Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: nestrannost

Sort By:

Limit search:

Lacey’s concept of value-free science

100%

Vacura M.

Teorie vědy (Theory of Science)

2018

vol. 40

issue 2

211-229

Many philosophers of science have maintained that science should be value-free; still others believe that such ideal is neither achievable nor desirable for science. Hugh Lacey is presently one of the main supporters of the idea of value-free science and his theory is probably the most debated today and attracts the most attention and criticism. Th erefore, in this text, I will primarily analyze his theory of value-free science. Aft er briefl y defi ning the notion of value I highlight which strategy Lacey chooses to lay a fi rm foundation for the concept of science without value, with his starting point being the diff erentiation between cognitive and non-cognitive values. Th en I describe three basic characteristics of Lacey’s value-free science: impartiality, neutrality, and autonomy. However, the overall plan and design of his project, together with some concrete steps he takes, are not without problems in our view. I will try to point out some of these problematic issues and provide brief suggestions for alleviating them.

Mnoho fi losofů vědy hájí názor, že věda by neměla být zatížena hodnotami; jiní jsou nicméně přesvědčeni, že takový ideál je nejen nedosažitelný, ale není ani žádoucí. Hugh Lacey je v současnosti jedním z hlavních zastánců ideje vědy bez hodnot a jeho teorie je dnes pravděpodobně nejdiskutovanější a přitahuje nejvíce zájmu i kritiky. V předkládaném textu se proto primárně věnujeme jeho koncepci vědy nezatížené hodnotami. Poté, co v krátkosti charakterizujeme pojem hodnoty, vykreslujeme strategii, kterou Lacey volí, aby položil pevné základy své koncepce. Výchozím bodem je rozlišení mezi kognitivními a nekognitivními hodnotami, následuje popis tří základních charakteristik vědy bez hodnot: nestrannosti, neutrality a autonomie. Nicméně celkový rozvrh a výstavba tohoto projektu nejsou z našeho pohledu bez nedostatků, proto v závěru textu na některé z těchto problematických aspektů poukazujeme a pokoušíme se podat stručné návrhy na jejich odstranění.

Omezení svobody projevu soudců a jeho morální zdůvodnění v judikatuře ESLP a NSS

70%

Stehlíková J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2021

vol. 160

issue 8

350-663

Freedom of speech enjoys protection and judicial freedom of speech is not an exception. However, judges are limited in their speeches by legal and ethical requirements of judicial office, by contrast to other people in society. It is not always clear what those requirements really mean, how the ethical requirements differ from the legal ones and what consequences are connected with certain types of speeches. Judges thus often face a difficult task not to breach limits of their freedom of speech, unless they know what guideline to follow in controversial situations. This article therefore analyses three judicial decisions (of the European Court of Human Rights and of the Supreme Administrative Court) in which courts dealt with judicial speech that were not in compliance with legal or ethical norms. In the first case, the judge, due to his speech failed the requirement of impartiality. In the second case, the judge became a target of justified public criticism, and in the third case, the judge committed a disciplinary offence. Courts used moral arguments (deontological and consequentialist) in their decisions to justify their statements concerning faults of these three judges. By revealing these moral arguments in each judicial decision, the article points out how the courts reflect upon requirements posed on judiciary. It also shows a guideline which can be followed be judges when they try not to breach any norm.

Svoboda projevu je chráněna a svoboda projevu soudců není výjimkou. Na rozdíl od ostatních lidí ve společnosti jsou však soudci ve svých projevech limitováni zákonnými i etickými požadavky na výkon funkce soudce. Není ale vždy zřejmé, jaký je skutečný obsah těchto požadavků, v čem se od sebe profesně etické a zákonné požadavky liší a jaké následky se s konkrétními projevy pojí. Soudci tak mnohdy čelí nesnadnému úkolu nepřekročit meze své svobody projevu, aniž vědí, podle čeho se mají ve sporných situacích orientovat. Tento článek proto rozebírá tři soudní rozhodnutí (Evropského soudu pro lidská práva a kárného senátu Nejvyššího správního soudu), v nichž soudy řešily případy, kdy se soudci provinili svými projevy proti zákonným či etickým normám. V jednom případě soudce svým projevem narušil zdání své nestrannosti, ve druhém se stal terčem oprávněné kritiky ze strany veřejnosti a ve třetím spáchal kárné provinění. Soudy v těchto třech rozhodnutích odůvodnily pochybení soudců různými morálními argumenty (deontologickými a konsekvencialistickými). Odhalením těchto morálních argumentů v jednotlivých rozhodnutích článek poukazuje na to, jak soudy uvažují o požadavcích na výkon soudcovské funkce a podle čeho se tedy mohou soudci samotní orientovat, když přemýšlejí, zda se svým projevem neprovinili proti nějaké normě.

Refine search results

1 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Teorie vědy (Theory of Science)

1 Stehlíková J.

1 Vacura M.

1 2021

1 2018

Search results

Lacey’s concept of value-free science

Omezení svobody projevu soudců a jeho morální zdůvodnění v judikatuře ESLP a NSS