Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  právo na spravedlivý proces
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Přísedící a zásada zákonného soudce v českém právním řádu

100%
Lajsek V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2019
|
vol. 158
|
issue 11
1031-1045
EN
The main goal of this paper is to find out, whether there is a demand for a principle of a statutory lay-judge next to the statutory judge principle, and whether is this principle fulfilled enough or not in the Czech legal order. Firstly, the principle of a statutory judge is briefly described. Then, the issue of lay-judges selection is examined, and the insufficient mechanisms in work-schedules of some courts are shown. By these schedules it is possible to choose the lay-judges randomly and even to change them. Then, some of court decisions dealing with the issue of statutory lay-judge principles are analysed. Particularly, these are decision of the Supreme Court from May 21, 2009, file No. 21 Cdo 1542/2008, focusing on discharging of a lay-judge because of bias. Further, the decisions of the Constitutional Court from Aug 3, 2016 file No. II. ÚS 2430/15 and from Sep 6, 2016, file No. II. ÚS 3383/14, where the selection of lay-judges and creation of work-schedules were discussed. These decisions are criticised. It is also offered a summarizing comparative analysis of the statutory lay-judge principle in Austria and Germany. In conclusion, there is stated, that the principle of a statutory lay-judge is not sufficiently fulfilled in the Czech legal order, where change of court’s decision making is recommended, as well as compliance with principles for work-schedules creation.
CS
Hlavním cílem dané práce je objasnit, zda vedle zásady zákonného soudce existuje také požadavek na zákonného přísedícího, a dále jestli je tento princip v českém právním řádu případně dostatečně naplňován. Nejprve je stručně rozebírána zásada zákonného soudce. Následně se řeší otázka přiřazování přísedících k projednávání jednotlivých věcí, kdy je poukazováno na nedostatečné mechanismy v rozvrzích práce některých soudů. Na jejich základě je totiž možné nejen přísedící nahodile vybírat, ale někdy také měnit. Dále se práce věnuje analýze judikaturních rozhodnutí k otázkám zákonného přísedícího. Konkrétně se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008, jenž se týká otázky vyřazení přísedících pro podjatost. Dále jde o nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15 a ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 3383/14, jež se zabývají způsobem tvorby rozvrhů práce a výběru přísedících. Všechna tato rozhodnutí jsou podrobena kritice. Je nabídnuto taktéž přehledové komparativní srovnání zajištění zásady zákonného přísedícího v Rakousku a Německu. V závěru je konstatováno, že zásada zákonného přísedícího v českém právním řádu dostatečně naplňována není, přičemž je doporučena změna rozhodovací praxe soudů a dodržování zásad pro sestavování rozvrhů práce.
2
Content available remote

Lidskoprávní deficity unijní spolupráce při zajištění a konfiskaci majetku

67%
Jarolím J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2024
|
vol. 163
|
issue 12
1253-1270
EN
The article identifies human rights deficits of the effective EU regulation on cooperation between Member States in the seizure and confiscation of assets in the form of Regulation No 2018/1805. The first chapter deals analytically with the substantively related international conventions and the previous EU regulation of this issue by Council Framework Decisions 2003/577/JHA and 2006/783/JHA, and assesses this previous regulation as ineffective in the light of later data, in particular due to the lack of mutual trust between Member States to apply such an advanced form of EU cooperation, which resulted in a reluctance to comply with this EU regulation as required by its text and its meaning and purpose. The main research findings are situated within this context. The EU legislator solved the problems of deliberate incorrect implementation of the Framework Decisions by the Member States by replacing them with a Regulation as a secondary legal act with direct effect. Now effective regulation is written for public authorities without sufficient regard for the fundamental rights of the persons concerned. The most problematic aspects are the human rights clause, the purpose and intent of which is to limit the scope of the review of compliance with fundamental human rights, the prohibition of constitutional review of the adequacy of the period of seizure of property, the lack of time for the person concerned to prepare for the hearing of the case before the court and the absence of provision for compensation for costs of the proceedings.
CS
Článek identifikuje lidskoprávní deficity účinné unijní úpravy spolupráce členských států při zajišťování a konfiskaci majetku v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1805. První kapitola analyticky pracuje s věcně souvisejícími mezinárodními úmluvami a předcházející unijní regulací této problematiky rámcovými rozhodnutími Rady č. 2003/577/SVV a č. 2006/783/SVV, přičemž tuto předcházející regulaci článek ve světle pozdějších dat hodnotí jako neefektivní, a to zejména z důvodu nedostatku vzájemné důvěry mezi členskými státy k aplikaci takto pokročilé formy unijní spolupráce, ze které vyplynula neochota se této unijní regulaci podřídit tak, jak vyžadoval její text a smysl a účel. Do tohoto kontextu jsou zasazeny hlavní výstupy bádání. Unijní normotvůrce problémy spočívající v záměrně nesprávné implementaci rámcových rozhodnutí členskými státy vyřešil tím, že je nahradil nařízením, jako sekundárním právním aktem s plným unifikačním efektem. Nyní účinná regulace je psána pro orgány veřejné moci bez dostatečného ohledu na základní práva dotčených osob. Za nejvíce problematické aspekty pak lze označit lidskoprávní klauzuli, jejímž smyslem a účelem je omezit rozsah přezkumu dodržování základních lidských práv, vyloučení ústavněprávního přezkumu přiměřenosti doby zajištění věci, nedostatek času pro dotčenou osobu na přípravu na projednání věci před soudem a absenci úpravy náhrady nákladů řízení.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.