Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  právnické osoby
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Svoboda projevu právnických osob na internetu z pohledu Evropského soudu pro lidská práva

100%
Tymofeyeva A.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2022
|
vol. 161
|
issue 2
140-155
EN
Rapid development of new technologies, including the Internet, demonstrates the need for legal regulation of the content that appears on the websites of Internet platforms. However, the regulation of such content must not interfere with the very essence of the right to freedom of expression. The restrictions set forth by the governments should pursue a legitimate aim and be necessary in a democratic society. The aim of this paper is to describe the basic rules for the protection of the right to freedom of expression of legal entities under Article 10 of the European Convention on Human Rights (ECHR) in relation to Internet speeches and reflect on the legal regulation of debates concerning Covid-19. Given this objective, the research is divided into three parts. The first part defines the general principles of the ECHR concerning the right to freedom of expression, and specifically emphasizes the rules for the protection of speech on the Internet. The second part of the manuscript offers an analysis of the case-law of the European Court of Human Rights (ECtHR) concerning legal persons’ complaints under Article 10 of the ECHR in connection with the activities on the Internet. The last third part of the manuscript is devoted to the reflection on the restriction of the expressions concerning Covid-19, namely, their compliance with Article 10 of the ECHR.
CS
S ohledem na rapidní vývoj nových technologií, kam patří také internet, vzniká potřeba právní regulace obsahu, který se objevuje na webových stránkách provozovatelů internetových platforem. Regulace takového obsahu však nesmí zasahovat do samotné podstaty práva na svobodu projevu. Omezení stanovená vládami musí sledovat legitimní cíl a být nezbytná v demokratické společnosti. Cílem tohoto článku je popsat základní pravidla ochrany práva na svobodu projevu právnických osob podle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP) v souvislosti s projevy na internetu a zamyslet se nad právní regulací projevů týkajících se covidu-19. S ohledem na zmíněný cíl je výzkum rozdělen do tří částí. V první části jsou vymezeny obecné principy práva EÚLP týkající se práva na svobodu projevu a specificky jsou zdůrazněna pravidla ochrany projevů na internetu. Druhá část nabízí rozbor judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) týkající se námitek právnických osob ohledně porušení čl. 10 v souvislosti s jejich činností na internetu. Poslední, třetí část je věnována zamyšlení nad omezeními projevů týkajících se covidu-19, zejména jejich souladu s článkem 10 EÚLP.
2
Content available remote

Přičítání vědění členů orgánů právnické osobě

100%
Brim L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 3
193-220
EN
Literal reading of § 151 subs. 2 CC could imply that the knowledge of every member of every organ within a legal entity always constitutes knowledge on part of the entity itself. Nevertheless, such view would unreasonably expand the scope of knowledge attributable to legal entities. Drawing on German jurisprudence, I propose a differentiated approach in accordance with which knowledge will be attributable to legal entity only in cases where it is functionally justified. The resulting model is based on three rules. First rule says that if the applied knowledge norm mentions a specific organ of a legal entity in its hypothesis, it is the knowledge of the members of this organ that is relevant. Second rule adds that if no organ is mentioned in the hypothesis of the knowledge norm, the knowledge of the members of the organ, which makes the decision whether the entity will take action based on the information at hand, is to be attributed. However, limiting knowledge attribution to those organs, which decide on the relevant issues, shifts the risk of flaws in the transfer of information within the legal entity to third parties. To remedy this defect a third rule is introduced, which states that legal entity can also be made responsible for knowledge which is present in the sphere of control of the entity and which would have made its way to deciding organ in a properly organized legal entity.
CS
Doslovný výklad § 151 odst. 2 o. z. by mohl vést k závěru, že vědění každého člena každého orgánu právnické osoby vždy zakládá vědění právnické osoby. Takový náhled by však krajně rozšiřoval okruh znalostí, jež jsou právnické osobě přičitatelné. Pod vlivem německé literatury se proto pokouším konstruovat diferencovaný přístup, v souladu s nímž bude právnické osobě vědění členů jejích orgánů přičitatelné pouze tam, kde je to teleologicky zdůvodněné. Výsledný model je založený na třech pravidlech. První říká, že pokud aplikovaná vědomostní norma ve své hypotéze hovoří o nabytí znalostí určitým orgánem právnické osoby, je třeba právnické osobě přičítat vědění členů tohoto orgánu. Druhé dodává, že není-li v hypotéze vědomostní normy zmíněn žádný konkrétní orgán, je právnické osobě přičitatelné vědění členů orgánu, který v dané záležitosti učinil rozhodnutí, zda a jak bude právnická osoba jednat. Omezení přičitatelnosti vědění členů orgánů právnické osoby na ty její orgány, které rozhodují v záležitosti, pro něž je vědění významné, by však na třetí subjekty přesouvalo riziko, že se informace nedostane k orgánu, jenž rozhoduje. Tento nedostatek lze korigovat zavedením třetího pravidla, dle něhož je právnické osobě rovněž přičitatelné vědění, které se nachází ve sféře, již právnická osoba kontroluje a jež by se v řádně organizované právnické osobě dostalo k orgánu rozhodujícímu.
3
Content available remote

Může být právnická osoba svéprávná?

80%
Beran K.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 8
657-669
EN
b2_Indeed, the reason and will of a juristic person are in fact always simultaneously attributed to a distinct individual, who certainly is not devoid of his own legal personality (personhood) merely on the grounds of being the governing body of a juristic person. Accordingly, the reason and will of a juristic person will always represent “someone else´s reason and will” as they will always come from “someone else”. From this viewpoint, a juristic person cannot enjoy legal capacity stricto sensu, and can merely be considered to “have” such capacity.
CS
a2_Z tohoto pohledu právnická osoba svéprávná být nemůže, za svéprávnou může být leda považována.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.