Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 8

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

Search:
in the keywords:  stalinismus
help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Přelom epoch, mýtus zlatého věku a chvála starých dobrých časů  : k pojetí času a nostalgickým aspektů poststalinského komunismu

100%
Kolář P.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2018
|
vol. 25
|
issue 1-2
175-207
EN
In his interpretatively conceived essay, the author attempts to elaborate on existing studies of the Communist notion of time, using Czechoslovak, East German, and Polish source to examine how the Communist concept of time changed during the period of de-Stalinization. In doing so, he assumes that the critical year of 1956 cannot be viewed only as the beginning of the downfall of the Communist system, but also as the birth of a new epoch with its own specifi c concept of time. The settling of accounts with Stalinism started by Nikita Khrushchev shook the concept of “iron laws of historical evolution” and strengthened the notion of randomness and irregularity of history. This in turn reinforced the authenticity of various historical players who no longer had to act in accordance with the “great history”. In his analysis, the author distinguishes between two levels of Communist language: binding ideological texts and statements of leaders, as well as texts of party propaganda and historiography, and their modifi cations in the everyday ideological language practiced, in particular, at meetings of regional, district, and company-level part organizations. Using this material, the author presents several hypotheses concerning the notion of “post-Stalinism”, to be used as a potential starting point of new thinking about the continuity and turning points in the history of Communism. The fi rst of them is a disintegration of the notion of linear time and a strengthening of cyclic elements, which the author calls a “hybridization of time”. The second one is a restitution of the “authentic party” by a revitalization of local memory concentrated on everyday life, as represented by systematically captured memories of pre-war party members. The second hypothesis is related to the third one, namely that of the production and dissemination of nostalgic images of pre-Stalin Communist parties as an alleged original homeland of genuine comradeship. The last hypothesis of the author concerns a deceleration of history and a blurring of the notion of revolution during the post-Stalinism period.
CS
V tomto interpretativně zaměřeném eseji se autor pokouší rozpracovat dosavadní pojednání o pojetí času v komunismu, když na základě československých, polských a východoněmeckých pramenů zkoumá otázku, jak se komunistické myšlení o čase změnilo v období destalinizace. Vychází přitom z předpokladu, že přelomový rok 1956 nelze chápat jen jako počátek úpadku komunistického systému a jeho ideologie, nýbrž také jako zrod jeho nové epochy s vlastním, svébytným pojetím času. Účtování se stalinismem, jak je zahájil Nikita Chruščov, otřáslo ideou ,,železných zákonů historického vývoje'' a posílilo smysl pro nahodilost a nepravidelnost dějin. Tím se posílila autentičnost jednotlivých historických aktérů, kteří už nemuseli vždy jednat v souladu s ,,velkými dějinami''. V rozboru autor zohledňuje dvě roviny komunistického jazyka: jednak závazné ideologické texty a výroky vedoucích představitelů, jakož i texty stranické propagandy a historiografie, jednak jejich adaptaci v každodenní ideologické mluvě, jak se praktikovala zejména v jednání krajských, okresních a podnikových stranických organizací. Na základě tohoto materiálu autor předkládá několik hypotéz ohledně pojmu „poststalinismus“ jakožto možného východiska k novému přemýšlení o kontinuitě a přelomech v dějinách komunismu. Jde zaprvé o rozpad představy lineárního času a posilování prvků cykličnosti, což nazývá ,,hybridizací času''. Zadruhé se jedná o restituci ,,autentické strany'' pomocí oživení lokální paměti soustředěné na každodenní život, jak ji reprezentovaly systematicky zachycované vzpomínky předválečných členů strany. S tím souvisí (zatřetí) produkce a šíření nostalgických obrazů předstalinských komunistických stran jako údajné pravlasti opravdového soudružství. Poslední autorova hypotéza se týká zpomalení dějin a rozostření pojmu revoluce v období poststalinismu.
2
Publication available in full text mode
Content available

Hon na čarodějnice v Šumperku 17. století a stalinský monstrproces v Praze na počátku padesátých let 20. století

59%
Lukes I.
Dvacáté století - The Twentieth Century
|
2013
|
vol. 5
|
issue 2
9-26
EN
The study seeks to identify similarities between the 17th century prosecution of witches in northern Moravia and the Stalinist trials that took place in post‑war Czechoslovakia. It compares the methods used to bring about the arrest and execution of Father Christoph Alois Lauttner (1622–1685) with the purge that led to the demise of the Communist boss Rudolf Slánský (1901–1952). The main argument is that the Soviet advisors and officers of the StB followed procedures that were remarkably similar with the methods employed by the Inquisitor Boblig von Edelstadt (c. 1612–1698), who found inspiration in the manual on witch trials, Malleus Maleficarum, published in 1486.
CS
Studie je zaměřena na analýzu paralel mezi hony na čarodějnice na severní Moravě v 17. století a stalinskými procesy v poválečné východní Evropě. Nabízí srovnání metod, které vedly k upálení děkana Kryštofa Aloise Lauttnera (1622–1685) s čistkami, v jejichž rámci byl popraven bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský (1901–1952). Hlavním argumentem studie je, že sovětští poradci a důstojnici StB, kteří předsedali stalinským čistkám v poválečném Československu, se v zásadních věcech chovali podobně jako inkvizitor Boblig z Edelstadtu (asi 1612–1698), jenž předsedal zatčení, vyšetřování, soudu a popravě děkana Lauttnera. Základní postupy, které lze vystopovat v případu Rudolfa Slánského a děkana Lauttnera jsou odvozeny z návodu na čarodějnické procesy, jejž obsahovala vlivná kniha „Kladivo na čarodějnice“ (Malleus Maleficarum), vydaná v roce 1486.
3
Content available remote

"Jak roste nový člověk": Miloš Jakeš jako regionální komunistický funkcionář (1945-1952)

59%
Bílý M.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2023
|
vol. 30
|
issue 1
15-67
EN
The article deals with the early phase of the political career of the leading communist functionary Miloš Jakeš (1922-2020), who later became a member of the new "normalization" leadership of the Communist Party of Czechoslovakia (Komunistická strana Československa, KSČ) after the suppression of the Prague Spring and served as its General Secretary from 1987 to 1989. This early era of his life is linked to his work in the Moravian region of Zlín (later renamed Gottwaldov). The author frames his study with Jakeš's entry into the KSČ in June 1945 and his departure for the Prague Party headquarters in autumn 1952. He first describes Jakeš's origins in the poor conditions of the South Bohemian village of České Chalupy and his war years at the Baťa factory in Zlín, where he completed his apprenticeship as an electrical engineer. Here, the author pays close attention to the possible influence of Bataism - a specific ethic and way of organizing work - on the formation of Jakeš's personality. He then describes Jakeš's rise and activities in the regional structures of the communist youth organisation, the Communist Party and the public administration, where he served, among other things, as a member of the Boards of the District and Regional Committees of the KSČ and as chairman of the United National Committee (Jednotný národní výbor, JNV) in Gottwaldov. Here, the author traces how he contributed to the collectivization of agriculture in the Gottwaldov region after 1948. The author not only attempts to answer questions related to Jakeš himself, such as what brought him to the communist movement, what positions he had in the changing political circumstances and whether he was always a conformist functionary, but he also tries to deepen our existing knowledge on how the new power elites were formed during the establishment and consolidation of the communist dictatorship. In many ways, he argues, Jakeš fit the profile of the new regional party cadres during high Stalinism and embodied the type of functionaries who based their success on adherence to the currently valid official party line, which they tried to put into practice by taking into account the specifics of a particular region. The fact that the head of an industrial urban centre of 50,000 inhabitants was a man of barely thirty years of age, of low social origin, without any significant qualifications or long political experience, illustrates the enormous social mobility in post-war and especially post-1948 (after the communist takeover) Czechoslovakia.
CS
Studie se zabývá dosud opomíjenou počáteční fází politické kariéry předního komunistického funkcionáře Miloše Jakeše (1922–2020), který se později po porážce pražského jara stal členem nového, normalizačního vedení Komunistické strany Československa a v letech 1987 až 1989 stanul v jejím čele jako generální tajemník. Tato etapa je spjata s jeho působením v regionu moravského města Zlín (později přejmenovaného na Gottwaldov) a je ohraničena Jakešovým vstupem do KSČ po druhé světové válce v červnu 1945 a jeho odchodem do pražského ústředí na podzim 1952. Autor nejprve přibližuje Jakešův původ v chudých poměrech jihočeské vesnice České Chalupy a jeho léta učednická v Baťových závodech ve Zlíně, kde se za války vyučil elektrokonstruktérem. Všímá si přitom možných vlivů „batismu“ jako specifické etiky a způsobu organizace práce na utváření Jakešovy osobnosti. Studie líčí Jakešův vzestup a aktivity v regionálních strukturách Svazu české mládeže, komunistické strany a veřejné správy, kde vykonával mimo jiné funkce člena předsednictev okresního výboru i krajského výboru KSČ a předsedy Jednotného národního výboru v Gottwaldově (fakticky primátora). Zvláštní pozornost přitom věnuje jeho podílu na kolektivizaci zemědělství na Gottwaldovsku po roce 1948. Autor se nesnaží odpovědět jen na otázky spojené se samotným Jakešem, například co jej přivedlo ke komunistickému hnutí, jaké postoje zastával v měnících se politických poměrech a zda byl vždy konformním funkcionářem, ale na Jakešově regionální dráze se pokouší prohloubit dosavadní poznání procesu utváření nových mocenských elit během nastolování a upevňování komunistické diktatury. Jakeš podle něj v mnoha směrech zapadal do profilu nových stranických regionálních kádrů v období vrcholného stalinismu a zosobňoval typ funkcionářů, kteří svůj úspěch založili na dodržování aktuálně platné oficiální linie strany, při jejímž uvádění do praxe se snažili zohledňovat specifika konkrétního regionu. Skutečnost, že v čele padesátitisícového průmyslového městského centra formálně stanul sotva třicetiletý muž nízkého sociálního původu, bez výraznější kvalifikace a delších politických zkušeností, pak ilustruje enormní sociální mobilitu v poválečném, a především poúnorovém Československu.
4
Content available remote

Československý konzulát v Kyjevě objektem zájmu NKVD v letech 1936-1938

59%
Dvořák J., Chlebina A.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2023
|
vol. 30
|
issue 2
493-523
EN
The article aims to map the counterintelligence activities of the authorities of the People's Commissariat of Internal Affairs (Narodnyi komissariat vnutrennikh del - NKVD) of the Ukrainian Soviet Socialist Republic against the Consulate General of the Czechoslovak Republic in Kyiv, which existed between June 1936 and April 1938. The authors make primary use of recently declassified documents from Ukrainian security archives and diplomatic reports of Consul General Rudolf Brabec (1884-1955). They first outline earlier Czechoslovak diplomatic representations in Soviet Ukraine and point out that their functioning was of particular importance for the newly established state, especially because of the existence of a large Czech minority there. The re-establishment of a diplomatic office in Ukraine after almost ten years took place after the establishment of official diplomatic relations between Czechoslovakia and the Soviet Union in 1934 and the opening of its embassy in Moscow. Czechoslovak diplomacy considered this step a success, but quickly sobered up. As the authors document, the Czechoslovak consulate almost immediately became an object of interest for the Soviet security forces and, after a few months (like other embassies in Ukraine) a central lightning rod for the then Stalinist regime's growing fears of foreign threats. Even before the "Great Terror" began, the consulate was the target of sophisticated actions by the Ukrainian NKVD authorities in an effort to control and gradually paralyse its activities, which eventually contributed to its closure. The authors show a clear connection between the measures taken against the Kyiv consulate and the repression of the Czech minority in Ukraine, which claimed many innocent victims in the late 1930s and early 1940s.
5
Content available remote

Oslavy "Prvního máje" v roce 1948  : interpretativní analýza

51%
Kubina L.
Theatralia: Revue současného myšlení o divadelní kultuře (Theatralia: The revue of contemporary thought on theatre culture)
|
2014
|
vol. 17
|
issue 1
90-116
EN
The study presents an interpretative analysis of the theatrical aspects of the First May celebrations in the Czechoslovakia in 1948, mass event with crucial importance for the Communist regime, which was then only taking over political power in the country. First step of the analysis is an historical overview of the First may celebrations in the world, followed by a description and characterization of the particular elements of the event using poetic tools borrowed from sociology and sociocultural anthropology, especially the methodology of Jeffrey Alexander. The aim of the analysis is to prove the (un)successfulness of the cultural performance, as far as the interests of the Communist regime are concerned.
6
Content available remote

Historie jedné hereze: sourozenci Gerta a Harry Freundovi – oběti trockistického stigmatu

51%
Dvořák J.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 1
99-160
EN
It also shows how fatal the Trotskyite stigma was for non-conformist members of the Communist movement and how symptomatically the fate of both protagonists reflects the turbulent evolution of the domestic radical left-wing movement and Czechoslovak- Soviet relations during the inter-war period.
7
Content available remote

Ze země, kde zítra již znamenalo včera: Fučíkovy reportáže jako hold sovětskému experimentu

51%
Melichar B.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 1
161-182
EN
Combined with Fučík’s loyalty to the current party line, participation in the resistance movement, and his martyr’s death, all of the above provided those formulating the post-war cultural policy with enough suitable material to create an unblemished Communist hero.
8
Content available remote

Dcera, historička, "špionka" Sheila Fitzpatricková: nad vzpomínkami "jiné" revizionistky

51%
Adamec J.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2023
|
vol. 30
|
issue 1
137-166
EN
In the first part of his essay dedicated to the Australian historian Sheila Fitzpatrick, a world-renowned expert in the field of Soviet studies, the author presents the beginnings of her academic career. He makes ample use of her self-reflections from several decades' distance in the form of autobiographical publications, particularly A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), which he supplements and contrasts with other secondary sources. What interests him most about Fitzpatrick's scholarly career is how she became an unorthodox and open-minded representative of the revisionist current in the historiography of Soviet communism, and how her initiatory research experience in Moscow in the late 1960s shaped her. Fitzpatrick was born in 1941 in Melbourne, where she spent her school years and studied history and music at university. Both her father, Brian Charles Fitzpatrick (1905-1965), and her mother, Dorothy Mary Fitzpatrick (née Davis, 1913-2001), were historians and left-wing activists, and the author traces how this family background influenced her and how she positioned herself in relation to it. As a gifted student, thanks to a scholarship, she went on to postgraduate studies at St. Antony's College, Oxford, from where she headed to the Moscow archives in 1966 on a study exchange. She spent three years there, on and off, culminating in a doctoral thesis on the People's Commissariat of Enlightenment (Narodnyi komissariat prosveshcheniia) under the direction of Anatoly Lunacharsky (1875-1933). In the context of the Sovietology of the time, burdened with schematic Cold War thinking, the author emphasizes Fitzpatrick's efforts to understand the Soviet system from the inside, through archival sources. He examines her "survival strategies" in a space defined by the surveillance and pressure of the Soviet authorities and the demands of Western academic institutions and portrays her embeddedness in an intellectual circle of Russian friends in which Lunacharsky's brother-in-law and secretary, Igor Sats (1903-1980), was a key figure. The author also examines the personal and professional dilemmas associated with the spy-mania of the era on both sides of the Iron Curtain, which the ambitious historian had to deal with.
CS
V první části esejisticky laděného textu věnovaného australské historičce Sheile Fitzpatrickové, světově uznávané odbornici v oblasti sovětských studií, autor přibližuje počátky její akademické kariéry. Hojně k tomu využívá její sebereflexi z odstupu několika desetiletí v podobě autobiografických publikací, zvláště knihy A Spy in the Archives: A Memoir of Cold War Russia (Melbourne, Melbourne University Press 2013), které doplňuje a konfrontuje s dalšími sekundárními zdroji. Na její vědecké dráze ho především zajímá, jak se stala neortodoxní a otevřeně smýšlející představitelkou revizionistického proudu v historiografii sovětského komunismu a jak ji formovala iniciační badatelská zkušenost v Moskvě druhé poloviny šedesátých let. Fitzpatricková se narodila v roce 1941 v Melbourne, kde prožila školní léta a vystudovala na univerzitě historii a hudbu. Otec Brian Charles Fitzpatrick (1905–1965) i matka Dorothy Mary Fitzpatricková (rozená Davisová, 1913–2001) byli historici a levicoví aktivisté a autor sleduje, jak ji toto rodinné prostředí ovlivňovalo i jak se vůči němu vymezovala. Jako nadaná studentka díky stipendiu pokračovala v postgraduálním studiu na St. Antony’s College v Oxfordu, odkud v roce 1966 zamířila na výměnný studijní pobyt do moskevských archivů. Zde s přestávkami prožila tři roky a završila jej disertací o Lidovém komisariátu osvěty (Narodnyj komissariat prosveščenija) pod vedením Anatolije Lunačarského (1975–1933). V kontextu dobové sovětologie, zatížené schematickým uvažováním, autor zdůrazňuje úsilí Fitzpatrickové poznat a pochopit sovětský systém zevnitř, prostřednictvím archivních pramenů, zkoumá její „strategie přežívání“ v prostoru vymezeném dozorem a tlakem sovětských úřadů i nároky západních akademických institucí a vykresluje její zakotvení v intelektuálním okruhu ruských přátel, v němž byl pro ni klíčovou osobou Lunačarského švagr a tajemník Igor Sac (1903–1980). Pozornost věnuje také osobním a profesním dilematům ambiciózní historičky spojeným s dobovou špionomanií na obou stranách železné opony.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.