Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  solidarita
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Tři podoby solidarity a solidarita jako odpověď na strukturální nespravedlnost

100%
Matiaško M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 9
793-808
EN
The paper examines the concept of solidarity as discussed in contemporary political philosophy. It is a concept that has remarkable constitutional-legal relevance, but it has received much less attention than other concepts. In the literature, solidarity is understood as a polysemantic concept and typically three forms of solidarity are distinguished: social, civic and political solidarity. In this paper, I will introduce these three forms of solidarity and then look more closely at civic solidarity. The latter is associated with the concept of the welfare state and draws our attention to the specificities of relations that already emerge in the political community and can produce arrangements that could be described as unjust. And it is precisely the motif of injustice, in its specific form of structural injustice as Iris Marion Young has thought of it, that guides my discussion of civic solidarity and its relevance for constitutional and human rights theory and practice, because it points to specific background phenomena to which we should not be indifferent.
CS
Příspěvek se zabývá pojmem solidarita, jak je diskutován v současné politické filosofii. Jde o pojem, který má pozoruhodnou ústavněprávní relevanci, ale je mu věnováno mnohem méně pozornosti než jiným pojmům. V literatuře se solidarita chápe jako polysémantický pojem a typicky se rozlišují tři podoby solidarity: solidarita sociální, občanská a politická. V tomto příspěvku představím tyto tři podoby solidarity a následně se blíže zaměřím na solidaritu občanskou. Ta je spojována s konceptem sociálního státu a upozorňuje nás na specifika vztahů, které vznikají již v politickém společenství a můžou vytvářet i takové uspořádání, které by bylo možné popsat jako nespravedlivé. A právě motiv nespravedlnosti, a to v její specifické podobě strukturální nespravedlnosti, jak o ní uvažovala Iris Marion Young, provází mou diskusi o občanské solidaritě a jejím významu pro ústavněprávní, respektive lidskoprávní teorii a praxi, protože poukazuje na specifické jevy v pozadí, vůči kterým bychom neměli být lhostejní.
2
Content available remote

Subjektivita, svoboda a obnova. Přítomnost Patočkova myšlení v Polsku

80%
Płotka W.
Filosofický časopis (Philosophical Journal)
|
2020
|
vol. 68
|
issue 2
201-221
EN
The article attempts to systematize the reception of Jan Patočka’s thought in Polish philosophy and phenomenology. The author argues that Patočka’s philosophy resonated in Poland on three different levels: 1) the theory of subjectivity, and the concept of a-subjective phenomenology; 2) practical philosophy, and the problem of freedom and responsibility; 3) a socio-political dimension that involves both the actual political meaning of the idea of care for the soul and a theoretical reflection on the limits of such a political involvement. The very first reaction in Poland on Patočka’s thought is Tadeusz Kroński’s critical review, published in 1939, of Přirozený svět jako filosofický problém (The Natural World as a Philosophical Problem). As the author shows, Kroński’s subjective reading is later redefined in the light of a-subjective phenomenology, and finally develops the popular exposition of phenomenology as a theory into a form of questioning (e.g., Tischner, Michalski).
CS
Článek usiluje o systematický pohled na recepci Patočkova myšlení v polské filosofii a fenomenologii. Autor dovozuje, že Patočkova filosofie našla v Polsku ohlas na třech úrovních: 1) jako teorie subjektivity a koncepce asubjektivní fenomenologie; 2) jako praktická filosofie a jako tematizace problému svobody a odpovědnosti; 3) ve společensko-politické dimenzi zahrnující jednak politický výklad myšlenky péče o duši, jednak teoretickou reflexi mezí takového výkladu. První polskou reakcí na Patočkovo myšlení byla recenze Tadeuzse Krońského na Patočkův Přirozený svět jako filosofický problém, publikovaná r. 1939. Jak autor ukazuje, Krońského výklad zdůrazňující subjektivitu byl později redefinován ve světle asubjektivní fenomenologie; fenomenologie, tradičně pojímaná jako teorie, byla nakonec pochopena jako forma problematizujícího tázání (např. u Tischnera a Michalského).
DE
Der Artikel bemüht sich um eine systematische Erfassung der Rezeption von Patočkas Denken in der polnischen Philosophie und Phänomenologie. Der Autor erläutert, dass Patočkas Philosophie in Polen auf dreierlei Ebene Anklang fand: 1) als Theorie der Subjektivität und Konzeption der asubjektiven Phänomenologie; 2) als praktische Philosophie und als Thematisierung des Problems von Freiheit und Verantwortung; 3) in der gesellschaftlich-politischen Dimension, die zum Einen eine politische Auslegung des Gedankens der Sorge für die Seele umfasst, zum Anderen eine theoretische Reflexion der Grenzen einer solchen Auslegung. Die erste polnische Reaktion auf Patočkas Denken war die Rezension von Tadeuzs Kroński zu Patočkas 1939 veröffentlichtem Werk Přirozený svět jako filosofický problém (Die natürliche Welt als philosophisches Problem). Wie der Autor zeigt, wurde Krońskis Interpretation, in der die Subjektivität betont wird, später im Lichte der asubjektiven Phänomenlogoie neu definiert; die traditionell als Theorie aufgefasste Phänomenologie wurde letztlich (z. B. bei Tischner und Michalski) als eine Form der problematisierenden Fragestellung begriffen.
3
Content available remote

O solidaritě v evropském unijním právu

61%
Tichý L.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 12
1135-1155
EN
The contribution is a brief analysis of the concept of “solidarity” in the context of European Union law. Since it is a topic that is practically undeveloped, especially in Czech legal literature, it is first necessary to give a brief explanation of the meaning of this notion in the non-legal field and its penetration into the legal field and its development in EU law. Secondly, it defines the essence, content and function of solidarity and analyzes its relationship with similar general categories of EU law, including its basic principles, fundamental human rights. The article thus describes the scope of the concept of solidarity, the regulation of which is already found in seventeen places of primary European law. The last problem area is the enforceability of the content of solidarity, which includes not only obligations, but also rights that operate not only between member states, member states and the institutions of the European Union, but also in some cases towards individuals. The contribution comes to the conclusion that the solidarity is a key category, which has the status of a meta-principle of a multi-layered structure. It forms the basis of a legal and constitutional community such as the European Union, and also as a part of a legal norm expressing specific assistance. This is evidenced not only by the high frequency of this term in primary law, which was enriched with this term only in the last twenty-five years, the case law of the European Court of Justice, which considers it an existential notion in several of the decisions, and the development in the field of migration and asylum policy in recent years.
CS
Příspěvek je stručnou analýzou pojmu „solidarita“ v kontextu evropského unijního práva. Protože zejména v české právní literatuře jde o téma prakticky nezpracované, předně vysvětluje význam tohoto pojmu v mimoprávní oblasti a jeho průnik do práva EU. Definuje podstatu, obsah a funkci solidarity a rozebírá její vztah k obdobným obecným kategoriím unijního práva včetně jeho základních principů. Solidarita obsahuje nejen povinnost, ale i práva, jež působí nejen mezi členskými státy navzájem, členskými státy a orgány Evropské unie, ale v některých případech i vůči jednotlivcům. Příspěvek dospívá k závěru, že v případě solidarity se jedná o klíčovou kategorii, která má jednak postavení metaprincipu několikavrstevné struktury a tvoří základ právního a ústavního společenství, jakým je Evropská unie, jednak má význam jako součást právní normy vyjadřující konkrétní pomoc.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.