Studie zkoumá literární texty spojené s náboženskými poutěmi baroka a pokouší se při jejich interpretaci o interdisciplinární přístup – východiskem je perspektiva literárněhistorická, ale otázky, které si autor klade, zasahují do oblastí dějin zbožnosti, etnografie a kulturní antropologie. Hlavním pramenem jsou tzv. poutní příručky, knihy, jež sdružují několik literárních žánrů v jednom celku: historické vyprávění, modlitba, meditace, litanie, poutnická píseň. Studie analyzuje dvě desítky takových knih z období hlavního rozvoje kolektivních poutí (1650–1800). Vztahují se k různorodým českým a moravským poutním místům (Svatá Hora u Příbrami, Stará Boleslav, Křtiny, Hájek u Prahy, Velehrad, Štramberk aj.), stranou zájmu nezůstávají ani knihy k poutím přeshraničním (Mariazell, Čenstochová). Všechny prameny jsou analyzovány jako návod k vykonávání zbožné praxe, jako projev literatury performativní a preskriptivní, která byla pomůckou pro provozování rituálů s opakovanými činnostmi. Autor si klade otázku, jak souvisí literární prostředky barokních textů s šířením jistého typu zbožnosti i s budováním emocionálních prožitků. Na základě poutních příruček sleduje především jednotlivé fáze poutě (příprava před poutí, putování a zastavení u drobných sakrálních objektů, zbožnost před milostným obrazem, zaslíbení, loučení, návrat), ptá se po využití konkrétních písňových a modlitebních textů v jejich rámci. Mnohé knihy propagují typické formy barokní spirituality a rovněž typické formy rekatolizační modlitby, meditace a písně (Loretánské litanie, modlitby růžence aj,). Nechybí ani propagace extrémnějších projevů barokního náboženského života, blízkých zbožné praxi náboženských bratrstev.
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.