Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  právo na výmaz
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
The right to be forgotten arose in response to the development of societies and information technologies. However, before the EU regulation, legal regulations already existed in some European countries. The European Union is limited in its effective implementation of the right to be forgotten by non-member states. Given the impossibility of territorial limitation, I address the question of the benefits of enshrining the right to be forgotten in the Union law and not in the legal systems of individual Member States. It is also necessary to mention different approaches to the right to erasure or the right to be forgotten, as in some legal systems, primarily outside the European Union, the right to be informed prevails over the right to erasure or the right to be forgotten. Together with the historical development and the current situation, I will focus on the current problems arising from the development of information technology, to which we will need to respond in the future and the right to be forgotten awaits future development. However, legal regulation by non-EU countries will also be an important factor here.
CS
Právo být zapomenut vzniklo jako reakce na vývoj společností a informačních technologií. Ovšem již před unijní úpravou existovaly v některých evropských zemích právní regulace. V příspěvku se proto zabývám vývojem práva být zapomenut v členských i nečlenských státech EU a snažím se potvrdit, či vyvrátit hypotézu, že byť lze Evropské unii přisuzovat vedoucí roli v ochraně osobních dat svých občanů, vzhledem k internetovému prostředí, které nelze omezit hranicemi států, je Evropská unie v efektivním provádění práva být zapomenut limitována nečlenskými státy. Vzhledem k nemožnosti teritoriálního omezení pak řeším otázku přínosu zakotvení práva být zapomenut v unijním právu, a nikoliv v právních řádech jednotlivých členských států. K tomu je potřeba uvést i odlišné přístupy k právu na výmaz či právu být zapomenut, jelikož v některých právních řádech, primárně mimo Evropskou unii, převažuje právo veřejnosti být informován nad právem na výmaz, či právem být zapomenut. Společně s historickým vývojem a nynější situací se zaměřím na aktuální problémy vzniklé vývojem informačních technologií, na které bude třeba v budoucnu reagovat a právo být zapomenut tak čeká vývoj i v budoucnu. Důležitým faktorem zde ovšem bude i právní regulace ze stran nečlenských států EU.
EN
The article analyses personal data protection in the context of supply of digital data to the consumer mostly by the way of comparing the General data protection regulation, Directive 2019/770 of 20 May 2019 on certain aspects concerning contracts for the supply of digital content and digital services, Directive 2019/771 of 20 May 2019 on certain aspects concerning contracts for the sale of goods and the draft of Civil code novelization, which implements said directives to the Czech law. The comparison determined how these legal acts interact and how their terminology is intertwined. The author then analyses issues stemming from the interaction of the two regulations and conludes that while the relationship between data protection and supply of digital content and digital services is well defined, several problems have still arisen, which cannot be dealt with by simple interpretation. Specifically, contracts with minors, cases of refusal of counter-performance and the right to be forgotten can be severely problematic. The author also considers the digital market practice and hypothetical impact of strict and thorough application of the new regulations on it. In the end, the author concludes that there is a value gap between data protection and private law of supply of digital data to the consumer, which can create practical problems, that will need to be dealt with somehow.
CS
Autor analyzuje ochranu osobních údajů při poskytování digitálních dat spotřebitelům, primárně komparací Obecného nařízení o ochraně osobních údajů, směrnice 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, směrnice 2019/771 ze dne 20. 5. 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží a návrhu novely občanského zákoníku, který implementuje uvedené směrnice do českého právního řádu. Komparací právní úpravy bylo zjištěno, jakým způsobem na sebe jednotlivé předpisy reagují a jaká je jejich terminologická provázanost. Autor se dále věnuje problémům, které při interakci jednotlivých předpisů vznikají. Zde dochází k závěru, že, byť je vztah právních norem ochrany osobních údajů a norem soukromoprávních dobře a konkrétně vytyčen, vzniklo v rámci úpravy několik praktických problémů, které nelze vyřešit prostou interpretací. Konkrétně smlouvy, kde je jednou ze stran nezletilý a instituty následného odmítnutí plnění a práva na výmaz mají v kontextu obou úprav vážné nedostatky. Autor se rovněž zamýšlí nad hypotetickými důsledky striktní a důsledné aplikace nové úpravy na praxi trhu. Autor dospívá k závěru, že mezi ochranou osobních údajů a soukromoprávní úpravou poskytování dat spotřebitelům existuje hodnotová mezera, která má potenciál vytvářet praktické problémy, se kterými bude třeba se nějak vypořádat.
3
Content available remote

Komparace práva být zapomenut a placených alternativ

100%
EN
In the European Union, the right to be forgotten is legally enshrined in the Regulation on the protection of natural persons with regard to the processing of personal data and the free movement of such data, known as the GDPR. However, this right has territorial scope only within the EU and applies to its citizens. The Internet is a global phenomenon and so is the desire of internet users to protect their personal data. However, for non-EU users who are unable to exercise the European right to be forgotten, there are alternatives in the form of paid services. This article begins by identifying paid alternatives to the right to be forgotten, examining the area of the greatest prevalence of these services, the US, and the reasons for the greatest prevalence here, and examining the principle on which these paid services operate and how they compare in success with the right to be forgotten. It also addresses the question of whether the right to be forgotten can provide any inspiration for paid alternatives. One possibility that logically presents itself is exploring the potential for reducing the incidence of the Streisand effect. The Streisand effect is an undesirable phenomenon in which an individual’s active efforts to remove personal information paradoxically bring that information into even greater notoriety, as happened in the CJEU’s Mario Costeja González v Google judgment. The second section of the article thus examines the potential for the Streisand effect to occur in paid alternatives and compares it to the right to be forgotten.
CS
V Evropské unii je legislativně zakotveno právo být zapomenut v Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, známém jako GDPR. Toto právo však má územní působnost pouze na území EU a platí pro její občany. Internet je ovšem celosvětový fenomén, stejně tak touha uživatelů internetu po ochraně svých osobních údajů. Pro uživatele mimo EU, kteří nemohou uplatnit evropské právo být zapomenut, však existují alternativy v podobě placených služeb. Článek na svém počátku identifikuje placené alternativy k právu být zapomenut, zabývá se oblastí největšího výskytu těchto služeb, což jsou USA, a důvody největšího výskytu právě zde a zkoumá, na jakém principu tyto placené služby fungují a jak jsou úspěšné v porovnání s právem být zapomenut. Zároveň se zabývá otázkou, zda se právo být zapomenut může u placených alternativ něčím inspirovat a jednou z možností, která se logicky nabízí, je zkoumání snížení potenciálu výskytu efektu Streisandové. Efekt Streisandové je nežádoucí jev, při kterém fyzická osoba svou aktivní snahou o odstranění osobních informací tyto informace paradoxně uvede v ještě větší známost, což se stalo v rozsudku ESD Mario Costeja Gonzáles v. Google. Druhá kapitola článku tak zkoumá potenciál výskytu efektu Streisandové u placených alternativ a komparuje jej s právem být zapomenut.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.