Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  populární hudba
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

„O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat“, nebo alespoň rapovat : Vojtěch Kolman: O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat. Od formy zobrazení k formě života

100%
Beran O.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 2
289-302
EN
The paper is a discussion of Vojtěch Kolman’s book O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat (Whereof we cannot speak, thereof we must sing). The first part of the paper reviews the book’s interpretative approach. The second and third parts are dedicated to a discussion of the book’s themes from two expansive perspectives: 1) Wittgenstein’s reading of music and music practice can be (to a certain extent) emancipated from the central emphasis on the concept of a rule and develop reflections about the complexity of the form of life (which isn’t technology) and aspect perception (which isn’t a rule-driven practice). 2) Music develops not only “from within,” i.e. by a modification and reflection of its own content (or the content’s “bad negation”), but also by the absorption of a number of heterogeneous, external stimuli (music of different traditions, a political and emancipatory ethos or agenda, etc.). Such an expanded and more textured view of musical development will enable us to perceive, e.g., genres of popular music as being more than mere examples of decline in comparison with the tradition of classical music.
CS
Stať je diskusí knihy Vojtěcha Kolmana O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat. První část rekapituluje její výkladovou linii. Druhá a třetí část jsou věnovány diskusi východisek knihy ze dvou rozšiřujících perspektiv: 1) Wittgensteinovské čtení hudby a hudební praxe se mohou (do jisté míry) emancipovat od centrálního důrazu na pojem pravidla a rozvíjet úvahy o komplexitě životní formy (která není technikou) a vnímání aspektu (které není pravidly řízenou praxí). 2) Hudba se nevyvíjí pouze „zevnitř“, tj. obměnami a reflexí svého vlastního obsahu (nebo jeho „špatnou negací“), nýbrž také vstřebáváním řady heterogenních externích podnětů (hudby odlišných tradic, politického a emancipačního étosu či agendy aj.). Takto rozšířený či plastičtější náhled na vývoj hudby umožní vnímat např. žánry populární hudby jako víc než jen příklady úpadku ve srovnání s tradicí hudby klasické.
DE
In der vorliegenden Abhandlung wird das Buch von Vojtěch Kolman: O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat (Worüber man nicht sprechen kann, darüber muss man singen) diskutiert. Im ersten Teil wird die Auslegungslinie des Werks rekapituliert. Der zweite und der dritte Teil ist den Diskussionsgrundlagen des Buches aus zwei erweiternden Perspektiven gewidmet: 1) Die Wittgensteinsche Lesart der Musik und der Musikpraxis kann sich (in einem gewissen Maße) von der zentralen Betonung des Begriffs der Regel emanzipieren und Gedanken über die Komplexität der Lebensform (die keine Technik ist) sowie über das Sehen eines Aspekts (der keine durch Regeln gesteuerte Praxis ist) entwickeln. 2) Musik entwickelt sich nicht nur „von innen“, d. h. durch Wandel und durch Reflexion ihres eigenen Inhalts (oder dessen „schlechter Negierung“), sondern auch durch das Aufsaugen einer ganzen Reihe heterogener externer Anregungen (Musik verschiedenartiger Traditionen, politisches und emanzipatorisches Ethos bzw. Agenda usw.). Eine auf diese Art und Weise erweiterte bzw. plastischere Sichtweise der Entwicklung der Musik ermöglicht es, z. B. Genres der Popmusik als etwas anzusehen, was mehr ist als nur ein Beispiel des Niedergangs im Vergleich zur Tradition der klassischen Musik.
2
Content available remote

Private Czech radio broadcasting, its music programming and audience in the 1990s illustrated with the regional station Radio Faktor

80%
Šrajer P.
Hudební věda (Musicology)
|
2022
|
vol. 59
|
issue 2-3
348-386
EN
The first half of the 1990s brought the phenomenon of private radio stations into the Czech environment. These were prevalently focused on foreign music. While the existing academic reflections on this topic focused especially on the legislative and institutional contexts, the present study primarily addresses the music dramaturgy and its development. The topic is presented through a case study concerning the Radio Faktor from České Budějovice – one of the oldest and also most successful private radio stations in the Czech Republic. Based on archive documents, interviews with witnesses, and analysis of periodicals, the study documents the links to specific phenomena of previous decades (“discotheque”, the educational function of the radio), as well as the process of adaptation to the new market conditions of the post-communist era (the format of radio broadcasting, investigation concerning the audience). The study analyses the chart Hitparáda Radia Faktor to point out the particular contemporary trends in music dramaturgy and listener preferences.
CS
První polovina devadesátých let přinesla do českého prostředí fenomén soukromých rozhlasových stanic, zaměřených převážně na zahraniční hudbu. Zatímco dosavadní akademická reflexe této problematiky se soustředila především na legislativní nebo institucionální kontext, v centru pozornosti předkládané studie stojí hudební dramaturgie a její vývoj. Téma je představeno prostřednictvím případové studie o českobudějovickém Radiu Faktor, jedné z nejstarších a dobově nejúspěšnějších soukromých rozhlasových stanic v České republice. Na základě archivních dokumentů, rozhovorů s pamětníky a dobové publicistiky studie ukazuje návaznost na specifické fenomény předchozích dekád (diskotéky, výchovná funkce rozhlasu), jakož i proces adaptace na nové tržní podmínky postkomunistické éry (formátování rádia, zkoumání publika). Prostřednictvím analýzy Hitparády Radia Faktor studie konkrétně poukazuje také na dobové trendy hudební dramaturgie a posluchačských preferencí.
3
Publication available in full text mode
Content available

Kopce jsou lysé, sníh hoří. Zhudebněná poezie Bohuslava Reynka

71%
Martinek L.
Religious and Sacred Poetry: An International Quarterly of Religion, Culture and Education
|
2014
|
issue 4(8)
93-112
CS
Článek se zabývá zhudebněním poezie českého básníka Bohuslava Reynka (31.5.1892 Petrkov – 28.9.1971 Petrkov) v průběhu minulých asi třiceti let. Zhudebnění se ujala celá řada českých hudebních skupin a interpretů z různých žánrových oblastí populární hudby, ale Reynkovy básně byly zhudebněny také skladateli vážné hudby. V oblasti populární hudby to byly skupiny a interpreti české folkové, folkově-křesťanské, folkově-alternativní, rockové, rockově-alternativní, punkové, undergroundové, jazzové, jazzově-alternativní hudby. Reynkova poezie sice vychází z inspirace expresionismem, neboť Reynek sám překládal expresionistické básníky (zejména Georga Trakla), přesto je výrazně hudební a podle názoru četných hudebníků ke zhudebnění přímo vybízí svým výrazným rytmem, skrytou melodičností, avšak je zajímavá také tematicky (mj. četné biblické a křesťanské inspirace) nebo svou lyrickou atmosférou často ovlivněnou podzimním a zimním obdobím kalendářního roku. Bohuslav Reynek patří k velmi často zhudebňovaným českým básníkům, přesto, že po roce 1948 byl v totalitním režimu jako spisovatel umlčován a musel být koncem 60., ale zejména začátkem 90. let minulého století znovu objeven. Zhudebnění se dočkaly také básně Reynkovy francouzské manželky, básnířky a překladatelky české poezie do francouzštiny Suzanne Renaud (1889 Lyon, Francie – 1964 Havlíčkův Brod) v českém překladu. Přínos našeho článku spočívá nejen v komplexnosti zpracování zhudebnění Reynkova díla některým skladatelem, ale také ve zjištění, co obrátilo pozornost jednotlivých skladatelů právě k Reynkově poezii.
EN
The article deals with the musical poetry of the Czech poet Bohuslav Reynek (31 May 1892, Petrkov – 28 September 1971, Petrkov) and its reception by musicians over the last the last three or nearly four decades. Not only numerous Czech musicians from various areas of popular music but also classical composers have turned Reynek’s poetry into music. As far as pop musicians are concerned, they come from the Czech folk, Christian-folk, alternative-folk, rock, indie-rock, punk, underground, jazz and alternative-jazz scenes. Although Reynek’s poetry draws inspiration from expressionism – Reynek himself used to translate expressionist poets (mainly Georg Trakl) – it is also very musical, and many musicians claim that it directly asks to be turned into music via its prominent rhythms and hidden melodies, its interesting themes (i.e. frequent biblical and Christian inspirations), or its lyrical atmosphere, often influenced by the autumn and winter seasons. Bohuslav Reynek is one of the Czech poets who are often set to music even though he was silenced as a writer after 1948 and had to be rediscovered in the late 1960s and – mainly – the early 1990s. The translations of the poems by Reynek’s wife Suzanne Renaud (1889 Lyon, France – 1964 Havlíčkův Brod), a poet and translator of Czech poetry into French, have also been set to music. This article’s main merit lies not only in highlighting the complexity of the musical
PL
Artykuł dotyczy muzycznej poezji czeskiego poety Bohuslava Reyneka (31.05.1892, Petrkov – 28.09.1971, Petrkov) i jej recepcji przez muzyków w ciągu ostatnich trzech lub nawet blisko czterech dekad. Nie tylko liczni muzycy czescy z różnych obszarów muzyki popularnej, ale także kompozytorzy muzyki poważnej przekładali poezję Reyneka na muzykę. Jeśli chodzi o wykonawców muzyki popularnej, to pochodzą oni z takich dziedzin jak czeska muzyka ludowa, chrześcijańska muzyka folkowa, alternatywny folk, rock, indie-rock [rock niezależny], punk, underground, jazz i jazz alternatywny. Chociaż poezja Reyneka inspirowana jest ekspresjonizmem – sam Reynek tłumaczył poezję ekspresjonistyczną (głównie Georga Trakla) – ma ona wiele cech wspólnych z muzyką i wielu muzyków uważa, że po prostu sama prosi się o przełożenie jej na muzykę, ze względu na wyraźne rytmy i ukryte melodie, interesujące tematy (np. częste inspiracje biblijne i chrześcijańskie), lub ze względu na jej liryczną atmosferę, często tworzoną w poezji przez wpływ takich pór roku jak jesień lub zima. Bohuslav Reynek jest jednym z czeskich poetów, których wiersze są często zamieniane na słowa do muzyki, chociaż jako poeta nie był słyszany po 1948 roku i musiał być odkryty na nowo w późnych latach sześćdziesiątych, a głównie na początku lat dziewięćdziesiątych. Tłumaczenia poezji Reyneka przez jego żonę Suzanne Renard (ur. 1889 Lyon, Francja – zm. 1964 Havlíčkův Brod), poetkę i tłumaczkę czeskiej poezji na francuski, zostały także przystosowane do [potrzeb] muzyki. Główna wartość tego artykułu wiąże się nie tylko z ukazaniem złożoności interpretacji muzycznej utworów Reyneka przez poszczególnych kompozytorów, ale także w odnalezieniu i nazwaniu tego, dzięki czemu poezja Reyneka przykuła uwagę tych kompozytorów.
4
Content available remote

Jiří Fukač and his contribution to popular music research

51%
Opekar A.
Hudební věda (Musicology)
|
2022
|
vol. 59
|
issue 2-3
214-245
EN
Jiří Fukač (1936–2002) was one of the most prominent Czech musicologists. His ability to approach topics in classical music from a complex perspective in wide artistic and societal contexts was a characteristic feature of his work. He was known as a prolific author of journal articles and scholarly studies, a skilful orator, a charismatic debater, as well as an inspiring teacher. His contribution to the field of research in popular music, being spread over a number of individual works, has not been, however, all that visible up until now. The present study maps the individual stages of Fukač’s interest in this field, analyses his contributions in the form of shorter journal articles, more extensive essay writing and scholarly research. The sources used for the investigation included published texts in journals, books, and other media, as well as publications related to Fukač’s musicological legacy published after his untimely death, including entries in encyclopaedias and the personal memories of his colleagues. The study confirms that Fukač focused a significant amount of his scholarly activities on research into popular-music culture. The highlights of his legacy are a taxonomy of music providing an option for terminological delimitation of art music and popular music, elaborated in cooperation with Ivan Poledňák, and the appeal to integral and equal incorporation of both spheres of musical culture in all the existing disciplines of musicology.
CS
Jiří Fukač (1936–2002) byl jedním z nejvýznamnějších českých muzikologů, charakteristický schopností komplexního vidění problémů klasické hudby v širokých uměleckých i společenských kontextech. Byl znám jako plodný autor publicistických článků a vědeckých studií, obratný řečník, charismatický diskutér i inspirativní pedagog. Jeho přínos pro výzkum populární hudby však byl dosud do jisté míry skryt, rozprostřen do množství dílčích prací. Předložená studie mapuje jednotlivé etapy Fukačova zájmu o tuto problematiku, analyzuje jeho přínos pro drobnou publicistiku, širší esejistiku i pro vědecký výzkum. Zdrojem zkoumání byly publikované texty v časopisech, knihách a dalších médiích i statě týkající se muzikologova odkazu, publikované po jeho předčasné smrti, včetně encyklopedických hesel, i osobní vzpomínky jeho kolegů. Studie potvrzuje, že Fukač věnoval výzkumu populární hudební kultury značné penzum své vědecké energie. K vrcholům jeho odkazu patří taxonomické členění hudby s možnosti terminologického uchopení hudby artificiální a nonartificiální, rozpracované společně s Ivanem Poledňákem, stejně tak jako apel na integrální rovnoprávné zahrnování obou sfér hudební kultury do všech již existujících muzikologických disciplín.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.