Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 2

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  soudní přezkum ústavnosti
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Základní práva očima československé meziválečné právní vědy

100%
Šejvl M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 12
977-1003
EN
The article presents opinions of the inter-war Czechoslovak legal science on the legal significance of the fundamental rights catalogue. Scholars are divided into three groups: The first group is represented mainly by František Weyr and perceives these rights as "Lawgiver's monologues" without any legal significance. The article tries to reconstruct his arguments and show that they are highly dependant on the opinions of the 19th century legal science and to disprove them. These arguments are based on the underestimation of hierarchy of legal norms and of constitutional review. The greatest number of scholars form the second group (mainstream opinion). For them, fundamental rights are not an important topic (with few exceptions), but scholars of this group do not deny their legal significance (in most cases without disproving arguments of the first group). The significance of particular rights differs according to their constitutional formulation and this difference influences their judicial application that is recognised by the mainstream legal science. The third group includes only Jaroslav Krejčí, because during his academic career he finally came to the opinion that "the very essence" of these rights is non-derogable and because he perceived the protection of these rights as the main task of constitutional judiciary. He also tried to reform this judiciary in a way that is very close to its today's role. That's why the article highlights his opinions as one of the most progressive of the inter-war Czechoslovak legal science. At the same time the article shows that many fundamental rights were directly applied by courts and that no one among the scholars believed in natural law.
CS
Článek představuje názory meziválečné československé právní vědy na právní význam katalogu základních práv. Představitele této vědy třídí do tří skupin: První skupinu autorů reprezentuje zejména František Weyr a je pro ni typická skepse k právnímu významu základních práv, v nichž spatřuje pouhé „monology zákonodárce“. Článek se snaží rekonstruovat argumentaci pro tento názor, ukázat, že taková argumentace v mnohém vychází z názorů právní vědy 19. století, a vyvrátit jednotlivé argumenty, které stojí především na podceňování jak hierarchie právních norem, tak soudního přezkumu ústavnosti. Druhá skupina autorů je nejpočetnější a tvoří proto „hlavní proud“ meziválečné právní vědy, pro který bylo typické, že (až na výjimky) nepovažuje základní práva za důležité téma, ale zároveň nepopírá právní význam základních práv (aniž by většinou vyvracela argumenty skeptiků), jež se liší podle formulace konkrétního práva v ústavě, což má vliv i pro případnou přímou aplikaci soudy, kterou „hlavní proud“ uznává. Konečně třetí skupinu názorů představuje pouze Jaroslav Krejčí, který nejenže nakonec došel k tomu, že „podstata a smysl“ základních práv jsou nezrušitelné, ale z ochrany základních práv učinil jeden z hlavních cílů ústavního soudnictví. To se pokoušel zreformovat způsobem, jež se již v mnohém blíží současnému pohledu na roli ústavního soudnictví pro ochranu základních práv, a proto považuje článek Krejčího názory za jedny z nejprogresivnějších v československé meziválečné právní vědě. Článek současně ukazuje, že mnohá základní práva byla přímo aplikována soudy a že žádný z meziválečných autorů se nehlásil k přirozenému právu.
2
Content available remote

Delegace zákonodárné moci a meziválečný československý ústavní soud

75%
Šejvl M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2021
|
vol. 160
|
issue 11
919-939
EN
The discussion about constitutionality of delegation of legislative powers from parliament to government is probably one of the most important debates in Czechoslovak inter-war legal scholarship. The article firstly presents the first decision of Czechoslovak constitutional court from November 1922, when the court expressed the opinion that very wide delegation of legislative power is unconstitutional. Next, the article chronologically follows the discussion between advocates of wide delegation (typically Jiří Hoetzel) and its critics (typically Jaroslav Krejčí) against the background of legislative practice (enabling acts of 1920, 1933 and 1934) and of case-law (in 1936 supreme administrative court decided on illegality of government decree issued on the basis of wide delegation of legislative powers, in 1937 both supreme court and supreme administrative court put motions to constitutional court suggesting unconstitutionality of enabling act of 1934, in 1939 constitutional court decided on unconstitutionality of legislative act because it had established such a wide delegation). The article tries to critically examine arguments pro et contra wide delegation of legislative powers and basically agrees with critics of this wide delegation: The decisive arguments are (next to those already presented in contemporary Czech legal scholarship) that even lawgiver can use its powers only in cases when constitution expressly permit it and that very wide delegation of legislative powers to government makes judicial review of government decrees (issued on the basis of the delegation) excessively difficult or even impossible. Inspired by the inter-war discussion the article concludes by theoretical elaboration of general concept of authorization and tries to distinguish three types of authorization – non-exclusive grant of competences (powers), exclusive conferring (or “lending”) of competences and transfer of competences.
CS
Diskuse o ústavnosti delegace zákonodárné moci na vládu patřila k nejvýznamnějším právním diskusím v meziválečné československé právní vědě. Tento článek nejdříve představuje první nález ústavního soudu z listopadu 1922, kdy soud označil příliš širokou delegaci zákonodárné moci za protiústavní. Poté se věnuje diskusi mezi zastánci široké delegace (typicky Hoetzelem) a jejími odpůrci (typicky Krejčím) na pozadí jednak legislativní praxe (zmocňovací zákony z roku 1920, 1933 a 1934) a jednak soudních rozhodnutí (kdy nejvyšší správní soud v roce 1936 konstatoval protizákonnost vládního nařízení vydaného na základě takové široké delegace, v roce 1937 nejvyšší soud i nejvyšší správní soud podaly ústavnímu soudu návrh na přezkum zmocňovacího zákona z roku 1934 a nakonec v roce 1939 ústavní soud zrušil legislativní akt jako protiústavní, protože stanovoval takovou širokou delegaci). Článek se dále snaží kriticky zhodnotit dobové argumenty pro a proti široké zákonodárné delegaci, kdy souhlasí spíše s kritiky takové delegace. Kromě argumentů, které již byly v současné literatuře předneseny, považuje za rozhodující především zásadu, že zákonodárce má dovoleno pouze to, co mu ústava dovoluje výslovně, a dále argument vycházející z toho, že příliš široké a nepřesné meze zákonodárné delegace vlastně znemožňovaly soudní přezkum nařízení. Inspirován touto diskusí článek nakonec rozlišuje tři typy zmocnění jako takového – nevýlučné udělení pravomocí, výlučné propůjčení pravomocí a převod pravomocí.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.