Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 7

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  princip proporcionality
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
EN
In the article the author asks the question whether the disqualification regulation in the Business Corporations Act is consistent with the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, as regards the definition of the range of business corporations that are affected by a possible court decision on disqualification from the performance of the function of a member of the statutory body. The author concludes that the statutory regulation is not in compliance with the Charter because the de lege lata regulation interferes with the right to independent exercise of profession to a greater extent than is strictly necessary and is therefore contrary to the principle of proportionality. It justifies that conclusion on the ground that the court is not permitted to lay down any conditions under which a disqualified person may act as a member of the statutory body of a corporation in which he or she does not already hold that office, so that the prohibition may apply even to those corporations in which repeated breaches of the specific obligations for which the disqualified person was disqualified are not an option.
CS
V příspěvku si autorka klade otázku, zda je úprava diskvalifikace v zákoně o obchodních korporacích souladná s Listinou základních práv a svobod, pokud jde o vymezení okruhu obchodních korporací, jichž se případné soudní rozhodnutí o vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu týká. Autorka dochází k závěru, že zákonná úprava není v souladu s Listinou, protože úprava de lege lata zasahuje do práva na samostatný výkon povolaní ve větší míře, než je nezbytně nutné, a je tedy v rozporu s principem proporcionality. Tento závěr odůvodňuje tím, že soudu není umožněno stanovit jakékoli podmínky, za nichž by vylučovaná osoba mohla vykonávat funkci člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, v nichž tuto funkci dosud nezastává a zákaz tak může dopadnout i na ty obchodní korporace, u kterých opakované porušení specifických povinností, pro něž byla vylučovaná osoba diskvalifikována, nepřipadá v úvahu.
EN
Biometric data refers to a specific and highly privileged category of sensitive personal data. Its use is strongly limited by law for a number of reasons.Typical reason is a possible conflict between public or individual interests in processing biometric data on one hand and fundamental rights, especially the right to private life, on the other hand. A possible method for solving the problem is the test of proportionality. Compared to other personal data, biometric data possesses specific risks as it represents the only category of personal data that (with exceptions) cannot be changed during the lifetime of an individual. This data is, thus, vulnerable and exploitable in many ways; moreover, such exploitation can often happen in an irreversible manner. In the domain of public law, the only instrument for limitation of risks is represented by the Act No. 101/2000 of the Collection of Laws, on the protection of personal data. Although there are some ambiguities about legal qualification and the very legal regime of biometric data, it is obvious that a solution can be found – in respect of interpretation – especially on the levels of constitutional law and the law of the European Union. It is necessary to make a better use of the principle of proportionality, to strengthen safeguards against the misuse of biometric data, to develop preventive measures and to further analyze the current issues regarding public law titles for processing this data, as well as related security, technological and legal aspects of the issues involved. The question which remains is whether a time has come to prepare a set of principles and legal rules for processing and protection of biometric data, including the popularization and cataloguing of their potential vulnerability. The basis should refer to the legal framework of the relevant fundamental rights, while the right to human dignity should stand on the first place.
CS
Biometrické údaje představují zvláštní a vysoce privilegovanou kategorii citlivých osobních údajů. Jejich použití je tak silně limitováno zákonem, a to z celé řady důvodů. Typickým důvodem je zde možný konflikt mezi veřejným zájmem (či i zájmem jednotlivců) na práci s biometrickými údaji na straně jedné a základním právem, zejména na ochranu soukromého života, na straně druhé. Zde je možnou metodou řešení test proporcionality. Biometrické údaje mají ve srovnání s jinými osobními údaji svá rizika, představují totiž jedinou kategorii osobních údajů, jež (až na výjimky) nelze po dobu života člověka jakkoliv změnit, jsou tedy zranitelné a v mnoha ohledech zneužitelné, nezřídka pak zcela nevratně; veřejnoprávním instrumentem k omezení rizik je zde však pouze rámcová úprava zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Jakkoliv kolem právní kvalifikace a samotného režimu biometrických údajů panují některé pochybnosti, je zřejmé, že řešení lze nalézt – co do interpretace – zejména v rovině ústavněprávní, případně na úrovni práva Evropské unie. Je nutno lépe využívat princip proporcionality, posílit záruky proti zneužití biometrických údajů, rozvíjet opatření preventivní a důsledněji analyzovat aktuální otázky veřejnoprávních titulů k nakládání s těmito údaji, jakož i souvisejících bezpečnostních, technologických a právních aspektů předmětné problematiky. Zůstává tak otázkou, zda nenastal čas na vypracování zásad právních pravidel užívání a ochrany biometrických údajů, včetně popularizace či katalogizace jejich potenciální zranitelnosti. Základem by měl být právní rámec souvisejících základních práv, v němž by mělo stát na prvním místě základní právo na lidskou důstojnost.
EN
A process of replacing directives with regulations in the European Union can be observed since 2000. One of the reasons for such change is the problem of incorrect or delayed transposition of directives. The form of regulation is advantageous for entities engaged in international trade or working in other Member States, as it contains unified rules applicable across the EU. On the other hand, however, the more widespread adoption of regulations leads to a strengthening of the European Union in the area of law-making at the expense of national parliaments and contributes to the federalisation of the EU. This paper focuses on two questions: 1) whether regulation as a form is preferable to directives in particular cases, and 2) whether the replacement of directives with regulations is in conformity with the Treaties and legitimate.
CS
Od roku 2000 lze v Evropské unii sledovat proces nahrazování směrnic nařízeními. Jedním z důvodů změny formy sekundárního aktu je problém nenáležité transpozice směrnic. Nařízení jako forma právní regulace je výhodné pro subjekty podnikající v mezinárodním obchodu či pracující v jiných členských státech, neboť obsahuje jednotnou právní úpravu v celé EU. Na druhou stranu však rozsáhlejší přijímání nařízení vede k posilování Evropské unie v oblasti normotvorby na úkor vnitrostátních parlamentů a přispívá k federalizaci EU. Příspěvek se zaměřuje na dvě otázky: 1) zda je v konkrétních případech nařízení jako forma právní regulace vhodnější než směrnice a 2) zda je nahrazování směrnic nařízeními v EU v souladu se zakládacími smlouvami a zda je legitimní.
CS
Renesanční italský filozof Giovanni Pico della Mirandola1 sepsal Oratio de dignitate hominis (Řeč o důstojnosti člověka) v návaznosti na obhajobu heretických tezí. V dosavadním právním myšlení se na tento spis odkazuje, protože Pico zdůrazňuje svobodu člověka určovat sebe sama, což je charakteristickým rysem důstojnosti člověka. Pikovo východisko je (hereticky) metafyzické a kosmologické, a proto je sporné, do jaké míry je Pikův koncept využitelný pro právo. Člověk je bez pevné určené podoby a teprve se utváří. Lidská důstojnost není předem určena a podmíněna pouhým lidským bytím, je až následkem volby a činnosti (sebeutváření) člověka jako cíl života. Přesto důstojnost u Pika spočívá také právě ve volbě samé, ve svobodě volby jako potence a jako výzva k lidství.
SK
Italian Renaissance philosopher Giovanni Pico della Mirandola, wrote Oratio de dignitate hominis as a follow-up to defend his heretical thesis. The current legal thinking refers to his work, becouse Pico emphasizes freedom to self-determination, which is the hallmark of human dignity. Pico’s starting point is (heretical) metaphysical and cosmological, and that’s why it is questionable to what extent Pico’s concept is useful for the law.Man has no fixed form which he gains in the process. Human dignity is not pre-determined and conditioned by mere human being, it is only the result of choice and of activity (of self-creating) which is the goal of life.Nevertheless dignity by Pico also consists precisely in the choice itself, in freedom of choice as a potency and as a challenge to humanness.
5
Content available remote

Alexyho vážící formule

100%
EN
The proportionality principle is one of the most important contemporary methodological guidelines for decision-making of constitutional courts. In 2003 Robert Alexy introduced his concept of the Weight Formula as a tool for assessment of the most problematic of the three criteria of the proportionality test. The balancing rule of that last criterion has been described by Robert Alexy as follows: “The greater the degree of non-satisfaction of, or detriment to, one right or principle, the greater must be the importance of satisfying the other.”Alexy’sWeight Formula constitutes the subject matter of this paper. The author attempts to elucidate the Formula as clearly as possible and subsequently apply it to a number of selected decisions of the Czech Constitutional Court. The aim of the paper is to experimentally validate the hypothesis that the Weight Formula is a practical as well as convincing instrument of balancing colliding constitutional principles. It should also answer the question to what extent the Formula can help identify the differences in relevant opinions in the event of rational disagreement. The paper concludes the Formula does constitute an applicable instrument of constitutional argumentation. It can be employed in the process of judicial oversight over individual breaches of basic rights as well as exercising constitutional review powers. The Formula’s applicability extends even into the sphere of disputes within organic constitutional law. The Weight Formula serves in the very least as a tool to make argumentation of constitutional courts clearer and easier to understand for the public. Among other aspects, the paper reacts to some of the criticisms which have been mounted against the Formula.
CS
Princip proporcionality je dnes jedním z nejvýznamnějších metodických vodítek pro rozhodování ústavních soudů. V roce 2003 přišel Robert Alexy se svou vážící formulí coby nástrojem k posouzení nejproblematičtějšího ze tří kritérií testu proporcionality, onoho třetího, jehož pravidlo poměřování formuluje Robert Alexy takto: „Čím větší je míra nenaplnění či omezení jednoho principu, tím větší musí být důležitost naplnění principu jiného.“ Alexyho vážící formuli se věnuje tento článek. Snaží se ji co nejsrozumitelněji vysvětlit a poté aplikovat na několik vybraných rozhodnutí českého Ústavního soudu. Cílem je experimentálně ověřit, zda se jedná o praktický a přesvědčivý nástroj poměřování kolidujících principů a zda jeho prostředí může případně přispět k identifikaci rozdílnosti v názorech v situaci rozumné neshody. Článek dospívá k závěru, že se o použitelný nástroj ústavněprávní argumentace jedná a že jej lze použít jak pro přezkum individuálních zásahů do základních práv, tak pro abstraktní kontrolu ústavnosti nebo dokonce i na střety právních principů organického ústavního práva. Vážící formule může přispět přinejmenším ke zpřehlednění a lepšímu pochopení argumentace ústavních soudů. Článek také reaguje na některé kritiky, které jsou vůči vážící formuli vznášeny.
EN
The need for effective sanctioning of the infringements which amount to administrative offenses in the field of personal data protection arises primarily from EU law, which is based on the requirement of an effective threat of sanctions in the form of effet utile. The imposed sanctions must therefore have a sufficiently deterrent effect, both in terms of possible recidivism on the part of the offender himself and in terms of other entities. However, the Czech legislator has chosen a different path for some entities (public authorities and public entities), which, on the basis of the Adaptation Act, leads to the obligation of the supervisory authority to waive administrative sanctions for these privileged entities without further ado. Although the fact that some categories of entities have different procedural or substantive regimes can generally be accepted, in the present case the legislator chose a problematic method of implementation (adaptation), which in essence completely misses the intended purpose of the EU personal data protection system, and in addition to entities that are usually the largest controllers of personal data in the Czech Republic. The article thus deals with related aspects and consequences of this erroneous adaptation, whether it is the fulfillment of the principle of equality and non-discrimination, the principles of administrative punishment, as well as aspects of indirect public support in competition and other related issues. Scholars are critical of this adaptation of regulation, concluding that the chosen method of adaptation creates strong unconstitutional inequality, leads to indirect public support in competition relations and at the same time does not meet other parameters imposed by national and EU law on this regulation.
CS
Nutnost účinně sankcionovat protiprávní jednání naplňující skutkové podstaty správních deliktů v oblasti ochrany osobních údajů vyplývá pro Českou republiku primárně z unijního práva, které stojí na požadavku efektivní hrozby sankcí v podobě užitečného účinku (effet utile). Udělované sankce tak musí mít dostatečně odrazující účinek, a to jak z hlediska případné recidivy ze strany samotného delikventa, tak i z hlediska ostatních subjektů. Český zákonodárce však u některých subjektů (orgány veřejné moci a veřejné subjekty) zvolil jinou cestu, která na základě adaptačního zákona vede k povinnosti dozorového orgánu od správní sankce u těchto privilegovaných subjektů bez dalšího upustit. Tento způsob implementace (adaptace) se ve své podstatě míjí se sledovaným účelem unijního systému ochrany osobních údajů, a to navíc u subjektů, které představují zpravidla největší správce osobních údajů v České republice. Článek se tak zabývá souvisejícími aspekty a důsledky této chybné adaptace, ať již jde o naplňování principu rovnosti a nediskriminace, principy správního trestání, či o aspekty nepřímé veřejné podpory v hospodářské soutěži a další související otázky. Autoři se k této adaptační úpravě staví kriticky, přičemž dovozují, že zvolený způsob adaptace zakládá silnou protiústavní nerovnost, v soutěžních vztazích pak vede k nepřímé veřejné podpoře a současně nesplňuje další parametry, jež na tuto úpravu klade vnitrostátní a unijní právo.
EN
Balancing fundamental rights and freedoms is ubiquitous in the contemporary constitutional law but at the same time, no single conception of balancing has been so far described. In this article I tried to outline several conceptions that describe balancing e.g. as a tool for optimization, principled reasoning, means to promote efficiency of law or as a method of imposing deontological constraints on limits of fundamental rights. These conceptions (balancing as optimization, principled balancing, dual model of balancing) however fail to address some of the key arguments against the use of balancing technique, namely the incommensurability objection, necessity of allowing for legislative discretion and the loss of a specific character of fundamental rights. Instead, it is argued that the proper model of balancing should reflect as much as possible facts of the case or, in case of constitutional review of legislation, consequences of the reviewed legal regulation, and it should reflect the role of the legislator and the court in a democracy
CS
Poměřování základních práv a svobod je všudypřítomné v současném ústavním právu, zároveň však platí, že dosud popsané koncepce poměřování různých autorů se podstatně liší. Článek zmiňuje několik pojetí poměřování, např. jako nástroje optimalizace, principiální argumentace, dosažení efektivity právní regulace, nebo jako metody stanovení deontologických limitů pro omezení základních práv. Tyto modely (poměřování jako optimalizace, principiální poměřování, duální model poměřování) však nevyvracejí některé zásadní argumenty proti technice poměřování, zejména námitku nesouměřitelnosti, nutnosti přiznání diskrece zákonodárce a ztráty specifického charakteru základních práv. Naproti tomu, článek argumentuje ve prospěch takového pojetí poměřování, které maximálně reflektuje skutkový stav daného případu, anebo, v případě abstraktní kontroly ústavnosti, důsledků konkrétní právní regulace, a přihlíží přitom k roli zákonodárce a soudu v demokratickém právním státě.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.