Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: poměřování

Sort By:

Limit search:

Alexyho teorie proporcionality: kritická reflexe

100%

Červínek Z.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2020

vol. 159

issue 12

905-926

Alexy’s theory is probably the most influential and elaborated theory of balancing. This paper provides its in-depth analysis. It also identifies its drawbacks. First, it resides on a paradox, that taken as the Law of balancing it is overly simplistic (the only relevant factor is the intensity of the interference). And, taken from the perspective of the Weight formula it is overly complicated (arithmetical). The paradox of the Weight formula is that, notwithstanding its overly complicated nature, it is not able to grasp complex issues inherently related to human rights conflicts resolution. Second, the Weight formula presupposes a quantification, which goes, hand in hand, with another pitfall it was designed to avoid, i.e. a subjectivism. It could laps into a situation that we will input digits that will enable us to arrive at a desired end by means of downplaying and ignoring relevant arguments. Third, according to Alexy, there are only three factors relevant to balancing competing constitutional rights and public interests (intensity of interference; abstract weight and epistemic reliability). However, these factors cannot capture the normative complexity of a human rights’ universe as whole. The abovementioned arguments drive the author to a necessary conclusion that the Weight formula has to be abandoned and the Law of balancing has to be refined. Finally, a discussion of concurring conceptions of balancing (namely Barak’s and Möller’s approaches) is undertaken and a suggestion of how to get a better grasp of the balancing avoiding pitfalls of the Alexy’s theory is drawn from it.

Alexyho teorie je pravděpodobně nejpropracovanější a nejvlivnější teorií proporcionality vůbec. Tento článek ji podrobně analyzuje. Následně též identifikuje její slabá místa a nekonzistentnosti. Těmito jsou především zjednodušující podoba poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. zákon poměřování, neboť jediným relevantním faktorem je zde intenzita zásahu. Současně se jeví jako problematická přílišná složitost poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. vážící formuli. Paradoxem vážící formule je pak to, že navzdory své zmíněné složitosti není způsobilá uchopit komplexní realitu normativního světa základních práv. Tato navíc nutně předpokládá kvantifikaci uplatněné argumentace. Ruku v ruce s ní však jde další nebezpečí, kterého se paradoxně vážící formule snažila vyvarovat, a tím je nebezpečí subjektivizmu a intuitivnosti soudcovského rozhodování. Může totiž sklouznout k tomu, že do vážící formule budeme dosazovat taková čísla, která nám umožní dobrat se kýženého závěru, respektive budeme tak bagatelizovat či zcela ignorovat některé argumenty, které budou „ležet na stole“. Konečně, faktory, které Alexy považuje za relevantní pro poměřování, nejsou vyčerpávající a nemohou tak v úplnosti uchopit normativní realitu základních práv. Tato zjištění vedou autora k zavržení vážící formule a překonání doslovného znění zákona poměřování, nikoli však k úplnému zavržení Alexyho teorie jako takové. Tato totiž není nesprávná. Je pouze neúplná. Konečně, na základě diskuse odlišných přístupů k poměřování (Barakova a Möllerova koncepce) autor naznačuje způsob, jak je třeba kritérium poměřování uchopit, abychom překonali nedostatky Alexyho teorie.

Poměřování jako klíčový argument přezkumu ústavnosti v éře proporcionality a některé projevy jeho kritiky

80%

Ondřejek P.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2016

vol. 155

issue 4

349-368

Balancing fundamental rights and freedoms is ubiquitous in the contemporary constitutional law but at the same time, no single conception of balancing has been so far described. In this article I tried to outline several conceptions that describe balancing e.g. as a tool for optimization, principled reasoning, means to promote efficiency of law or as a method of imposing deontological constraints on limits of fundamental rights. These conceptions (balancing as optimization, principled balancing, dual model of balancing) however fail to address some of the key arguments against the use of balancing technique, namely the incommensurability objection, necessity of allowing for legislative discretion and the loss of a specific character of fundamental rights. Instead, it is argued that the proper model of balancing should reflect as much as possible facts of the case or, in case of constitutional review of legislation, consequences of the reviewed legal regulation, and it should reflect the role of the legislator and the court in a democracy

Poměřování základních práv a svobod je všudypřítomné v současném ústavním právu, zároveň však platí, že dosud popsané koncepce poměřování různých autorů se podstatně liší. Článek zmiňuje několik pojetí poměřování, např. jako nástroje optimalizace, principiální argumentace, dosažení efektivity právní regulace, nebo jako metody stanovení deontologických limitů pro omezení základních práv. Tyto modely (poměřování jako optimalizace, principiální poměřování, duální model poměřování) však nevyvracejí některé zásadní argumenty proti technice poměřování, zejména námitku nesouměřitelnosti, nutnosti přiznání diskrece zákonodárce a ztráty specifického charakteru základních práv. Naproti tomu, článek argumentuje ve prospěch takového pojetí poměřování, které maximálně reflektuje skutkový stav daného případu, anebo, v případě abstraktní kontroly ústavnosti, důsledků konkrétní právní regulace, a přihlíží přitom k roli zákonodárce a soudu v demokratickém právním státě.

Refine search results

2 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

1 Ondřejek P.

1 Červínek Z.

1 2020

1 2016

Search results

Alexyho teorie proporcionality: kritická reflexe

Poměřování jako klíčový argument přezkumu ústavnosti v éře proporcionality a některé projevy jeho kritiky