Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  právní stát
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Hypertrofie práva, její aspekty a jak jí čelit

100%
Novotný O.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 7
619-625
EN
In the introduction, the author presents specific data on the so called hypertrophy of law in the Czech Republic, the Federal Republic of Germany and the Republic of Poland. Hypertrophy of law is connected especially with the transition to the post-industrial society and the author considers it a very negative phenomenon. He is of the opinion, that the rule of law principle clearly establishes that legislation should be at least relatively stable, relatively clear and relatively certain. In all these aspects, the fact of the hypertrophy of the law makes the overall situation considerably worse. At the same time, in many countries (including the Czech Republic) it is associated with legislative crisis. A considerable part of legislation is not of the appropriate quality, which leads to their frequent amendments and to short viability. Gradually, the respect for the law and legal certainty is lost, which is particularly important in the light of the ancient postulate of “Ubi jus incertum, ibi jus nullum”. Everything seems to indicate that hypertrophy of the law substantially reduces the effectiveness of law and threatens the very rule of law.According to the author this trend must be faced primarily by increasing the quality of laws. The author accuses lawyers and non-lawyers alike of having the opinion that legislation is omnipotent and that all social problems are solvable through law. Law-making is according to the author considered to be extremely important, very difficult, requiring specially trained professionals and he compares it to scientific work.
CS
V úvodu uvádí autor konkrétní údaje o hypertrofii práva v České republice, Spolkové republice Německo a v Polské republice. Hypertrofii práva spojuje především s přechodem společnosti ve společnost postindustriální a posuzuje ji jako velmi záporný fenomén. Domnívá se, že z postulátu právního státu jednoznačně plyne, že právní řád by měl být alespoň relativně stabilní, relativně přehledný a relativně určitý. Ve všech těchto směrech hypertrofie práva celkovou situaci podstatně zhoršuje. Současně je v mnohých státech (včetně České republiky) spojena s legislativní krizí. Značná část právních předpisů nemá náležitou úroveň, což vede k jejich častým novelizacím a k jejich malé životaschopnosti. Postupně se tak vytrácí úcta k zákonům a právní jistoty, což je zvlášť významné ve světle dávného postulátu „Ubi ius incertum, ibi ius nullum“. Vše nasvědčuje tomu, že hypertrofie práva podstatně snižuje účinnost práva a ohrožuje i samotný právní stát. Podle autora třeba jí čelit především zvyšováním kvality zákonů. Neprávníkům i právníkům vytýká autor dominující názor, že právní úprava je všemocná a že všechny společenské problémy jsou řešitelné právem. Práci v oblasti tvorby zákonů považuje autor za mimořádně významnou, velmi obtížnou, vyžadující zvlášť kvalifikované odborníky a přirovnává ji k práci vědecké.
2
Content available remote

Výjimečný stav a hranice právního státu

100%
Belling V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 3
200-220
EN
Despite the fact that emergency governance, extraordinary measures, and state of exception are popular subjects of current legal, political and philosophical discussions, there is often a terminological confusion about the object of such investigation. In the present article, the state of emergency is defined as a legal institute consisting of a set of measures that the state authority uses to overcome the situation of a serious existential crisis threatening the existence of the state or its constitutional order. The state of exception needs to be distinguished from other states of emergency which respond to crisis situations that do not threaten the existence of the state. At the same time, it must be distinguished also from legal regimes that are designed as a response to those crises endangering the existence of the state that can be anticipated. Unlike these “limited“ legal regimes, the state of exception is based on a general clause. Although such a broad legal regime can be considered as an integral part of any constitutional order, I argue that it is de lege ferenda more appropriate.
CS
Ačkoliv je téma nouzového vládnutí, mimořádných pravomocí a výjimečného stavu oblíbeným předmětem právních, politologických a filosofických diskusí, doprovází je častá terminologická zmatení ohledně zkoumaného objektu. V předkládaném článku je výjimečný stav definován jako právní institut označující soubor opatření, jichž státní orgán užívá k překonání situace vážné, existenciální krize ohrožující existenci státu a ústavního řádu, jejíž podobu nelze předem předvídat. Takto pojatý výjimečný stav je třeba odlišit od nouzových stavů, jež reagují na krizové situace, které neohrožují existenci státu. Zároveň je třeba jej odlišit od institutů, které reagují na taková ohrožení státu, jejichž podobu a průběh je možné předvídat. Výjimečný stav se na rozdíl od nich opírá o generální zmocnění, které lze pokládat za implicitní součást každého ústavního řádu. Zároveň však platí, že de lege ferenda je vhodnější explicitní zakotvení této normy v psané ústavě, a to v dostatečně obecné podobě. V případě, že by takové zakotvení bylo příliš svazující, ať procesně, či materiálně, mohl by se stát ocitnout před dilematem, zda se uchýlit k nepsanému výjimečnému stavu (a zpochybnit právní stát), nebo akceptovat vlastní destrukci (a tím i zničení právního státu). V článku zároveň polemizujeme se snahou jednání v krizové situaci vyjmout z práva a pojímat jej jako mimoprávní či protiprávní jednání ospravedlnitelné pouze eticky nebo ex post.
3
Content available remote

Právní kultura - na příkladu právní kultury Spolkové republiky Německo:

71%
Mankowski P.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2020
|
vol. 159
|
issue 7
567-581
EN
Legal culture is an open phenomenon lacking a clear definition. Some fundamental qualities can be ascribed to it, though it is dynamic, not static. It pervades all branches and sub-branches of the law. It embraces private law, criminal law and public law alike. It is deeply influenced by the prevailing understanding of law and a society in a given State, in particular by that State’s constitutional law. Legal culture is formed not by the jurists and their discourses alone, but also by the general public. Besides the respective national legal cultures of its Member States, by now there exists a genuine European legal culture, at least within the EU. By contrast, a global legal culture cannot be identified. Taking the legal culture of the Federal Republic of Germany as but one example for a certain national legal culture, some dominating features emerge: Germany is a constitutional state and strictly subject to the rule of law. The Grundgesetz is a true ‘Basic Law’ and fundament. Since the 19th century, Germany has a great tradition of codified law. A tetralogue between the judiciary, the legal profession, the legislating instances and academia informs German law. The germane and most influential mode of legal publications is the commentary, for instance the Palandt. Academic writing in Germany still is predominantly dogmatic. It is characterized by a more and more raising specialization.
CS
Právní kultura je otevřeným fenoménem postrádajícím jasnou definici. Charakteristické vlastnosti spočívají v její dynamice; proniká všemi oblastmi práva. Zahrnuje soukromé, trestní a veřejné právo. Je ovlivněna chápáním práva a společnosti v daném státním mechanismu, zejména v důsledku působení ústavního práva. Právní kultura není předmětem diskuse mezi samotnými právníky, ale týká se celé společnosti. Vedle národních právních kultur existuje evropská právní kultura, zatímco globální kulturu sotva můžeme identifikovat. Bereme-li právní kulturu Spolkové republiky Německo jako příklad národní právní kultury, můžeme definovat její znaky. Německo je konstituční stát ovládaný především principem vlády práva. Ústava je jejím základem. Od 19. století má Německo rozvinutou tradici kodifikovaného práva. Dialog mezi soudci, advokáty, legislátory a zástupci akademie formuje německý právní řád. Typickými produkty německé právní kultury je komentář. Akademický výzkum je převážně dogmatický. V současné době stále se rozvíjí specializace.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.