Results found: 1

Search results

Search:
in the keywords: physiological music

Sort By:

Limit search:

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých

100%

Zapletal M., Vomáčka I.

Hudební věda (Musicology)

2020

vol. 57

issue 1

22-51

There, an important role was played by the national aspect. Critics pertaining to the modernist generation believed physiological music to be quintessentially German: sharp-edged, hard, intellectual, élitist, asentimental, technicist, and therefore utterly unsuitable as a model for new Czech music whose essential tendency, as they saw it, was to appeal to “hearts and souls”, and consequently could develop solely along the lines of “psychological music”. In contrast to that, avant-garde projections concerning a new face of Czech music, which cropped up in the late 1920s (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian a.o.) would include as one of its prerequisites a physiological quality, in the sense of music which was set to immediately attack the human senses and stimulate the body to motion – i.e., a sense different from that outlined by Bekker.

Kritici z generace moderny považovali fysiologickou hudbu za bytostně německou: ostrou, tvrdou, intelektuální, elitářskou, asentimentální, technicistní, a proto naprosto nepoužitelnou za vzor nové české hudby; ta podle nich esenciálně promlouvá „k srdcím a duším“, může se proto rozvíjet pouze jako hudba „psychologická“. Naproti tomu v avantgardních úvahách o nové podobě české hudby, které bujely později ve dvacátých letech (I. Krejčí, F. Bartoš, C. Blattný, E. F. Burian aj.), se vyskytoval požadavek fysiologičnosti ve smyslu hudby, která je schopna bezprostředně atakovat smysly a stimulovat tělo k pohybu – tedy ve smyslu odlišném od toho Bekkerova.

Refine search results

1 Hudební věda (Musicology)

1 Vomáčka I.

1 Zapletal M.

1 2020

Search results

Fysiologická hudba : z českých bojů o Novou hudbu let dvacátých