextu, v němž se nachází ten, kdo morální status přisuzuje. Docházím k závěru, že tato data deskriptivní etiky mají přímou relevanci pro normativní etiku v té míře, v níž náš kognitivní aparát omezuje naši schopnost morálního jednání. Naznačují také způsoby, jak vylepšit naší morální percepci, výchovu a motivace.

3

Mýtus ontologického personalismu

100%

Suchánek M.

Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

|

2017

|

vol. 7

|

issue 3

49-66

EN

The article deals with criticism of ontological personalism. According to ontological personalism every human being is a person because he belongs to the biological species Homo sapiens. It is shown that the membership of Homo sapiens is not a necessary or sufficient condition for obtaining the moral status of a person. An individual should be a person because they possess certain personal characteristics and not because they belong to a certain genealogical line. Further, the article deals with the genetic criterion of a person. Human individuals have innate basic capacity that they have from the beginning of their existence. The human individual is therefore a person from the moment of conception. I have shown, among others, that the genetic criterion of a person is morally unjustified. There is no morally re levant h aving certain capacities (DNA), but the real disposition to show this capacity.

CS

Článek se věnuje kritice ontologického personalismu, podle kterého je každý lidský jedinec osobou na základě té skutečnosti, že patří do biologického druhu Homo sapiens. Je ukázáno, že druhové členství Homo sapiens není nutnou ani postačující podmínkou k získání morálního statusu osoby, protože jedinec by měl být osobou díky tomu, že vlastní jisté osobu-činící charakteristiky, a nikoli proto, že patří do jisté genealogické linie. Dále je představeno genetické kritérium osoby, podle kterého je lidským jedincům vrozená základní kapacita, kterou mají od počátku jejich existence. Tato kapacita zapříčiňuje u těchto jedinců vývoj osobu-činících charakteristik. Lidský jedinec je díky této kapacitě osobou už od okamžiku početí, a nikoli až když se mu dostatečně vyvinou osobu-činící charakteristiky. Ukázal jsem mimo jiné, že genetické kritérium osoby je morálně nezdůvodnitelné, protože by nemělo být morálně relevantní vlastnění určité kapacity (DNA), ale reálná dispozice projevit tuto kapacitu.

Refine search results

3 Časopis zdravotnického práva a bioetiky (Journal of Medical Law and Bioethics)

2 Suchánek M.

1 Delon N.

1 2020

1 2017

1 2016

Evolučně-konzervativní pojem osoby:

Za deskriptivní zooetiku

Mýtus ontologického personalismu