Search results

1

Zneužití práva - z nicoty univerzální zásada?

100%

Hurdík J.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2019

|

vol. 158

|

issue 12

1077-1090

EN

This contribution responds to the development of the topic of the abuse of law, mentioned recently by the doctrinal discourse, but more frequently used by the judicial practice. The author tends to place the actual tendencies in this direction within the broader frame of its genesis and to describe its destiny from the historical view (from Roman Law till now, incl. view into the future). The author presents the course of the development of the abuse of law from the absolute denial of the abuse of law to the position of ubiquitous universal principle, used not only in the branche of private law, but recently also in the public law relations. Within this general scope, the conceptual attributes of the abuse of law are considered.

CS

Příspěvek reaguje na téma zneužití práva, jak je v poslední době traktováno doktrínou a prakticky promítáno do reálného života práva. Autor usiluje tendence směřování zneužití práva zasadit do širšího rámce geneze tohoto institutu a zachytit jeho osud v dlouhodobé perspektivě od římského práva do současnosti a budoucích výhledů. Prezentuje vývojovou linii zneužití, která vedla od popírání možnosti právně zamezit jakémukoli jednání, k němuž došlo při výkonu subjektivního práva, až k hypertrofii konstrukce zneužití, která je uplatňována nejen při výkonu absolutních práv, kam původně náležela, ale v celém soukromém a v posledních desítiletích i veřejném právu. V tomto rámci se zabývá rovněž znaky skutkové podstaty zneužití.

2

Lidská práva jako diskursivní pojem

88%

Šejvl M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 6

473-500

EN

This article tries to show that concept of human rights is an essentially contested concept. After explaning the difference between essentially contested concepts and criterial concepts, it focuses on three attributes usually ascribed to human rights - that human rights are rights, that these rights are moral rights and that these rights are inalienable. As far as the first attribute is concerned, it tries to argue that economic and social rights can be understood as “real” rights; it uses as an example a right to housing. Then it discusses advantages and disadvantages of the understanding of human rights as legal rights on the one hand and as moral rights on the other. In the case of the inalienability of human rights it shows that euthanasia violates this attribute. In other cases we can agree that permanent and complete alienation of a right is against inalienability, but in the case of only temporary and partial alienation we can disagree, whether this particular alienation violates the “essence” of a right. It tries to demonstrate this disagreement using the example of the right to human dignity and concludes that human dignity is probably essentially contested concept too.

CS

Tento text se pokouší dokázat, že lidská práva jsou diskursivním pojmem. Po úvodním představení toho, v čem se diskursivní pojmy liší od pojmů klasifikačních, se zaměřuje na tři znaky, které obvykle připisujeme lidským právům - to, že jde o subjektivní práva, nezadatelnost těchto práv (v tom smyslu, že lidská práva nejsou výtvorem státu) a nezcizitelnost (v tom širokém smyslu, že se jich jejich nositelé nemohou vzdát). U prvního znaku se snaží ukázat, že i hospodářská a sociální práva (tak, jak jsou upravena typicky vMezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech) mohou být „skutečnými“ právy, a nikoli pouze právy „manifestními“, což demonstruje na příkladu práva na bydlení. Ve druhém případě diskutuje výhody i nedostatky chápaní lidských práv jako práv daných pozitivním právem („legální“ práva) a na druhou stranu pojetí lidských práv jakožto práv morálních.V případě třetího znaku nezcizitelnosti argumentuje, že se sice můžeme shodovat na tom, že trvalé a úplné vzdání se subjektivního práva je v rozporu s „podstatou“ práva (s výjimkou případu eutanazie), ale v případě dočasných a částečných vzdání se práva je to již diskutabilní. To demonstruje na příkladu práva na lidskou důstojnost, přičemž po představení několika možností, jak lidskou důstojnost chápat, zakončuje, že lidská důstojnost je pravděpodobně také diskursivním pojmem.

3

Přirozená subjektivní práva mezi středověkem a novověkem

63%

Šejvl M.

Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

|

2017

|

vol. 156

|

issue 5

416-452

EN

This article focuses on different conceptions of natural rights in scholars of the high Middle Ages (Henry of Ghent,Duns Scotus, Ockham,Marsilius of Padua,Gerson, Summenhart) and of early Modernity (Vitoria, Suárez,Grotius). First the opinions of these scholars’ on natural law are presented, then their „definitions“ of ius as right, their use of permissive natural law and finally their conceptions of natural rights are analysed (natural right to private property is used to demonstrate the last point). Instead of the „dividing line“ between medieval and modern ideas on natural rights the paper argues for the continuity that lies in the fact that the same or similar concepts are reinterpreted and used to build new theoretical constructions. It tries to show that various natural „rights“ (in Henry of Ghent, Marsilius of Padua and William of Ockham) are in fact Hohfeldian liberties and not Hohfeldian claims and in this sense they are not rights. It criticizes the thesis which is still common (at least in the Czech and Slovak literature) that natural rights theories were triggered by the development of metaphysical nominalism and voluntarism in the high Middle Ages. Instead it tries to find reasons for the development of particular natural rights theories in various ways the scholars reacted on the particular problems of their times.

CS

Tento článek se pokouší zmapovat různé názory na přirozená práva myslitelů vrcholného středověku (Jindřich z Gentu, Duns Scotus, Ockham, Marsilius z Padovy, Gerson, Summenhart) a raného novověku (Vitoria, Suárez,Grotius) tak, že nejdříve představí jejich názory na přirozené objektivní právo, jejich vymezení ius jakožto subjektivního práva, operace s permisivním přirozeným objektivním právem a konečně jejich koncepce přirozených práv (k jejichž demonstraci používá především právo na soukromé vlastnictví). Místo někdy postulovaného předělu mezi středověkem a novověkem ukazuje naopak kontinuitu v názorech, která podle autora spočívá v tom, že často stejné či podobné koncepty jsou různými autory reinterpretovány a použity v nových kontextech. Ukazuje, že přirozená „práva“ u některých myslitelů (Jindřich z Gentu,Marsilius, Ockham) nejsou hohfeldovskými nároky (claims), a tedy subjektivními právy, ale hohfeldovskými volnostmi (liberties). Kritizuje také (minimálně v tuzemské literatuře převládající) tradiční přístup hledající spojitost mezi koncepcemi přirozených práv a nástupem metafyzického nominalismu či voluntarismu. Naopak hledá důvody pro partikulární rozvinutí koncepce přirozených práv v tom, jak zde představení myslitelé reagují na problémy, které před ně postavila doba, v níž žili.

Refine search results

3 Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)

2 Šejvl M.

1 Hurdík J.

1 2019

2 2017

Zneužití práva - z nicoty univerzální zásada?

Lidská práva jako diskursivní pojem

Přirozená subjektivní práva mezi středověkem a novověkem