Results found: 2

Search results

Search:
in the keywords: population transfers

Sort By:

Limit search:

The Legitimization of Forced Migration: A Long-Term Consequence of the Paris Peace Conference and the Treaty of Lausanne

100%

Kulczycki J. J.

Res Gestae. Czasopismo Historyczne

2022

vol. 14

150-169

Following World War I, the Great Powers gathered in Paris to negotiate a series of treaties under the watchword “national self-determination.” By the beginning of the 20th century national homogeneity had become the ideal attribute of a nation-state, and in practice this is what the Great Powers saw as national self-determination. Only in very few instances did a population actually self-determine its future. In addition, the Great Powers took other considerations into account in redrawing borders in Eastern Europe, resulting in the inclusion of large minorities, which prompted the imposition of treaties protecting those minorities. If the new borders resulted in a change of an individual’s nationality, one could self-determine one’s nationality by “opting” for another nationality, but with the obligation to “transfer” one’s residence to the country of that nationality, the equivalent of forced migration and illustrating the primacy of national homogeneity over self-determination. The Treaties of Neuilly and Sèvres went further by obligating Bulgaria and Turkey to reduce their minority population. The failure of the latter Treaty led to a conference in Lausanne, at which the Great Powers in the resulting Treaty legitimized the expulsion of Greeks and Turks, providing an international sanction for forced migration. In the following decades, statesmen and others repeatedly invoked the Treaty of Lausanne by name as a successful model for dealing with minority-majority conflicts, supposedly by promoting national homogeneity, which culminated in massive forced migrations following World War II.

Tělesnost a citace : stabilizátory vzpomínkiy na odsun/vyhnání v románech Jakuby Katalpy a Reinharda Jirgla

100%

Smyčka V.

Česká literatura (Czech Literature)

2015

vol. 63

issue 4

559-572

Tématem studie jsou strategie literární reprezentace odsunu/vyhnání Němců z Československa v románech Němci Jakuby Katalpy (2012) a Die Unvollendeten Reinharda Jirgla (2003). Zaměřuje se na dva limitní způsoby literárního vzpomínání, paměť tělesnosti a alegorickou citaci, které v návaznosti na Aleidu Assmannovou chápe jako specifické „stabilizátory vzpomínky“. Němé materiální indexy otištěné do tělesnosti postav a věcí u Katalpy mohou přetrvat rozpad sociálních rámců vzpomínání pouze do té míry, do jaké vzpomínka zůstává ve své němotě mimo jakoukoli diskurzivitu, jež podléhá neustálé proměně. Podobně také strategie citace, která se snaží v modu „druhé přítomnosti“ dosáhnout prchavé aktuality vzpomínky na odsun, zvládá tuto operaci pouze za cenu roztříštění vzpomínky a její střídavé (sebe)reference. Studie se v závěru zaměřuje na specifika literárnosti těchto strategií vzpomínání a jejich praktické důsledky v současné české a německé kultuře vzpomínání.

Refine search results

1 Res Gestae. Czasopismo Historyczne

1 Česká literatura (Czech Literature)

1 Kulczycki J. J.

1 Smyčka V.

1 2022

1 2015

Search results

The Legitimization of Forced Migration: A Long-Term Consequence of the Paris Peace Conference and the Treaty of Lausanne

Tělesnost a citace : stabilizátory vzpomínkiy na odsun/vyhnání v románech Jakuby Katalpy a Reinharda Jirgla